GABRIEL Josef Ambrož 5.12.1820-8.7.1880: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef Ambrož GABRIEL | | jméno = Josef Ambrož GABRIEL | ||
| obrázek = | | obrázek = Gabriel Josef Ambroz portret.jpg | ||
| velikost obrázku = | | velikost obrázku = | ||
| popisek obrázku = | | popisek obrázku = | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 5.12.1820 | | datum narození = 5.12.1820 | ||
| místo narození = | | místo narození = Loučová (u Sušice) | ||
| datum úmrtí = 8.7.1880 | | datum úmrtí = 8.7.1880 | ||
| místo úmrtí = Bechyně | | místo úmrtí = Bechyně | ||
Řádek 36: | Řádek 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 529-530 | |||
}} | }} | ||
'''GABRIEL, Josef Ambrož,''' ''* 5. 12. 1820 Loučová (u Sušice), † 8. 7. 1880 Bechyně, politik, spisovatel, notář'' | |||
G. rodiče byli poměrně zámožní. Otec Joseph vlastnil statek | |||
v G. rodišti, který vykoupil od sourozenců; matka Anna Marie | |||
pocházela ze sklářského rodu. G. studoval na gymnáziu | |||
v Klatovech a od 1837 pokračoval na pražské univerzitě, kde | |||
získal filozofické a právnické vzdělání (JUDr. 1847). Už před | |||
dokončením studia se podílel na českém národním hnutí | |||
a stal se vydavatelem mladých autorů, zejména V. K. Klicpery. | |||
V průběhu revoluce 1848 se účastnil národně emancipačních | |||
akcí české politické reprezentace a byl členem významných | |||
organizací. Jako představitel Svatováclavského výboru | |||
odjel 31. března spolu s dalšími do Vídně, kde se podílel | |||
na předání tzv. Druhé pražské petice císaři, zformulované | |||
F. A. Braunerem. Po návratu se nadále zapojil do revolučního | |||
dění, působil v Národním výboru a po vzniku českého spolku | |||
Lípa slovanská (30. dubna) byl zvolen jeho tajemníkem. | |||
Po vyhlášení stavu obležení v Praze 18. června se G. jako nebezpečný | |||
buřič dostal do vězení. Na rozdíl od mnoha dalších | |||
spolubojovníků byl poměrně brzy propuštěn, dlouhodobě | |||
však nesměl vykonávat právnické povolání. Vzhledem k perzekuci | |||
českých vlastenců opustil po 1850 Prahu a přesídlil | |||
do Sušice. 22. října se oženil s Marií, sestrou svého přítele, | |||
lékaře J. Podlipského. (Jeho nevěsta měla velmi blízký vztah | |||
k J. V. Fričovi, ten se však rozhodl pro A. Ullmannovou.) | |||
G. svatby v Nových Dvorech (u Kutné Hory) se zúčastnil | |||
jako svědek nevěsty K. Havlíček Borovský. Manželům G. se | |||
narodilo šest dětí, dva synové a čtyři dcery. Dospělosti se však | |||
dožily jen tři dcery, které se neprovdaly. V rodině se velmi | |||
dbalo na jejich vzdělání a samostatnost. Věnovaly se zejména | |||
pedagogické práci. | |||
Vzhledem k tomu, že úřady G. dlouho bránily uplatnit právnické | |||
vzdělání, nezískal místo sušického notáře a věnoval se | |||
komunální politice a publikoval. 1855 se stal čestným občanem | |||
Sušice. 1856 se po otcově smrti přestěhoval do nedaleké | |||
Loučové, kde se ujal správy rodného zámečku a polností | |||
s hospodářským zázemím. G. sídlo navštěvovali přátelé z doby | |||
jeho pražského pobytu i další národovci. K hostům patřili | |||
např. J. V. Frič, V. a F. Náprstkové, baron K. Villani. G. nadále | |||
působil také v samosprávě, 1861–67 byl sušickým starostou. | |||
Osobně se podílel na vyhledání jednoho ze základních kamenů | |||
Národního divadla z nedalekého vrchu Svatobor. Po obnovení | |||
ústavnosti byl G. 1861 zvolen za sušický a kašperský okres zemským | |||
poslancem, volební úspěch čtyřikrát zopakoval. Zatímco | |||
se jeho veřejná činnost v šedesátých letech poměrně příznivě | |||
rozvíjela, jeho statek neprosperoval a 1870 musel Loučovou | |||
prodat. Posledních pět let strávil i s rodinou v Bechyni, kde | |||
se konečně uplatnil jako notář. Ze života odešel dobrovolně, oběsil se. Pohřben byl v Bechyni na hřbitově u kostela sv. Michala. | |||
G. nebyl jen vydavatelem, ale také autorem vlastivědně historických | |||
publikací a článků, nevyhýbal se ani krásné literatuře | |||
a dramatické tvorbě, která ovšem většinou nepřekračovala | |||
úroveň příležitostných textů. Velkou pozornost věnoval Sušici | |||
(''Královské město Sušice a jeho okolí'', 1868) a spolkům, na jejichž | |||
