BYDŽOVSKÝ Bohumil 14.3.1880-6.5.1969: Porovnání verzí
(BYDŽOVSKÝ_Bohumil_1880-1969) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Bohumil BYDŽOVSKÝ | | jméno = Bohumil BYDŽOVSKÝ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1880 | | datum narození = 14.3.1880 | ||
| místo narození = Duchcov | | místo narození = Duchcov | ||
| datum úmrtí = 1969 | | datum úmrtí = 6.5.1969 | ||
| místo úmrtí = Jindřichův Hradec | | místo úmrtí = Jindřichův Hradec | ||
| povolání = 1- Matematik | | povolání = 1- Matematik | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BYDŽOVSKÝ, Bohumil,''' ''* 14. 3. 1880 Duchcov, † 6. 5. 1969 Jindřichův Hradec, matematik, pedagog'' | |||
Pocházel z rodiny duchcovského inženýra výstavby dolů | |||
a drah, matku ztratil jako čtyřletý. Otec se služebně často | |||
stěhoval, a tak B. navštěvoval školy v Duchcově, Košťanech | |||
u Teplic, Královských Vinohradech (Praha) a Litvínově. Maturoval | |||
1898 na pražském akademickém gymnáziu, zapsal | |||
se na filozofickou fakultu české univerzity v Praze, kde studoval | |||
matematiku a fyziku. V té době už ovládal vedle latiny | |||
a řečtiny také němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. | |||
Jeho učitelé Eduard Weyr a Karel Petr ovlivnili B. zaměření | |||
na geometrii a algebru. Disertaci ''O integrálech hypereliptických'' | |||
vypracoval na námět profesora Petra. Rigorózní zkoušku | |||
skládal z matematiky u profesorů K. Petra, F. Koláčka | |||
a Č. Strouhala a z filozofie u T. G. Masaryka a F. Drtiny. | |||
V listopadu 1903 byl prohlášen doktorem filozofie. Nastoupil | |||
dráhu středoškolského profesora na pražském malostranském | |||
gymnáziu, postupně pak učil na reálkách v Kutné | |||
Hoře, Kladně a v Karlíně (Praha). Svoji praxi zúročil později | |||
při sepisování středoškolských učebnic a při prosazování reformy | |||
výuky matematiky. | |||
Na pražské univerzitě se 1909 habilitoval a jako suplentovi | |||
odboru strojního a elektrotechnického inženýrství na technice | |||
mu byla udělena venia legendi 1911 také na pražské | |||
technice. K výuce na vysokých školách byl ze střední školy | |||
uvolněn na tzv. trvalou dovolenou. 1917 byl jmenován | |||
na pražské univerzitě titulárním mimořádným, 1919 mimořádným | |||
a 1921 řádným profesorem matematiky. Vyučoval | |||
na univerzitě až do jejího uzavření nacisty 1939 (1930/31 | |||
byl děkanem přírodovědecké fakulty). Za války přesídlil | |||
do Veselí nad Lužnicí. Od září 1942 do ledna 1943 byl okupačními | |||
orgány s manželkou internován ve Svatobořicích | |||
u Kyjova na Moravě. Po propuštění se dále podílel na práci | |||
ilegálního Národního výboru ve Veselí. V květnu 1945 zabránil | |||
odjezdu německého obrněného vlaku do bojů proti | |||
pražskému povstání. Po válce se vrátil na Karlovu univerzitu, | |||
1946/47 se stal jejím rektorem a v následujícím roce | |||
prorektorem. V únoru 1948 v době oslav 600. jubilea UK | |||
a po odstoupení rektora Karla Engliše byl jednomyslnou | |||
volbou znovu na několik měsíců povolán do úřadu rektora. | |||
B. učil téměř šedesát let až do 1957. Během svého života | |||
značně přispěl k rozvoji matematických aktivit. Byl redaktorem | |||
matematické části ''Časopisu pro pěstování matematiky'' | |||
''a fyziky'', členem výboru Jednoty československých matematiků | |||
a fyziků, 1931–33 a 1945–56 také jejím předsedou. 1953 | |||
byl jmenován akademikem nově budované Československé | |||
akademie věd. Byl členem také jejích předchůdkyň České | |||
akademie věd a umění (1919) a Královské české společnosti | |||
nauk (1929). V roce 1949 se stal předsedou Československé | |||
národní rady badatelské. | |||
K velmi záslužným počinům patřily B. vysokoškolské a středoškolské | |||
učebnice matematiky a geometrie. Badatelsky | |||
se zabýval především teorií nekonečných grup, teorií matic | |||
a determinantů a teorií konfigurací. Věnoval se také filozofii | |||
a historii matematiky, a to až do vysokého věku. | |||
'''D:''' soupis 66 prací in: http://www.math.muni.cz/math/biografie/bib/hlavni/ | |||
bydzovsk.html. | |||
'''L:''' ČsB 1, nestr.; K. Koutský, Sedmdesátiny prof. dr. B. B., in: Časopis pro | |||
pěstování matematiky 75, 1950, s. D 349n. (se soupisem 61 prací); K. Šindelář, | |||
Památce B. B., in: tamtéž 95, 1970, s. 100n.; K. Drábek, Sto let od narození | |||
akademika B. B., in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 25, 1980, | |||
s. 283n.; J. Olejníčková, Scientific work of B. B. – cyclic collineations, 2002; | |||
L. Francová, Život a dílo B. B., disertační práce na Matematicko-fyzikální | |||
