DVOŘÁK Jiří 23.2.1927-27.1.1992: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DVOŘÁK_Jiří_23.2.1927-27.1.1992)
 
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 23.2.1927
| datum narození = 23.2.1927
| místo narození =  
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 27.1.1992
| datum úmrtí = 27.1.1992
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 2- Fyzik
| povolání = 2- Fyzik<br />3- Chemik nebo alchymista<br />61- Pedagog<br />
3- Chemik nebo alchymista
61- Pedagog


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jiří DVOŘÁK
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 480-481
}}


== Literatura ==
'''DVOŘÁK, Jiří,''' ''* 23. 2. 1927 Praha, † 27. 1. 1992 Praha, chemik, pedagog''
 
Byl synem úředníka. Maturoval 1946 na klasickém gymnáziu
v Praze a zapsal se na chemii na Přírodovědeckou fakultu
(PřF) UK, 1950 složil státní zkoušku, 1952 obhájil disertační
práci ''Polarografický výzkum proudových maxim'' (oponenti
J. Heyrovský, R. Brdička) a složil rigorózní zkoušku. 1961 získal
titul kandidáta chemických věd.
 
Od 1950 (resp. 1953) působil v Ústavu fyzikální chemie PřF
UK jako asistent, odborný asistent, od 1957 vedl katedru fyzikální
chemie. 1965 se habilitoval z fyzikální chemie na základě
práce ''Termooxydace cyklopolydienů''. 1971 byl jmenován
mimořádným profesorem. 1975 získal zlatý odznak za zásluhy
o přírodovědeckou fakultu, byl 1979 jmenován řádným profesorem
fyzikální chemie. 1973–80 zastával funkci proděkana.
1989 byl odvolán z vedení katedry fyzikální chemie, 1991
odešel do důchodu.
 
Přednášel a vedl cvičení pro studenty vyšších ročníků (např.
metody makromolekulární chemie). Zabýval se elektrochemií,
např. elektroforézou (s O. Grubnerem realizoval protiproudovou elektroforézu na papíře). Věnoval se i reakční kinetice
makromolekulárních látek poté, co bylo zřízeno oddělení makromolekulární
chemie při katedře fyzikální chemie. Absolvoval
studijní zahraniční pobyty, např. na technice v nizozemském
Eindhovenu (1971). Zasedal v komisi pro udělování
vědeckých hodností, stal se členem redakce časopisu ''Collection''
''of Czechoslovak Chemical Communications''. Napsal učební texty
o elektrochemii a fyzikální chemii.
 
'''D:''' Termická destrukce polychloroprenu, 1961; Fysikální chemie II.: termodynamika
(s V. Boháčkovou), 1962; III.: elektrochemie (s touž), 1962;
IV.: reakční kinetika (s touž), 1963; Elektrochemie (s J. Korytou a V. Boháčkovou),
1966 (další vyd. 1975, 1983, něm. 1975); Introduction to electrochemistry,
1967; Příručka měření pH (s J. Číhalíkem a V. Sukem),
1975; Základy fysikální chemie (člen kolektivu, ed. R. Brdička), 1977
(německy Grundlagen der physikalischen Chemie, Berlin 1988); Jak psát
o chemii (s K. Bláhou a M. Krausem), 1983.
 
'''L:''' J. Jindra, Dějiny elektrochemie v českých zemích 1882–1989, 2009,
passim; J. Koryta, Profesor J. D. (1927–1992), in: Chemické listy 86, 1992,
č. 4, s. 308.
 
'''P:''' Archiv UK Praha, fond Přírodovědecká fakulta, osobní spis J. D.; Studijní
programy PřF UK 1963–91.
 
Vít Šmerha
   
   
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
Řádek 19: Řádek 64:
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1927]]
[[Kategorie:1927]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1992]]
[[Kategorie:1992]]
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 31. 10. 2019, 08:43

Jiří DVOŘÁK
Narození 23.2.1927
Místo narození Praha
Úmrtí 27.1.1992
Místo úmrtí Praha
Povolání 2- Fyzik
3- Chemik nebo alchymista
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 480-481
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85835

DVOŘÁK, Jiří, * 23. 2. 1927 Praha, † 27. 1. 1992 Praha, chemik, pedagog

Byl synem úředníka. Maturoval 1946 na klasickém gymnáziu v Praze a zapsal se na chemii na Přírodovědeckou fakultu (PřF) UK, 1950 složil státní zkoušku, 1952 obhájil disertační práci Polarografický výzkum proudových maxim (oponenti J. Heyrovský, R. Brdička) a složil rigorózní zkoušku. 1961 získal titul kandidáta chemických věd.

Od 1950 (resp. 1953) působil v Ústavu fyzikální chemie PřF UK jako asistent, odborný asistent, od 1957 vedl katedru fyzikální chemie. 1965 se habilitoval z fyzikální chemie na základě práce Termooxydace cyklopolydienů. 1971 byl jmenován mimořádným profesorem. 1975 získal zlatý odznak za zásluhy o přírodovědeckou fakultu, byl 1979 jmenován řádným profesorem fyzikální chemie. 1973–80 zastával funkci proděkana. 1989 byl odvolán z vedení katedry fyzikální chemie, 1991 odešel do důchodu.

Přednášel a vedl cvičení pro studenty vyšších ročníků (např. metody makromolekulární chemie). Zabýval se elektrochemií, např. elektroforézou (s O. Grubnerem realizoval protiproudovou elektroforézu na papíře). Věnoval se i reakční kinetice makromolekulárních látek poté, co bylo zřízeno oddělení makromolekulární chemie při katedře fyzikální chemie. Absolvoval studijní zahraniční pobyty, např. na technice v nizozemském Eindhovenu (1971). Zasedal v komisi pro udělování vědeckých hodností, stal se členem redakce časopisu Collection of Czechoslovak Chemical Communications. Napsal učební texty o elektrochemii a fyzikální chemii.

D: Termická destrukce polychloroprenu, 1961; Fysikální chemie II.: termodynamika (s V. Boháčkovou), 1962; III.: elektrochemie (s touž), 1962; IV.: reakční kinetika (s touž), 1963; Elektrochemie (s J. Korytou a V. Boháčkovou), 1966 (další vyd. 1975, 1983, něm. 1975); Introduction to electrochemistry, 1967; Příručka měření pH (s J. Číhalíkem a V. Sukem), 1975; Základy fysikální chemie (člen kolektivu, ed. R. Brdička), 1977 (německy Grundlagen der physikalischen Chemie, Berlin 1988); Jak psát o chemii (s K. Bláhou a M. Krausem), 1983.

L: J. Jindra, Dějiny elektrochemie v českých zemích 1882–1989, 2009, passim; J. Koryta, Profesor J. D. (1927–1992), in: Chemické listy 86, 1992, č. 4, s. 308.

P: Archiv UK Praha, fond Přírodovědecká fakulta, osobní spis J. D.; Studijní programy PřF UK 1963–91.

Vít Šmerha