činnosti se podílel (''Počátek a postup Spolku lidumilného,'' | |||
''roku 1814 v královském městě Sušice založeného'', 1861). Přispíval | |||
do regionálního i celostátního tisku. K nejvýznamnějším | |||
periodikům, v nichž publikoval, patřil ''Lumír'' (současně tak | |||
manifestoval své umělecké a politické přesvědčení). Používal | |||
řadu šifer a pseudonymů: J. A. G., Josef Loučanský, Ambrož | |||
Sušický, Jaroslav Sušický ad. V Sušici mu byla na domě, ve kterém | |||
žil, koncem 19. století odhalena pamětní deska, později | |||
přemístěná do Šumavského muzea. K jejímu znovuodhalení | |||
došlo v květnu 2000. G. jméno nese ulice v Bechyni. | |||
'''L:''' LČL, 1, s. 782–783; K. Turek, Dr. J. A. G. – životopisný nástin, 1921; | |||
L. Fialová, Příspěvek k dějinám Sušicka v druhé polovině 19. století, 1994, | |||
(se soupisem díla a literatury); V. Chovít, Kroniky a kronikáři města Sušice | |||
1850–1995, 1995, passim; P. Šťastná, J. A. G., starosta města Sušice, 2002; | |||
J. Matyášová, J. A. G. (Zakladatel české regionální historiografie na Sušicku), | |||
2006 (diplomová práce, PedF UK, Praha); N. Nová, Příběh tří neprovdaných | |||
žen v čase tří režimů (Příspěvek k dějinám každodennosti let 1850–1950), | |||
2007, zejm. s. 32–46 (diplomová práce, FF Jihočeské univerzity, České | |||
Budějovice); E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, | |||
2015, s. 210–212 (se soupisem pramenů a literatury). | |||
'''P:''' SOA, Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Petrovice, sign. 23, pag. 23; | |||
SOkA, Klatovy, osobní fond. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/77650 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:D]] | |||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | |||
[[Kategorie:44- Právník]] | |||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | |||
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | |||
[[Kategorie:1820]] | [[Kategorie:1820]] | ||
[[Kategorie:Loučová]] | [[Kategorie:Loučová]] | ||
[[Kategorie:1880]] | [[Kategorie:1880]] | ||
[[Kategorie:Bechyně]] | [[Kategorie:Bechyně]] |
Aktuální verze z 13. 1. 2021, 15:32
Josef Ambrož GABRIEL | |
Narození | 5.12.1820 |
---|---|
Místo narození | Loučová (u Sušice) |
Úmrtí | 8.7.1880 |
Místo úmrtí | Bechyně |
Povolání |
63- Spisovatel 67- Nakladatel nebo vydavatel 44- Právník 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 529-530 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46346 |
GABRIEL, Josef Ambrož, * 5. 12. 1820 Loučová (u Sušice), † 8. 7. 1880 Bechyně, politik, spisovatel, notář
G. rodiče byli poměrně zámožní. Otec Joseph vlastnil statek v G. rodišti, který vykoupil od sourozenců; matka Anna Marie pocházela ze sklářského rodu. G. studoval na gymnáziu v Klatovech a od 1837 pokračoval na pražské univerzitě, kde získal filozofické a právnické vzdělání (JUDr. 1847). Už před dokončením studia se podílel na českém národním hnutí a stal se vydavatelem mladých autorů, zejména V. K. Klicpery. V průběhu revoluce 1848 se účastnil národně emancipačních akcí české politické reprezentace a byl členem významných organizací. Jako představitel Svatováclavského výboru odjel 31. března spolu s dalšími do Vídně, kde se podílel na předání tzv. Druhé pražské petice císaři, zformulované F. A. Braunerem. Po návratu se nadále zapojil do revolučního dění, působil v Národním výboru a po vzniku českého spolku Lípa slovanská (30. dubna) byl zvolen jeho tajemníkem. Po vyhlášení stavu obležení v Praze 18. června se G. jako nebezpečný buřič dostal do vězení. Na rozdíl od mnoha dalších spolubojovníků byl poměrně brzy propuštěn, dlouhodobě však nesměl vykonávat právnické povolání. Vzhledem k perzekuci českých vlastenců opustil po 1850 Prahu a přesídlil do Sušice. 22. října se oženil s Marií, sestrou svého přítele, lékaře J. Podlipského. (Jeho nevěsta měla velmi blízký vztah k J. V. Fričovi, ten se však rozhodl pro A. Ullmannovou.) G. svatby v Nových Dvorech (u Kutné Hory) se zúčastnil jako svědek nevěsty K. Havlíček Borovský. Manželům G. se narodilo šest dětí, dva synové a čtyři dcery. Dospělosti se však dožily jen tři dcery, které se neprovdaly. V rodině se velmi dbalo na jejich vzdělání a samostatnost. Věnovaly se zejména pedagogické práci.
