DITTRICH Jan 29.1.1801-2.7.1892: Porovnání verzí
(DITTRICH_Jan_29.1.1801-2.7.1892) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 229-230 | ||
}} | |||
'''DITTRICH, Jan''', ''* 29. 1. 1801 Strupčice u Chomutova, † 2. 7. 1892 Praha, zahradník'' | |||
Pocházel z rodiny pachtýře Caspara D. a Kathariny, roz. | |||
Weisové. Do učení zahradníkem nastoupil 1815 v zámecké | |||
zahradě v Jezeří a po vyučení získával další odborné vědomosti | |||
ve Schwarzenberské zahradě ve Vídni, v zahradnickém | |||
závodě Traugotta Seidla v Drážďanech a v Kanálské zahradě | |||
na Vinohradech (Praha). 1827 byl jmenován valdštejnským | |||
zahradníkem v Praze a 1850 se stal ředitelem těchto zahrad. | |||
Pro zajištění vlastního podnikání koupil v Praze pozemek a založil | |||
zahradnictví, které dalo základ pozdějšímu velkozávodu. | |||
Pěstoval hlavně azalky, jichž byl milovníkem a vynikajícím | |||
šlechtitelem. Ve sklenících rychlil konvalinky pro vánoční | |||
prodej, šeříky, růže, cibuloviny a hlíznaté rostliny. D. podnik | |||
měl také velký sortiment bramboříků, hortenzií a proslul pěstováním | |||
velkokvětých chryzantém a orchidejí, jejichž řezané | |||
květy i celé rostliny prodával jako první v Rakousku-Uhersku. | |||
Závod byl dobře veden odborně, organizačně i prakticky. | |||
Vedle zahradnictví specializovaného na pěstování různých | |||
druhů okrasných rostlin měl vlastní vazárnu s aranžérem – | |||
specialistou pro dekorační práce, prodej v květinářském obchodě | |||
a dodávkovou službu. Výpěstky firmy byly dodávány | |||
též do Vídně a Pešti. D. se rovněž veřejně angažoval v propagaci | |||
zahradnictví. Zorganizoval první zahradnickou výstavu | |||
v Praze, jejíž finanční výtěžek sloužil 1842–43 k založení | |||
České společnosti pro zvelebení zahradnictví, v níž pak řadu | |||
let působil v několika funkcích ve výboru. Pečoval také o pražskou veřejnou zeleň, z jeho popudu byly zalesněny holé stráně na okraji města. | |||
Syn Antonín D. (1839–1897) převzal po otci odbornou péči | |||
o valdštejnské zahrady a pomáhal v rodinném zahradnickém | |||
závodě. Byl v přátelském styku se zahradníkem a cestovatelem | |||
Benediktem Roezlem, podle jehož příběhů zpracoval článek | |||
''Epizoda ze života B. Roezla'', uveřejněný 1892 v ''Časopisu'' | |||
''českých zahradníků''. Druhý syn Gustav D. († 1870) rodinný | |||
závod 1864 rozšířil a zavedl i pěstování dřevin pro řez a prodej | |||
květin v dekoračních a aranžovaných úpravách (košíky, | |||
žardiniéry). Po jeho smrti se s vdovou Marií, roz. Prellerovou, | |||
oženil vrchní zahradník Josef Donát (1839–1889), který | |||
s dalším spolumajitelem Janem Elsnicem zahradnictví nadále | |||
nesoucí D. jméno rozšiřoval. Ve změněných ekonomických | |||
a společenských podmínkách po první světové válce se podnik | |||
rozpadl. Pěstební pozemky byly postupně rozprodávány pro | |||
stavební účely a část jich odkoupil zahradnický velkopodnikatel | |||
Josef Strnad, po jehož smrti 1932 dědicové spojili zbytky | |||
D. zahradnictví se Strnadovým, které se pak stalo největším | |||
pražským zahradnickým podnikem. | |||
'''L:''' F. Thomayer, J. D., nejstarší zahradník český, in: Časopis českých zahradníků | |||
4, 1890, s. 56–57, 60 (foto); nekrolog: J. D., in: tamtéž 6, 1892, s. 187; | |||
HSN 1, s. 626; Zahradnický a ovocnicko-vinařský slovník naučný, 1934, | |||
s. 438; MSN 2, s. 285; MSB 1, s. 110; Naši předchůdci. Biografický slovník | |||
českého zemědělství a venkova, 1993, s. 98. | |||
'''P:''' SOA Litoměřice, matrika narozených farního úřadu Nové Sedlo nad Bílinou | |||
126/11. | |||
Zdeněk Koleška | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] | [[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] | ||
