HAVELKA Karel 13.1.1900-15.9.1970

Karel HAVELKA
Narození	13.1.1900
Místo narození	Brno
Úmrtí	15.9.1970
Místo úmrtí	Bratislava (Slovensko)
Povolání	29- Stavař
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 332-333
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=49649

HAVELKA, Karel (též Karol), * 13. 1. 1900 Brno, † 15. 9. 1970 Bratislava (Slovensko), stavební odborník, konstruktér, pedagog

Syn vězeňského dozorce Josefa H. a Marie, roz. Hemzalové. 1918 maturoval na gymnáziu v Brně, 1924–32 pracoval v Zemském stavebním úřadu. Současně na VUT v Brně vystudoval stavitelství (Ing. 1932). 1933–39 působil na škole jako asistent stavební mechaniky a asistent-konstruktér (Dr. techn. 1937); 1939 se habilitoval prací Mimostřední tlak průřezů zatížených, s excentricitou v jedné nebo obou hlavních osách. 1940 nastoupil jako mimořádný profesor betonových konstrukcí a mostů na Slovenskou vysokou školu technickou v Bratislavě, kde založil a vedl Ústav betonového stavitelství. 1947–70 tam působil jako řádný profesor (DrSc. 1956), od 1964 akademik SAV. 1947/48 byl děkanem a 1948/49 proděkanem fakulty, 1949/50 rektorem a 1950–53 prorektorem školy. Patřil k zakládajícím členům SAV a Ústavu stavebnictví a architektury při SAV, který 1953–62 vedl. Byl autorem projektu dunajského veletržního centra a věžového vodojemu v Trnavě. Vylepšil Riegrovo betonářské pravítko a zkonstruoval parametrické betonářské pravítko. Autor a spoluautor odborných publikací, přispíval do domácích i zahraničních odborných časopisů Technik (série článků o železobetonu, 1947–50), Stavebnícky časopis, do Sborníku vedeckých prác Stavebnej fakulty SVŠT v Bratislave. Vypracoval metodu výpočtu kruhových desek proměnného průřezu, tzv. direktní řešení, umožňující snížení řádu všeobecné diferenciální rovnice pro rotační symetrické zatížení. Spoluautor metody tzv. fiktivních statických podmínek, jejíž pomocí řešil spojité mostové a halové rámové konstrukce (1958). Zajímal se o železobetonové konstrukce, kterým věnoval skripta Teória a dimenzovanie na šmyk a krútenie (1964). Od 1953 byl členem korespondentem SAV, 1958–70 členem vědecké rady Stavební fakulty v Bratislavě, od 1965 ČSAV, členem předsednictva evropského spolku betonářů (CEB); působil v mezinárodním sdružení pro mosty a konstrukce (ACIP), 1959–70 předsedal redakční radě Stavebnického časopisu. 1965 byl vyznamenán Řádem práce, 1968 zlatou medailí SVŠT v Bratislavě, 1970 zlatou medailí VUT v Brně, Čestnou medailí ČSAV F. Křižíka, čestnou plaketou A. Stodoly SAV za zásluhy v oblasti technických věd. S manželkou Františkou, roz. Martinkovou, měl syna Ing. arch. Jána Amose H., CSc. (* 1943).

D: výběr: Rámové nosníky střechovité, 1937; Betonárske parametrické pravítko, Bratislava 1950; Presné riešenie nosného systému parapetného mosta, tamtéž 1952; Predpäté kruhové základové dosky premenného prierezu, tamtéž 1956; Rámové konštrukcie mostové a halové riešené metódou fiktívnych statických podmienok, tamtéž 1958 (s J. Harvančíkem a J. Trokanem); Riešenie tuhých plošných konštrukcií metódou lineárnej redukcie, in: Nové príspevky k teórii stavebných konštrukcií, tamtéž 1959, s. 363–400; Teória lineárnej redukcie plošných konštrukcií a jej numerické aplikácie 1, tamtéž 1961 (s J. Zvarou); Mostové dosky ľubovoľného tvaru, uloženia a tuhosti, in: Súčasné problémy železobetónových a predpätých mostov 1, tamtéž 1965, s. 109–145 (s J. Zvarou a J. Trokanem); Teória lineárnej redukcie plošných konštrukcií 2, tamtéž 1970 (s týmiž).

L: Vestník SAV 1, 1959, s. 181n.; Inžinierske stavby 13, 1965, s. 38; 42, 1994, č. 9–10, s. 370; 48, 2000, č. 1, s. 4n.; 58, 2010, č. 6, s. 20n.; Inženýrské stavby 18, 1970, s. 61n.; Stavebnícky časopis 18, 1970, s. 745n.; 38, 1990, s. 3n.; Slovenská akadémia vied 1953–1973, Bratislava 1973, s. 51n.; Profesori STU 1937–1997, tamtéž 1997, s. 66; SBS 2, s. 299; ČBS, s. 197; BLS 3, s. 384–385; ESL 2, s. 236; Reprezentačný biografický lexikón Slovenska, Martin 1999, s. 105n.

Anna Šourková