ENGERTH Eduard 13.5.1818-28.7.1897: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ENGERTH_von_Eduard_13.5.1818-28.7.1897)
 
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Eduard ENGERTH von
| jméno = Eduard ENGERTH
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek =  
Engerth Eduard portret.jpg
| datum narození = 13.5.1818
| datum narození = 13.5.1818
| místo narození =  
| místo narození = Pszczyna (Polsko)
| datum úmrtí = 28.7.1897
| datum úmrtí = 28.7.1897
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Semmering (Rakousko)
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Eduard ENGERTH von
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 603-604
}}
 
'''ENGERTH, Eduard,''' ''* 13. 5. 1818 Pszczyna (Polsko), † 28. 7. 1897 Semmering (Rakousko), malíř''
 
Pocházel z pruské části Slezska, jeho rodiště se tehdy nazývalo
Pless. Základní školení získal u otce, rovněž malíře, 1837
vstoupil na vídeňskou Akademii, kde už během studií dostal
několik ocenění za historickou malbu, portréty i žánrové krajiny.
Díky stipendiu mohl cestovat po Evropě a 1847 odjet
do Říma, kde žil dalších šest let, studoval staré italské mistry
a sám se věnoval historické malbě.
 
Od 1854 byl povolán jako nástupce Rubenův do čela pražské
AVU, která však za E. vedení prožívala spíše období stagnace.
Během pražského pobytu vytvořil řadu podobizen, mj. několik
portrétů panovnického páru. Na objednávku českého zemského
sněmu vznikl pro sál české sněmovny na Malé Straně
jeho rozměrný portrét ''Františka Josefa I.'' (1861) v ornátu rytíře
Řádu zlatého rouna. Navrhl i malířskou výzdobu karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje. Na místo ředitele v Praze rezignoval
1864 a vrátil se do Vídně, kam často zajížděl už v době
pražského pobytu, aby řídil práce na kostelních malbách. Pro
vídeňskou Dvorní operu navrhl fresku ''Figarova svatba''. 1865
se stal profesorem vídeňské Akademie, 1871–77 byl ředitelem
císařské galerie (sídlící tehdy v Belvederu) a 1890 vídeňského
Uměleckoprůmyslového muzea, pro nějž zpracoval a tiskem
vydal rozsáhlý dvoudílný katalog sbírek. Za zásluhy byl 1873
povýšen do rytířského stavu a 1891 jmenován dvorním radou.
 
'''D:''' výběr: Verhaftung der Familie des Königs Manfred nach der Schlacht
von Benevent, 1853; Sieg des Prinzen Eugen bei Zenta, 1864; Krönung
von Kaiser Franz Josef zum König von Ungarn, po 1867.
 
'''L:''' OSN 8, s. 618; Toman 1, s. 203 (se soupisem starší literatury); Wurzbach
14, s. 440–441; ÖBL 1, s. 252; BL 1, s. 313; NDB 4, s. 530; Thieme
– Becker 10, s. 549 (se soupisem díla a další literaturou); Czeike 2, s. 188;
L. Sršeň, Převeliké Veličenstvo. E. portrét Františka Josefa I. pro českou
Sněmovnu, in: DaS 32, 2010, č. 4, s. 12.
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/96673 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
Marie Makariusová
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:1818]]
[[Kategorie:1818]]
[[Kategorie:Pszczyna]]
[[Kategorie:1897]]
[[Kategorie:1897]]
[[Kategorie:Semmering]]
<gallery>
Engerth Eduard chlapec.jpg|Portrét chlapce, 1849
Engerth Eduard korunovace.jpg|Korunovace císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty na krále a královnu Uherska 8. června 1867
</gallery>

Aktuální verze z 6. 3. 2020, 09:37

Eduard ENGERTH
Narození 13.5.1818
Místo narození Pszczyna (Polsko)
Úmrtí 28.7.1897
Místo úmrtí Semmering (Rakousko)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 603-604
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54405

ENGERTH, Eduard, * 13. 5. 1818 Pszczyna (Polsko), † 28. 7. 1897 Semmering (Rakousko), malíř

Pocházel z pruské části Slezska, jeho rodiště se tehdy nazývalo Pless. Základní školení získal u otce, rovněž malíře, 1837 vstoupil na vídeňskou Akademii, kde už během studií dostal několik ocenění za historickou malbu, portréty i žánrové krajiny. Díky stipendiu mohl cestovat po Evropě a 1847 odjet do Říma, kde žil dalších šest let, studoval staré italské mistry a sám se věnoval historické malbě.

Od 1854 byl povolán jako nástupce Rubenův do čela pražské AVU, která však za E. vedení prožívala spíše období stagnace. Během pražského pobytu vytvořil řadu podobizen, mj. několik portrétů panovnického páru. Na objednávku českého zemského sněmu vznikl pro sál české sněmovny na Malé Straně jeho rozměrný portrét Františka Josefa I. (1861) v ornátu rytíře Řádu zlatého rouna. Navrhl i malířskou výzdobu karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje. Na místo ředitele v Praze rezignoval 1864 a vrátil se do Vídně, kam často zajížděl už v době pražského pobytu, aby řídil práce na kostelních malbách. Pro vídeňskou Dvorní operu navrhl fresku Figarova svatba. 1865 se stal profesorem vídeňské Akademie, 1871–77 byl ředitelem císařské galerie (sídlící tehdy v Belvederu) a 1890 vídeňského Uměleckoprůmyslového muzea, pro nějž zpracoval a tiskem vydal rozsáhlý dvoudílný katalog sbírek. Za zásluhy byl 1873 povýšen do rytířského stavu a 1891 jmenován dvorním radou.

D: výběr: Verhaftung der Familie des Königs Manfred nach der Schlacht von Benevent, 1853; Sieg des Prinzen Eugen bei Zenta, 1864; Krönung von Kaiser Franz Josef zum König von Ungarn, po 1867.

L: OSN 8, s. 618; Toman 1, s. 203 (se soupisem starší literatury); Wurzbach 14, s. 440–441; ÖBL 1, s. 252; BL 1, s. 313; NDB 4, s. 530; Thieme – Becker 10, s. 549 (se soupisem díla a další literaturou); Czeike 2, s. 188; L. Sršeň, Převeliké Veličenstvo. E. portrét Františka Josefa I. pro českou Sněmovnu, in: DaS 32, 2010, č. 4, s. 12.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová