BRTNÍKOVÁ-PETŘÍKOVÁ Anna 1.12.1896-24.10.1980

Anna BRTNÍKOVÁ-PETŘÍKOVÁ
Narození	1.12.1896
Místo narození	Karlín (Praha)
Úmrtí	24.10.1980
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 215-216
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42133

BRTNÍKOVÁ-PETŘÍKOVÁ, Anna, * 1. 12. 1896 Karlín (Praha), † 24. 10. 1980 Praha, spisovatelka, překladatelka

Sestra literárního historika PhDr. Václava B. (1895–1955), dcera úředníka a pak vrchního ředitele karlínské občanské záložny Antonína B. Obecnou školu vychodila 1902–07 v Karlíně. 1907–13 studovala na Vyšší dívčí škole. Od 1912 se začala soukromě učit ruštinu. 1914 navštěvovala na pražské filozofické fakultě externě moderní filologii, přednášky Louise Fellera. 1915 složila univerzitní a státní zkoušku z francouzštiny (obě s vyznamenáním). Poté učila francouzštinu na měšťanských školách ve Vysočanech (Praha) 1917–22, od 1922 do sňatku na I. Měšťanské škole dívčí v Karlíně.

Debutovala v Ženských listech 1915, od 1916 spolupracovala s Růženou Svobodovou jako její tajemnice, publikovala v Lípě, Kmeni, Ženském světě. Se Svobodovou se zapojila do akcí Českého srdce na pomoc opuštěným dětem, 1919 vedla dva měsíce ozdravný tábor ve Švýcarsku (Lausanne). Po návratu se odstěhovala za rodiči do Písku, kde učila francouzštině. 30. 12. 1922 se provdala za plukovníka ruských legií, tehdy velitele brigády v Písku, pozdějšího brigádního generála Václava Petříka (1885–1957), s nímž měla syna Vášu (* 1924), koncertního pěvce. Cestovala po Francii, Švýcarsku, Sovětském svazu, Podkarpatské Rusi. Po 1945 se zapojila do práce ženských organizací národně socialistické strany. 1949–56 spolupracovala s Václavem Čtvrtkem jako redaktorka dětského vysílání Československého rozhlasu. 1953–57 se podílela pod vedením prof. A. Wurma na redakci frazeologického slovníku ruštiny, připravovaného Vysokou školou ruského jazyka a literatury, v sedmdesátých letech pracovala na slovníkové kartotéce v Ústavu pro jazyk český. Překládala také do francouzštiny. V próze se zaměřila na dívčí osudy poznamenané válkou (Necestou, 1923, Svítání, 1925). Mládeži přiblížila legionářskou anabázi (V prvním boji, 1924). Za protektorátu psala povídky o osamění starých žen (Visuté hrazdy, 1945). Jejím vrcholným dílem se stal román Aňa a Váňa, román českoruské lásky (1929), v němž zobrazila závažné problémy ruské emigrace. Z fejetonistických knih zaujala objevnými postřehy v publikaci o Podkarpatské Rusi Mezi Huculy (1935). Bez úspěchu se pokusila o divadelní hru. Z řady B. překladů dobové francouzské, ruské a sovětské prózy se největší popularity dočkaly knihy Vitalije Biankiho, jehož českému čtenáři přiblížila jako první. Několik jejích písní bylo zhudebněno, např. Z. Maratem, M. Křičenským, M. Šlikem, v druhé polovině 70. let také M. Cingrošem. Přátelské styky ji pojily rovněž s F. X. Šaldou, F. X. Svobodou, Karlem Horkým, Boženou Benešovou, Jakubem Demlem, zejména pak s Janem Havlasou.

Od 1923 byla členkou Spolku spisovatelů beletristů Máj, později Syndikátu spisovatelů, od 1946 překladatelské sekce Svazu československých spisovatelů. Za novely Necestou a Svítání získala cenu Zeyerova fondu při České akademii věd a umění (1925). Užívala též jména Anna Petříková a šifru Aa. Bydlela v Praze na Malé Straně.

L: Prácheňský kraj, 1926, č. 41, s. 2; Album representantů, s. 907; Kulturní adresář 1936, s. 408; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 1056; LČL 1, s. 309n. (kde bibliografie), 3, s. 1402 (kde správné datum narození); J. Fidler, Generálové legionáři, 1999, s. 224.

P: LA PNP, Praha; Biografický archiv ÚČL, Praha; a i ve vlastnictví rodiny.

Martin Kučera