FORST Jan Leonard Bernard Anton 1660-27.10.1709: Porovnání verzí
(FORST_Jan_Leonard_Bernard_1660-27.10.1709) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan Leonard Bernard FORST | | jméno = Jan Leonard Bernard Anton FORST | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1660 | | datum narození = 1660 | ||
| místo narození = | | místo narození = Stříbro | ||
| datum úmrtí = 27.10.1709 | | datum úmrtí = 27.10.1709 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 315-316 | ||
}} | |||
'''FORST, Jan Leonard Bernard Anton''' ''(též Johann Bernhard), * 1660 Stříbro, † 27. 10. 1709 Praha, zpěvák, basista'' | |||
Pěvecké základy získal jako diskantista ve sboru pražské metropolitní | |||
kapituly u Chrámu sv. Víta. Díky nevšednímu nadání | |||
se poté vzdělával v basovém pěveckém rejstříku v Itálii, | |||
kde vzbuzoval pro svůj krásný hlas velký zájem a zajistil si | |||
kontakty se slavnými současníky. Po studiích se vrátil do Prahy | |||
a podnikal úspěšná turné po Evropě. Obdiv a pozornost | |||
upoutal v Mnichově u dvora bavorského kurfiřta Maxe Emanuela, | |||
který ho nazval ozdobou Čech (Böhmens Zierde). Druhým | |||
kurfiřtem, kterého F. nadchl, byl drážďanský Jan Jiří II.; | |||
oba ho odměnili čestným zlatým řetězem. Nejvýznamněji se | |||
F. uplatnil na vídeňském dvoře císaře Leopolda I. Tento milovník a znalec hudby ho jmenoval komorním hudebníkem | |||
dvorní kapely a nešetřil chválou jeho hlasu. Závist zejména | |||
italských konkurentů však F. zabránila v další kariéře. Patrně | |||
podání jedu podlomilo jeho zdraví a ukončilo další profesionální | |||
postup. Vrátil se do Prahy, kde se stal kapelníkem v kostele | |||
u Všech svatých na Pražském hradě a hudebním ředitelem | |||
v kostele sv. Václava na Malé Straně. Jako sólový zpěvák vystupoval | |||
již zřídka, a to opět v metropolitní kapitule Chrámu | |||
sv. Víta. Byl zván na koncertní vystoupení do paláců pražské | |||
šlechty. I přes všechna omezení síly svého hlasu však vzbudil | |||
obdiv císaře Josefa I., který ho chtěl povýšit do šlechtického | |||
stavu, F. poctu odmítl, obdržel však doživotní rentu. Patřil | |||
k vynikajícím umělcům i v celoevropském měřítku. | |||
Také syn '''Václav''' (Wenzel) '''F.''' (1687–1769) zdědil otcovo hudební | |||
nadání. Kromě činnosti varhaníka se věnoval studiu | |||
staročeštiny a stal se královským překladatelem historických | |||
rukopisů. Rovněž v jeho početné rodině byli mnozí dobří hudebníci. | |||
'''L:''' Dlabač 1, sl. 414–417; OSN 9, s. 385–386; Pazdírek, s. 275; HS 1, s. 341; | |||
ODS, s. 867; KRL 2 (1997), s. 1181; EBL 1, s. 146; Historické drobnosti, | |||
in: Dalibor 6, 1863, s. 59; A. Podlaha, Catalogus collectionis operum artis | |||
musicae, quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, | |||
1926, s. 10–11; V. Němec, Pražské varhany, 1944, s. 148. | |||
Zuzana Petrášková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:1660]] | [[Kategorie:1660]] | ||
[[Kategorie:Stříbro]] | |||
[[Kategorie:1709]] | [[Kategorie:1709]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Aktuální verze z 16. 11. 2019, 08:40
| Jan Leonard Bernard Anton FORST | |
 | |
| Narození | 1660 |
|---|---|
| Místo narození | Stříbro |
| Úmrtí | 27.10.1709 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 315-316 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55521 |
FORST, Jan Leonard Bernard Anton (též Johann Bernhard), * 1660 Stříbro, † 27. 10. 1709 Praha, zpěvák, basista
Pěvecké základy získal jako diskantista ve sboru pražské metropolitní kapituly u Chrámu sv. Víta. Díky nevšednímu nadání se poté vzdělával v basovém pěveckém rejstříku v Itálii, kde vzbuzoval pro svůj krásný hlas velký zájem a zajistil si kontakty se slavnými současníky. Po studiích se vrátil do Prahy a podnikal úspěšná turné po Evropě. Obdiv a pozornost upoutal v Mnichově u dvora bavorského kurfiřta Maxe Emanuela, který ho nazval ozdobou Čech (Böhmens Zierde). Druhým kurfiřtem, kterého F. nadchl, byl drážďanský Jan Jiří II.; oba ho odměnili čestným zlatým řetězem. Nejvýznamněji se F. uplatnil na vídeňském dvoře císaře Leopolda I. Tento milovník a znalec hudby ho jmenoval komorním hudebníkem dvorní kapely a nešetřil chválou jeho hlasu. Závist zejména italských konkurentů však F. zabránila v další kariéře. Patrně podání jedu podlomilo jeho zdraví a ukončilo další profesionální postup. Vrátil se do Prahy, kde se stal kapelníkem v kostele u Všech svatých na Pražském hradě a hudebním ředitelem v kostele sv. Václava na Malé Straně. Jako sólový zpěvák vystupoval již zřídka, a to opět v metropolitní kapitule Chrámu sv. Víta. Byl zván na koncertní vystoupení do paláců pražské šlechty. I přes všechna omezení síly svého hlasu však vzbudil obdiv císaře Josefa I., který ho chtěl povýšit do šlechtického stavu, F. poctu odmítl, obdržel však doživotní rentu. Patřil k vynikajícím umělcům i v celoevropském měřítku.
Také syn Václav (Wenzel) F. (1687–1769) zdědil otcovo hudební nadání. Kromě činnosti varhaníka se věnoval studiu staročeštiny a stal se královským překladatelem historických rukopisů. Rovněž v jeho početné rodině byli mnozí dobří hudebníci.
L: Dlabač 1, sl. 414–417; OSN 9, s. 385–386; Pazdírek, s. 275; HS 1, s. 341; ODS, s. 867; KRL 2 (1997), s. 1181; EBL 1, s. 146; Historické drobnosti, in: Dalibor 6, 1863, s. 59; A. Podlaha, Catalogus collectionis operum artis musicae, quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, 1926, s. 10–11; V. Němec, Pražské varhany, 1944, s. 148.
Zuzana Petrášková