BŘEZAN Václav ?1568-?11.10.1618: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BŘEZAN_Václav_1580-1618)
 
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 2: Řádek 2:
| jméno = Václav BŘEZAN
| jméno = Václav BŘEZAN
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1580
| datum narození = ?1568
| místo narození =  
| místo narození = Březno u Loun
| datum úmrtí = 1618
| datum úmrtí = po 11.10.1618
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Třeboň
| povolání = 53- Historik
| povolání = 53- Historik<br />70- Knihovník nebo pracovník informatiky
70- Knihovník nebo pracovník informatiky


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav BŘEZAN
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 253-254
}}
 
'''BŘEZAN, Václav,''' ''* ? 1568 Březno u Loun, † po 11. 10. 1618 Třeboň, historiograf, archivář, knihovník''
 
V literatuře bývá někdy chybně uváděn jako Břežan. Pocházel
z rodiny bohatého mlynáře, který byl poddaným na panství
Postoloprty, ale poddanský původ mu nezabránil v cestě
za vyšším vzděláním. Navštěvoval pravděpodobně bratrské
školy v Kosmonosích a Mladé Boleslavi. Se skupinou šlechtických
studentů, vedených bratrským preceptorem Bartolomějem
Němčanským, odešel studovat do západní Evropy.
Spolu s nimi se 15. 8. 1584 zapsal na reformovanou univerzitu
v Heidelberku a 1585 pobýval na akademii ve Štrasburku.
Jeho činnost v následujících několika letech není známa,
zřejmě však jako člen jednoty bratrské zůstával v těsném styku
s bratrským centrem v Mladé Boleslavi, s nímž se v 80. letech
16. století sblížil Petr Vok z Rožmberka.
 
Nejpozději od 1593 byl v rožmberských službách a 25. 5.
1594 se stal písařem v soudní kanceláři na zámku Český Krumlov. Od té doby setrval až do konce života ve službách
Petra Voka z Rožmberka a poté (1611–18) jeho dědiců Jana
Jiřího a Petra ze Švamberka. Petr Vok, který se trvale zajímal
o dějiny a písemné památky, rozpoznal B. nadání a 22. 11.
1596 ho pověřil správou mimořádně bohatého rožmberského
archivu a knihovny a dal mu příležitost k dějepisné práci.
Do 1601 B. uspořádal rožmberský archiv a sestavil podrobné
inventáře důležitých listin. V souvislosti s přenesením
rožmberského rodového sídla 1601–02 přestěhoval archiv
a knihovnu z Českého Krumlova na zámek v Třeboni. I tam
zdokonaloval své archivářské dílo a na sklonku života uspořádal
také švamberský archiv na Zvíkově.
 
V Třeboni se B., který používal titulu praefectus bibliothecae
a bibliothecarius et studiosus antiquitatis, věnoval především
uspořádání rožmberské knihovny, jedné z nejbohatších
ve střední Evropě. Za jeho správy byly knižní fondy doplňovány
nákupy v Praze, Norimberku a Linci, v moravských
bratrských tiskárnách, u soukromníků, akvizicemi darů
a pozůstalostí, ale také sběratelskou činností rožmberských
agentů v dalších evropských zemích. Bibliotéka, která čítala
kolem 10 000 svazků, se stala reprezentativní, univerzálně
pojatou dokumentací všech hlavních oborů pozdně renesanční
a manýristické vzdělanosti, zejména teologie, práva,
lékařství a přírodovědy, historie a filozofie. 1602–08 sestavil
B. čtyřsvazkový systematický katalog, který je zachován
v Královské knihovně ve Stockholmu a který i po rozchvácení
rožmberské bibliotéky za třicetileté války podává doklad
o jejím bohatství a neobyčejné tematické šíři.
 
Jazykově, historicky a právnicky vzdělaný B. pomáhal Petru
Vokovi při řešení složitých majetkových pří a byl jedním
z jeho intelektuálních rádců. S posledním rožmberským
vladařem ho sbližovala bratrsko-kalvínská náboženská orientace,
proto jej Petr Vok pověřoval důvěrnými jednáními
a vedením korespondence s představitelem bratrského duchovenstva
Matějem Cyrem. B. nevstupoval do opoziční politické
činnosti Petra Voka, ale měl podstatný vliv na kulturní
orientaci rožmberského dvora.
 
