ČVANOVÁ Alexandra Platonovna 25.4.1897-20.5.1939: Porovnání verzí
(ČVANOVÁ_Alexandra_12.4.1897-20.5.1939) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Alexandra ČVANOVÁ | | jméno = Alexandra Platonovna ČVANOVÁ | ||
| obrázek = | | obrázek = Cvanova Alexandra portret.jpg | ||
| datum narození = | | datum narození = 25.4.1897 | ||
| místo narození = | | místo narození = Oděsa (Ukrajina) | ||
| datum úmrtí = 20.5.1939 | | datum úmrtí = 20.5.1939 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Jihlava | ||
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 102 | ||
}} | |||
'''ČVANOVÁ, Alexandra Platonovna''' ''(provd. Šarěvičová), * 25. 4. 1897 Oděsa (Ukrajina), † 20. 5. 1939 Jihlava, zpěvačka'' | |||
Otce ztratila v dětství. V rodišti, kde žila s matkou a se dvěma | |||
sestrami, absolvovala gymnázium. Již tehdy zpívala na školních | |||
akademiích. Po maturitě studovala na filozofické fakultě, | |||
kterou nedokončila. Po krátkých studiích na hudební a dramatické | |||
škole se stala na tři roky sólistkou Městské opery | |||
v Oděse. Tam poznala prvního manžela, polského tanečníka | |||
Remisława Szymborského (Remislavského, 1897–1973). | |||
S ním 1922 odešla do Varšavy a 1923 do Prahy. Manželství | |||
se rozpadlo. Po druhém sňatku se jmenovala Šarěvičová. Ačkoliv | |||
se uvedla úspěšně v bratislavské opeře, kde dostala angažmá, | |||
v roli Taťány v Čajkovského ''Evženu Oněginovi'' (31. 1. | |||
1926), získal ji v únoru 1926 tehdejší ředitel a dirigent František | |||
Neumann pro ND v Brně. Od počátku se stala oporou | |||
sólistického ansámblu, za třináct let nastudovala několik | |||
desítek rolí klasického a slovanského operního repertoáru či | |||
soudobé operní produkce, proslula ušlechtilým hlasem, přirozenou | |||
muzikálností, hereckým projevem a podmanivým | |||
zjevem, sžila se s českým prostředím a s českou hudbou a byla | |||
považována za vynikající interpretku Janáčkovy hudby. | |||
První českou rolí Č. v Brně byla Xenie v Dvořákově ''Dimitriji'' | |||
(1926). Ve světové premiéře v divadle Na Hradbách (dnes | |||
Mahenovo divadlo) 18. 12. 1926 podala vynikající pěvecký | |||
a herecký výkon v roli Emilie Marty v opeře ''Věc Makropulos'' | |||
Leoše Janáčka. Dirigentem byl František Neumann, režisérem | |||
Otakar Zítek (jehož režijní přínos oceňoval především | |||
Janáček) a výpravu navrhl buď Zítek, nebo Josef Čapek (byl | |||
autorem výtvarného řešení pražské premiéry 1. 3. 1928). Premiéra | |||
přilákala do Brna hudební znalce ze zahraničí, jak už | |||
se u Janáčkových premiér stávalo pravidlem. V únoru 1927 | |||
vysílal operu brněnský rozhlas v přímém přenosu. Tuto úlohu | |||
Č. zopakovala 1935 v novém nastudování dirigenta Milana | |||
Sachse. Ve stejném divadle 30. 4. 1936 ztvárnila titulní roli | |||
v československé premiéře opery Dmitrije Šostakoviče ''Kateřina'' | |||
''Izmajlovová'' (též ''Katěrina Ismajlova'') v režii Arnošta Luďka | |||
a pod taktovkou Antonína Balatky. Jako vyhledávaná mladodramatická | |||
sopranistka byla obsazována i do oper Bedřicha | |||
Smetany, v nichž však dostávala nevelké role. Slovansky orientovaný | |||
repertoár brněnské opery v ní našel skvělou interpretku | |||
ruských lyrických postav (P. I. Čajkovskij, D. Šostakovič, | |||
A. P. Borodin, N. A. Rimskij-Korsakov). | |||
Dále Č. hostovala v pražském ND a vystupovala jako sólistka | |||
na kantátových a oratorních koncertech pořádaných | |||
Besedou brněnskou. Zpívala sopránový part při premiéře Janáčkovy | |||
''Glagolské mše'' (5. 12. 1927), který zopakovala s velkým | |||
ohlasem v Praze (1928) a na Mezinárodním festivalu | |||
soudobé hudby v Ženevě (1929). S Besedou přednesla sóla | |||
