DOKOUPIL Antonín 7.6.1887-22.12.1961: Porovnání verzí
(DOKOUPIL_Antonín_7.6.1887-22.12.1961) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.6.1887 | | datum narození = 7.6.1887 | ||
| místo narození = | | místo narození = Suchonice u Olomouce | ||
| datum úmrtí = 22.12.1961 | | datum úmrtí = 22.12.1961 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Brno | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 277-278 | ||
}} | |||
'''DOKOUPIL, Antonín''', ''* 7. 6. 1887 Suchonice u Olomouce, † 22. 12. 1961 Brno, pedagog, spisovatel, editor'' | |||
Byl synem čtvrtláníka. Studoval 1898–1906 v Kroměříži | |||
na arcibiskupském a na německém státním gymnáziu, kde | |||
maturoval, a 1906–13 češtinu a němčinu na pražské filozofické | |||
fakultě. Po jednoroční vojenské službě učil oba předměty | |||
na gymnáziu v Prostějově. V srpnu 1914 narukoval. | |||
V rakousko-uherské armádě sloužil jako nadporučík 3. pluku | |||
tyrolských císařských myslivců. 1915 se v hornorakouském | |||
Lambachu oženil se Štěpánkou Havlíčkovou, jejich manželství | |||
zůstalo bezdětné (od 1925 vychovávali osiřelou dceru | |||
D. bratra). 1917 byl zajat v Majo na italské frontě. 1918 | |||
vstoupil do československé legie v Itálii, kde byl zařazen jako | |||
praporčík do 34. pěšího pluku. 1919 se vrátil do vlasti a sloužil | |||
na Slovensku (mj. Stará Ďala [dnes Hurbanovo], Nitra). | |||
Z československé armády vystoupil v hodnosti majora 1920. | |||
Po léčení v Karlových Varech začal učit v Prostějově. 1923 | |||
odešel do Brna na českou státní reálku v Husovicích. 1941 byl | |||
jako legionář penzionován. | |||
V Prostějově D. krátce učil J. Wolkera na nižším gymnáziu | |||
(1913–14). Radil mu v životních i v literárních záležitostech. | |||
Dopisovali si a jejich vztah přerostl v přátelství: | |||
Wolker D. připsal hru ''Nejvyšší oběť'', D. spolu s jinými ovlivnil | |||
Wolkerův ideový přerod (1921–22), koncipoval jeho smuteční | |||
oznámení, mluvil nad rakví. Byl editorem prvního výboru | |||
z Wolkerovy poezie (''Čtení z Jiřího Wolkera'', 1925), vedl obsáhlou | |||
korespondenci s jeho matkou Zdenou a přispěl k napsání | |||
knihy ''Jiří Wolker ve vzpomínkách své matky'' (1937). | |||
D., autor dramatických, prozaických a básnických prací, které | |||
nejprve publikoval časopisecky (od 1910 přispíval do Lumíru, | |||
po první světové válce mj. do ''Varu'', ''Rudého práva'', ''Literárních'' | |||
''rozhledů'', ''Časopisu pro moderní filologii'' a do ''Tvorby''), později | |||
vydával knižně pod pseudonymem A. Kavoň, používal většinou | |||
autostylizaci. Patřil ke generaci poznamenané prožitým | |||
válečným utrpením a k umělcům outsiderům. Vedle lyrického | |||
zanícení zpodobňoval bez iluzí, ironicky a nakonec vyloženě | |||
satiricky vesnické mamonářství, existenční bídu inteligence, | |||
militarismus a klerikalismus. K nejzdařilejším patřily hry ''Klid'' | |||
a ''Nausikaa''. Psal též hesla z české, německé a italské literatury | |||
do Kočího ''Malého slovníku naučného''. | |||
Vstoupil do strany sociálně demokratické (1920) a komunistické, | |||
od 1921 byl výraznou postavou prostějovské odbočky | |||
KSČ a podílel se na jejích kulturních akcích. V Brně spoluorganizoval | |||
mj. skupinu Mezinárodní dělnické pomoci. | |||
'''D:''' výběr: dramata: Mamon. Charakteristikon z moravské vesnice, 1912; | |||
