AXAMIT Jan 12.2.1870-18.11.1931: Porovnání verzí
(AXAMIT_Jan_12.12.1870-18.11.1931) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Jan AXAMIT | | jméno = Jan AXAMIT | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12. | | datum narození = 12.2.1870 | ||
| místo narození = Rychnov nad Kněžnou | | místo narození = Rychnov nad Kněžnou | ||
| datum úmrtí = 18.11.1931 | | datum úmrtí = 18.11.1931 | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
AXAMIT, Jan, * 12. 2. 1870 Rychnov nad Kněžnou, † 18. 11. 1931 Praha, lékař, archeolog | |||
Syn soudního úředníka. Vystudoval medicínu v Praze, začínal | |||
jako asistent na klinikách v Praze, Vídni a Berlíně. Od 1898 | |||
působil po celý život jako odborný lékař v Praze na Žižkově. | |||
Už za studií se zajímal o staré perské básníky a uveřejňoval | |||
překlady v časopise ''Osvěta''. Do archeologie jej uvedl Břetislav | |||
Jelínek, jemuž A. (vnuk tetínského velkostatkáře J. B. Vojáčka) | |||
asi od 1890 pomáhal při výzkumech na Tetíně u Berouna. | |||
Později se stal členem Prehistorického odboru Společnosti | |||
přátel starožitností českých v Praze a brzy též uznávaným | |||
znalcem v oboru. Za 1. světové války krátce řídil pravěké | |||
oddělení Národního muzea, 1917–18 sloužil ve vojenské | |||
nemocnici v Pardubicích. 1918 byl jmenován konzervátorem | |||
památkové péče a pro Státní archeologický ústav v Praze vedl | |||
počátkem 20. let výzkum v jeskyních Českého krasu (Koda, | |||
Děravá). Většinou však pracoval v okolí Prahy a budoval významnou | |||
archeologickou sbírku, kterou po jeho smrti zakoupilo | |||
Národní muzeum. Svými pracemi zasáhl do období neolitu | |||
(jeskynní výzkumy a práce na Tetíně), doby halštatské | |||
(pohřebiště v Praze-Střešovicích, kultovní místo Burkovák | |||
u Němějic) a laténské (upozornil na keltské oppidum u Českých | |||
Lhotic na Chrudimsku). Snažil se najít přímý vývojový | |||
vztah mezi kulturou obyvatel Čech v době římské a ve slovanském | |||
raném středověku. Největší A. význam však spočívá | |||
v poznání eneolitu (pozdní doby kamenné) v Čechách, do té | |||
doby dosti nejasného. 1915 A. narozdíl od tehdejších čelných | |||
archeologů navázal na průkopnické moravské práce J. Palliardiho, | |||
popřel dosavadní domněnku o severském původu | |||
eneolitické kultury, naopak zdůraznil vlivy z jihovýchodu, za | |||
základ však považoval plynulý domácí kulturní vývoj od neolitu | |||
až na práh doby bronzové. Zvláštní pozornost věnoval | |||
fenoménu eneolitických výšinných sídlišť s odlišnou hmotnou | |||
kulturou, kterou díky svým výzkumům na Tetíně, Kazíně, | |||
Mužském-Klamorně či pražském Kloboučku pod Barrandovem | |||
popsal a uvedl do archeologického systému Čech pod | |||
názvem řivnáčská kultura. Své názory shrnul v posmrtně vydaném | |||
pojednání z roku 1932, které zůstalo jen torzem zamýšlené | |||
souhrnné práce o českém eneolitu. A. pojetí se prosadilo | |||
až asi třicet let po jeho smrti. Dnes je pokládán za | |||
jednoho z tvůrců současné představy o vývoji Čech v pravěku a jednoho z nejlepších archeologů své doby vzdor tomu, že | |||
neměl odborné školení. | |||
'''D:''' Tetín, 1924; Kazín a Kazina mohyla, 1925; Libušín, 1926; Ku problémům | |||
naší praehistorie, in: Památky archeologické 36, 1928, s. 115n.; Bádenská | |||
keramika v Čechách, in: Památky archeologické 38, 1932, s. 2n. | |||
'''L:''' Památky archeologické 37, 1931, s. 95 (nekrolog); OSND 1/1, s. 379; | |||
J. Filip, Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas | |||