Zkušenosti z dvorské služby, dokonalá znalost rožmberského
archivu a knihovny, orientace v české a zahraniční historiografii a nevšední píle předurčily B. k dějepisné práci.
Hlavní doménou jeho pramenného výzkumu a spisování
se stala historie Rožmberků a jiných šlechtických rodů.
Nejprve zpracoval řadu menších, pramenně podložených
pojednání o místních dějinách (nástin historie vyšebrodského
kláštera, přehled privilegií Českého Krumlova aj.), soupisů
úřednictva a duchovenstva na rožmberském dominiu
a spisů o genealogii panských a rytířských rodů v Čechách
a na Moravě (Švamberků, Šternberků, Šliků aj.). Jeho životním
dílem se stala velká ''Historie rožmberská'' v pěti svazcích,
z nichž se zachovaly pouze poslední dva díly, věnované životu
Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Po dokončení tří dnes
nezvěstných dílů (1602–09), sahajících od legendárních počátků
rodu Vítkovců po jedenáctou rožmberskou generaci,
jej stárnoucí Petr Vok pověřil urychleným sepsáním celých
dějin svého rodu, aby si mohl tento přehled přečíst i on. B.
proto 1609 zpracoval ''Rožmberské kroniky krátký a summovní''
''výtah'', který alespoň částečně nahradil prvé tři díly velké
Historie. Zbývající dva svazky, pojednávající o rožmberských
vladařích z dvanácté generace v rámci českých a středoevropských
dějin 16. a počátku 17. století, sepsal 1610–15. B.
hlavní dílo je založeno na výjimečně rozsáhlé znalosti písemných
pramenů všeho druhu a vyznačuje se snahou o dosažení
pravdivosti ve smyslu dobových představ o úloze dějepisectví
(B. byl ovlivněn zejména metodickými zásadami Jeana
Bodina a Jana Kocína z Kocinétu). Jeho mimořádná cena
spočívá v pojetí biografií velmožů na pozadí obecně závažných
politických, společenských a kulturních událostí, a to
s výrazným zřetelem k soukromému životu protagonistů
a každodennosti aristokratického dvora i dominia. Autorovy
slabiny se projevily v jeho nadměrné důvěře k diplomatickým
pramenům (včetně falz), v jen průměrném literárním
nadání a do jisté míry i v závislosti na rožmberském vladaři
jako zadavateli díla.
 
B. biografie Viléma a Petra Voka z Rožmberka patří mezi
nejvýznamnější díla české humanistické historiografie dokumentaristického
zaměření. Neměly však vliv na další vývoj
dějepisectví, neboť zůstaly zachovány v rukopisech a teprve
od poloviny 19. století, kdy se jim dostalo příznivého ocenění
z pera Františka Palackého, byly postupně vydávány tiskem.
 
'''D:''' F. Palacký (ed.), Rosenberské kroniky krátký a summovní výtah, in: ČNM
2, 1828, č. 4, s. 39n.; W. W. Tomek (ed.), V. B. Život Viléma z Rosenberka,
1847; F. Mareš (ed.), V. B. Život Petra Voka z Rosenberka, 1880; týž,
Koncept životopisu p. Jana z Rožmberka († 1472) k velké historii Rožmberské
od V. B., in: ČNM 73, 1899, s. 231n.; H. Gross (ed.), V. B. Paměti
o vladykách Olbramích ze Štěkře, 1899; týž, V. B. Regesta výsad daných
městu Českému Krumlovu za panství rožmberského, 1903; J. Salaba (ed.),
Vyšebrodská kronika Rožmberská V. B. zčeštěná a prodloužená, 1900; týž,
Korrespondence kněze br. Matěje Cyra s V. B. a Petrem Vokem z Rožmberka,
1901; Č. Zíbrt (ed.), V. B. soupis Švamberského archivu na Zvíkově
z r. 1616–17, in: ČNM 82, 1908, s. 204n., 321n.; J. Dostál (ed.), V. B.: in:
Poslední Rožmberkové, 1941; J. Hejnic (ed.), V. B. Posloupnost krumlovských
farářů, Archivum Trebonense, 1973, s. 217n.; J. Pánek (ed.), V. B.:
Životy posledních Rožmberků, 1–2, 1985; A. Kubíková (ed.), Rožmberské
kroniky krátký a summovní výtah od V. B., 2005.
 
