ELBL Karel 24.4.1836-23.5.1909: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ELBL_Karl_24.4.1836-23.5.1959)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Karl ELBL
| jméno = Karel ELBL
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 24.4.1836
| datum narození = 24.4.1836
| místo narození =  
| místo narození = Město Touškov
| datum úmrtí = 23.5.1959
| datum úmrtí = 23.5.1909
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista<br />61- Pedagog<br />
50- Náboženský publicista
61- Pedagog


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Karl ELBL
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 569
}}
 
'''ELBL, Karel''' ''(též Karl), * 24. 4. 1836 Město Touškov, † 23. 5. 1909 Praha, katolický kněz, teolog''
 
Vystudoval v Praze, kde byl 1861 vysvěcen na kněze. Působil
v duchovní správě na Chebsku: 1862–64 kaplan a kooperátor
ve Vildštejně (dnes Skalná), 1865 kaplan v Horních Lomanech,
1866 kooperátor v Aši. Nejvíce se však angažoval ve
školství. 1870 se stal katechetou v německých učitelských ústavech
a nižších reálkách v Praze, 1874 členem školní rady,
1899 arcibiskupským inspektorem německých škol na Novém
Městě pražském. 1872–92 přednášel jako docent katechetiky
a pedagogiky na teologické fakultě v Praze, 1882 po rozdělení
univerzity přešel na její německou část, kde se 1893 stal řádným
profesorem pastorální teologie. 1898/99 vykonával úřad
děkana a v následujícím školním roce proděkana teologické
fakulty. 1873 se zúčastnil diecézní synody, 1887 se stal arcibiskupským
notářem. 1890 byl jmenován kanovníkem a 1900
děkanem kapituly Všech Svatých. Předsedal Bratrstvu sv. Bonifáce.
 
'''D:''' Pastoraltheologie, 1894.
 
'''L:''' BL 1, s. 307; EBL 1, s. 127 (oba s chybným místem úmrtí Město Touškov);
Čáňová, s. 21–22; Multimediální databáze souboru křesťanských bohemikálních
jmenných autorit ve 20. století, CD-ROM, 2003.
 
Eva Novotná
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]]
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1836]]
[[Kategorie:1836]]
[[Kategorie:1959]]
[[Kategorie:Město Touškov]]
[[Kategorie:1909]]
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 31. 10. 2019, 12:26

Karel ELBL
Narození 24.4.1836
Místo narození Město Touškov
Úmrtí 23.5.1909
Místo úmrtí Praha
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
50- Náboženský publicista
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 569
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=52269

ELBL, Karel (též Karl), * 24. 4. 1836 Město Touškov, † 23. 5. 1909 Praha, katolický kněz, teolog

Vystudoval v Praze, kde byl 1861 vysvěcen na kněze. Působil v duchovní správě na Chebsku: 1862–64 kaplan a kooperátor ve Vildštejně (dnes Skalná), 1865 kaplan v Horních Lomanech, 1866 kooperátor v Aši. Nejvíce se však angažoval ve školství. 1870 se stal katechetou v německých učitelských ústavech a nižších reálkách v Praze, 1874 členem školní rady, 1899 arcibiskupským inspektorem německých škol na Novém Městě pražském. 1872–92 přednášel jako docent katechetiky a pedagogiky na teologické fakultě v Praze, 1882 po rozdělení univerzity přešel na její německou část, kde se 1893 stal řádným profesorem pastorální teologie. 1898/99 vykonával úřad děkana a v následujícím školním roce proděkana teologické fakulty. 1873 se zúčastnil diecézní synody, 1887 se stal arcibiskupským notářem. 1890 byl jmenován kanovníkem a 1900 děkanem kapituly Všech Svatých. Předsedal Bratrstvu sv. Bonifáce.

D: Pastoraltheologie, 1894.

L: BL 1, s. 307; EBL 1, s. 127 (oba s chybným místem úmrtí Město Touškov); Čáňová, s. 21–22; Multimediální databáze souboru křesťanských bohemikálních jmenných autorit ve 20. století, CD-ROM, 2003.

Eva Novotná