1, 1966, s. 70; Vývoj archeologie v Čechách a na Moravě 1919–1968, 1972, | |||
s. 40n., 54. | |||
Karel Sklenář | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
[[Kategorie:52- Archeolog]] | [[Kategorie:52- Archeolog]] | ||
[[Kategorie:1870]] | [[Kategorie:1870]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Rychnov nad Kněžnou]] | ||
[[Kategorie:1931]] | [[Kategorie:1931]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 1. 3. 2016, 11:29
Jan AXAMIT | |
Narození | 12.2.1870 |
---|---|
Místo narození | Rychnov nad Kněžnou |
Úmrtí | 18.11.1931 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
15- Lékaři 52- Archeolog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39806 |
AXAMIT, Jan, * 12. 2. 1870 Rychnov nad Kněžnou, † 18. 11. 1931 Praha, lékař, archeolog
Syn soudního úředníka. Vystudoval medicínu v Praze, začínal jako asistent na klinikách v Praze, Vídni a Berlíně. Od 1898 působil po celý život jako odborný lékař v Praze na Žižkově. Už za studií se zajímal o staré perské básníky a uveřejňoval překlady v časopise Osvěta. Do archeologie jej uvedl Břetislav Jelínek, jemuž A. (vnuk tetínského velkostatkáře J. B. Vojáčka) asi od 1890 pomáhal při výzkumech na Tetíně u Berouna. Později se stal členem Prehistorického odboru Společnosti přátel starožitností českých v Praze a brzy též uznávaným znalcem v oboru. Za 1. světové války krátce řídil pravěké oddělení Národního muzea, 1917–18 sloužil ve vojenské nemocnici v Pardubicích. 1918 byl jmenován konzervátorem památkové péče a pro Státní archeologický ústav v Praze vedl počátkem 20. let výzkum v jeskyních Českého krasu (Koda, Děravá). Většinou však pracoval v okolí Prahy a budoval významnou archeologickou sbírku, kterou po jeho smrti zakoupilo Národní muzeum. Svými pracemi zasáhl do období neolitu (jeskynní výzkumy a práce na Tetíně), doby halštatské (pohřebiště v Praze-Střešovicích, kultovní místo Burkovák u Němějic) a laténské (upozornil na keltské oppidum u Českých Lhotic na Chrudimsku). Snažil se najít přímý vývojový vztah mezi kulturou obyvatel Čech v době římské a ve slovanském raném středověku. Největší A. význam však spočívá v poznání eneolitu (pozdní doby kamenné) v Čechách, do té doby dosti nejasného. 1915 A. narozdíl od tehdejších čelných archeologů navázal na průkopnické moravské práce J. Palliardiho, popřel dosavadní domněnku o severském původu eneolitické kultury, naopak zdůraznil vlivy z jihovýchodu, za základ však považoval plynulý domácí kulturní vývoj od neolitu až na práh doby bronzové. Zvláštní pozornost věnoval fenoménu eneolitických výšinných sídlišť s odlišnou hmotnou kulturou, kterou díky svým výzkumům na Tetíně, Kazíně, Mužském-Klamorně či pražském Kloboučku pod Barrandovem popsal a uvedl do archeologického systému Čech pod názvem řivnáčská kultura. Své názory shrnul v posmrtně vydaném pojednání z roku 1932, které zůstalo jen torzem zamýšlené souhrnné práce o českém eneolitu. A. pojetí se prosadilo až asi třicet let po jeho smrti. Dnes je pokládán za jednoho z tvůrců současné představy o vývoji Čech v pravěku a jednoho z nejlepších archeologů své doby vzdor tomu, že neměl odborné školení.
D: Tetín, 1924; Kazín a Kazina mohyla, 1925; Libušín, 1926; Ku problémům naší praehistorie, in: Památky archeologické 36, 1928, s. 115n.; Bádenská keramika v Čechách, in: Památky archeologické 38, 1932, s. 2n.
L: Památky archeologické 37, 1931, s. 95 (nekrolog); OSND 1/1, s. 379; J. Filip, Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas 1, 1966, s. 70; Vývoj archeologie v Čechách a na Moravě 1919–1968, 1972, s. 40n., 54.
Karel Sklenář