mj. ve skladbách Axmanových, Brahmsových, Dvořákových, | |||
Karlových, Mozartových a Petrželkových. Zemřela na následky | |||
těžkého zranění při automobilové nehodě u Štoků. Byla | |||
pochována na Ústředním hřbitově v Brně. | |||
'''D:''' výběr (Brno): Taťána, P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin; Eliza, P. I. Čajkovskij, | |||
Piková dáma; Xenie, A. Dvořák, Dimitrij; Emilia Marty, L. Janáček, Věc | |||
Makropulos; Chocholka, týž, Příhody lišky Bystroušky; Karolka a Jenůfa, týž, | |||
Její pastorkyňa; Lygie, J. Nouguès, Quo vadis?; Klára, J. B. Foerster, Srdce; | |||
Kněžna, V. Novák, Lucerna; Oktavián a Maršálka, R. Strauss, Růžový kavalír; | |||
Grušenka, O. Jeremiáš, Bratři Karamazovi; Ňura, O. Chlubna, Ňura; | |||
Dolores, J. Weinberger, Lidé z Poker Flatu; Princezna, O. Ostrčil, Honzovo | |||
království; Rusalka, A. Dvořák, Rusalka; Madelon, O. Zich, Preciézky; Jana, | |||
R. Wagner-Regény, Královnin milec; Katěrina, D. Šostakovič, Katěrina Ismajlova; | |||
Eliška, V. Novák, Zvíkovský rarášek; Amaranta, P. Haas, Šarlatán; | |||
Hanička, J. Ibert, Yvetotský král; Kandida, O. Respighi, Čertovo manželství; | |||
Markétka, Ch. Gounod, Faust a Markétka; Desdemona, G. Verdi, Othello; | |||
Alžběta, R. Wagner, Tannhäuser; Elsa, R. Wagner, Lohengrin; Kolombína, | |||
R. Leoncavallo, Komedianti; Micaela, G. Bizet, Carmen; Hraběnka, W. A. | |||
Mozart, Figarova svatba; Donna Anna, týž, Don Juan; Mimi, G. Puccini, | |||
Bohéma; Esmeralda, B. Smetana, Prodaná nevěsta; Vendulka, B. Smetana, | |||
Hubička; Hedvika, B. Smetana, Čertova stěna; Krasava, B. Smetana, Libuše; | |||
Jaroslavna, A. P. Borodin, Kníže Igor. | |||
'''L:''' HS 1, s. 222; E. Dufková, Za A. Č., in: Lidová demokracie 19. 5. 1979; | |||
V. Kyas, Vzpomínka na A. Č., in: tamtéž 19. 5. 1989; S. Přibáňová, A. P. Č., | |||
in: Program LX–1989, č. 9, s. 339; Postavy brněnského jeviště 2, 1989, | |||
s. 657n. (kde soupis literatury). | |||
Gustav Novotný, Svatava Přibáňová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:1897]] | [[Kategorie:1897]] | ||
[[Kategorie:Oděsa]] | |||
[[Kategorie:1939]] | [[Kategorie:1939]] | ||
[[Kategorie:Jihlava]] |
Aktuální verze z 3. 11. 2019, 08:22
Alexandra Platonovna ČVANOVÁ | |
![]() | |
Narození | 25.4.1897 |
---|---|
Místo narození | Oděsa (Ukrajina) |
Úmrtí | 20.5.1939 |
Místo úmrtí | Jihlava |
Povolání | 78- Hudební interpret |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 102 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45236 |
ČVANOVÁ, Alexandra Platonovna (provd. Šarěvičová), * 25. 4. 1897 Oděsa (Ukrajina), † 20. 5. 1939 Jihlava, zpěvačka
Otce ztratila v dětství. V rodišti, kde žila s matkou a se dvěma sestrami, absolvovala gymnázium. Již tehdy zpívala na školních akademiích. Po maturitě studovala na filozofické fakultě, kterou nedokončila. Po krátkých studiích na hudební a dramatické škole se stala na tři roky sólistkou Městské opery v Oděse. Tam poznala prvního manžela, polského tanečníka Remisława Szymborského (Remislavského, 1897–1973). S ním 1922 odešla do Varšavy a 1923 do Prahy. Manželství se rozpadlo. Po druhém sňatku se jmenovala Šarěvičová. Ačkoliv se uvedla úspěšně v bratislavské opeře, kde dostala angažmá, v roli Taťány v Čajkovského Evženu Oněginovi (31. 1. 1926), získal ji v únoru 1926 tehdejší ředitel a dirigent František Neumann pro ND v Brně. Od počátku se stala oporou sólistického ansámblu, za třináct let nastudovala několik desítek rolí klasického a slovanského operního repertoáru či soudobé operní produkce, proslula ušlechtilým hlasem, přirozenou muzikálností, hereckým projevem a podmanivým zjevem, sžila se s českým prostředím a s českou hudbou a byla považována za vynikající interpretku Janáčkovy hudby.