Vzhledem k tomu, že úřady G. dlouho bránily uplatnit právnické vzdělání, nezískal místo sušického notáře a věnoval se komunální politice a publikoval. 1855 se stal čestným občanem Sušice. 1856 se po otcově smrti přestěhoval do nedaleké Loučové, kde se ujal správy rodného zámečku a polností s hospodářským zázemím. G. sídlo navštěvovali přátelé z doby jeho pražského pobytu i další národovci. K hostům patřili např. J. V. Frič, V. a F. Náprstkové, baron K. Villani. G. nadále působil také v samosprávě, 1861–67 byl sušickým starostou. Osobně se podílel na vyhledání jednoho ze základních kamenů Národního divadla z nedalekého vrchu Svatobor. Po obnovení ústavnosti byl G. 1861 zvolen za sušický a kašperský okres zemským poslancem, volební úspěch čtyřikrát zopakoval. Zatímco se jeho veřejná činnost v šedesátých letech poměrně příznivě rozvíjela, jeho statek neprosperoval a 1870 musel Loučovou prodat. Posledních pět let strávil i s rodinou v Bechyni, kde se konečně uplatnil jako notář. Ze života odešel dobrovolně, oběsil se. Pohřben byl v Bechyni na hřbitově u kostela sv. Michala.
G. nebyl jen vydavatelem, ale také autorem vlastivědně historických publikací a článků, nevyhýbal se ani krásné literatuře a dramatické tvorbě, která ovšem většinou nepřekračovala úroveň příležitostných textů. Velkou pozornost věnoval Sušici (Královské město Sušice a jeho okolí, 1868) a spolkům, na jejichž činnosti se podílel (Počátek a postup Spolku lidumilného, roku 1814 v královském městě Sušice založeného, 1861). Přispíval do regionálního i celostátního tisku. K nejvýznamnějším periodikům, v nichž publikoval, patřil Lumír (současně tak manifestoval své umělecké a politické přesvědčení). Používal řadu šifer a pseudonymů: J. A. G., Josef Loučanský, Ambrož Sušický, Jaroslav Sušický ad. V Sušici mu byla na domě, ve kterém žil, koncem 19. století odhalena pamětní deska, později přemístěná do Šumavského muzea. K jejímu znovuodhalení došlo v květnu 2000. G. jméno nese ulice v Bechyni.
L: LČL, 1, s. 782–783; K. Turek, Dr. J. A. G. – životopisný nástin, 1921; L. Fialová, Příspěvek k dějinám Sušicka v druhé polovině 19. století, 1994, (se soupisem díla a literatury); V. Chovít, Kroniky a kronikáři města Sušice 1850–1995, 1995, passim; P. Šťastná, J. A. G., starosta města Sušice, 2002; J. Matyášová, J. A. G. (Zakladatel české regionální historiografie na Sušicku), 2006 (diplomová práce, PedF UK, Praha); N. Nová, Příběh tří neprovdaných žen v čase tří režimů (Příspěvek k dějinám každodennosti let 1850–1950), 2007, zejm. s. 32–46 (diplomová práce, FF Jihočeské univerzity, České Budějovice); E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 210–212 (se soupisem pramenů a literatury).
P: SOA, Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Petrovice, sign. 23, pag. 23; SOkA, Klatovy, osobní fond.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavla Vošahlíková