CIPR Josef 16.2.1881-27.10.1956

Josef CIPR
Narození	16.2.1881
Místo narození	Dolní Kounice
Úmrtí	27.10.1956
Místo úmrtí	Brno
Povolání	63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 427
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43980

CIPR, Josef, * 16. 2. 1881 Dolní Kounice, † 27. 10. 1956 Brno, železniční úředník, básník, prozaik, překladatel, redaktor

Po absolvování reálky v Brně 1901 odešel do Vídně, kde se stal nejprve železničním adjunktem na trati Jižní dráhy s působištěm ve Felixdorfu u Vídeňského Nového Města. Až do konce první světové války pracoval jako železniční úředník ve Vídni a na jiných místech v Rakousku. 1918 se vrátil do Brna a byl zaměstnán jako inspektor státních drah. Kariéru ve službách železnic zakončil v hodnosti náměstka ředitele státních drah. Vedle povolání se věnoval literatuře a novinářství (přispíval mj. do brněnského denního tisku). Debutoval ve Vídni, v českých vídeňských listech, zejména ve Vídeňském deníku, přispíval i do Dělnických listů, básnické prvotiny otiskoval také v Moderní revui, v Šarpenově XX. věku a v Břečkově Moravě. Jako lyrik, satirik a novelista se zařadil do Macharova okruhu, byl básníkovým osobním přítelem. Sklony samotáře, ironika, výbojného satirika a osobnosti vnitřně rozkolísané projevil již ve své tvorbě z doby předválečné a válečné Vídně. Z realistického příklonu ke krajinářskému žánrovému popisu vzešel knižní debut drobných próz v macharovském stylu Hlavy a hlavičky (1911), črty a obrázky vzpomínek na domov, dětství i na první milostná okouzlení. Rovněž první sbírky básní směroval k intimní poezii reflexivního ladění a poezii satirické. Vlastní mu byla zejména epigramová forma a forma veršovaných pohádek a balad, tematicky zhusta napadající společenskomravní nepravosti doby. Z období vídeňského pobytu vytěžil sbírku básní Chladnoucí země (1918), v satirických verších Plechoví rytíři (1918) představil vidinu národního vojska. Od příchodu do Brna přispíval dlouhá léta do Lidových novin povídkami, drobnými lyrizujícími obrázky z moravského venkova, básněmi a epigramy. V duchu Havlíčkově i Macharově vydal satiricky laděné básně Jsemť já z kraje muzikantů (1924), z jeho veršovaných obrázků Venkovská pošta (1929) vyzařoval stesk a trpkost stárnoucího muže. Veršovanou povídku o dobrodružstvích chlapce a psa Kamarádi (1929) určil dětem. Teskně vyzněla kniha padesáti anekdotických i novelistických skic a studií, fejetonů a krajových obrázků Po zákonu srdce (1933), moderně pojaté satiry, epigramy a básně shrnul do díla Skopolamin (1934), kde v prvém cyklu Malý Brehm portrétoval živočichy, na nichž zpodobnil lidské vlastnosti a vady, v druhém karikoval život člověka na zemi, vývoj veřejných a politických poměrů, spisovatele i kritiku. Básně otiskoval i v časopise Pískle v trní (1928). Byl členem Moravského kola spisovatelů, od 1923 tam působil jako pokladník. 1930–34 řídil s A. Veselým a J. Staňkem orgán moravských spisovatelů Kolo.

Redigoval 1937–39 propagační časopis ředitelství státních drah v Brně a Olomouci Cestovní zpravodaj ČSD a publikoval v něm i náladové přírodní obrázky z různých krajů a básně. V prvních letech po druhé světové válce přispíval epigramy do Svobodného slova a stále do Kola pod pseudonymem Ivan Hrozný. S J. Marchou, V. Kantorem a S. Kovandou vydal sbírku básní Vinobraní (1948). C. neotištěné básnické rukopisy obsáhly některé překlady sbírek W. Busche, H. Heineho. G. E. Lessinga, F. Grillparzera aj. Užíval také šifru „ip“.

L: F. A. Soukup, Česká menšina v Rakousku, 1928, s. 291; Naše kniha 12, 1931, s. 84; Kulturní adresář ČSR, 2, 1936; O. Manoušek, Českovídeňské básnictví, in: Dunaj, 1936, passim; B. Slavík, Šedesátka J. C., in: Lidové noviny 16. 2. 1941; nekrolog: in: Literární noviny 5, 1956, č. 46, s. 9; Čtvrtstoletí moravského kola spisovatelů, 1937 (ed. M. Elpl), s. 18; J. Kunc, Kdy zemřeli?, 1962, s. 32; LČL 1, s. 360.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha.

Marcella Husová