'''L:''' F. Mareš, V. B. Vzpomínka životopisná, in: ČNM 52, 1878, s. 93n.;
J. Salaba, Po stopách B. ztracené kroniky Rožmberské, in: tamtéž 72, 1898,
s. 128n.; týž, V. B. (Nový příspěvek k osvětlení osoby a práce historiografa
rodu rožmberského), in: Naše doba 6, 1899, s. 561n., 742n.; A. Markus,
Památník V. B., 1931, passim; K. Krofta, O bratrském dějepisectví, 1946,
s. 167n.; F. M. Bartoš, O B. autorství České kroniky, in: JSH 30, 1961,
s. 80n.; V. Hadač, Drobné příspěvky k životopisu a dílu V. B., in: tamtéž
31, 1962, s. 97n.; M. Jedličková, Rožmberská knihovna a katalog V. B., in:
Knihovna 4, 1962, s. 187n.; J. Kolár, Z mládí V. B., in: Česká literatura 24,
1976, s. 47n.; J. Pánek, Historický spis o pánech ze Šternberka a otázka autorství
V. B., in: Sborník archivních prací 33, 1983, s. 443n.; týž, V. B. a jeho
dílo, in: týž (ed.), V. B., Životy posledních Rožmberků 2, 1985, s. 662n.; týž,
Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance, 1989, passim; týž, Poslední
Rožmberk. Životní příběh Petra Voka, 1996, passim; A. Kubíková, B. soupis
vyšebrodských listin roku 1611, in: Archivum Trebonense, 1991, s. 7n.; táž, B. Posloupnost opatů korunských, in: JSH 64, 1995, s. 176n.; táž, B. soupis
listin na panství Prachatice a Hus, in: Archivum Trebonense, 1996, s. 80n.;
táž, B. uspořádání rožmberského archivu, in: Archivní časopis 51, 2001,
s. 91n.; Kutnar, s. 85n.; L. Veselá, Knihy na dvoře Rožmberků (Die Bücher
am Hofe der Rosenberger), 2005.
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/197993 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
Jaroslav Pánek
 
[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:70- Knihovník nebo pracovník informatiky]]
[[Kategorie:70- Knihovník nebo pracovník informatiky]]
 
[[Kategorie:1568]]
[[Kategorie:1580]]
[[Kategorie:Březno]]
[[Kategorie:1618]]
[[Kategorie:1618]]
[[Kategorie:Třeboň]]

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 14:18

Václav BŘEZAN
Narození ?1568
Místo narození Březno u Loun
Úmrtí po 11.10.1618
Místo úmrtí Třeboň
Povolání 53- Historik
70- Knihovník nebo pracovník informatiky
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 253-254
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43020

BŘEZAN, Václav, * ? 1568 Březno u Loun, † po 11. 10. 1618 Třeboň, historiograf, archivář, knihovník

V literatuře bývá někdy chybně uváděn jako Břežan. Pocházel z rodiny bohatého mlynáře, který byl poddaným na panství Postoloprty, ale poddanský původ mu nezabránil v cestě za vyšším vzděláním. Navštěvoval pravděpodobně bratrské školy v Kosmonosích a Mladé Boleslavi. Se skupinou šlechtických studentů, vedených bratrským preceptorem Bartolomějem Němčanským, odešel studovat do západní Evropy. Spolu s nimi se 15. 8. 1584 zapsal na reformovanou univerzitu v Heidelberku a 1585 pobýval na akademii ve Štrasburku. Jeho činnost v následujících několika letech není známa, zřejmě však jako člen jednoty bratrské zůstával v těsném styku s bratrským centrem v Mladé Boleslavi, s nímž se v 80. letech 16. století sblížil Petr Vok z Rožmberka.

