FELDSTEIN Valter 3.1.1911-6.3.1970: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(FELDSTEIN_Valter_3.1.1911-6.3.1970)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 6: Řádek 6:
| datum úmrtí = 6.3.1970
| datum úmrtí = 6.3.1970
| místo úmrtí = Praha
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 64- Překladatel
| povolání = 64- Překladatel<br />61- Pedagog
61- Pedagog


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Valter FELDSTEIN
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 106-107
}}


== Literatura ==
'''FELDSTEIN, Valter,''' ''* 3. 1. 1911 Praha, † 6. 3. 1970 Praha, překladatel, televizní teoretik, politik''
 
Pocházel z česko-židovské podnikatelské rodiny. Po maturitě
studoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě UK v Praze,
1936 absolvoval u M. Hýska prací ''České humoristické písemnictví předbřeznové'' (PhDr.). 1936–38 suploval na pražském
klasickém gymnáziu, 1938/39 učil na reálném gymnáziu
v Chustu, 1939–43 pracoval jako pomocný dělník. Protože
byl kryt sňatkem s nežidovskou ženou, nastoupil až 1943 do pracovního tábora v Lípě u Humpolce, odkud byl transportem
AE5 převezen 1945 do ghetta v Terezíně. Tam vstoupil
do KSČ. 1945–48 byl tajemníkem Kulturní komise Ústřední
rady odborů, současně členem Státní publikační a poradní
komise Prozatímní ediční rady, 1948–49 členem komise pro
vydávání klasiků. 1949–51 zasedal v předsednictvu Národní
ediční rady československé, v jeho povolovací a honorářové
komisi, 1950–51 v honorářové komisi a 1951–53 v předsednictvu
Kulturní rady ÚV KSČ. Dále byl od prosince
1949 členem předsednictva Ústřední rady odborů, 1948–51
ústředním tajemníkem odborářského Svazu zaměstnanců
umělecké a kulturní služby, odpovědným redaktorem jeho
periodik (''Pracovník umělecké a kulturní služby'', ''Kulturní práce'').
1951–53 byl rovněž členem předsednictva a tajemníkem
české sekce Divadelní a dramaturgické rady a paralelně přednostou
odboru umění Ministerstva školství, věd a umění.
V těchto funkcích zastával dogmatický stalinský kurz a neblaze
ovlivňoval kulturní politiku v Československu. 1953–57
stál v čele literárně-dramatického vysílání Československého
rozhlasu, 1957–63 byl programovým náměstkem ústředního
ředitele Československé televize. Na obou místech osvědčil
svoji literárněhistorickou erudici a publicistickou způsobilost.
Od 1963 v hodnosti docenta vedl katedru filmové a televizní
vědy na FAMU a jako první ve střední Evropě se specializoval
na teorii televizní tvorby. Pod pseudonymy V. F. Bláha
a Petr Bláha (podle rodného jména manželky) začal překládat
již za války. Od druhé poloviny padesátých let náležel k našim
nejlepším překladatelům z němčiny. Soustředil se na dílo
L. Feuchtwangera (tlumočil je téměř celé), S. Zweiga a dramata
F. Schillera, podílel se na překladu ''Spisů'' J. W. Goetha,
objevný byl výbor z Novalisovy tvorby ''Modrá květina'' (1971),
překládal i romány B. Travena a E. M. Remarqua.
 
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 185; Tomeš 1, s. 305; Knapík,
s. 79; J. Knapík, V zajetí moci. Kulturní politika, její systém a aktéři 1948–
56, 2006, s. 29, 37–38; J. Rauchová, Spoutané divadlo. J. Honzl, J. Frejka
a E. F. Burian v systému kulturní politiky 1945–59, 2011, passim; https://cs.wikipedia.org/wiki/Valter_Feldstein.
 
Martin Kučera
    
    
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]

Aktuální verze z 1. 8. 2023, 11:39

Valter FELDSTEIN
Narození 3.1.1911
Místo narození Praha
Úmrtí 6.3.1970
Místo úmrtí Praha
Povolání 64- Překladatel
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 106-107
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69148

FELDSTEIN, Valter, * 3. 1. 1911 Praha, † 6. 3. 1970 Praha, překladatel, televizní teoretik, politik

Pocházel z česko-židovské podnikatelské rodiny. Po maturitě studoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě UK v Praze, 1936 absolvoval u M. Hýska prací České humoristické písemnictví předbřeznové (PhDr.). 1936–38 suploval na pražském klasickém gymnáziu, 1938/39 učil na reálném gymnáziu v Chustu, 1939–43 pracoval jako pomocný dělník. Protože byl kryt sňatkem s nežidovskou ženou, nastoupil až 1943 do pracovního tábora v Lípě u Humpolce, odkud byl transportem AE5 převezen 1945 do ghetta v Terezíně. Tam vstoupil do KSČ. 1945–48 byl tajemníkem Kulturní komise Ústřední rady odborů, současně členem Státní publikační a poradní komise Prozatímní ediční rady, 1948–49 členem komise pro vydávání klasiků. 1949–51 zasedal v předsednictvu Národní ediční rady československé, v jeho povolovací a honorářové komisi, 1950–51 v honorářové komisi a 1951–53 v předsednictvu Kulturní rady ÚV KSČ. Dále byl od prosince 1949 členem předsednictva Ústřední rady odborů, 1948–51 ústředním tajemníkem odborářského Svazu zaměstnanců umělecké a kulturní služby, odpovědným redaktorem jeho periodik (Pracovník umělecké a kulturní služby, Kulturní práce). 1951–53 byl rovněž členem předsednictva a tajemníkem české sekce Divadelní a dramaturgické rady a paralelně přednostou odboru umění Ministerstva školství, věd a umění. V těchto funkcích zastával dogmatický stalinský kurz a neblaze ovlivňoval kulturní politiku v Československu. 1953–57 stál v čele literárně-dramatického vysílání Československého rozhlasu, 1957–63 byl programovým náměstkem ústředního ředitele Československé televize. Na obou místech osvědčil svoji literárněhistorickou erudici a publicistickou způsobilost. Od 1963 v hodnosti docenta vedl katedru filmové a televizní vědy na FAMU a jako první ve střední Evropě se specializoval na teorii televizní tvorby. Pod pseudonymy V. F. Bláha a Petr Bláha (podle rodného jména manželky) začal překládat již za války. Od druhé poloviny padesátých let náležel k našim nejlepším překladatelům z němčiny. Soustředil se na dílo L. Feuchtwangera (tlumočil je téměř celé), S. Zweiga a dramata F. Schillera, podílel se na překladu Spisů J. W. Goetha, objevný byl výbor z Novalisovy tvorby Modrá květina (1971), překládal i romány B. Travena a E. M. Remarqua.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 185; Tomeš 1, s. 305; Knapík, s. 79; J. Knapík, V zajetí moci. Kulturní politika, její systém a aktéři 1948– 56, 2006, s. 29, 37–38; J. Rauchová, Spoutané divadlo. J. Honzl, J. Frejka a E. F. Burian v systému kulturní politiky 1945–59, 2011, passim; https://cs.wikipedia.org/wiki/Valter_Feldstein.

Martin Kučera