ČERNÝ Vratislav 5.7.1871-11.11.1933

Vratislav ČERNÝ
Narození	5.7.1871
Místo narození	Praha
Úmrtí	11.11.1933
Místo úmrtí	Praha
Povolání	44- Právník 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace	Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 51-52
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45005

ČERNÝ, Vratislav, * 5. 7. 1871 Praha, † 11. 11. 1933 Praha, právník, politik, publicista

Byl synem Tomáše Č. (1840–1909), politika, sokolského činovníka a 1882–85 pražského starosty. Č. po absolvování gymnázia vystudoval na pražské univerzitě práva (JUDr. 1894), jeden rok strávil na studijním pobytu ve Francii. Po několika letech praxe u různých soudů (krajského v Chebu, zemského v Praze, okresního na Smíchově) složil 1897 soudcovskou zkoušku. 1901 vykonal advokátní zkoušku a byl po praxi v otcově kanceláři zapsán do seznamu advokátů v Praze, 1902 si otevřel vlastní kancelář. (Již 1897 však obhajoval některé obviněné v politických procesech.) Měl vynikající jazykové nadání (ovládal 8 cizích jazyků), trvale se zabýval studiem dějin a kultur slovanských národů, procestoval Rusko i celý Balkán. Stejně jako otec byl aktivní i v Sokole. Záhy pronikl jako zástupce národní (staročeské) strany do pražské komunální politiky. Od 1905 zasedal ve sboru obecních starších, 1909–11 zastával funkci člena městské rady. Stal se předsedou Slovanského klubu, byl zvolen členem Národní rady české a generálním sekretářem slovanských sjezdů v Praze 1908 a v Sofii 1910. Publikoval v Časopise turistů českých (cestopisné črty), ve Sborníku věd státních a správních a v Almanachu obce Pražské. V době balkánských válek (1912 až 1913) organizoval humanitární a materiální pomoc a osobně navštívil bojiště a řadu nemocnic v Černé Hoře.

Za první světové války byl politicky perzekvován. V době procesu s Karlem Kramářem prošel, oficiálně jako svědek, tvrdými výslechy. Kvůli nesouhlasu se směrem vývoje pražské komunální politiky odstoupil z městského zastupitelstva. Během války se stal členem ústředního a výkonného výboru a poté místopředsedou staročeské strany. Výrazně se zasadil o začlenění strany do České státoprávní demokracie (1918). V červenci 1918 se stal náhradníkem a pak i členem Revolučního národního výboru.

Ve dnech říjnového převratu se účastnil jednání se zemskou vojenskou správou. Po vzniku republiky se stal poslancem Revolučního národního shromáždění, kde zasedal ve výboru mírovém, imunitním a poštovním. Byl členem Československého demokratického klubu (původně státoprávní demokrat, od 1919 národní demokrat). Vláda jej jmenovala členem předsednictva Cizineckého úřadu ČSR, po rozpuštění dosavadního sboru obecních starších se stal členem správního sboru hl. m. Prahy. Ve volbách 1920 nekandidoval a dále se věnoval již jen osvětové a charitativní činnosti: působil ve vedení spolku Svatobor, ve výboru Spolku české dětské nemocnice a spolku Jedličkova ústavu. Pohřben byl na vyšehradském hřbitově.

L: OSN 28, s. 220; OSND 1/2, s. 1036; MSN 1, s. 1003; M. Navrátil, Almanach Národního shromáždění, 1919, s. 104n.; Album representantů, s. 918; L. Slavíček, Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě, 2008, s. 245.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Roman Vondra