Nejpozději od 1593 byl v rožmberských službách a 25. 5. 1594 se stal písařem v soudní kanceláři na zámku Český Krumlov. Od té doby setrval až do konce života ve službách Petra Voka z Rožmberka a poté (1611–18) jeho dědiců Jana Jiřího a Petra ze Švamberka. Petr Vok, který se trvale zajímal o dějiny a písemné památky, rozpoznal B. nadání a 22. 11. 1596 ho pověřil správou mimořádně bohatého rožmberského archivu a knihovny a dal mu příležitost k dějepisné práci. Do 1601 B. uspořádal rožmberský archiv a sestavil podrobné inventáře důležitých listin. V souvislosti s přenesením rožmberského rodového sídla 1601–02 přestěhoval archiv a knihovnu z Českého Krumlova na zámek v Třeboni. I tam zdokonaloval své archivářské dílo a na sklonku života uspořádal také švamberský archiv na Zvíkově.

V Třeboni se B., který používal titulu praefectus bibliothecae a bibliothecarius et studiosus antiquitatis, věnoval především uspořádání rožmberské knihovny, jedné z nejbohatších ve střední Evropě. Za jeho správy byly knižní fondy doplňovány nákupy v Praze, Norimberku a Linci, v moravských bratrských tiskárnách, u soukromníků, akvizicemi darů a pozůstalostí, ale také sběratelskou činností rožmberských agentů v dalších evropských zemích. Bibliotéka, která čítala kolem 10 000 svazků, se stala reprezentativní, univerzálně pojatou dokumentací všech hlavních oborů pozdně renesanční a manýristické vzdělanosti, zejména teologie, práva, lékařství a přírodovědy, historie a filozofie. 1602–08 sestavil B. čtyřsvazkový systematický katalog, který je zachován v Královské knihovně ve Stockholmu a který i po rozchvácení rožmberské bibliotéky za třicetileté války podává doklad o jejím bohatství a neobyčejné tematické šíři.

Jazykově, historicky a právnicky vzdělaný B. pomáhal Petru Vokovi při řešení složitých majetkových pří a byl jedním z jeho intelektuálních rádců. S posledním rožmberským vladařem ho sbližovala bratrsko-kalvínská náboženská orientace, proto jej Petr Vok pověřoval důvěrnými jednáními a vedením korespondence s představitelem bratrského duchovenstva Matějem Cyrem. B. nevstupoval do opoziční politické činnosti Petra Voka, ale měl podstatný vliv na kulturní orientaci rožmberského dvora.

Zkušenosti z dvorské služby, dokonalá znalost rožmberského archivu a knihovny, orientace v české a zahraniční historiografii a nevšední píle předurčily B. k dějepisné práci. Hlavní doménou jeho pramenného výzkumu a spisování se stala historie Rožmberků a jiných šlechtických rodů. Nejprve zpracoval řadu menších, pramenně podložených pojednání o místních dějinách (nástin historie vyšebrodského kláštera, přehled privilegií Českého Krumlova aj.), soupisů úřednictva a duchovenstva na rožmberském dominiu a spisů o genealogii panských a rytířských rodů v Čechách a na Moravě (Švamberků, Šternberků, Šliků aj.). Jeho životním dílem se stala velká Historie rožmberská v pěti svazcích, z nichž se zachovaly pouze poslední dva díly, věnované životu Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Po dokončení tří dnes nezvěstných dílů (1602–09), sahajících od legendárních počátků rodu Vítkovců po jedenáctou rožmberskou generaci, jej stárnoucí Petr Vok pověřil urychleným sepsáním celých dějin svého rodu, aby si mohl tento přehled přečíst i on. B. proto 1609 zpracoval Rožmberské kroniky krátký a summovní výtah, který alespoň částečně nahradil prvé tři díly velké Historie. Zbývající dva svazky, pojednávající o rožmberských vladařích z dvanácté generace v rámci českých a středoevropských dějin 16. a počátku 17. století, sepsal 1610–15. B. hlavní dílo je založeno na výjimečně rozsáhlé znalosti písemných pramenů všeho druhu a vyznačuje se snahou o dosažení pravdivosti ve smyslu dobových představ o úloze dějepisectví (B. byl ovlivněn zejména metodickými zásadami Jeana Bodina a Jana Kocína z Kocinétu). Jeho mimořádná cena spočívá v pojetí biografií velmožů na pozadí obecně závažných politických, společenských a kulturních událostí, a to s výrazným zřetelem k soukromému životu protagonistů a každodennosti aristokratického dvora i dominia. Autorovy slabiny se projevily v jeho nadměrné důvěře k diplomatickým pramenům (včetně falz), v jen průměrném literárním nadání a do jisté míry i v závislosti na rožmberském vladaři jako zadavateli díla.

