BALLING Karl Albert Michal 14.5.1835-21.4.1896: Porovnání verzí
(BALLING_Karel_Albert_Michal_14.5.1835-21.4.1896) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BALLING, Karl Albert Michal''' ''(též Carl), * 14. 5. 1835 Praha, † 21. 4. 1896 Příbram, metalurg, chemik, pedagog'' | |||
Vnuk Jana Michala Josefa B. (1776–1848), syn profesora | |||
pražské polytechniky Karla Josefa Napoleona B. (1805 až | |||
1868). Vystudoval v Praze gymnázium a 1851–56 polytechniku. | |||
Pak si doplnil vzdělání na montanistickém učilišti | |||
v Příbrami. Po absolvování nastoupil 1858 jako praktikant | |||
do železáren ve Zbirohu. Od 1860 působil na montanistickém učilišti, pozdější báňské akademii v Příbrami, zpočátku | |||
jako asistent profesora hutnictví a prubířství Václava Mrázka. | |||
Po zrušení výuky hutnictví se 1871 stal správcem státních | |||
hutí v Brixleggu v Tyrolsku. 1874 se vrátil na báňskou akademii | |||
do Příbrami, kde byl jmenován řádným profesorem | |||
hutnictví a železářství; současně obdržel titul c. k. vrchního | |||
horního rady. Dalších 11 let vedl obnovenou katedru hutnictví | |||
a prubířství, 1881–82 byl ředitelem báňské akademie. Od | |||
1874 souběžně vykonával funkci hlavního prubíře horního | |||
ředitelství v Příbrami. Přednášel hutnictví, nauku o železářství | |||
a metalurgickou chemii, včetně prubířství (zkušebnictví | |||
kvality hutních výrobků). Uveřejnil celkem 70 prací. Od | |||
konce 60. let psal drobné studie o vysokopecním provozu, | |||
otázce vsázky, pražení rud, složení vysokopecních strusek, | |||
zpracování českých železných rud s vysokým obsahem fosforu, | |||
Bessemerově pochodu, výrobě koksu. Navázal na dílo | |||
svého otce (''Geschichte'' ''etc.'', 1848), shrnul stav českého železářství | |||
a popsal jeho vývoj v Čechách, na Moravě a v rakouském | |||
Slezsku do konce 60. let. I když je B. práce rozsahem skromnější | |||
než dílo jeho otce, obsahuje dostatečně podrobné údaje | |||
o železářském provozu v době, kdy rychle ubývalo vysokých | |||
pecí a hamrů na dřevěné uhlí a přibývalo moderních koksových | |||
vysokých pecí v okolí Kladna a Ostravy. Publikoval | |||
i práce z analytické chemie a prubířství. Ohlas mělo jeho pět | |||
učebnic hutnictví a prubířství železa, metalurgické chemie | |||
a elektrometalurgie, což byl v té době velmi moderní technologický | |||
postup. V 80. letech vyšly některé z jeho knih ve | |||
francouzském a ruském překladu. | |||
'''D:''' Die Probierkunde des Eisens und der Brennmaterialien, 1868; Die Eisenindustrie | |||
Böhmens, etc., in: BHJb, 17, 1868, s. 211n.; Die Eisenindustrie | |||
in Mähren und in österreichischen Schlesien, in: tamtéž 18, 1869, s. 171n.; | |||
Über die Steinkohlen-Verkoksung, in: Dingler’s polytechnisches Jahrbuch | |||
203, 1872, s. 272n.; Compendium der metallurgischen Chemie, Bonn, | |||
1883; Die Metallhüttenkunde, Berlin 1885; Grundriss der Elektrometallurgie, | |||
Stuttgart, 1888. | |||
'''L:''' K. Ernst, K. B., in: ÖZBH 15, 1896, Beilage, s. 59n.; J. Majer, Z dějin | |||
Vysoké školy báňské v Příbrami, 1984, s. 138; G. Hofmann, Ballingové – tři | |||
hutnické generace, in: Západočeský historický sborník 5, 1999, s. 203n.; | |||
OSN 3, s. 180. | |||