Klid. Dramatická studie z pathologie dneška, 1916 (pseud. A. Kavoň); Kocourkov. | |||
Všem lidem dobré vůle pro zasmání, 1920 (pseud. A. Kavoň); Náš | |||
Mikuláš. Revoluční scéna, 1922 (pseud. A. Kavoň); Nausikaa. Tragedie v pěti | |||
jednáních, 1935; ostatní práce: Ze zápisků zběhových. Verše, 1918 (pseud. | |||
A. Kavoň); Moje mladá léta. Povídky, 1929; Pohádka o smutném rytíři a horské | |||
říčce. Rapsodie, 1931. | |||
'''L:''' LČL 1, s. 574 (se soupisem díla a literatury); J. Springer, Co dala Haná | |||
české literatuře, 1947, s. 23; Z. Wolkerová, Jiří Wolker ve vzpomínkách své | |||
matky, 1951, s. 107–111; P. Blažíček, Z korespondence Jiřího Wolkra s A. D., | |||
in: Česká literatura 6, 1958, s. 211–231 [dopisy z období 1916–23]; J. Kunc, | |||
Kdy zemřeli…?, 1962, s. 42; Z. Trochová (ed.), Jiří Wolker. Dopisy, 1984, | |||
s. 740 (rejstřík); Týnecké listy, 2007, č. 6, s. 6; M. Dokoupilová, „…já věřím | |||
a doufám vždy v lepší budoucnost!“ Korespondence A. D. se Zdenou Wolkerovou, | |||
in: Střední Morava 24, 2007, s. 99–115 (kde další literatura); LČL | |||
4/2, s. 1638, 1641 (J. Wolker); A. D. (http://www.encyklopedie.brna.cz/). | |||
'''P:''' ZA Opava, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokatolické fary Tršice, | |||
sv. IV, inv. č. 8 258, sign. VB XI 4, fol. 252; Muzeum Prostějovska Prostějov, | |||
sbírka Literární památky, podskupina Jiří Wolker, korespondence přijatá, | |||
skupiny KP a ZW (dopisy A. D. Jiřímu a Zdeně Wolkerovým, 1914–30), | |||
DF a D/V (výstřižky a časopisy s články A. D.); MZM Brno, oddělení dějin | |||
literatury, korespondence psaná Z. Wolkerovou A. D. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/276624 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Miroslava Novotná, Gustav Novotný | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
[[Kategorie:Suchonice]] | |||
[[Kategorie:1961]] | [[Kategorie:1961]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | |||
Aktuální verze z 23. 10. 2019, 17:23
| Antonín DOKOUPIL | |
 | |
| Narození | 7.6.1887 |
|---|---|
| Místo narození | Suchonice u Olomouce |
| Úmrtí | 22.12.1961 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 277-278 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69316 |
DOKOUPIL, Antonín, * 7. 6. 1887 Suchonice u Olomouce, † 22. 12. 1961 Brno, pedagog, spisovatel, editor
Byl synem čtvrtláníka. Studoval 1898–1906 v Kroměříži na arcibiskupském a na německém státním gymnáziu, kde maturoval, a 1906–13 češtinu a němčinu na pražské filozofické fakultě. Po jednoroční vojenské službě učil oba předměty na gymnáziu v Prostějově. V srpnu 1914 narukoval. V rakousko-uherské armádě sloužil jako nadporučík 3. pluku tyrolských císařských myslivců. 1915 se v hornorakouském Lambachu oženil se Štěpánkou Havlíčkovou, jejich manželství zůstalo bezdětné (od 1925 vychovávali osiřelou dceru D. bratra). 1917 byl zajat v Majo na italské frontě. 1918 vstoupil do československé legie v Itálii, kde byl zařazen jako praporčík do 34. pěšího pluku. 1919 se vrátil do vlasti a sloužil na Slovensku (mj. Stará Ďala [dnes Hurbanovo], Nitra). Z československé armády vystoupil v hodnosti majora 1920. Po léčení v Karlových Varech začal učit v Prostějově. 1923 odešel do Brna na českou státní reálku v Husovicích. 1941 byl jako legionář penzionován.
