HERMAN František 17.12.1871-2.6.1949: Porovnání verzí
(HERMAN_František_14.12.1871-2.6.1949) |
m (Holoubková přesunul stránku HERMAN František 14.12.1871-2.6.1949 na HERMAN František 17.12.1871-2.6.1949 bez založení přesměrování) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = František HERMAN | | jméno = František HERMAN | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = 17.12.1871 | ||
| místo narození = | | místo narození = Slaný | ||
| datum úmrtí = 2.6.1949 | | datum úmrtí = 2.6.1949 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Cerhovice (u Hořovic) | ||
| povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti | | povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti<br />44- Právník<br />63- Spisovatel | ||
44- Právník | | jiná jména = | ||
63- Spisovatel | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 521-522 | ||
}} | |||
'''HERMAN, František''', ''* 17. 12. 1871 Slaný, † 2. 6. 1949 Cerhovice (u Hořovic), spisovatel, dramatik, organizátor ochotnického divadelnictví'' | |||
V literatuře je uváděno chybné datum narození 14. 12. Syn | |||
tiskařského sazeče Františka H. a Emanuely, roz. Kodejšové. Po | |||
maturitě na gymnáziu v rodišti vstoupil do kněžského semináře v Praze, odkud po několika měsících odešel na Právnickou | |||
fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity (JUDr. 1894). | |||
Absolvoval jednoroční vojenskou službu v Haliči. Po krátkém | |||
zaměstnání u obchodního soudu nastoupil jako právní úředník (praktikant, později odborový přednosta a vrchní rada) na | |||
stavebním odboru pražského magistrátu, kde působil až do | |||
penzionování 1937. Od konce devadesátých let 19. století se | |||
věnoval literární činnosti. Debutoval popularizačními sociologickými spisy o ženské otázce a anarchismu, k němuž zaujal | |||
odmítavé stanovisko. Následně začal psát pro divadlo. Zpočátku se soustředil na hry se sociální tematikou (''Zachycen proudem'', 1904; ''Dobrodinci''; ''Štědrý den'', 1905; ''Vysněné štěstí'', 1910; | |||
''Proti vlastní krvi'', 1917), které se vyznačovaly statičností, schematickým pojetím postav a moralizující jednostranností. Byly | |||
uváděny na ochotnických scénách, některé i ve Švandově divadle a v holešovické Uranii. Většího úspěchu se dočkala série | |||
komedií s jednoduchou zápletkou a situačním humorem (''Pan major v. v.'', 1913; ''Miláček Protiva'', 1925; ''Liška nad vlky'', 1927; | |||
''Sázka na poslední kartu'', 1941). K pokusům o vážná dramata patřily biblická hra ''Velký pátek'' (1924) s ústřední postavou Jidáše, a selské rodové drama ''Poslední Durasové'' (1926). Ve druhé dekádě 20. století začal H. psát také prózu. Po několika | |||
sbírkách konvenčních povídek a novel s milostnou tematikou | |||
(''Lásky tajemství a moc'', 1923; ''Trny v srdcích'', 1925; ''Meteory a létavice'', 1929) publikoval částečně autobiografický ''Román dobrého člověka'' (1929), zasazený do prostředí českého maloměsta, kněžského semináře a kasáren v Haliči. Prozaickou dráhu zakončil románem ''Z jiného světa'' (1942), v němž se vrátil k náboženskému náhledu na svět, který však postrádal dřívější mravokárnou tendenčnost. Verše skládal jen příležitostně | |||
(''Buď pozdravena!'', 1945). | |||
Po vzniku ČSR se H. soustředil na organizaci amatérského | |||
divadelnictví. 1919–20 se podílel na formulaci návrhu divadelního zákona, jenž nebyl schválen. 1920–37 byl starostou | |||
Ústřední matice divadelního ochotnictva československého. | |||
V této funkci organizoval kurzy režie pro amatéry a každoroční přehlídku Jiráskův Hronov, kterou spoluzaložil. Současně | |||
stál v čele Mezinárodního výboru pro lidové divadelnictví, jehož prostřednictvím zajišťoval kontakty českého amatérského | |||
divadla se zahraničím. Byl zakladatelem a dlouholetým předsedou Filmové ligy československé. Řídil Společnost přátel divadelního muzea při Národním muzeu v Praze. Beletristickými | |||
útvary, publicistikou a filmovými recenzemi přispíval do několika desítek periodik (např. ''Československé divadlo'', ''Filmový kurýr'', ''Věstník divadelního ochotnictva českého severu''). Po odchodu | |||
do důchodu se odstěhoval do Cerhovic, kde v ústraní dožil. | |||
'''D:''' publicistika: Ženská otázka, sociální význam její a způsoby jejího řešení, | |||
1899; Anarchisté a jejich učení, 1900; Význam a úkoly ochotnictva, 1920; | |||
Ústřední Matice divadelního ochotnictva československého 1886–1926, | |||
1926; Pamětní knihy spolků divadelních ochotníků, 1934; Ústřední Matice divadelního ochotnictva československého. I. doplněk za léta 1927–1936, | |||
1937. Próza: Ztroskotání, 1910; Dědictví stvořené chvíle, 1924. | |||
'''L:''' OSN 28, s. 561; OSND 2/2, s. 1094; MSN 3, s. 154; LČL 2/1, s. 156–157 | |||
(se soupisem díla a literatury); AČP, s. 133; Kunc 1, s. 228; Z. Tietze, Osobnosti regionu – Čtyřikrát F. H., in: Kladenský deník 8, 1999, č. 205, s. 10. | |||
