HAVELKA Karel 13.1.1900-15.9.1970: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(HAVELKA_Karel_13.1.1900-15.9.1970)
 
Bez shrnutí editace
 
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 13.1.1900
| datum narození = 13.1.1900
| místo narození =  
| místo narození = Brno
| datum úmrtí = 15.9.1970
| datum úmrtí = 15.9.1970
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
| povolání = 29- Stavař
| povolání = 29- Stavař
| jiná jména =
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 332-333
}}
'''HAVELKA, Karel''' ''(též Karol), * 13. 1. 1900 Brno, † 15. 9. 1970 Bratislava (Slovensko), stavební odborník, konstruktér, pedagog''
Syn vězeňského dozorce Josefa H. a  Marie, roz. Hemzalové.
1918 maturoval na gymnáziu v Brně, 1924–32 pracoval v Zemském stavebním úřadu. Současně na VUT v Brně vystudoval stavitelství (Ing. 1932). 1933–39 působil na škole jako asistent stavební mechaniky a asistent-konstruktér (Dr. techn. 1937);
1939 se habilitoval prací ''Mimostřední tlak průřezů zatížených, s excentricitou v jedné nebo obou hlavních osách''. 1940 nastoupil
jako mimořádný profesor betonových konstrukcí a mostů na
Slovenskou vysokou školu technickou v Bratislavě, kde založil
a vedl Ústav betonového stavitelství. 1947–70 tam působil jako
řádný profesor (DrSc. 1956), od 1964 akademik SAV. 1947/48
byl děkanem a 1948/49 proděkanem fakulty, 1949/50 rektorem a 1950–53 prorektorem školy. Patřil k zakládajícím členům SAV a Ústavu stavebnictví a architektury při SAV, který 1953–62 vedl. Byl autorem projektu dunajského veletržního centra a  věžového vodojemu v  Trnavě. Vylepšil Riegrovo
betonářské pravítko a  zkonstruoval parametrické betonářské
pravítko. Autor a  spoluautor odborných publikací, přispíval
do domácích i zahraničních odborných časopisů Technik (série
článků o železobetonu, 1947–50), ''Stavebnícky časopis'', do ''Sborníku vedeckých prác Stavebnej fakulty SVŠT v Bratislave''. Vypracoval metodu výpočtu kruhových desek proměnného průřezu, tzv. direktní řešení, umožňující snížení řádu všeobecné diferenciální rovnice pro rotační symetrické zatížení. Spoluautor metody tzv. fiktivních statických podmínek, jejíž pomocí řešil
spojité mostové a halové rámové konstrukce (1958). Zajímal
se o železobetonové konstrukce, kterým věnoval skripta ''Teória a dimenzovanie na šmyk a krútenie'' (1964). Od 1953 byl členem
korespondentem SAV, 1958–70 členem vědecké rady Stavební fakulty v Bratislavě, od 1965 ČSAV, členem předsednictva
evropského spolku betonářů (CEB); působil v mezinárodním
sdružení pro mosty a konstrukce (ACIP), 1959–70 předsedal
redakční radě ''Stavebnického časopisu''. 1965 byl vyznamenán
Řádem práce, 1968 zlatou medailí SVŠT v  Bratislavě, 1970
zlatou medailí VUT v Brně, Čestnou medailí ČSAV F. Křižíka,
čestnou plaketou A. Stodoly SAV za zásluhy v oblasti technických věd. S manželkou Františkou, roz. Martinkovou, měl syna
Ing. arch. Jána Amose H., CSc. (* 1943).
'''D:''' výběr: Rámové nosníky střechovité, 1937; Betonárske parametrické pravítko, Bratislava 1950; Presné riešenie nosného systému parapetného mosta, tamtéž 1952; Predpäté kruhové základové dosky premenného prierezu,
tamtéž 1956; Rámové konštrukcie mostové a halové riešené metódou fiktívnych statických podmienok, tamtéž 1958 (s J. Harvančíkem a J. Trokanem);
Riešenie tuhých plošných konštrukcií metódou lineárnej redukcie, in: Nové
príspevky k teórii stavebných konštrukcií, tamtéž 1959, s. 363–400; Teória
lineárnej redukcie plošných konštrukcií a jej numerické aplikácie 1, tamtéž
1961 (s J. Zvarou); Mostové dosky ľubovoľného tvaru, uloženia a tuhosti, in:
Súčasné problémy železobetónových a  predpätých mostov 1, tamtéž 1965,
s. 109–145 (s J. Zvarou a J. Trokanem); Teória lineárnej redukcie plošných
konštrukcií 2, tamtéž 1970 (s týmiž).
'''L:''' Vestník SAV 1, 1959, s. 181n.; Inžinierske stavby 13, 1965, s. 38; 42, 1994,
č. 9–10, s. 370; 48, 2000, č. 1, s. 4n.; 58, 2010, č. 6, s. 20n.; Inženýrské
stavby 18, 1970, s. 61n.; Stavebnícky časopis 18, 1970, s. 745n.; 38, 1990,
s. 3n.; Slovenská akadémia vied 1953–1973, Bratislava 1973, s. 51n.; Profesori
STU 1937–1997, tamtéž 1997, s. 66; SBS 2, s. 299; ČBS, s. 197; BLS 3,
s. 384–385; ESL 2, s. 236; Reprezentačný biografický lexikón Slovenska, Martin 1999, s. 105n.
Anna Šourková


| jiná jména =
}}<br/><br/>Karel HAVELKA
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:29- Stavař]]
[[Kategorie:29- Stavař]]


