BROŽÍK Karel 4.11.1881-20.6.1942

Karel BROŽÍK
Narození	4.11.1881
Místo narození	Příkosice u Rokycan
Úmrtí	20.6.1942
Místo úmrtí	Osvětim (Polsko)
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 211
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42118

BROŽÍK, Karel, * 4. 11. 1881 Příkosice u Rokycan, † 20. 6. 1942 Osvětim (Polsko), odborový předák, novinář, politik

Původním povoláním horník; 1895–1900 pracoval na dole Jan v Libušíně u Kladna. Od 1897 působil v hornických odborech a v české sociálně demokratické straně, nejprve na Kladensku, kde se v lednu 1900 podílel na organizaci tříměsíční hornické stávky, později v severních Čechách v Podkrušnohoří. 1900–02 byl administrátorem sociálně demokratického listu Svoboda a 1902–04 úředníkem okresní nemocenské pokladny v Kladně, 1904–06 redaktorem hornického časopisu Na zdar v Trnovanech u Teplic, 1906 až 1908 kladenské Svobody a 1908–16, resp. 1918–22 sociálně demokratického politického týdeníku Severočeský dělník v Teplicích. 1910 založil v Duchcově český (odborový) Svaz horníků; s B. byl spjat rozvoj hornické odborové organizace v Čechách. Ve své agitační a žurnalistické činnosti se angažoval za zkrácení pracovní doby horníků a zlepšení hornického pojištění v bratrských pokladnách, za samostatnost českých odborů a práva českých menšin v poněmčeném pohraničí; sváděl politické boje s německými sociálními demokraty i s českými anarchokomunisty. Za první světové války sloužil 1916–18 v rakousko-uherské armádě; na jaře 1918 byl pro nemoc propuštěn do civilu. Po vzniku samostatného Československa se počátkem listopadu 1918 stal spolu s J. Asterem vedoucím představitelem Ústředního národního výboru menšinového pro severní Čechy. 1922 přesídlil z Teplic do Prahy. 1919–39 předsedal Svazu horníků (a koalovaných svazů hornických) v ČSR a Ústředí hornických revírních rad, byl členem exekutivy Mezinárodní unie horníků v Londýně, 1927–39 místopředsedou Odborového sdružení československého. 1918−20 členem Revolučního národního shromáždění, 1920–39 poslancem Národního shromáždění; 1921–27 předsedou sociálně politického výboru poslanecké sněmovny. Významně se podílel na přípravě a prosazení zákona o závodních a revírních radách v hornictví (25. 2. 1920), zákona o bratrských pokladnách (1922) i dalších sociálních zákonů z počátečního období ČSR; náležel k zastáncům zestátnění uhelných a rudných dolů. 6. 5. 1941 byl spolu s mnoha dalšími vůdci československé sociální demokracie zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti, poté transportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynul.

L: OSND 1/2, s. 763n.; J. Dundr – J. Filipínský (ed.), Padlým hrdinům. Památník obětí československé sociální demokracie v osvobozeneckém boji 1939–1945, 1947, s. 43; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, 2005, s. 38.

Josef Tomeš