GAJDA Vladislav 17.7.1925-4.1.2010: Porovnání verzí
(GAJDA_Vladislav_17.7.1925-2010) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Vladislav GAJDA | | jméno = Vladislav GAJDA | ||
| obrázek = | | obrázek = Gajda Vladislav portret.jpg | ||
| datum narození = 17.7.1925 | | datum narození = 17.7.1925 | ||
| místo narození = | | místo narození = Ostrava | ||
| datum úmrtí = 2010 | | datum úmrtí = 4.1.2010 | ||
| místo úmrtí = Ostrava | | místo úmrtí = Ostrava | ||
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 538-539 | ||
}} | |||
'''GAJDA, Vladislav,''' ''* 17. 7. 1925 Ostrava, † 4. 1. 2010 Ostrava, sochař, medailér'' | |||
Pocházel z havířské rodiny, která bydlela v kolonii Šalamoun. | |||
Na radu otce Eduarda se od 1941 učil v místní kamenické | |||
dílně R. Vávry, kde se zhotovovaly náročné plastiky a pomníky | |||
a kde potkal svého prvního učitele, akademického sochaře | |||
K. Vávru, žáka O. Španiela. 1945–49 G. studoval na Střední | |||
průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích, 1949–54 | |||
na AVU v Praze pod vedením J. Laudy. Po studiích se vrátil | |||
do rodiště a pracoval jako samostatný výtvarník v ateliéru v ostravské | |||
čtvrti Třebovice. Po portrétních a figurálních pracích | |||
se sociální tematikou z prostředí průmyslového Ostravska se | |||
věnoval monumentální sochařské tvorbě v duchu socialistického | |||
realismu. 1958 získal v krajské soutěži za ostravský pomník | |||
''J. A. Komenského'' první cenu. Známější byla dioritová socha | |||
''Milicionáře'' na tamním náměstí Lidových milicí (1960, v prosinci | |||
1989 odstraněna). Dále vytvořil ''Památník revolučních bojů'' v Ostravě dokončený a instalovaný 1965, který připomínal | |||
stávku na jámě Trojice, při níž bylo 1884 zastřeleno | |||
dvanáct horníků. Po návštěvě Velké Británie v polovině šedesátých | |||
let se inspiroval H. Moorem a svůj výrazový rejstřík | |||
obohatil o nefigurální díla. Zahájil spolupráci s architekty, vytvářel | |||
dekorativní stěny a stély. Je autorem dekorativní stěny | |||
v atriu Památníku Petra Bezruče v Opavě (1967), bronzového | |||
reliéfu ''Rozmach vědy, techniky a civilizace'' pro průčelí Vysoké | |||
školy báňské v Ostravě (1968–73), hřbitovní stély z mušlového | |||
kamene a kovové vstupní brány pro Nový hřbitov v Ostravě | |||
(1971), podílel se na výzdobě památníku válečné Ostravské | |||
operace v Hrabyni (1972), dále zhotovil např. kamennou stélu | |||
pro stanici metra Kačerov v Praze (1972–73). Sochy a stěny | |||
byly umístěny kromě Ostravy v Bohumíně, Českém Těšíně, | |||
Frýdku-Místku, Havířově, Karviné, Opavě a Orlové. | |||
G. vytvořil desítky plastik, plaket a medailí. Pro Svaz československých | |||
spisovatelů 1957 zhotovil medaili k poctě devadesátých | |||
narozenin P. Bezruče a navrhoval ryté i ražené medaile, | |||
mj. k výročí 8. střeleckého pluku v Místku (1969) či k pětadvacátému | |||
a třicátému výročí založení Vysoké školy báňské | |||
v Ostravě (1970 a 1975); vystavoval je na souborných anebo | |||
samostatných výstavách nejen na severní Moravě, ale i v Praze | |||
a zahraničí (např. Amsterodam, Coventry, Lodž, Katovice, Varadero, | |||
Varšava, Volgograd). 1986 byl jmenován zasloužilým | |||
umělcem. Díla jsou zastoupena v NG v Praze, Galerii výtvarného | |||
umění v Ostravě a Olomouci. Byl pohřben na ostravském | |||
Ústředním hřbitově. | |||
G. synové '''Jan''' (* 5. 11. 1950 Jaroměř, † 23. 8. 2012 Ostrava) | |||
a '''Jakub''' (* 15. 10. 1970 Ostrava) se stali sochaři. | |||
'''L:''' P. Wittlich, České sochařství ve XX. století, 1978, s. 174; V. Jůza, V. G. | |||
Sochařské dílo. Katalog GVU v Ostravě, 1978; F. Dvořák, V. G., 1980; | |||
SČSVU 2, s. 323–324; Panorama českého výtvarného umění, 1986, s. 58; | |||
Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy 1, | |||
2005, s. 254–255; P. Haimann, Slovník autorů a zhotovitelů mincí, plaket, | |||
vyznamenání a odznaků se vztahem k Čechám, Moravě, Slezsku a Slovensku | |||
(1505–2005), 2006, s. 113; B. Uhlář, Zemřel sochař G., uměl vdechnout | |||