fakultě UK Praha 2001 (s bibliografií); K. Šindelář, Vzpomínka na akademika | |||
B. B., in: Časopis pro pěstování matematiky 105, 1980, s. 325n.; Tomeš | |||
1, s. 165; ČAVU, s. 50. | |||
Jaroslav Folta | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:1- Matematik]] | [[Kategorie:1- Matematik]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:1880]] | [[Kategorie:1880]] | ||
[[Kategorie:Duchcov]] | [[Kategorie:Duchcov]] | ||
[[Kategorie:1969]] | [[Kategorie:1969]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Jindřichův Hradec]] |
Verze z 27. 2. 2017, 16:11
Bohumil BYDŽOVSKÝ | |
![]() | |
Narození | 14.3.1880 |
---|---|
Místo narození | Duchcov |
Úmrtí | 6.5.1969 |
Místo úmrtí | Jindřichův Hradec |
Povolání |
1- Matematik 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43496 |
BYDŽOVSKÝ, Bohumil, * 14. 3. 1880 Duchcov, † 6. 5. 1969 Jindřichův Hradec, matematik, pedagog
Pocházel z rodiny duchcovského inženýra výstavby dolů a drah, matku ztratil jako čtyřletý. Otec se služebně často stěhoval, a tak B. navštěvoval školy v Duchcově, Košťanech u Teplic, Královských Vinohradech (Praha) a Litvínově. Maturoval 1898 na pražském akademickém gymnáziu, zapsal se na filozofickou fakultu české univerzity v Praze, kde studoval matematiku a fyziku. V té době už ovládal vedle latiny a řečtiny také němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Jeho učitelé Eduard Weyr a Karel Petr ovlivnili B. zaměření na geometrii a algebru. Disertaci O integrálech hypereliptických vypracoval na námět profesora Petra. Rigorózní zkoušku skládal z matematiky u profesorů K. Petra, F. Koláčka a Č. Strouhala a z filozofie u T. G. Masaryka a F. Drtiny. V listopadu 1903 byl prohlášen doktorem filozofie. Nastoupil dráhu středoškolského profesora na pražském malostranském gymnáziu, postupně pak učil na reálkách v Kutné Hoře, Kladně a v Karlíně (Praha). Svoji praxi zúročil později při sepisování středoškolských učebnic a při prosazování reformy výuky matematiky.
Na pražské univerzitě se 1909 habilitoval a jako suplentovi odboru strojního a elektrotechnického inženýrství na technice mu byla udělena venia legendi 1911 také na pražské technice. K výuce na vysokých školách byl ze střední školy uvolněn na tzv. trvalou dovolenou. 1917 byl jmenován na pražské univerzitě titulárním mimořádným, 1919 mimořádným a 1921 řádným profesorem matematiky. Vyučoval na univerzitě až do jejího uzavření nacisty 1939 (1930/31 byl děkanem přírodovědecké fakulty). Za války přesídlil do Veselí nad Lužnicí. Od září 1942 do ledna 1943 byl okupačními orgány s manželkou internován ve Svatobořicích u Kyjova na Moravě. Po propuštění se dále podílel na práci ilegálního Národního výboru ve Veselí. V květnu 1945 zabránil odjezdu německého obrněného vlaku do bojů proti pražskému povstání. Po válce se vrátil na Karlovu univerzitu, 1946/47 se stal jejím rektorem a v následujícím roce prorektorem. V únoru 1948 v době oslav 600. jubilea UK a po odstoupení rektora Karla Engliše byl jednomyslnou volbou znovu na několik měsíců povolán do úřadu rektora. B. učil téměř šedesát let až do 1957. Během svého života značně přispěl k rozvoji matematických aktivit. Byl redaktorem matematické části Časopisu pro pěstování matematiky a fyziky, členem výboru Jednoty československých matematiků a fyziků, 1931–33 a 1945–56 také jejím předsedou. 1953 byl jmenován akademikem nově budované Československé akademie věd. Byl členem také jejích předchůdkyň České akademie věd a umění (1919) a Královské české společnosti nauk (1929). V roce 1949 se stal předsedou Československé národní rady badatelské.
K velmi záslužným počinům patřily B. vysokoškolské a středoškolské učebnice matematiky a geometrie. Badatelsky se zabýval především teorií nekonečných grup, teorií matic a determinantů a teorií konfigurací. Věnoval se také filozofii a historii matematiky, a to až do vysokého věku.
D: soupis 66 prací in: http://www.math.muni.cz/math/biografie/bib/hlavni/ bydzovsk.html.
L: ČsB 1, nestr.; K. Koutský, Sedmdesátiny prof. dr. B. B., in: Časopis pro pěstování matematiky 75, 1950, s. D 349n. (se soupisem 61 prací); K. Šindelář, Památce B. B., in: tamtéž 95, 1970, s. 100n.; K. Drábek, Sto let od narození akademika B. B., in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 25, 1980, s. 283n.; J. Olejníčková, Scientific work of B. B. – cyclic collineations, 2002; L. Francová, Život a dílo B. B., disertační práce na Matematicko-fyzikální fakultě UK Praha 2001 (s bibliografií); K. Šindelář, Vzpomínka na akademika B. B., in: Časopis pro pěstování matematiky 105, 1980, s. 325n.; Tomeš 1, s. 165; ČAVU, s. 50.
Jaroslav Folta