FRANKOVSKÁ Anna 2.8.1845-1.3.1906

Anna FRANKOVSKÁ
Narození	2.8.1845
Místo narození	Praha
Úmrtí	1.3.1906
Místo úmrtí	Praha
Povolání	83- Divadelní interpret nebo herec
Citace	Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 351
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55650

FRANKOVSKÁ, Anna (roz. Kubíčková), * 2. 8. 1845 Praha, † 1. 3. 1906 Praha, herečka

Dcera pražského obuvnického mistra. 1862 nastoupila ke kočující společnosti F. Zöllnera, po ředitelově smrti (1863) přešla s dalšími herci do nové společnosti J. E. Kramuela. 1864 byla angažována do Prozatímního divadla, odkud na podzim 1865 odešla do zakládaného podniku P. Švandy st. ze Semčic, kde setrvala tři a půl roku. Se Švandovým souborem hrála v zimních sezonách v Plzni a v létě ve smíchovské Aréně v Eggenberku. V únoru 1867 se provdala za herce Josefa Frankovského (1840–1901). Od té doby vystupovala pod jménem Frankovská. Poté co manžel 1869 získal angažmá v Prozatímním divadle, byla přijata spolu s ním (již v červnu 1866 jako host zastupovala v pěti rolích O. Sklenářovou-Malou). Na pražské zemské scéně působila čtyři roky, své angažmá i hereckou dráhu ukončila 1873. Od sedmadvaceti let žila až do smrti mimo divadlo. Krátce vedla manželův hostinec, věnovala se rodině (podle pobytové přihlášky měli syna Karla, * 1889) a posléze péči o psychicky nemocného muže, ač sama dlouhá léta trpěla závažnými obtížemi. Dožila jako vdova ve skrovných podmínkách a v zapomnění. Pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.

Kombinace talentu, svědomitosti a píle zajistila začínající herečce rychlý vzestup. Už u Kramuela dostávala velké role a záhy se jí otevřela první česká scéna, kam byla přijata pro obor naivek a sentimentálních milovnic, které ztělesňovala zejména v báchorkách, fraškách či obrazech ze života (Dorotka v Tylově Strakonickém dudákovi, Pepička v Elmarově Děvčeti z přádelny). Vrcholem její umělecké dráhy se však stala léta u Švandovy společnosti, kde vytvářela stěžejní role nejen milovnického, ale i hrdinského oboru, byť podle dobových měřítek nebyla pro tragické postavy a heroiny patřičně vybavena (postrádala vznosnou postavu, klasicky krásnou tvář i zvonivý hlas). Hrála hlavní dívčí a ženské postavy z děl Shakespearových, Schillerových a Goethových, ze soudobé české tvorby i z oblíbených dramat francouzských. Její procítěný projev dosahoval účinnosti zejména při ztvárnění něhy, vroucí lásky a jímavé oddanosti (Julie, W. Shakespeare: Romeo a Julie; Katinka, H. v. Kleist: Katinka Heilbronská; Jane Eyrová, Ch. Birch-Pfeifferová: Sirotek lowoodský; Louisa, F. Schiller: Úklady a láska), polohy vypjaté vášně, patosu a monumentality jí byly vzdálenější. Zatímco v mimopražském divadelnictví patřila ve své době k uznávaným protagonistkám, tuto pozici po přechodu na pražskou scénu pozbyla. K závažnějším úkolům se dostávala jen zřídka a svou hereckou dráhu zakončila v nesložitých postavách převážně lehčího veseloherního repertoáru.

D: role u divadelních společností: Ofelie, W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský, 1863; Julie, týž: Romeo a Julie, 1865; Marie, E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, 1865; Katinka, H. v. Kleist: Katinka Heilbronská, 1865; Markéta, J. W. Goethe: Faust, 1865; Klárka, týž: Egmont, 1866; Tekla, F. Schiller: Smrt Valdštýnova, 1866; Leonora, týž: Fiesko, hrabě Lavagna aneb Spiknutí v Janově r. 1547, 1866; Magelona, J. J. Kolár: Don Cesar a spanilá Magelona, 1866; Eližběta z Valois, F. Schiller: Don Karlos, infant španělský, 1866; Abigail, E. Scribe: Sklenice vody, 1866; Eliška Přemyslovna, V. Vlček: Eliška Přemyslovna, 1867; Jane Eyrová, Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský, 1867; Louisa, F. Schiller: Ouklady a láska, 1867; Libuše, F. Stamm: Libuše, kněžna česká, 1867; Královna, V. Hugo: Ruy Blas, 1867; Johana, F. Schiller: Panna Orleanská, 1868; Hermie, W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, 1868; Celie, F. X. Told: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská, 1868; Debora, S. H. Mosenthal: Debora, 1868; Marie Stuartovna, F. Schiller: Marie Stuartovna, 1868; Amalie, týž: Loupežníci, 1868; Isabella Portugalská, E. Scribe – E. Legouvé: Povídky královny navarské, 1868; Ebba Brahe, E. Bozděch: Baron Goertz, 1868; Milada, V. Vlček: Milada, 1868; Desdemona, W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský, 1869.

L: nesign.: Divadlo, in: Lumír 2, 1866, s. 382–383, 399 [hostování v Prozatímním divadle]; J. Schiebl, České divadlo v Plzni, in: Příspěvky k dějinám českého divadla (uspořádal J. Ladecký), 1895, s. 50; nesign., nekrolog, in: Divadlo 4, 1905/06, s. 250; V. Budil, Z mých hereckých vzpomínek XXXXII, in: Český deník 6. 6. 1920, příl. Besedy; Bartoš: PD činohra, s. 269; L. Novák, Stará garda Národního divadla, 1937, s. 47; J. Knap, Zöllnerové, 1958, s. 109–111, 119; ODS, s. 898; ND a jeho předchůdci, s. 107 (se soupisem rolí v Prozatímním divadle); V. Štěpán – M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1862–1883, II, 2006, s. 159–161 (se soupisem rolí); Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti 1, E. Šormová (ed.), 2015.

P: SOA, Třeboň, matrika oddaných řkt. f. ú. Vodňany 8, 1850–1892, fol. 62; NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 129, obr. 431.

Eva Šormová