V Prostějově D. krátce učil J. Wolkera na nižším gymnáziu (1913–14). Radil mu v životních i v literárních záležitostech. Dopisovali si a jejich vztah přerostl v přátelství: Wolker D. připsal hru Nejvyšší oběť, D. spolu s jinými ovlivnil Wolkerův ideový přerod (1921–22), koncipoval jeho smuteční oznámení, mluvil nad rakví. Byl editorem prvního výboru z Wolkerovy poezie (Čtení z Jiřího Wolkera, 1925), vedl obsáhlou korespondenci s jeho matkou Zdenou a přispěl k napsání knihy Jiří Wolker ve vzpomínkách své matky (1937).
D., autor dramatických, prozaických a básnických prací, které nejprve publikoval časopisecky (od 1910 přispíval do Lumíru, po první světové válce mj. do Varu, Rudého práva, Literárních rozhledů, Časopisu pro moderní filologii a do Tvorby), později vydával knižně pod pseudonymem A. Kavoň, používal většinou autostylizaci. Patřil ke generaci poznamenané prožitým válečným utrpením a k umělcům outsiderům. Vedle lyrického zanícení zpodobňoval bez iluzí, ironicky a nakonec vyloženě satiricky vesnické mamonářství, existenční bídu inteligence, militarismus a klerikalismus. K nejzdařilejším patřily hry Klid a Nausikaa. Psal též hesla z české, německé a italské literatury do Kočího Malého slovníku naučného.
Vstoupil do strany sociálně demokratické (1920) a komunistické, od 1921 byl výraznou postavou prostějovské odbočky KSČ a podílel se na jejích kulturních akcích. V Brně spoluorganizoval mj. skupinu Mezinárodní dělnické pomoci.
D: výběr: dramata: Mamon. Charakteristikon z moravské vesnice, 1912; Klid. Dramatická studie z pathologie dneška, 1916 (pseud. A. Kavoň); Kocourkov. Všem lidem dobré vůle pro zasmání, 1920 (pseud. A. Kavoň); Náš Mikuláš. Revoluční scéna, 1922 (pseud. A. Kavoň); Nausikaa. Tragedie v pěti jednáních, 1935; ostatní práce: Ze zápisků zběhových. Verše, 1918 (pseud. A. Kavoň); Moje mladá léta. Povídky, 1929; Pohádka o smutném rytíři a horské říčce. Rapsodie, 1931.
L: LČL 1, s. 574 (se soupisem díla a literatury); J. Springer, Co dala Haná české literatuře, 1947, s. 23; Z. Wolkerová, Jiří Wolker ve vzpomínkách své matky, 1951, s. 107–111; P. Blažíček, Z korespondence Jiřího Wolkra s A. D., in: Česká literatura 6, 1958, s. 211–231 [dopisy z období 1916–23]; J. Kunc, Kdy zemřeli…?, 1962, s. 42; Z. Trochová (ed.), Jiří Wolker. Dopisy, 1984, s. 740 (rejstřík); Týnecké listy, 2007, č. 6, s. 6; M. Dokoupilová, „…já věřím a doufám vždy v lepší budoucnost!“ Korespondence A. D. se Zdenou Wolkerovou, in: Střední Morava 24, 2007, s. 99–115 (kde další literatura); LČL 4/2, s. 1638, 1641 (J. Wolker); A. D. (http://www.encyklopedie.brna.cz/).
P: ZA Opava, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokatolické fary Tršice, sv. IV, inv. č. 8 258, sign. VB XI 4, fol. 252; Muzeum Prostějovska Prostějov, sbírka Literární památky, podskupina Jiří Wolker, korespondence přijatá, skupiny KP a ZW (dopisy A. D. Jiřímu a Zdeně Wolkerovým, 1914–30), DF a D/V (výstřižky a časopisy s články A. D.); MZM Brno, oddělení dějin literatury, korespondence psaná Z. Wolkerovou A. D.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Miroslava Novotná, Gustav Novotný