DURYCH Bohuslav 7.9.1896-26.7.1969: Porovnání verzí
(DURYCH_Bohuslav_7.9.1896-26.7.1969) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 26.7.1969 | | datum úmrtí = 26.7.1969 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 64- Překladatel | | povolání = 64- Překladatel<br />67- Nakladatel nebo vydavatel | ||
67- Nakladatel nebo vydavatel | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 437-438 | ||
}} | |||
'''DURYCH, Bohuslav''', ''* 7. 9. 1896 Pardubice, † 26. 7. 1969 Praha, překladatel, vydavatel bibliofilií'' | |||
Pocházel ze starobylého původně turnovského rodu brusiče | |||
kamenů. Byl synem novináře Václava Josefa Věnceslava D. | |||
(1863–1897) z druhého manželství, nevlastním bratrem básníka | |||
a překladatele Václava D. (1885–1912) a spisovatele | |||
Jaroslava D. (1886–1962). Studoval 1910–11 na reálce v rodišti, poté přijal úřednické místo v cukrovaru. 1916 narukoval | |||
na italskou frontu, pak byl převelen na frontu východní, kde | |||
padl do zajetí Rusům. Pracoval manuálně na francouzském | |||
vyslanectví a rovněž překládal z ruštiny, francouzštiny a z angličtiny. Onemocněl tuberkulózou a po léčení v Samaře se vrátil | |||
na jaře 1919 do rodiště. Odtud se přestěhoval s bratrem Jaroslavem do Přerova. Pracoval jako soudní oficiál v Olomouci | |||
a od 1920 jako civilní zaměstnanec-účetní v přerovských vojenských | |||
skladech, od 1937 v podobných zařízeních v Olomouci. | |||
1939 se usadil v Praze, kde se stal 1940 úředníkem | |||
ministerstva průmyslu a po 1945 zahraničního obchodu. 1949 | |||
odešel do výslužby a příležitostně pro ministerstvo překládal | |||
hlavně z ruštiny. Od 1956 trpěl vážnými zdravotními problémy | |||
způsobenými následky cévní mozkové příhody, oslepl. | |||
D. psal a otiskoval fejetony a vzpomínky mj. na pobyt v Rusku | |||
v novinách a v časopisech (např. ''Index'', ''Rozhledy'', ''Moravský večerník'' | |||
a ''Národní politika''), dále recenze o knihách v olomouckém deníku ''Našinec'', kde rovněž publikoval na pokračování | |||
dva překlady (A. Stifter, ''Starý mládenec'', 1939; F. Herwig, | |||
''Ponížení'', 1940). Používal šifru B. D. Prosadil se hlavně jako | |||
překladatel německé, anglické a ruské beletrie. K D. oblíbeným autorům patřil A. Stifter. S literární činností souvisely jeho | |||
knihomilské zájmy a bibliofilské působení ve Skupině moravských | |||
knihomilů. Do jejího časopisu ''Bibliofil'' od 1933 | |||
přispíval. Knižní překlady vznikaly často pro vlastní edici Delfín, kterou založil v Přerově (1929–35). Kvůli vydávání bibliofilských tisků se později spojil s Vlastimilem Vokolkem | |||
v Pardubicích (1935–39), knihtiskařem, nakladatelem a spolu vydavatelem edice. 1947–49 sám tiskl na ručním lisu drobné bibliofilie (např. P. Claudel, ''Podobenství o Animu a Animě'', | |||
1948). Byl známý jako milovník i znalec umění a měl cit pro | |||
typografii. Dožil a byl pohřben v Praze-Bubenči. | |||
'''D:''' překlady z angličtiny: F. Herwig, Svatý Šebestián z Weddingu. Legenda, | |||
1935 (B. D. i vydal); H. H. Jacksonová, Ramona. Román z kalifornského | |||
života, 1939; táž, Majella. Román z kalifornského života, 1940; z němčiny: | |||
A. Stifter, Obrázky, 1940; týž, Tichý hlas, 1942; P. Groggerová, Podobenství | |||
o tkadleně, 1940; táž, Legenda o loupežnících, 1942; táž, Legenda | |||
o matce, 1942; J. Kirschweng, Putování věrných, 1941; J. von Eichendorff, | |||
Mramorová socha a jiné novely, 1944 (s M. Durychovou); z ruštiny: M. M. | |||
