GERINGER Jan Karel 3.4.1883-24.4.1960: Porovnání verzí
(GERINGER_-_Orlický_Jan_Karel_3.4.1883-24.4.1960) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan Karel GERINGER | | jméno = Jan Karel GERINGER | ||
| obrázek = | | obrázek = Geringer Jan Karel portret.jpg | ||
| datum narození = 3.4.1883 | | datum narození = 3.4.1883 | ||
| místo narození = | | místo narození = Orlík nad Vltavou | ||
| datum úmrtí = 24.4.1960 | | datum úmrtí = 24.4.1960 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />45- Voják nebo partyzán | ||
45- Voják nebo partyzán | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 607-608 | ||
}} | |||
'''GERINGER, Jan Karel''' ''(pseud. Geringer-Orlický), * 3. 4. 1883 Orlík nad Vltavou, † 24. 4. 1960 Praha, publicista, spisovatel, účastník 1. odboje'' | |||
Synovec Augusta G. (1842–1930) a bratranec Vladimíra G. | |||
(1872–1968). Pocházel z rodiny vrchního zahradníka na schwarzenberském | |||
velkostatku. V Písku absolvoval čtyři ročníky reálky, | |||
kde ho ovlivnil třídní profesor A. Heyduk, a dvouletou českou | |||
revírnickou školu. Nastoupil do lesnické služby na statky | |||
Karla Schwarzenberga, než stačil převzít správu jeho skladu | |||
dřeva v pražské Stromovce, musel G. narukovat na frontu | |||
v Haliči, odkud byl po zranění nohy převelen do Itálie. Zanedlouho | |||
padl do italského zajetí. V zajateckém táboře v Padule | |||
se přihlásil do českých dobrovolnických jednotek. Na podzim | |||
1917 byl zařazen do jednoho z pracovních praporů a v únoru | |||
1918 se stal příslušníkem 1. (později 31.) československého | |||
střeleckého pluku; přidělili ho do plukovní kanceláře. V září | |||
1918 onemocněl cholerou a koncem roku se jako poručík vrátil | |||
do vlasti se silně postiženým zrakem. Frontová zkušenost ho | |||
vedla k intenzivnímu | |||
zájmu o otázku válečných invalidů, kterou | |||
1919 prvně rozebral v příspěvcích pro časopis ''Československý legionář''. O invalidním problému psal do řady deníků, např. | |||
do ''Národní politiky'', ''České stráže'', ''Českého slova'', ''Práva lidu'' | |||
(manifest ''Pomozte invalidům!'', 1920), ''Národních listů'', ''Našich směrů'', ''Obrany a rozhledů venkova'', | |||
''Nového života'', ''Píseckých listů''. | |||
1922 založil Svaz invalidů československých legií, spoluzakládal | |||
Družinu československých legionářů. Ve ''Venkově'' publikoval na | |||
pokračování vzpomínky ''Padula, kolébka italských legií'' (1931). | |||
Beletristické příspěvky tiskl v chicagské ''Svornosti''. Knižně vydal | |||
autobiografické romány o válečných invalidech ''Ztracenci'' (1929) | |||
a ''Zapomenutí hrdinové'' (1932). Druhý z nich zdramatizoval pod | |||
názvem ''Bývalí bojovníci – zapomenutí hrdinové'' (1936). Mezi | |||
1935–39 vydával časopis ''Luhačovský salon''. Do okupace byl společníkem | |||
hlavního tabákového skladu v ČSR. V třicátých letech | |||
se stal předním aktivistou českého pacifistického hnutí. | |||
'''L:''' KSN 4, s. 469; Kulturní adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 129–130; | |||
J. K. G., in: Prostor – architektura, interiér, design, 12. ročenka, 2010–2011, | |||
s. 12 (http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/spisovat/geringer.htm, stav k 16. 3. 2015). | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
Řádek 16: | Řádek 57: | ||
[[Kategorie:1883]] | [[Kategorie:1883]] | ||
[[Kategorie:Orlík nad Vltavou]] | |||
[[Kategorie:1960]] | [[Kategorie:1960]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
<gallery> | |||
Geringer Jan Karel legionar.jpg|Jan Karel Geringer jako legionář | |||
Geringer Jan Karel Zapomenuti hrdinove.jpg|Obálka autobiografického románu J. K. Geringera "Zapomenutí hrdinové" | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 1. 3. 2021, 10:13
Jan Karel GERINGER | |
![]() | |
Narození | 3.4.1883 |
---|---|
Místo narození | Orlík nad Vltavou |
Úmrtí | 24.4.1960 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 607-608 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58024 |
GERINGER, Jan Karel (pseud. Geringer-Orlický), * 3. 4. 1883 Orlík nad Vltavou, † 24. 4. 1960 Praha, publicista, spisovatel, účastník 1. odboje
Synovec Augusta G. (1842–1930) a bratranec Vladimíra G. (1872–1968). Pocházel z rodiny vrchního zahradníka na schwarzenberském velkostatku. V Písku absolvoval čtyři ročníky reálky, kde ho ovlivnil třídní profesor A. Heyduk, a dvouletou českou revírnickou školu. Nastoupil do lesnické služby na statky Karla Schwarzenberga, než stačil převzít správu jeho skladu dřeva v pražské Stromovce, musel G. narukovat na frontu v Haliči, odkud byl po zranění nohy převelen do Itálie. Zanedlouho padl do italského zajetí. V zajateckém táboře v Padule se přihlásil do českých dobrovolnických jednotek. Na podzim 1917 byl zařazen do jednoho z pracovních praporů a v únoru 1918 se stal příslušníkem 1. (později 31.) československého střeleckého pluku; přidělili ho do plukovní kanceláře. V září 1918 onemocněl cholerou a koncem roku se jako poručík vrátil do vlasti se silně postiženým zrakem. Frontová zkušenost ho vedla k intenzivnímu zájmu o otázku válečných invalidů, kterou 1919 prvně rozebral v příspěvcích pro časopis Československý legionář. O invalidním problému psal do řady deníků, např. do Národní politiky, České stráže, Českého slova, Práva lidu (manifest Pomozte invalidům!, 1920), Národních listů, Našich směrů, Obrany a rozhledů venkova, Nového života, Píseckých listů. 1922 založil Svaz invalidů československých legií, spoluzakládal Družinu československých legionářů. Ve Venkově publikoval na pokračování vzpomínky Padula, kolébka italských legií (1931). Beletristické příspěvky tiskl v chicagské Svornosti. Knižně vydal autobiografické romány o válečných invalidech Ztracenci (1929) a Zapomenutí hrdinové (1932). Druhý z nich zdramatizoval pod názvem Bývalí bojovníci – zapomenutí hrdinové (1936). Mezi 1935–39 vydával časopis Luhačovský salon. Do okupace byl společníkem hlavního tabákového skladu v ČSR. V třicátých letech se stal předním aktivistou českého pacifistického hnutí.
L: KSN 4, s. 469; Kulturní adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 129–130; J. K. G., in: Prostor – architektura, interiér, design, 12. ročenka, 2010–2011, s. 12 (http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/spisovat/geringer.htm, stav k 16. 3. 2015).
Martin Kučera
-
Jan Karel Geringer jako legionář
-
Obálka autobiografického románu J. K. Geringera "Zapomenutí hrdinové"