První českou rolí Č. v Brně byla Xenie v Dvořákově Dimitriji (1926). Ve světové premiéře v divadle Na Hradbách (dnes Mahenovo divadlo) 18. 12. 1926 podala vynikající pěvecký a herecký výkon v roli Emilie Marty v opeře Věc Makropulos Leoše Janáčka. Dirigentem byl František Neumann, režisérem Otakar Zítek (jehož režijní přínos oceňoval především Janáček) a výpravu navrhl buď Zítek, nebo Josef Čapek (byl autorem výtvarného řešení pražské premiéry 1. 3. 1928). Premiéra přilákala do Brna hudební znalce ze zahraničí, jak už se u Janáčkových premiér stávalo pravidlem. V únoru 1927 vysílal operu brněnský rozhlas v přímém přenosu. Tuto úlohu Č. zopakovala 1935 v novém nastudování dirigenta Milana Sachse. Ve stejném divadle 30. 4. 1936 ztvárnila titulní roli v československé premiéře opery Dmitrije Šostakoviče Kateřina Izmajlovová (též Katěrina Ismajlova) v režii Arnošta Luďka a pod taktovkou Antonína Balatky. Jako vyhledávaná mladodramatická sopranistka byla obsazována i do oper Bedřicha Smetany, v nichž však dostávala nevelké role. Slovansky orientovaný repertoár brněnské opery v ní našel skvělou interpretku ruských lyrických postav (P. I. Čajkovskij, D. Šostakovič, A. P. Borodin, N. A. Rimskij-Korsakov).
Dále Č. hostovala v pražském ND a vystupovala jako sólistka na kantátových a oratorních koncertech pořádaných Besedou brněnskou. Zpívala sopránový part při premiéře Janáčkovy Glagolské mše (5. 12. 1927), který zopakovala s velkým ohlasem v Praze (1928) a na Mezinárodním festivalu soudobé hudby v Ženevě (1929). S Besedou přednesla sóla mj. ve skladbách Axmanových, Brahmsových, Dvořákových, Karlových, Mozartových a Petrželkových. Zemřela na následky těžkého zranění při automobilové nehodě u Štoků. Byla pochována na Ústředním hřbitově v Brně.
D: výběr (Brno): Taťána, P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin; Eliza, P. I. Čajkovskij, Piková dáma; Xenie, A. Dvořák, Dimitrij; Emilia Marty, L. Janáček, Věc Makropulos; Chocholka, týž, Příhody lišky Bystroušky; Karolka a Jenůfa, týž, Její pastorkyňa; Lygie, J. Nouguès, Quo vadis?; Klára, J. B. Foerster, Srdce; Kněžna, V. Novák, Lucerna; Oktavián a Maršálka, R. Strauss, Růžový kavalír; Grušenka, O. Jeremiáš, Bratři Karamazovi; Ňura, O. Chlubna, Ňura; Dolores, J. Weinberger, Lidé z Poker Flatu; Princezna, O. Ostrčil, Honzovo království; Rusalka, A. Dvořák, Rusalka; Madelon, O. Zich, Preciézky; Jana, R. Wagner-Regény, Královnin milec; Katěrina, D. Šostakovič, Katěrina Ismajlova; Eliška, V. Novák, Zvíkovský rarášek; Amaranta, P. Haas, Šarlatán; Hanička, J. Ibert, Yvetotský král; Kandida, O. Respighi, Čertovo manželství; Markétka, Ch. Gounod, Faust a Markétka; Desdemona, G. Verdi, Othello; Alžběta, R. Wagner, Tannhäuser; Elsa, R. Wagner, Lohengrin; Kolombína, R. Leoncavallo, Komedianti; Micaela, G. Bizet, Carmen; Hraběnka, W. A. Mozart, Figarova svatba; Donna Anna, týž, Don Juan; Mimi, G. Puccini, Bohéma; Esmeralda, B. Smetana, Prodaná nevěsta; Vendulka, B. Smetana, Hubička; Hedvika, B. Smetana, Čertova stěna; Krasava, B. Smetana, Libuše; Jaroslavna, A. P. Borodin, Kníže Igor.
L: HS 1, s. 222; E. Dufková, Za A. Č., in: Lidová demokracie 19. 5. 1979; V. Kyas, Vzpomínka na A. Č., in: tamtéž 19. 5. 1989; S. Přibáňová, A. P. Č., in: Program LX–1989, č. 9, s. 339; Postavy brněnského jeviště 2, 1989, s. 657n. (kde soupis literatury).
Gustav Novotný, Svatava Přibáňová