ČINČERA Radúz 17.6.1923-28.1.1999

Radúz ČINČERA
Narození	17.6.1923
Místo narození	Brno
Úmrtí	28.1.1999
Místo úmrtí	Praha
Povolání	85- Filmař nebo filmový podnikatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 81
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45129

ČINČERA, Radúz, * 17. 6. 1923 Brno, † 28. 1. 1999 Praha, filmový režisér, scenárista

Studoval 1947–52 estetiku a divadelní vědu na Filozofické fakultě UK v Praze. Už dříve 1943–45 pracoval jako scénograf Beskydského divadla v Novém Jičíně, v době studií 1948–50 jako lektor Městských divadel pražských, poté 1952–56 byl dramaturgem a scenáristou Štúdia populárne vedeckých filmov Bratislava. Od 1956 byl zaměstnán v Krátkém filmu Praha, nejprve jako dramaturg, později režisér. Natočil na 60 krátkých, středometrážních i dlouhometrážních filmů převážně dokumentární povahy (Národnost dětská, Toto je můj kyblíček, Romeo a Julie ’63, Mlha, Milost!). Od 1965 externě přednášel na FAMU. Spolupracoval i s Laternou magikou. Současně se věnoval tvorbě speciálních audiovizuálních programů pro světové výstavy. S režisérem Jánem Roháčem, scenáristou Pavlem Juráčkem a ve spolupráci s Miroslavem Horníčkem Č. poprvé představil na světové výstavě v Montrealu 1967 úspěšný Kinoautomat, ve kterém dějový průběh představení mohl divák sám ovlivňovat prostřednictvím technického hlasovacího zařízení. Po 1968 Č. působil zejména v zahraničí. 1974 vytvořil obnovenou verzi Kinoautomatu pro Světovou výstavu ve Spokane v USA, pro kanadskou expozici na Světové výstavě v Ósace pak vertikální Cinemascope 70, The Sound Game Show 71 pro výstavu Člověk a jeho svět v Montrealu. Pro expozice Agrokomplex v Nitře 1976–82 připravoval audiovizuální programy. V osmdesátých letech pracoval pro Světové výstavy v japonském Kóbe (Portopia), v kanadském Vancouveru, pro niž kromě programů pro československý pavilon realizoval i rockový audiovizuální muzikál The Scroll, a australském Brisbane. V japonské expozici na výstavě v Ósace představil dějové bludiště Cinelabyrinth 90. Kromě toho spolupracoval s dalšími evropskými kulturními institucemi, byl autorem např. trikového programu pro tři výstavní divadla v Curychu, Kinoautomatu pro park Futuroscope ve Francii, výstavních multimediálních programů pro muzea Technorama v Curychu a Deutsches Museum v Mnichově. Za filmy i multimediální projekty získal řadu významných světových ocenění. Jeho dcera Alena Č. (* 1954) se věnuje rovněž filmové režii, produkci a scenáristice.

D: literární: Nástin historie Osvobozeného divadla, 1951; „Film – pravda“, in: ĎaS 6, 1964, s. 2n.; Romeo, Julie a mlha, in: Film a divadlo, příloha zpravodaje Filmové listy, 24. LFŠ v Uherském Hradišti, 1998; filmové: Romeo a Julie ’63, 1964 (režie); Mlha, 1966 (námět, scénář, režie, komentář); Člověk a jeho dům, 1966 (kinoautomat: námět, scénář); Záznam o posledních chvílích komické dvojice Clow a Hamm…, 1969 (režie); O dětech a slovech, 1969 (námět, scénář, režie, komentář); Kinoautomat Kobe, 1981 (režie); Moravan Statis Prusalis, 1994 (televizní film: scénář, režie).

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 137n.; ČBS, s. 100; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 97; SČSVU 1, s. 324n.; Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století, 1999, s. 137; Tomeš 1, s. 215; Z. A. Tichý, Horníček, Kuřátko a ti druzí, in: MF dnes 17. 9. 1994; Zemřel R. Č., in: Cinema, 1999, č. 3, s. 25; www.cfn.cz.

Marie Makariusová