ČERVENÁ-DOSTALOVÁ Anna 9.11.1881-7.2.1952: Porovnání verzí
(ČERVENÁ_Anna_9.11.1881-7.2.1952) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Anna ČERVENÁ | | jméno = Anna ČERVENÁ-DOSTALOVÁ | ||
| obrázek = | | obrázek = Cervena-Dostalova Anna portret.jpg | ||
| datum narození = 9.11.1881 | | datum narození = 9.11.1881 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 7.2.1952 | | datum úmrtí = 7.2.1952 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | | povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 54-55 | ||
}} | |||
'''ČERVENÁ-DOSTALOVÁ, Anna''', ''* 9. 11. 1881 Praha, † 7. 2. 1952 Praha, herečka'' | |||
Manželka spisovatele, divadelního ředitele a režiséra A. B. Dostala | |||
(1873–1939), švagrová režiséra K. Dostala (1885–1966) | |||
a herečky L. Dostalové (1879–1972). Od útlého dětství byla | |||
v těsném styku s divadlem. Na scéně Národního i pražského | |||
německého divadla vystupovala v dětských rolích již od pěti | |||
let, tehdy jako „malá Červená“. U M. Sittové se připravovala | |||
na operní dráhu, zároveň se školila u činoherních hereček | |||
O. Sklenářové-Malé a T. Seifertové. V březnu 1899 vystoupila | |||
jedenkrát v operním souboru plzeňského divadla (v literatuře | |||
uváděné údaje, že tam měla v sezoně 1898/99 angažmá, jsou | |||
mylné), a to pohostinsky v roli Aninky ve Weberově ''Čarostřelci''. | |||
V srpnu 1900 se stala členkou činohry ND. Na této scéně | |||
působila pak až do září 1925, kdy se další divadelní činnosti | |||
vzdala. | |||
Již v začátcích umělecké dráhy prokázala výrazné herecké | |||
nadání. V jejím repertoáru dominovaly naivky, milovnice, | |||
mladé dámy. Diváky upoutávala svým půvabným vzhledem | |||
a temperamentním projevem. Její herecký styl odpovídal | |||
tendencím realisticko-psychologického herectví, v jehož intencích | |||
dokázala najít v nejrozmanitějších obměnách podoby | |||
dívčího mládí. S úspěchem ztvárnila Verunku v Stroupežnického | |||
''Našich furiantech'', Hermii v Shakespearově ''Snu noci svatojanské'', | |||
Julii v Šamberkově ''Jedenáctém přikázání'' či Dorotku | |||
v Tylově ''Strakonickém dudáku''. Často hrála i malé epizodní | |||
role, kde prokázala výrazný smysl pro charakteristický detail, | |||
kterým postavu přiblížila divákům. Řadu rolí mladých | |||
dívek a žen ztvárnila také v operetách (Ida v Straussově ''Netopýru'', | |||
Bacchcis v Offenbachově ''Krásné Heleně''), příležitostně | |||
i v operách (např. Cherubín v Mozartově ''Figarově svatbě''). | |||
Největšího úspěchu dosáhla jako rozmarná, vzdorná a zároveň | |||
vroucně milující Katuška v Shakespearově ''Zkrocení zlé'' | |||
''ženy'' a svěží i rozverná a svůdná Mirandolina ve stejnojmenné | |||
komedii C. Goldoniho. V posledním období svého působení | |||
v ND se přehrávala do rolí vyzrálých a starých žen, k jejím | |||
velkým rolím patřila zejména Paní Kochaňská v Pirandellově | |||
dramatu ''Šest postav hledá autora'' i Strouhalka v dramatu bratří | |||
Mrštíkových ''Maryša''. | |||
'''D:''' role: 1900: Dvorní dáma, H. Drachmann, Byl jednou jeden král; Renata, | |||
A. Valabrèque – Ch. M. Hennequin, Ustupte ženám; Ismena, Sofokles, Antigona; | |||
Josefina, F. X. Svoboda, Čekanky; 1901: Matylda, A. Dumas, Vyzvání | |||
k tanci; Katynka, F. F. Šamberk, Blázinec v prvním poschodí; 1902: Julie, týž, | |||
Jedenácté přikázání; 1903: Verunka, L. Stroupežnický, Naši furianti; Poluša, | |||
G. Preissová, Gazdina roba; Dorotka, J. K. Tyl, Strakonický dudák; 1904: | |||
Boženka, J. Štolba, Vodní družstvo; Elisa, Molière, Lakomec; 1905: Hanička, | |||
A. Jirásek, Lucerna; 1907: Mirandolina, C. Goldoni, Mirandolina; Hermie, | |||
W. Shakespeare, Sen noci svatojanské; 1908: Strouhalka, bratří Mrštíkové, | |||
Maryša; Bianca, W. Shakespeare, Othello; 1911: Hesie Marie Antonovna, | |||
N. V. Gogol, Revizor; Máša, L. N. Tolstoj, Živá mrtvola; 1913: Márinka, | |||
K. Mašek, Ženy, které potkáváme; Kateřina, W. Shakespeare, Zkrocení zlé | |||
ženy; 1915: Kyralová, F. A. Šubert, Jan Výrava; 1917: Tereza, L. Stroupežnický, | |||
Naši furianti; 1920: Cikánka, K. Čapek, Loupežník; 1923: Kochaňská, L. Pirandello, | |||
Šest postav hledá autora; 1924: Klára, E. Labiche, Slaměný klobouk. | |||
'''L:''' sine, Městské divadlo. Statistický přehled sezóny 1898/99, in: Plzeňské | |||
listy 6. 4. 1899; K. Kamínek, Činohra, in: Divadlo 12, 1913/14, s. 8; | |||
F. Šorm, Umělecký profil hereček ND, 1924, s. 14; OSN 28, s. 283; OSND | |||
