ČCHEIDZE Konstantin Alexandrovič 19.9.1897-28.7.1974: Porovnání verzí
(ČCHEIDZE_Konstantin_A._19.9.1897-1974) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Konstantin | | jméno = Konstantin Alexandrovič ČCHEIDZE | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.9.1897 | | datum narození = 19.9.1897 | ||
| místo narození = Mozdok | | místo narození = Mozdok u Vladikavkazu (Rusko) | ||
| datum úmrtí = 1974 | | datum úmrtí = 28.7.1974 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČCHEIDZE, Konstantin Alexandrovič''', ''* 19. 9. 1897 Mozdok u Vladikavkazu (Rusko), † 28. 7. 1974 Praha, spisovatel, filozof'' | |||
Pocházel ze staré gruzínské šlechtické rodiny. 1916 absolvoval | |||
kadetskou školu v Poltavě, 1917 opustil jezdecké učiliště | |||
v Tveru. Jako příslušník tzv. Divoké divize se zúčastnil nezdařeného | |||
Kornilovova tažení na Petrohrad v srpnu 1917. | |||
Za občanské války byl adjutantem velitele Kabardinského | |||
jízdního oddílu Zaur-Beka Dautokova-Serebrjakova (1918 až | |||
1919), po jeho smrti knížete V. A. Bekoviče- | |||
Čerkasského (1919–20), který velel Kabardinské jízdní divizi. Spolu se zbytky | |||
Wrangelových vojsk evakuoval 1920 z Krymu do Turecka, | |||
poté 1921 na řecký ostrov Lemnos. 1921–23 žil v Bulharsku, | |||
1923 přešel ilegálně do Československa. 1928 absolvoval Ruskou | |||
právnickou fakultu v Praze, žil z podpor československých | |||
orgánů a přivydělával si publicistickou, literární prací a výukou | |||
ruského jazyka. Přednášel na Ruské svobodné univerzitě | |||
v Praze. 1924 se zapojil do eurasijského hnutí, stal se jedním | |||
z jeho vedoucích činitelů a později byl vyslán tyto snahy podporovat | |||
do Paříže. Od 1925 byl členem Svazu ruských spisovatelů | |||
a žurnalistů v ČSR. Začátkem třicátých let založil při | |||
literárním archivu knihovny Národního muzea fond Fedoroviana | |||
Pragensia, sloužící ke studiu odkazu ruského filozofa N. F. | |||
Fjodorova. Navázal četné přátelské kontakty s představiteli české | |||
kultury, mj. s Josefem Horou, Marií Pujmanovou, Petrem | |||
Křičkou, Josefem Knapem, Františkem Křelinou, Václavem | |||
Kaplickým. Napsal několik románů opírajících se převážně | |||
o autobiografický materiál, dějově zasazených do kavkazského | |||
prostředí. Drobné prózy, články, reportáže a recenze uveřejňoval | |||
v českém periodickém tisku, zejména v deníku ''Venkov'' | |||
a v časopisech ''Akce kulturní, sociální, politická'', ''Brázda'', ''Česká'' | |||
''korespondence'', ''Rozhledy po literatuře a umění''. Na jeho literární | |||
a publicistické seberealizaci měla zásadní podíl překladatelka | |||
Žofie Pohorecká, která přeložila z ruského rukopisu většinu | |||
jeho prací. Za nacistické okupace se stal uvnitř ruské emigrace | |||
stoupencem hnutí, které vycházelo z jednoznačně vlasteneckého | |||
stanoviska a stranilo Sovětskému svazu. V květnu 1945 byl | |||
v Praze zatčen sovětskými bezpečnostními orgány, vyšetřován | |||
pro svou někdejší protisovětskou činnost a odsouzen. Po desetiletém | |||
pobytu v sovětských koncentračních táborech se 1955 | |||
vrátil do Československa. Po návratu publikoval pod pseudonymem | |||
Al-Kostan. Na sklonku života napsal paměti, které | |||
zůstaly v rukopise. V důsledku nemoci a poté, co mu byla | |||
zrušena překladatelská smlouva (přišel tak o možnost obživy), | |||
spáchal sebevraždu. Pochován byl v Roudnici nad Labem. | |||
'''D:''' Země Prometheova, 1932; Zírající do slunce, 1935; Bouři vstříc, 1940; | |||
Orlí skála, 1958; Nevesta hôr, Bratislava 1971. | |||
'''L:''' Zírající do slunce. Literárněvědný sborník o životě a díle gruzínského | |||