[[Kategorie:1801]] | [[Kategorie:1801]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Strupčice]] | ||
[[Kategorie:1892]] | [[Kategorie:1892]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 22. 10. 2019, 12:05
Jan DITTRICH | |
![]() | |
Narození | 29.1.1801 |
---|---|
Místo narození | Strupčice u Chomutova |
Úmrtí | 2.7.1892 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 21- Odborník rostlinné výroby |
Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 229-230 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45484 |
DITTRICH, Jan, * 29. 1. 1801 Strupčice u Chomutova, † 2. 7. 1892 Praha, zahradník
Pocházel z rodiny pachtýře Caspara D. a Kathariny, roz. Weisové. Do učení zahradníkem nastoupil 1815 v zámecké zahradě v Jezeří a po vyučení získával další odborné vědomosti ve Schwarzenberské zahradě ve Vídni, v zahradnickém závodě Traugotta Seidla v Drážďanech a v Kanálské zahradě na Vinohradech (Praha). 1827 byl jmenován valdštejnským zahradníkem v Praze a 1850 se stal ředitelem těchto zahrad. Pro zajištění vlastního podnikání koupil v Praze pozemek a založil zahradnictví, které dalo základ pozdějšímu velkozávodu. Pěstoval hlavně azalky, jichž byl milovníkem a vynikajícím šlechtitelem. Ve sklenících rychlil konvalinky pro vánoční prodej, šeříky, růže, cibuloviny a hlíznaté rostliny. D. podnik měl také velký sortiment bramboříků, hortenzií a proslul pěstováním velkokvětých chryzantém a orchidejí, jejichž řezané květy i celé rostliny prodával jako první v Rakousku-Uhersku. Závod byl dobře veden odborně, organizačně i prakticky. Vedle zahradnictví specializovaného na pěstování různých druhů okrasných rostlin měl vlastní vazárnu s aranžérem – specialistou pro dekorační práce, prodej v květinářském obchodě a dodávkovou službu. Výpěstky firmy byly dodávány též do Vídně a Pešti. D. se rovněž veřejně angažoval v propagaci zahradnictví. Zorganizoval první zahradnickou výstavu v Praze, jejíž finanční výtěžek sloužil 1842–43 k založení České společnosti pro zvelebení zahradnictví, v níž pak řadu let působil v několika funkcích ve výboru. Pečoval také o pražskou veřejnou zeleň, z jeho popudu byly zalesněny holé stráně na okraji města.
Syn Antonín D. (1839–1897) převzal po otci odbornou péči o valdštejnské zahrady a pomáhal v rodinném zahradnickém závodě. Byl v přátelském styku se zahradníkem a cestovatelem Benediktem Roezlem, podle jehož příběhů zpracoval článek Epizoda ze života B. Roezla, uveřejněný 1892 v Časopisu českých zahradníků. Druhý syn Gustav D. († 1870) rodinný závod 1864 rozšířil a zavedl i pěstování dřevin pro řez a prodej květin v dekoračních a aranžovaných úpravách (košíky, žardiniéry). Po jeho smrti se s vdovou Marií, roz. Prellerovou, oženil vrchní zahradník Josef Donát (1839–1889), který s dalším spolumajitelem Janem Elsnicem zahradnictví nadále nesoucí D. jméno rozšiřoval. Ve změněných ekonomických a společenských podmínkách po první světové válce se podnik rozpadl. Pěstební pozemky byly postupně rozprodávány pro stavební účely a část jich odkoupil zahradnický velkopodnikatel Josef Strnad, po jehož smrti 1932 dědicové spojili zbytky D. zahradnictví se Strnadovým, které se pak stalo největším pražským zahradnickým podnikem.
L: F. Thomayer, J. D., nejstarší zahradník český, in: Časopis českých zahradníků 4, 1890, s. 56–57, 60 (foto); nekrolog: J. D., in: tamtéž 6, 1892, s. 187; HSN 1, s. 626; Zahradnický a ovocnicko-vinařský slovník naučný, 1934, s. 438; MSN 2, s. 285; MSB 1, s. 110; Naši předchůdci. Biografický slovník českého zemědělství a venkova, 1993, s. 98.
P: SOA Litoměřice, matrika narozených farního úřadu Nové Sedlo nad Bílinou 126/11.
Zdeněk Koleška