'''P:''' LA PNP, Praha, fond F. H. (osobní fond); SOA, Praha, sbírka matrik, | |||
řkt. f. ú. Slaný, matrika narozených 1870–1872, sign. 37, fol. 67; Archiv UK, | |||
Praha, fond Matriky UK, inv. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy | |||
univerzity I., s. 332. | |||
Zdeněk Doskočil | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | [[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | ||
| Řádek 18: | Řádek 62: | ||
[[Kategorie:1871]] | [[Kategorie:1871]] | ||
[[Kategorie:Slaný]] | |||
[[Kategorie:1949]] | [[Kategorie:1949]] | ||
[[Kategorie:Cerhovice]] | |||
Aktuální verze z 6. 3. 2023, 11:52
| František HERMAN | |
 | |
| Narození | 17.12.1871 |
|---|---|
| Místo narození | Slaný |
| Úmrtí | 2.6.1949 |
| Místo úmrtí | Cerhovice (u Hořovic) |
| Povolání |
81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti 44- Právník 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 521-522 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47276 |
HERMAN, František, * 17. 12. 1871 Slaný, † 2. 6. 1949 Cerhovice (u Hořovic), spisovatel, dramatik, organizátor ochotnického divadelnictví
V literatuře je uváděno chybné datum narození 14. 12. Syn tiskařského sazeče Františka H. a Emanuely, roz. Kodejšové. Po maturitě na gymnáziu v rodišti vstoupil do kněžského semináře v Praze, odkud po několika měsících odešel na Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity (JUDr. 1894). Absolvoval jednoroční vojenskou službu v Haliči. Po krátkém zaměstnání u obchodního soudu nastoupil jako právní úředník (praktikant, později odborový přednosta a vrchní rada) na stavebním odboru pražského magistrátu, kde působil až do penzionování 1937. Od konce devadesátých let 19. století se věnoval literární činnosti. Debutoval popularizačními sociologickými spisy o ženské otázce a anarchismu, k němuž zaujal odmítavé stanovisko. Následně začal psát pro divadlo. Zpočátku se soustředil na hry se sociální tematikou (Zachycen proudem, 1904; Dobrodinci; Štědrý den, 1905; Vysněné štěstí, 1910; Proti vlastní krvi, 1917), které se vyznačovaly statičností, schematickým pojetím postav a moralizující jednostranností. Byly uváděny na ochotnických scénách, některé i ve Švandově divadle a v holešovické Uranii. Většího úspěchu se dočkala série komedií s jednoduchou zápletkou a situačním humorem (Pan major v. v., 1913; Miláček Protiva, 1925; Liška nad vlky, 1927; Sázka na poslední kartu, 1941). K pokusům o vážná dramata patřily biblická hra Velký pátek (1924) s ústřední postavou Jidáše, a selské rodové drama Poslední Durasové (1926). Ve druhé dekádě 20. století začal H. psát také prózu. Po několika sbírkách konvenčních povídek a novel s milostnou tematikou (Lásky tajemství a moc, 1923; Trny v srdcích, 1925; Meteory a létavice, 1929) publikoval částečně autobiografický Román dobrého člověka (1929), zasazený do prostředí českého maloměsta, kněžského semináře a kasáren v Haliči. Prozaickou dráhu zakončil románem Z jiného světa (1942), v němž se vrátil k náboženskému náhledu na svět, který však postrádal dřívější mravokárnou tendenčnost. Verše skládal jen příležitostně (Buď pozdravena!, 1945).
Po vzniku ČSR se H. soustředil na organizaci amatérského divadelnictví. 1919–20 se podílel na formulaci návrhu divadelního zákona, jenž nebyl schválen. 1920–37 byl starostou Ústřední matice divadelního ochotnictva československého. V této funkci organizoval kurzy režie pro amatéry a každoroční přehlídku Jiráskův Hronov, kterou spoluzaložil. Současně stál v čele Mezinárodního výboru pro lidové divadelnictví, jehož prostřednictvím zajišťoval kontakty českého amatérského divadla se zahraničím. Byl zakladatelem a dlouholetým předsedou Filmové ligy československé. Řídil Společnost přátel divadelního muzea při Národním muzeu v Praze. Beletristickými útvary, publicistikou a filmovými recenzemi přispíval do několika desítek periodik (např. Československé divadlo, Filmový kurýr, Věstník divadelního ochotnictva českého severu). Po odchodu do důchodu se odstěhoval do Cerhovic, kde v ústraní dožil.
D: publicistika: Ženská otázka, sociální význam její a způsoby jejího řešení, 1899; Anarchisté a jejich učení, 1900; Význam a úkoly ochotnictva, 1920; Ústřední Matice divadelního ochotnictva československého 1886–1926, 1926; Pamětní knihy spolků divadelních ochotníků, 1934; Ústřední Matice divadelního ochotnictva československého. I. doplněk za léta 1927–1936, 1937. Próza: Ztroskotání, 1910; Dědictví stvořené chvíle, 1924.
L: OSN 28, s. 561; OSND 2/2, s. 1094; MSN 3, s. 154; LČL 2/1, s. 156–157 (se soupisem díla a literatury); AČP, s. 133; Kunc 1, s. 228; Z. Tietze, Osobnosti regionu – Čtyřikrát F. H., in: Kladenský deník 8, 1999, č. 205, s. 10.
P: LA PNP, Praha, fond F. H. (osobní fond); SOA, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Slaný, matrika narozených 1870–1872, sign. 37, fol. 67; Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I., s. 332.
Zdeněk Doskočil