B. biografie Viléma a Petra Voka z Rožmberka patří mezi nejvýznamnější díla české humanistické historiografie dokumentaristického zaměření. Neměly však vliv na další vývoj dějepisectví, neboť zůstaly zachovány v rukopisech a teprve od poloviny 19. století, kdy se jim dostalo příznivého ocenění z pera Františka Palackého, byly postupně vydávány tiskem.

D: F. Palacký (ed.), Rosenberské kroniky krátký a summovní výtah, in: ČNM 2, 1828, č. 4, s. 39n.; W. W. Tomek (ed.), V. B. Život Viléma z Rosenberka, 1847; F. Mareš (ed.), V. B. Život Petra Voka z Rosenberka, 1880; týž, Koncept životopisu p. Jana z Rožmberka († 1472) k velké historii Rožmberské od V. B., in: ČNM 73, 1899, s. 231n.; H. Gross (ed.), V. B. Paměti o vladykách Olbramích ze Štěkře, 1899; týž, V. B. Regesta výsad daných městu Českému Krumlovu za panství rožmberského, 1903; J. Salaba (ed.), Vyšebrodská kronika Rožmberská V. B. zčeštěná a prodloužená, 1900; týž, Korrespondence kněze br. Matěje Cyra s V. B. a Petrem Vokem z Rožmberka, 1901; Č. Zíbrt (ed.), V. B. soupis Švamberského archivu na Zvíkově z r. 1616–17, in: ČNM 82, 1908, s. 204n., 321n.; J. Dostál (ed.), V. B.: in: Poslední Rožmberkové, 1941; J. Hejnic (ed.), V. B. Posloupnost krumlovských farářů, Archivum Trebonense, 1973, s. 217n.; J. Pánek (ed.), V. B.: Životy posledních Rožmberků, 1–2, 1985; A. Kubíková (ed.), Rožmberské kroniky krátký a summovní výtah od V. B., 2005.

L: F. Mareš, V. B. Vzpomínka životopisná, in: ČNM 52, 1878, s. 93n.; J. Salaba, Po stopách B. ztracené kroniky Rožmberské, in: tamtéž 72, 1898, s. 128n.; týž, V. B. (Nový příspěvek k osvětlení osoby a práce historiografa rodu rožmberského), in: Naše doba 6, 1899, s. 561n., 742n.; A. Markus, Památník V. B., 1931, passim; K. Krofta, O bratrském dějepisectví, 1946, s. 167n.; F. M. Bartoš, O B. autorství České kroniky, in: JSH 30, 1961, s. 80n.; V. Hadač, Drobné příspěvky k životopisu a dílu V. B., in: tamtéž 31, 1962, s. 97n.; M. Jedličková, Rožmberská knihovna a katalog V. B., in: Knihovna 4, 1962, s. 187n.; J. Kolár, Z mládí V. B., in: Česká literatura 24, 1976, s. 47n.; J. Pánek, Historický spis o pánech ze Šternberka a otázka autorství V. B., in: Sborník archivních prací 33, 1983, s. 443n.; týž, V. B. a jeho dílo, in: týž (ed.), V. B., Životy posledních Rožmberků 2, 1985, s. 662n.; týž, Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance, 1989, passim; týž, Poslední Rožmberk. Životní příběh Petra Voka, 1996, passim; A. Kubíková, B. soupis vyšebrodských listin roku 1611, in: Archivum Trebonense, 1991, s. 7n.; táž, B. Posloupnost opatů korunských, in: JSH 64, 1995, s. 176n.; táž, B. soupis listin na panství Prachatice a Hus, in: Archivum Trebonense, 1996, s. 80n.; táž, B. uspořádání rožmberského archivu, in: Archivní časopis 51, 2001, s. 91n.; Kutnar, s. 85n.; L. Veselá, Knihy na dvoře Rožmberků (Die Bücher am Hofe der Rosenberger), 2005.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jaroslav Pánek