život kameni, in: Moravskoslezský deník 6. 1. 2010, s. 4. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/0917532d-67eb-464a-975b-bebd0a957ded Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Miroslava Kyselá | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:1925]] | [[Kategorie:1925]] | ||
[[Kategorie:Ostrava]] | |||
[[Kategorie:2010]] | [[Kategorie:2010]] | ||
[[Kategorie:Ostrava]] | [[Kategorie:Ostrava]] |
Aktuální verze z 2. 1. 2022, 14:53
Vladislav GAJDA | |
![]() | |
Narození | 17.7.1925 |
---|---|
Místo narození | Ostrava |
Úmrtí | 4.1.2010 |
Místo úmrtí | Ostrava |
Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 538-539 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48105 |
GAJDA, Vladislav, * 17. 7. 1925 Ostrava, † 4. 1. 2010 Ostrava, sochař, medailér
Pocházel z havířské rodiny, která bydlela v kolonii Šalamoun. Na radu otce Eduarda se od 1941 učil v místní kamenické dílně R. Vávry, kde se zhotovovaly náročné plastiky a pomníky a kde potkal svého prvního učitele, akademického sochaře K. Vávru, žáka O. Španiela. 1945–49 G. studoval na Střední průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích, 1949–54 na AVU v Praze pod vedením J. Laudy. Po studiích se vrátil do rodiště a pracoval jako samostatný výtvarník v ateliéru v ostravské čtvrti Třebovice. Po portrétních a figurálních pracích se sociální tematikou z prostředí průmyslového Ostravska se věnoval monumentální sochařské tvorbě v duchu socialistického realismu. 1958 získal v krajské soutěži za ostravský pomník J. A. Komenského první cenu. Známější byla dioritová socha Milicionáře na tamním náměstí Lidových milicí (1960, v prosinci 1989 odstraněna). Dále vytvořil Památník revolučních bojů v Ostravě dokončený a instalovaný 1965, který připomínal stávku na jámě Trojice, při níž bylo 1884 zastřeleno dvanáct horníků. Po návštěvě Velké Británie v polovině šedesátých let se inspiroval H. Moorem a svůj výrazový rejstřík obohatil o nefigurální díla. Zahájil spolupráci s architekty, vytvářel dekorativní stěny a stély. Je autorem dekorativní stěny v atriu Památníku Petra Bezruče v Opavě (1967), bronzového reliéfu Rozmach vědy, techniky a civilizace pro průčelí Vysoké školy báňské v Ostravě (1968–73), hřbitovní stély z mušlového kamene a kovové vstupní brány pro Nový hřbitov v Ostravě (1971), podílel se na výzdobě památníku válečné Ostravské operace v Hrabyni (1972), dále zhotovil např. kamennou stélu pro stanici metra Kačerov v Praze (1972–73). Sochy a stěny byly umístěny kromě Ostravy v Bohumíně, Českém Těšíně, Frýdku-Místku, Havířově, Karviné, Opavě a Orlové.
G. vytvořil desítky plastik, plaket a medailí. Pro Svaz československých spisovatelů 1957 zhotovil medaili k poctě devadesátých narozenin P. Bezruče a navrhoval ryté i ražené medaile, mj. k výročí 8. střeleckého pluku v Místku (1969) či k pětadvacátému a třicátému výročí založení Vysoké školy báňské v Ostravě (1970 a 1975); vystavoval je na souborných anebo samostatných výstavách nejen na severní Moravě, ale i v Praze a zahraničí (např. Amsterodam, Coventry, Lodž, Katovice, Varadero, Varšava, Volgograd). 1986 byl jmenován zasloužilým umělcem. Díla jsou zastoupena v NG v Praze, Galerii výtvarného umění v Ostravě a Olomouci. Byl pohřben na ostravském Ústředním hřbitově.
G. synové Jan (* 5. 11. 1950 Jaroměř, † 23. 8. 2012 Ostrava) a Jakub (* 15. 10. 1970 Ostrava) se stali sochaři.
L: P. Wittlich, České sochařství ve XX. století, 1978, s. 174; V. Jůza, V. G. Sochařské dílo. Katalog GVU v Ostravě, 1978; F. Dvořák, V. G., 1980; SČSVU 2, s. 323–324; Panorama českého výtvarného umění, 1986, s. 58; Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy 1, 2005, s. 254–255; P. Haimann, Slovník autorů a zhotovitelů mincí, plaket, vyznamenání a odznaků se vztahem k Čechám, Moravě, Slezsku a Slovensku (1505–2005), 2006, s. 113; B. Uhlář, Zemřel sochař G., uměl vdechnout život kameni, in: Moravskoslezský deník 6. 1. 2010, s. 4.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Miroslava Kyselá