FINK Petr 28.6.1867-13.3.1944: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 13.3.1944 | | datum úmrtí = 13.3.1944 | ||
| místo úmrtí = Holoubkov (u Rokycan) | | místo úmrtí = Holoubkov (u Rokycan) | ||
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog<br />63- Spisovatel | ||
63- Spisovatel | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 205 | |||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 20. 11. 2019, 17:30
Petr FINK | |
Narození | 28.6.1867 |
---|---|
Místo narození | Horní Hradiště (u Plas) |
Úmrtí | 13.3.1944 |
Místo úmrtí | Holoubkov (u Rokycan) |
Povolání |
61- Pedagog 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 205 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55226 |
FINK, Petr, * 28. 6. 1867 Horní Hradiště (u Plas), † 13. 3. 1944 Holoubkov (u Rokycan), pedagog, spisovatel
Pocházel z rolnické rodiny. Základní vzdělání získal v Žebnici, Hodině a v Kralovicích. Jako nadaného žáka ho rodiče poslali studovat reálné gymnázium v Plzni. Praktičtější pro venkovského chlapce se však ukázala být učitelská kariéra, a proto přešel na učitelský ústav do Příbrami, kde 1886 maturoval. Poté vystřídal řadu obecných škol. Jeho prvním působištěm byly Cerhovice na Hořovicku, následovaly nedaleké Cheznovice a Svatá Dobrotivá. Změna školy znamenala vždy postup ve F. zařazení. 1905 se stal v Hůrkách (u Rokycan) řídícím učitelem a v této funkci působil také 1919–26 opět ve Svaté Dobrotivé. Po odchodu do důchodu žil v Rokycanech a jeho poslední bydliště bylo v Holoubkově.
Učitelská práce souvisela velmi úzce s hudební výchovou, které se věnoval obzvlášť důkladně. Byl dobrým amatérským hudebníkem, hrál na několik nástrojů a pro své žáky organizoval hudební kroužky. Podobně vřelý vztah měl také k amatérskému divadlu. V místech, kde působil, proslul jako nadšený organizátor kulturního života. Vedle organizačně-kulturní práce přispíval také do regionálních periodik články s pedagogickou tematikou. Odborná publicistika však nebyla jeho jediným literárním zájmem. Napsal mnoho povídek, obrázků a črt, ke kterým ho tematicky inspirovaly vlastní životní zkušenosti z venkovského života na Podbrdsku a ze školního prostředí. S oblibou se věnoval různým svérázným figurkám, jejichž životní úspěchy nebo prohry měly čtenáře vychovávat. Vydal několik rozsáhlejších próz (Zaviněné hroby) a povídkových souborů (např. Růžové trny; Na strunách humoru; Výstřední svět), většina jeho beletristických prací však zůstala roztroušena v novinách, časopisech a příležitostných publikacích. Psal do Národních listů, z regionálních periodik publikoval často ve Stráži podbrdské, Žďáru aj. F. se dvakrát oženil, poprvé 1890 a po ovdovění podruhé 1917. Z prvního manželství měl čtyři děti, z nichž Pavel (1891–1965) působil jako redaktor a překládal z ruštiny.
D: Z denní lopoty, 1922; Přes vlastní krev, 1922; Výstřední svět, 1924.
L: OSN 28, s. 420; OSND 2/1, s. 568; MSN 2, s. 757; LČL 1, s. 706; F. Mencl, Lidový prozaik, in: Podbrdsko-Encyklopedie.cz/osobnosti. php?id=348.
Pavla Vošahlíková