BROŽ Antonín Josef 9.9.1895-29.12.1983: Porovnání verzí
(BROŽ_Antonín_9.9.1895-29.12.1983) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Antonín BROŽ | | jméno = Antonín Josef BROŽ | ||
| obrázek = | | obrázek = Broz Antonin Josef portret.jpg | ||
| datum narození = 9.9.1895 | | datum narození = 9.9.1895 | ||
| místo narození = | | místo narození = Kunovice u Uherského Hradiště | ||
| datum úmrtí = 29.12.1983 | | datum úmrtí = 29.12.1983 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Ostrava | ||
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | | povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 204-205 | ||
}} | |||
'''BROŽ, Antonín Josef,''' ''* 9. 9. 1895 Kunovice u Uherského Hradiště, † 29. 12. 1983 Ostrava, herec'' | |||
Pocházel z početné rodiny Karla B., divadelního herce, a herečky | |||
Kateřiny (Katuše) B., s níž v několika kočovných divadelních | |||
společnostech (mj. Emanuela Šumy) a spolcích | |||
procestoval takřka celou Moravu a hrál dětské role. Studoval | |||
také na varhanické škole u Leoše Janáčka v Brně (1912–15), | |||
kde kultivoval hudební nadání zděděné po otci. Pak od 1916 | |||
hrál divadlo pod dohledem otce, který se stal ředitelem malé | |||
kočující společnosti se stálým sídlem v Ivančicích u Brna. | |||
Za první světové války sloužil mj. u vojenské hudby. Již | |||
v době studií si přivydělával v brněnském divadle, kde byl | |||
nakonec v období 1919–22 angažován v činohře Národního | |||
divadla vedené Václavem Štechem, divadelníkem, pedagogem | |||
a spisovatelem. Mladý B. velké role nedostal a z Brna | |||
odešel do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, | |||
kde působil 1922–41. Tam pod vedením ředitele a režiséra | |||
Václava Jiřikovského (vl. jm. Václav Herein) rozvíjel herecké | |||
a hudební nadání. Zpočátku se uplatnil jako milovník | |||
a postupem času jako charakterní herec. Výrazný herecký | |||
výkon předvedl např. v rolích Kuby v Tylově ''Tvrdohlavé ženě'' | |||
(1923), Franka v ''Živnosti paní Warrenové'' (1926), Demetria | |||
ve ''Snu noci svatojánské'' (1928) či Antonína Havla ve ''Vojnarce'' | |||
(1932). Z dalších úloh nelze opomenout mj. jeho Maršála | |||
v ''Bílé nemoci'' (1937), starostu Estébana ve ''Vzbouření'' | |||
''na vsi'' (1937) a Oinomaa v ''Námluvách Pelopových'' (1939). | |||
V Ostravě kromě vlastního oboru zpočátku komponoval | |||
scénickou hudbu do inscenací režírovaných V. Jiřikovským, | |||
ztvárnil přibližně sedmdesát operetních a několik epizodních | |||
operních rolí a režíroval jednu pohádku (1940). Na počátku | |||
německé okupace pracoval jako důvěrník činohry a postaral | |||
se mj. o zajištění peněz na adaptace Národního domu, sídla | |||
divadla. Poté odešel do Prahy a ujal se rodiny mladšího | |||
bratra Jaroslava B., bývalého plukovníka generálního štábu, | |||
uprchlého do ciziny. Vstoupil do činoherního souboru | |||
Uranie, kde pod vedením režiséra Antonína Klimeše obstál | |||
v tvrdé herecké konkurenci a kde vytvořil v období 1941–44 | |||
další role. Spolu se slavnými herci hrál i ve třech filmech: | |||
J. Nového v komedii ''Zlaté dno'' (1942, režie Vladimír Slavínský, premiéra 7. 2. 1943), továrníka Krutinu v komedii ''Muži'' | |||
''nestárnou'' (1942, režie V. Slavínský, premiéra 3. 4. 1942) | |||
a ředitele hotelu v detektivce ''Paklíč'' (1944, režie Miroslav | |||
Cikán, premiéra 22. 12. 1944). Od uzavření divadla 1. 9. | |||
1944 do konce války B. byl nasazen jako velitel protiletecké | |||
ochrany v dřevěné budově Uranie. | |||
Po skončení druhé světové války B. působil krátce v Uranii | |||
a s několika jejími členy přešel do Divadla 5. května, jež sídlilo | |||
v budově pražského Německého divadla. Záhy odešel | |||