Prišvin, Žen-šen, kořen života, 1938; ze španělštiny: J. Balmes, Protestantismus | |||
a katolicismus v jejich poměru k evropské civilizaci, 1948; tisk: | |||
J. Durych, Výstražné slovo k českým básníkům, 1919; týž, Čert a cikánka, | |||
1927 (bibliofilie); týž, Panenky, 1928; týž, Eva, 1928; Účastníkům první | |||
schůzky moravských bibliofilů v Olomouci 17. 5. 1928 věnuje B. D., 1928 | |||
(bibliofilie); J. Durych, Té nejkrásnější, 1929 (bibliofilie); týž, Cesta umění, | |||
1929; F. Odvalil, Putování sv. Mikuláše, 1929; A. Hála, Dřevoryty, 1929; | |||
F. L. Čelakovský, Toman a lesní panna, 1929 (s kol.); H. Watzlik, Tři | |||
prosy, 1930; W. H. Hudson, El Ombú, 1930 (obálka a frontispice od | |||
Toyen); B. Štorm, Báječná zvířata, obludy a nestvůry, 1935 (s O. F. | |||
Bablerem); F. Villon, [Dvě] balady ke chvále Panny Marie [1936] (s V. Vokolkem); A. Leonettiová, Ve svátek svatého Cyrila a Metoděje. Pro účastníky | |||
IX. schůzky moravských knihomilů o svatodušních svátcích L. P. 1937 | |||
ve Valašském Meziříčí..., 1937; J. Durych, Lotr na pravici. Oratorium | |||
o dvou dílech, 1937 (s V. Vokolkem); P. Claudel, Píseň Epifanie, 1938 | |||
(s týmž); Z. Řezníček, Samoty, 1939 (s týmž); H. W. Longfellow, Staré | |||
hodiny, 1948; Jacopone da Todi, Stabat Mater. Dvě sekvence, 1948; T. de | |||
Cellano, Soudný den, 1948; A. S. Puškin, Měděný jezdec. Petrohradská | |||
povídka, 1948. | |||
'''L:''' LČL 1, s. 621–622; O. F. B. (=Babler), Za B. D., in: Obroda (Praha) | |||
24. 9. 1969, s. 3–4; B. Ladová, Vlastimil Vokolek, tiskař a nakladatel, in: | |||
Strahovská knihovna. Sborník Památníku národního písemnictví 8, 1973, | |||
s. 149–173 (zvl. s. 156); www.obecprekladatelu.cz/D/DurychBohuslav.htm. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/401944 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Miroslava Novotná, Gustav Novotný | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] |
Aktuální verze z 6. 11. 2019, 17:28
Bohuslav DURYCH | |
![]() | |
Narození | 7.9.1896 |
---|---|
Místo narození | Pardubice |
Úmrtí | 26.7.1969 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
64- Překladatel 67- Nakladatel nebo vydavatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 437-438 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69318 |
DURYCH, Bohuslav, * 7. 9. 1896 Pardubice, † 26. 7. 1969 Praha, překladatel, vydavatel bibliofilií
Pocházel ze starobylého původně turnovského rodu brusiče kamenů. Byl synem novináře Václava Josefa Věnceslava D. (1863–1897) z druhého manželství, nevlastním bratrem básníka a překladatele Václava D. (1885–1912) a spisovatele Jaroslava D. (1886–1962). Studoval 1910–11 na reálce v rodišti, poté přijal úřednické místo v cukrovaru. 1916 narukoval na italskou frontu, pak byl převelen na frontu východní, kde padl do zajetí Rusům. Pracoval manuálně na francouzském vyslanectví a rovněž překládal z ruštiny, francouzštiny a z angličtiny. Onemocněl tuberkulózou a po léčení v Samaře se vrátil na jaře 1919 do rodiště. Odtud se přestěhoval s bratrem Jaroslavem do Přerova. Pracoval jako soudní oficiál v Olomouci a od 1920 jako civilní zaměstnanec-účetní v přerovských vojenských skladech, od 1937 v podobných zařízeních v Olomouci. 1939 se usadil v Praze, kde se stal 1940 úředníkem ministerstva průmyslu a po 1945 zahraničního obchodu. 1949 odešel do výslužby a příležitostně pro ministerstvo překládal hlavně z ruštiny. Od 1956 trpěl vážnými zdravotními problémy způsobenými následky cévní mozkové příhody, oslepl.