[[Kategorie:1900]]
[[Kategorie:1900]]
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:1970]]
[[Kategorie:1970]]
[[Kategorie:Bratislava]]

Aktuální verze z 20. 2. 2022, 16:23

Karel HAVELKA
Narození 13.1.1900
Místo narození Brno
Úmrtí 15.9.1970
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 29- Stavař
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 332-333
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=49649

HAVELKA, Karel (též Karol), * 13. 1. 1900 Brno, † 15. 9. 1970 Bratislava (Slovensko), stavební odborník, konstruktér, pedagog

Syn vězeňského dozorce Josefa H. a Marie, roz. Hemzalové. 1918 maturoval na gymnáziu v Brně, 1924–32 pracoval v Zemském stavebním úřadu. Současně na VUT v Brně vystudoval stavitelství (Ing. 1932). 1933–39 působil na škole jako asistent stavební mechaniky a asistent-konstruktér (Dr. techn. 1937); 1939 se habilitoval prací Mimostřední tlak průřezů zatížených, s excentricitou v jedné nebo obou hlavních osách. 1940 nastoupil jako mimořádný profesor betonových konstrukcí a mostů na Slovenskou vysokou školu technickou v Bratislavě, kde založil a vedl Ústav betonového stavitelství. 1947–70 tam působil jako řádný profesor (DrSc. 1956), od 1964 akademik SAV. 1947/48 byl děkanem a 1948/49 proděkanem fakulty, 1949/50 rektorem a 1950–53 prorektorem školy. Patřil k zakládajícím členům SAV a Ústavu stavebnictví a architektury při SAV, který 1953–62 vedl. Byl autorem projektu dunajského veletržního centra a věžového vodojemu v Trnavě. Vylepšil Riegrovo betonářské pravítko a zkonstruoval parametrické betonářské pravítko. Autor a spoluautor odborných publikací, přispíval do domácích i zahraničních odborných časopisů Technik (série článků o železobetonu, 1947–50), Stavebnícky časopis, do Sborníku vedeckých prác Stavebnej fakulty SVŠT v Bratislave. Vypracoval metodu výpočtu kruhových desek proměnného průřezu, tzv. direktní řešení, umožňující snížení řádu všeobecné diferenciální rovnice pro rotační symetrické zatížení. Spoluautor metody tzv. fiktivních statických podmínek, jejíž pomocí řešil spojité mostové a halové rámové konstrukce (1958). Zajímal se o železobetonové konstrukce, kterým věnoval skripta Teória a dimenzovanie na šmyk a krútenie (1964). Od 1953 byl členem korespondentem SAV, 1958–70 členem vědecké rady Stavební fakulty v Bratislavě, od 1965 ČSAV, členem předsednictva evropského spolku betonářů (CEB); působil v mezinárodním sdružení pro mosty a konstrukce (ACIP), 1959–70 předsedal redakční radě Stavebnického časopisu. 1965 byl vyznamenán Řádem práce, 1968 zlatou medailí SVŠT v Bratislavě, 1970 zlatou medailí VUT v Brně, Čestnou medailí ČSAV F. Křižíka, čestnou plaketou A. Stodoly SAV za zásluhy v oblasti technických věd. S manželkou Františkou, roz. Martinkovou, měl syna Ing. arch. Jána Amose H., CSc. (* 1943).

D: výběr: Rámové nosníky střechovité, 1937; Betonárske parametrické pravítko, Bratislava 1950; Presné riešenie nosného systému parapetného mosta, tamtéž 1952; Predpäté kruhové základové dosky premenného prierezu, tamtéž 1956; Rámové konštrukcie mostové a halové riešené metódou fiktívnych statických podmienok, tamtéž 1958 (s J. Harvančíkem a J. Trokanem); Riešenie tuhých plošných konštrukcií metódou lineárnej redukcie, in: Nové príspevky k teórii stavebných konštrukcií, tamtéž 1959, s. 363–400; Teória lineárnej redukcie plošných konštrukcií a jej numerické aplikácie 1, tamtéž 1961 (s J. Zvarou); Mostové dosky ľubovoľného tvaru, uloženia a tuhosti, in: Súčasné problémy železobetónových a predpätých mostov 1, tamtéž 1965, s. 109–145 (s J. Zvarou a J. Trokanem); Teória lineárnej redukcie plošných konštrukcií 2, tamtéž 1970 (s týmiž).

L: Vestník SAV 1, 1959, s. 181n.; Inžinierske stavby 13, 1965, s. 38; 42, 1994, č. 9–10, s. 370; 48, 2000, č. 1, s. 4n.; 58, 2010, č. 6, s. 20n.; Inženýrské stavby 18, 1970, s. 61n.; Stavebnícky časopis 18, 1970, s. 745n.; 38, 1990, s. 3n.; Slovenská akadémia vied 1953–1973, Bratislava 1973, s. 51n.; Profesori STU 1937–1997, tamtéž 1997, s. 66; SBS 2, s. 299; ČBS, s. 197; BLS 3, s. 384–385; ESL 2, s. 236; Reprezentačný biografický lexikón Slovenska, Martin 1999, s. 105n.

Anna Šourková