do souboru činohry tehdejšího Zemského divadla v Ostravě | |||
(1945–46), kde však spokojen nebyl. Přijal na rok funkci | |||
uměleckého ředitele Divadla Těšínského Slezska v Českém | |||
Těšíně (1946–47). Pak byl angažován v činohře opavského | |||
divadla (1947–53, dnes Slezské divadlo) a od 1. 1. 1954 znovu | |||
v činohře divadla ostravského, kde byl členem do konce | |||
sezony 1962/63 a hrál pohostinsky do 1967. Ve druhém ostravském | |||
angažmá vytvořil méně početnou, avšak umělecky | |||
silnou řadu rolí, mezi něž patřil např. Gajev ve ''Višňovém'' | |||
''sadu'' (1954), Filip Dubský v ''Našich furiantech'' (1954), Major | |||
v ''Dámách a husarech'' (1954), Famusov v ''Hoři z rozumu'' | |||
(1955), farář Hora v ''Létu'' (1955), Profesor v ''Loupežníkovi'' | |||
(1956), Fabrizio v ''Zamilovaných'' (1957), César ve ''Vascově'' | |||
''příběhu'' (1958), kardinál Angeli v ''Husovi'' (1958) a kantor Čížek | |||
v dramatizaci ''Zapadlých vlastenců'' (1959). Poslední příležitost | |||
ve filmu dostal na počátku padesátých let: ztvárnil roli | |||
děkana v dramatu ''Únos'' (1952, režie Ján Kadár, Elmar Klos, | |||
premiéra 30. 1. 1953). 1959 získal titul zasloužilý umělec. | |||
Sepsal několik vzpomínkových textů, jež zůstaly většinou | |||
v rukopise. | |||
'''L:''' Slezsko 3, s. 23 (kde neúplný soupis B. prací a literatury); MČE 1, s. 582; | |||
Čtyřicet let ostravského divadla 1919–1959, 1959, s. 30n. a passim; Slovník | |||
divadelních umělců 1945–1975, 1979, s. 96; 60 let Státního divadla v Ostravě | |||
1919–1979, 1980, s. 93n.; Nová svoboda, 13. 12. 1959, s. 3; tamtéž, | |||
3. 1. 1984, s. 5; M. Zbavitel, Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy | |||
ostravské činohry, 1985, s. 193n.; Z. Hájková, Kunovický rodák A. B., in: | |||
Velkomoravský kurýr 1, 1998, č. 38, s. 5. | |||
'''P:''' MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik č. 11 668, matrika narozených římskokatolického | |||
farního úřadu Kunovice, sv. VII, fol. 258; část pozůstalosti | |||
B. je uložena v Ostravském muzeu (sign. II G 173/1552). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/270248 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Gustav Novotný, Ladislav Slíva | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
[[Kategorie:1895]] | [[Kategorie:1895]] | ||
[[Kategorie:Kunovice]] | |||
[[Kategorie:1983]] | [[Kategorie:1983]] | ||
[[Kategorie:Ostrava]] |
Aktuální verze z 7. 10. 2019, 15:22
Antonín Josef BROŽ | |
![]() | |
Narození | 9.9.1895 |
---|---|
Místo narození | Kunovice u Uherského Hradiště |
Úmrtí | 29.12.1983 |
Místo úmrtí | Ostrava |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 204-205 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42088 |
BROŽ, Antonín Josef, * 9. 9. 1895 Kunovice u Uherského Hradiště, † 29. 12. 1983 Ostrava, herec
Pocházel z početné rodiny Karla B., divadelního herce, a herečky Kateřiny (Katuše) B., s níž v několika kočovných divadelních společnostech (mj. Emanuela Šumy) a spolcích procestoval takřka celou Moravu a hrál dětské role. Studoval také na varhanické škole u Leoše Janáčka v Brně (1912–15), kde kultivoval hudební nadání zděděné po otci. Pak od 1916 hrál divadlo pod dohledem otce, který se stal ředitelem malé kočující společnosti se stálým sídlem v Ivančicích u Brna. Za první světové války sloužil mj. u vojenské hudby. Již v době studií si přivydělával v brněnském divadle, kde byl nakonec v období 1919–22 angažován v činohře Národního divadla vedené Václavem Štechem, divadelníkem, pedagogem a spisovatelem. Mladý B. velké role nedostal a z Brna odešel do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde působil 1922–41. Tam pod