knížete K. Č., spisovatele v Čechách, 2002 (kde soupis bibliografie); Ruská | |||
a ukrajinská emigrace v Československé republice 1918–1938. Materiály | |||
k dějinám, 1996, s. 52; Tomeš 1, s. 214. | |||
'''P:''' LA PNP Praha, fond Státní archiv Ruské federace Moskva. | |||
Jiří Vacek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Verze z 7. 12. 2016, 12:54
Konstantin Alexandrovič ČCHEIDZE | |
Narození | 19.9.1897 |
---|---|
Místo narození | Mozdok u Vladikavkazu (Rusko) |
Úmrtí | 28.7.1974 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 56- Filozof |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83779 |
ČCHEIDZE, Konstantin Alexandrovič, * 19. 9. 1897 Mozdok u Vladikavkazu (Rusko), † 28. 7. 1974 Praha, spisovatel, filozof
Pocházel ze staré gruzínské šlechtické rodiny. 1916 absolvoval kadetskou školu v Poltavě, 1917 opustil jezdecké učiliště v Tveru. Jako příslušník tzv. Divoké divize se zúčastnil nezdařeného Kornilovova tažení na Petrohrad v srpnu 1917. Za občanské války byl adjutantem velitele Kabardinského jízdního oddílu Zaur-Beka Dautokova-Serebrjakova (1918 až 1919), po jeho smrti knížete V. A. Bekoviče- Čerkasského (1919–20), který velel Kabardinské jízdní divizi. Spolu se zbytky Wrangelových vojsk evakuoval 1920 z Krymu do Turecka, poté 1921 na řecký ostrov Lemnos. 1921–23 žil v Bulharsku, 1923 přešel ilegálně do Československa. 1928 absolvoval Ruskou právnickou fakultu v Praze, žil z podpor československých orgánů a přivydělával si publicistickou, literární prací a výukou ruského jazyka. Přednášel na Ruské svobodné univerzitě v Praze. 1924 se zapojil do eurasijského hnutí, stal se jedním z jeho vedoucích činitelů a později byl vyslán tyto snahy podporovat do Paříže. Od 1925 byl členem Svazu ruských spisovatelů a žurnalistů v ČSR. Začátkem třicátých let založil při literárním archivu knihovny Národního muzea fond Fedoroviana Pragensia, sloužící ke studiu odkazu ruského filozofa N. F. Fjodorova. Navázal četné přátelské kontakty s představiteli české kultury, mj. s Josefem Horou, Marií Pujmanovou, Petrem Křičkou, Josefem Knapem, Františkem Křelinou, Václavem Kaplickým. Napsal několik románů opírajících se převážně o autobiografický materiál, dějově zasazených do kavkazského prostředí. Drobné prózy, články, reportáže a recenze uveřejňoval v českém periodickém tisku, zejména v deníku Venkov a v časopisech Akce kulturní, sociální, politická, Brázda, Česká korespondence, Rozhledy po literatuře a umění. Na jeho literární a publicistické seberealizaci měla zásadní podíl překladatelka Žofie Pohorecká, která přeložila z ruského rukopisu většinu jeho prací. Za nacistické okupace se stal uvnitř ruské emigrace stoupencem hnutí, které vycházelo z jednoznačně vlasteneckého stanoviska a stranilo Sovětskému svazu. V květnu 1945 byl v Praze zatčen sovětskými bezpečnostními orgány, vyšetřován pro svou někdejší protisovětskou činnost a odsouzen. Po desetiletém pobytu v sovětských koncentračních táborech se 1955 vrátil do Československa. Po návratu publikoval pod pseudonymem Al-Kostan. Na sklonku života napsal paměti, které zůstaly v rukopise. V důsledku nemoci a poté, co mu byla zrušena překladatelská smlouva (přišel tak o možnost obživy), spáchal sebevraždu. Pochován byl v Roudnici nad Labem.
D: Země Prometheova, 1932; Zírající do slunce, 1935; Bouři vstříc, 1940; Orlí skála, 1958; Nevesta hôr, Bratislava 1971.
L: Zírající do slunce. Literárněvědný sborník o životě a díle gruzínského knížete K. Č., spisovatele v Čechách, 2002 (kde soupis bibliografie); Ruská a ukrajinská emigrace v Československé republice 1918–1938. Materiály k dějinám, 1996, s. 52; Tomeš 1, s. 214.
P: LA PNP Praha, fond Státní archiv Ruské federace Moskva.
Jiří Vacek