Pavel Vlašímský | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | [[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | ||
[[Kategorie:1835]] | [[Kategorie:1835]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1896]] | [[Kategorie:1896]] | ||
[[Kategorie:Příbram]] | [[Kategorie:Příbram]] |
Verze z 29. 3. 2016, 11:18
Karel Albert Michal BALLING | |
Narození | 14.5.1835 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 21.4.1896 |
Místo úmrtí | Příbram |
Povolání | 27- Hutník nebo metalurg |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40051 |
BALLING, Karl Albert Michal (též Carl), * 14. 5. 1835 Praha, † 21. 4. 1896 Příbram, metalurg, chemik, pedagog
Vnuk Jana Michala Josefa B. (1776–1848), syn profesora pražské polytechniky Karla Josefa Napoleona B. (1805 až 1868). Vystudoval v Praze gymnázium a 1851–56 polytechniku. Pak si doplnil vzdělání na montanistickém učilišti v Příbrami. Po absolvování nastoupil 1858 jako praktikant do železáren ve Zbirohu. Od 1860 působil na montanistickém učilišti, pozdější báňské akademii v Příbrami, zpočátku jako asistent profesora hutnictví a prubířství Václava Mrázka. Po zrušení výuky hutnictví se 1871 stal správcem státních hutí v Brixleggu v Tyrolsku. 1874 se vrátil na báňskou akademii do Příbrami, kde byl jmenován řádným profesorem hutnictví a železářství; současně obdržel titul c. k. vrchního horního rady. Dalších 11 let vedl obnovenou katedru hutnictví a prubířství, 1881–82 byl ředitelem báňské akademie. Od 1874 souběžně vykonával funkci hlavního prubíře horního ředitelství v Příbrami. Přednášel hutnictví, nauku o železářství a metalurgickou chemii, včetně prubířství (zkušebnictví kvality hutních výrobků). Uveřejnil celkem 70 prací. Od konce 60. let psal drobné studie o vysokopecním provozu, otázce vsázky, pražení rud, složení vysokopecních strusek, zpracování českých železných rud s vysokým obsahem fosforu, Bessemerově pochodu, výrobě koksu. Navázal na dílo svého otce (Geschichte etc., 1848), shrnul stav českého železářství a popsal jeho vývoj v Čechách, na Moravě a v rakouském Slezsku do konce 60. let. I když je B. práce rozsahem skromnější než dílo jeho otce, obsahuje dostatečně podrobné údaje o železářském provozu v době, kdy rychle ubývalo vysokých pecí a hamrů na dřevěné uhlí a přibývalo moderních koksových vysokých pecí v okolí Kladna a Ostravy. Publikoval i práce z analytické chemie a prubířství. Ohlas mělo jeho pět učebnic hutnictví a prubířství železa, metalurgické chemie a elektrometalurgie, což byl v té době velmi moderní technologický postup. V 80. letech vyšly některé z jeho knih ve francouzském a ruském překladu.
D: Die Probierkunde des Eisens und der Brennmaterialien, 1868; Die Eisenindustrie Böhmens, etc., in: BHJb, 17, 1868, s. 211n.; Die Eisenindustrie in Mähren und in österreichischen Schlesien, in: tamtéž 18, 1869, s. 171n.; Über die Steinkohlen-Verkoksung, in: Dingler’s polytechnisches Jahrbuch 203, 1872, s. 272n.; Compendium der metallurgischen Chemie, Bonn, 1883; Die Metallhüttenkunde, Berlin 1885; Grundriss der Elektrometallurgie, Stuttgart, 1888.
L: K. Ernst, K. B., in: ÖZBH 15, 1896, Beilage, s. 59n.; J. Majer, Z dějin Vysoké školy báňské v Příbrami, 1984, s. 138; G. Hofmann, Ballingové – tři hutnické generace, in: Západočeský historický sborník 5, 1999, s. 203n.; OSN 3, s. 180.
Pavel Vlašímský