vedením ředitele a režiséra Václava Jiřikovského (vl. jm. Václav Herein) rozvíjel herecké a hudební nadání. Zpočátku se uplatnil jako milovník a postupem času jako charakterní herec. Výrazný herecký výkon předvedl např. v rolích Kuby v Tylově Tvrdohlavé ženě (1923), Franka v Živnosti paní Warrenové (1926), Demetria ve Snu noci svatojánské (1928) či Antonína Havla ve Vojnarce (1932). Z dalších úloh nelze opomenout mj. jeho Maršála v Bílé nemoci (1937), starostu Estébana ve Vzbouření na vsi (1937) a Oinomaa v Námluvách Pelopových (1939). V Ostravě kromě vlastního oboru zpočátku komponoval scénickou hudbu do inscenací režírovaných V. Jiřikovským, ztvárnil přibližně sedmdesát operetních a několik epizodních operních rolí a režíroval jednu pohádku (1940). Na počátku německé okupace pracoval jako důvěrník činohry a postaral se mj. o zajištění peněz na adaptace Národního domu, sídla divadla. Poté odešel do Prahy a ujal se rodiny mladšího bratra Jaroslava B., bývalého plukovníka generálního štábu, uprchlého do ciziny. Vstoupil do činoherního souboru Uranie, kde pod vedením režiséra Antonína Klimeše obstál v tvrdé herecké konkurenci a kde vytvořil v období 1941–44 další role. Spolu se slavnými herci hrál i ve třech filmech: J. Nového v komedii Zlaté dno (1942, režie Vladimír Slavínský, premiéra 7. 2. 1943), továrníka Krutinu v komedii Muži nestárnou (1942, režie V. Slavínský, premiéra 3. 4. 1942) a ředitele hotelu v detektivce Paklíč (1944, režie Miroslav Cikán, premiéra 22. 12. 1944). Od uzavření divadla 1. 9. 1944 do konce války B. byl nasazen jako velitel protiletecké ochrany v dřevěné budově Uranie.
Po skončení druhé světové války B. působil krátce v Uranii a s několika jejími členy přešel do Divadla 5. května, jež sídlilo v budově pražského Německého divadla. Záhy odešel do souboru činohry tehdejšího Zemského divadla v Ostravě (1945–46), kde však spokojen nebyl. Přijal na rok funkci uměleckého ředitele Divadla Těšínského Slezska v Českém Těšíně (1946–47). Pak byl angažován v činohře opavského divadla (1947–53, dnes Slezské divadlo) a od 1. 1. 1954 znovu v činohře divadla ostravského, kde byl členem do konce sezony 1962/63 a hrál pohostinsky do 1967. Ve druhém ostravském angažmá vytvořil méně početnou, avšak umělecky silnou řadu rolí, mezi něž patřil např. Gajev ve Višňovém sadu (1954), Filip Dubský v Našich furiantech (1954), Major v Dámách a husarech (1954), Famusov v Hoři z rozumu (1955), farář Hora v Létu (1955), Profesor v Loupežníkovi (1956), Fabrizio v Zamilovaných (1957), César ve Vascově příběhu (1958), kardinál Angeli v Husovi (1958) a kantor Čížek v dramatizaci Zapadlých vlastenců (1959). Poslední příležitost ve filmu dostal na počátku padesátých let: ztvárnil roli děkana v dramatu Únos (1952, režie Ján Kadár, Elmar Klos, premiéra 30. 1. 1953). 1959 získal titul zasloužilý umělec. Sepsal několik vzpomínkových textů, jež zůstaly většinou v rukopise.
L: Slezsko 3, s. 23 (kde neúplný soupis B. prací a literatury); MČE 1, s. 582; Čtyřicet let ostravského divadla 1919–1959, 1959, s. 30n. a passim; Slovník divadelních umělců 1945–1975, 1979, s. 96; 60 let Státního divadla v Ostravě 1919–1979, 1980, s. 93n.; Nová svoboda, 13. 12. 1959, s. 3; tamtéž, 3. 1. 1984, s. 5; M. Zbavitel, Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry, 1985, s. 193n.; Z. Hájková, Kunovický rodák A. B., in: Velkomoravský kurýr 1, 1998, č. 38, s. 5.
P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik č. 11 668, matrika narozených římskokatolického farního úřadu Kunovice, sv. VII, fol. 258; část pozůstalosti B. je uložena v Ostravském muzeu (sign. II G 173/1552).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Gustav Novotný, Ladislav Slíva