HENRICH Walter 18.4.1888-8.5.1955

Walter HENRICH
Narození	18.4.1888
Místo narození	Sibiu (Rumunsko)
Úmrtí	8.5.1955
Místo úmrtí	Würzburg (Německo)
Povolání	44- Právník 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 486-487
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47300

HENRICH, Walter (též Hans Viktor), * 18. 4. 1888 Sibiu (Rumunsko), † 8. 5. 1955 Würzburg (Německo), právník, právní filozof, pedagog

Syn vedoucího úředníka a ředitele městské všeobecné spořitelny Gustava H. (1864–1950) v tehdejším Hermannstadtu v Sedmihradsku v Uhrách a Mathilde, roz. Diedekové. Měl tři bratry, bratr-dvojče Gustav H. († 1963) byl spisovatelem, bankovním úředníkem a docentem pro právo sociálního zabezpečení na vídeňské univerzitě. V rodišti H. 1906 maturoval na německém evangelickém gymnáziu, studoval na univerzitách ve Vídni a Kluži (Dr. rer. pol. 1910, spis Über den Begriff des Kredites; JUDr. 1911, Über die Anwendung des Rechtes). 1911 se přestěhoval do Vídně, kde pracoval v Ústřední bance německých spořitelen a od 1914 jako asistent v oddělení právních a státních věd Dvorské knihovny (dnes Rakouská Národní knihovna). Ve stejné době navštěvoval státo- a právně-teoretický soukromý seminář Hanse Kelsena a studoval obor filozofie na filozofické fakultě (PhDr. 1917, spis Die Beziehungen zwischen Recht, Moral und Gesellschaft, betrachtet aus dem Gesichtswinkel der Philosophie). 1919–28 byl zaměstnán jako úředník na nově zřízeném vídeňském ministerstvu sociální péče, kde se věnoval sociálnímu pojištění. H. se 1922 na vídeňské univerzitě habilitoval pro právní filozofii a obecnou státovědu. Od 1928 působil jako mimořádný profesor a od 1935 jako řádný profesor právních věd na německé technice v Brně, od 1936 na německé technice v Praze a 1942–45 jako řádný profesor veřejného práva na Německé univerzitě v Praze (tam byl od 1933 soukromým docentem). Působil v Německém kulturním svazu (DKV), Národně socialistické lidové péči (NSV), Říšském koloniálním svazu (RKB). Stal se členem NSDAP (1939) a také podporujícím členem SS. 1944 byl vyznamenán válečným záslužným křížem druhé třídy bez mečů. Oženil se 1945 v Praze s Antonií Eschnerovou, roz. Krivdovou (* 12. 5. 1901), manželství zůstalo bezdětné. Po odsunu do Německa byl bez stálého zaměstnání, poté přednášel na univerzitě ve Würzburgu, od 1948 jako soukromý docent státního a ústavního práva a od 1953 jako řádný profesor obecného, německého a bavorského státního a správního práva; 1954 byl emeritován.

H. patřil do vídeňské školy právní teorie. Zabýval se právní filozofií, mezinárodním a ústavním právem. V článcích publikovaných 1913–15 v Zeitschrift für Notariat und freiwillige Gerichtsbarkeit in Österreich se věnoval právnickému vzdělávání a reformě studia. H. pozdější publikace už byly většinou zpracovávány pod vlivem ryzí nauky právní, zejména jeho habilitace Theorie des Staatsgebietes (1922). V době působení na brněnské technice zveřejnil příspěvky k problematice ústavního práva v ČSR a v prestižních sbornících k poctě F. Cammeovi a F. Génymu. Bližší vazby na brněnské normativisty neměl.

D: výběr: Das Sollen als Grundlage der Rechtswissenschaft, in: Zeitschrift für öffentliches Recht 2, 1921, s. 131–175; Theorie des Staatsgebietes. Entwickelt aus der Lehre von den lokalen Kompetenzen der Staatsperson, Wien–Leipzig 1922; Zur Theorie der Rechtskraft. Auseinandersetzung mit Adolf Merkels Lehre von der Rechtskraft, in: Archiv des öffentlichen Rechts 7, 1924, s. 329–350; Kritik der Gebietstheorien. Ein dogmatisch-analytischer Beitrag zur staats- und völkerrechtlichen Lehre vom Staatsgebiet und von der Gebietshoheit, in: Zeitschrift für Völkerrecht 13, 1926, s. 28–63, 194–232, 325–352; Die Verfassung als Rechtsinhaltsbegriff, in: Gesellschaft, Staat und Recht. Untersuchungen zur reinen Rechtslehre. Festschrift Hans Kelsen zum 50. Geburtstage gewidmet, Wien 1931, s. 174–216; Zum Problem der Staatenverbindungen, in: Prager Juristische Zeitschrift 11, 1931, č. 18, sl. 625–635; Der österreichische Verfassungsgerichtshof als Prüfer der Gesetze und Verordnungen, in: Studi in onore di Federico Cammeo 1, Padova 1933, s. 635–698; Völkerrechtliche und verfassungsrechtliche Regelung des Schutzes der nationalen, religiösen und Rassenminderheiten in der Tschechoslowakischen Republik, in: Prager Juristische Zeitschrift 13, 1933, č. 11, sl. 371–379; Zur Problematik des Gewohnheitsrechtes, in: Recueil d’études sur les sources du droit en l’honneur de François Gény, Paris 1934, s. 277–301 (s francouzským průběžným překladem); Deutsche Technische Hochschule Prag, München 1941.

L: P. Goller, Naturrecht, Rechtsphilosophie oder Rechtstheorie? Zur Geschichte der Rechtsphilosophie an Österreichs Universitäten (1848–1945), Frankfurt am Main 1997, s. 250–254; H. A. Hienz, Schriftsteller-Lexikon der Siebenbürger Deutschen 7 (H–J), 2000, s. 79–94; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, zvl. s. 242; B. Perthold-Stoitzner, W. H., in: Der Kreis um Hans Kelsen. Die Anfangsjahre der reinen Rechtslehre, R. Walter – C. Jablanec – K. Zeley (eds.), Wien 2008, s. 135–144; P. Šišma, Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945, 2004, s. 64, 106; Ch. Benkert, Die Juristische Fakultät der Universität Würzburg 1914 bis 1960. Ausbildung und Wissenschaft im Zeichen der beiden Weltkriege, Würzburg 2005, s. 170–173; T. Olechowski – T. Ehs – K. Staudingl-Ciechowicz, Die Wiener Rechts- und Staatswissenschaftliche Fakultät 1918–1938, Wien 2014, zvl. s. 75 a 489–490.

P: Archiv der Universität-Wien, sign. PH RA 4343; Bundesarchiv Berlin, R 31 Der Kurator der deutschen wissenschaftlichen Hochschulen in Prag, i. č. 555; MZA, Brno, fond B 34 Německá vysoká škola technická v Brně (1849–1945), i. č. 642; NA, Praha, fond MŠK – osobní, kart. č. 47; Universitätsarchiv Würzburg, ARS, PA 274.

Ondřej Horák