D. psal a otiskoval fejetony a vzpomínky mj. na pobyt v Rusku v novinách a v časopisech (např. Index, Rozhledy, Moravský večerník a Národní politika), dále recenze o knihách v olomouckém deníku Našinec, kde rovněž publikoval na pokračování dva překlady (A. Stifter, Starý mládenec, 1939; F. Herwig, Ponížení, 1940). Používal šifru B. D. Prosadil se hlavně jako překladatel německé, anglické a ruské beletrie. K D. oblíbeným autorům patřil A. Stifter. S literární činností souvisely jeho knihomilské zájmy a bibliofilské působení ve Skupině moravských knihomilů. Do jejího časopisu Bibliofil od 1933 přispíval. Knižní překlady vznikaly často pro vlastní edici Delfín, kterou založil v Přerově (1929–35). Kvůli vydávání bibliofilských tisků se později spojil s Vlastimilem Vokolkem v Pardubicích (1935–39), knihtiskařem, nakladatelem a spolu vydavatelem edice. 1947–49 sám tiskl na ručním lisu drobné bibliofilie (např. P. Claudel, Podobenství o Animu a Animě, 1948). Byl známý jako milovník i znalec umění a měl cit pro typografii. Dožil a byl pohřben v Praze-Bubenči.
D: překlady z angličtiny: F. Herwig, Svatý Šebestián z Weddingu. Legenda, 1935 (B. D. i vydal); H. H. Jacksonová, Ramona. Román z kalifornského života, 1939; táž, Majella. Román z kalifornského života, 1940; z němčiny: A. Stifter, Obrázky, 1940; týž, Tichý hlas, 1942; P. Groggerová, Podobenství o tkadleně, 1940; táž, Legenda o loupežnících, 1942; táž, Legenda o matce, 1942; J. Kirschweng, Putování věrných, 1941; J. von Eichendorff, Mramorová socha a jiné novely, 1944 (s M. Durychovou); z ruštiny: M. M. Prišvin, Žen-šen, kořen života, 1938; ze španělštiny: J. Balmes, Protestantismus a katolicismus v jejich poměru k evropské civilizaci, 1948; tisk: J. Durych, Výstražné slovo k českým básníkům, 1919; týž, Čert a cikánka, 1927 (bibliofilie); týž, Panenky, 1928; týž, Eva, 1928; Účastníkům první schůzky moravských bibliofilů v Olomouci 17. 5. 1928 věnuje B. D., 1928 (bibliofilie); J. Durych, Té nejkrásnější, 1929 (bibliofilie); týž, Cesta umění, 1929; F. Odvalil, Putování sv. Mikuláše, 1929; A. Hála, Dřevoryty, 1929; F. L. Čelakovský, Toman a lesní panna, 1929 (s kol.); H. Watzlik, Tři prosy, 1930; W. H. Hudson, El Ombú, 1930 (obálka a frontispice od Toyen); B. Štorm, Báječná zvířata, obludy a nestvůry, 1935 (s O. F. Bablerem); F. Villon, [Dvě] balady ke chvále Panny Marie [1936] (s V. Vokolkem); A. Leonettiová, Ve svátek svatého Cyrila a Metoděje. Pro účastníky IX. schůzky moravských knihomilů o svatodušních svátcích L. P. 1937 ve Valašském Meziříčí..., 1937; J. Durych, Lotr na pravici. Oratorium o dvou dílech, 1937 (s V. Vokolkem); P. Claudel, Píseň Epifanie, 1938 (s týmž); Z. Řezníček, Samoty, 1939 (s týmž); H. W. Longfellow, Staré hodiny, 1948; Jacopone da Todi, Stabat Mater. Dvě sekvence, 1948; T. de Cellano, Soudný den, 1948; A. S. Puškin, Měděný jezdec. Petrohradská povídka, 1948.
L: LČL 1, s. 621–622; O. F. B. (=Babler), Za B. D., in: Obroda (Praha) 24. 9. 1969, s. 3–4; B. Ladová, Vlastimil Vokolek, tiskař a nakladatel, in: Strahovská knihovna. Sborník Památníku národního písemnictví 8, 1973, s. 149–173 (zvl. s. 156); www.obecprekladatelu.cz/D/DurychBohuslav.htm.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Miroslava Novotná, Gustav Novotný