1/2, s. 1041; V. Tille, Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu, | |||
1935, s. 173, 249; K. Engelmüller, Památce A. Č., in: Divadlo a hudba 28, | |||
1941/42, s. 57n.; ND a jeho předchůdci, s. 67–68. | |||
'''P:''' LA PNP Praha. | |||
Alice Dubská | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádek 17: | Řádek 83: | ||
[[Kategorie:1881]] | [[Kategorie:1881]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1952]] | [[Kategorie:1952]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 28. 10. 2019, 12:39
Anna ČERVENÁ-DOSTALOVÁ | |
Narození | 9.11.1881 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 7.2.1952 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 54-55 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45010 |
ČERVENÁ-DOSTALOVÁ, Anna, * 9. 11. 1881 Praha, † 7. 2. 1952 Praha, herečka
Manželka spisovatele, divadelního ředitele a režiséra A. B. Dostala (1873–1939), švagrová režiséra K. Dostala (1885–1966) a herečky L. Dostalové (1879–1972). Od útlého dětství byla v těsném styku s divadlem. Na scéně Národního i pražského německého divadla vystupovala v dětských rolích již od pěti let, tehdy jako „malá Červená“. U M. Sittové se připravovala na operní dráhu, zároveň se školila u činoherních hereček O. Sklenářové-Malé a T. Seifertové. V březnu 1899 vystoupila jedenkrát v operním souboru plzeňského divadla (v literatuře uváděné údaje, že tam měla v sezoně 1898/99 angažmá, jsou mylné), a to pohostinsky v roli Aninky ve Weberově Čarostřelci. V srpnu 1900 se stala členkou činohry ND. Na této scéně působila pak až do září 1925, kdy se další divadelní činnosti vzdala.
Již v začátcích umělecké dráhy prokázala výrazné herecké nadání. V jejím repertoáru dominovaly naivky, milovnice, mladé dámy. Diváky upoutávala svým půvabným vzhledem a temperamentním projevem. Její herecký styl odpovídal tendencím realisticko-psychologického herectví, v jehož intencích dokázala najít v nejrozmanitějších obměnách podoby dívčího mládí. S úspěchem ztvárnila Verunku v Stroupežnického Našich furiantech, Hermii v Shakespearově Snu noci svatojanské, Julii v Šamberkově Jedenáctém přikázání či Dorotku v Tylově Strakonickém dudáku. Často hrála i malé epizodní role, kde prokázala výrazný smysl pro charakteristický detail, kterým postavu přiblížila divákům. Řadu rolí mladých dívek a žen ztvárnila také v operetách (Ida v Straussově Netopýru, Bacchcis v Offenbachově Krásné Heleně), příležitostně i v operách (např. Cherubín v Mozartově Figarově svatbě). Největšího úspěchu dosáhla jako rozmarná, vzdorná a zároveň vroucně milující Katuška v Shakespearově Zkrocení zlé ženy a svěží i rozverná a svůdná Mirandolina ve stejnojmenné komedii C. Goldoniho. V posledním období svého působení v ND se přehrávala do rolí vyzrálých a starých žen, k jejím velkým rolím patřila zejména Paní Kochaňská v Pirandellově dramatu Šest postav hledá autora i Strouhalka v dramatu bratří Mrštíkových Maryša.
D: role: 1900: Dvorní dáma, H. Drachmann, Byl jednou jeden král; Renata, A. Valabrèque – Ch. M. Hennequin, Ustupte ženám; Ismena, Sofokles, Antigona; Josefina, F. X. Svoboda, Čekanky; 1901: Matylda, A. Dumas, Vyzvání k tanci; Katynka, F. F. Šamberk, Blázinec v prvním poschodí; 1902: Julie, týž, Jedenácté přikázání; 1903: Verunka, L. Stroupežnický, Naši furianti; Poluša, G. Preissová, Gazdina roba; Dorotka, J. K. Tyl, Strakonický dudák; 1904: Boženka, J. Štolba, Vodní družstvo; Elisa, Molière, Lakomec; 1905: Hanička, A. Jirásek, Lucerna; 1907: Mirandolina, C. Goldoni, Mirandolina; Hermie, W. Shakespeare, Sen noci svatojanské; 1908: Strouhalka, bratří Mrštíkové, Maryša; Bianca, W. Shakespeare, Othello; 1911: Hesie Marie Antonovna, N. V. Gogol, Revizor; Máša, L. N. Tolstoj, Živá mrtvola; 1913: Márinka, K. Mašek, Ženy, které potkáváme; Kateřina, W. Shakespeare, Zkrocení zlé ženy; 1915: Kyralová, F. A. Šubert, Jan Výrava; 1917: Tereza, L. Stroupežnický, Naši furianti; 1920: Cikánka, K. Čapek, Loupežník; 1923: Kochaňská, L. Pirandello, Šest postav hledá autora; 1924: Klára, E. Labiche, Slaměný klobouk.
L: sine, Městské divadlo. Statistický přehled sezóny 1898/99, in: Plzeňské listy 6. 4. 1899; K. Kamínek, Činohra, in: Divadlo 12, 1913/14, s. 8; F. Šorm, Umělecký profil hereček ND, 1924, s. 14; OSN 28, s. 283; OSND 1/2, s. 1041; V. Tille, Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu, 1935, s. 173, 249; K. Engelmüller, Památce A. Č., in: Divadlo a hudba 28, 1941/42, s. 57n.; ND a jeho předchůdci, s. 67–68.
P: LA PNP Praha.
Alice Dubská