DUCHÁČEK Jan 21.4.1908-9.1.1974: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(DUCHÁČEK_Jan_21.4.1908-9.1.1974)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 10: Řádek 10:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan DUCHÁČEK
}}
'''DUCHÁČEK, Jan''', ''* 21. 4. 1908 Praha, † 9. 1. 1974 Praha, stavební odborník, pedagog''
 
Pocházel z úřednické rodiny. Maturoval 1926 na reálném
gymnáziu v Praze. Pokračoval na konstruktivně-dopravním
směru Vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT, školu
ukončil 1933. Už za studia (1928) se jako asistent prof. Z. Bažanta
v Ústavu stavební mechaniky podílel na výuce studentů.
1933 a 1934 podnikl studijní cesty do Francie na stavby vodních
děl v Pyrenejích a Alpách a do vodních laboratoří
v Grenoblu a Toulouse. Na škole působil jako asistent 1931
až 1937. Zároveň spolupracoval se stavební kanceláří architekta
E. Patty a prof. A. V. Velflíka, statická řešení zvláštních konstrukcí
zpracovával i pro firmu J. Blažka. Od 1937 byl zaměstnán
jako technický úředník v oddělení silničních mostů na
Zemském úřadu v Praze. Navrhl mosty přes Labe ve Štětí,
Ohři v Bohušovicích, Orlici v Kostelci nad Orlicí, Jizeru
v Železném Brodě aj., dále mosty na železniční trati Púchov–Horní Lideč. Za války byl totálně nasazen jako pomocný dělník u říšských drah v Praze (Entwurfsamt) a v Saarbrückenu.
 
Při poválečné obnově se podílel na projekčních pracích mostních
a průmyslových konstrukcí na Chebsku. 1946–52 byl
technickým úředníkem ministerstva dopravy, kde v oddělení
pro zvláštní konstrukce prováděl typizaci průmyslových a veřejných inženýrských staveb. Zároveň externě přednášel v kursech
pro doškolování stavebních techniků v resortu ministerstva
stavebnictví. Poté působil až do konce života ve školství.
Doktorát technických věd získal 1952 na Slovenské vysoké
škole technické v Bratislavě po obhajobě disertační práce
''Funkce napjatosti v obecných pravoúhlých křivočarých souřadnicích'' a byl habilitován na její Fakultě inženýrského stavitelství.
Vyučoval statiku, dynamiku a nauku o pružnosti a pevnosti,
založil a vedl novou katedru statiky na Fakultě architektury
a pozemního stavitelství. 1953 byl jmenován profesorem
a vrátil se do Prahy na nově založenou Vysokou školu železniční jako vedoucí katedry stavební mechaniky a děkan školy.
Po přemístění školy na Slovensko vybudoval v Žilině experimentální
laboratoře a stal se děkanem Fakulty provozu a ekonomiky dopravy; do 1962 na škole zůstal. 1960–61 přednášel
externě na stavební fakultě ČVUT v Praze a stál v čele katedry
stavební mechaniky (později seskupení teoretických kateder).
1967 byl jmenován ředitelem Stavebního ústavu ČVUT,
funkce se vzdal 1973 ze zdravotních důvodů.
 
Byl členem zahraničních i domácích odborných společností.
1973 obdržel čestnou Felberovu medaili I. stupně. Napsal
monografie z oboru teorie pružnosti a pevnosti (na několika
se podílel jako člen kolektivu), vysokoškolské učebnice, statě
do odborných periodik.
 
'''D:''' Nauka o pružnosti a pevnosti 1–2, 1957, 1964; Nauka o pružnosti
a pevnosti ve stavitelství (s kol.), 1963; Statika stavebních konstrukcí, 1967
(s kol.); Stavebná dynamika, 1953; Stavebná mechanika 1, 1964.
 
'''L:''' nekrolog in: Pozemní stavby 22, 1974, č. 4, s. 152; Informační zpravodaj
ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 166 až
167; ČBS, s. 122; Tomeš 1, s. 265; J. Hořejší – M. Pirner (ed.), Osobnosti
stavební mechaniky, 1997, s. 51–53.
 
'''P:''' Archiv ČVUT Praha, osobní spis.
 
Milada Sekyrková, Marie Makariusová


== Literatura ==
  ČBS, 122; OSM 51;
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:29- Stavař]]
[[Kategorie:29- Stavař]]

Verze z 11. 3. 2017, 17:36

Jan DUCHÁČEK
Narození 21.4.1908
Místo narození Praha
Úmrtí 9.1.1974
Místo úmrtí Praha
Povolání

29- Stavař

61- Pedagog
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45973

DUCHÁČEK, Jan, * 21. 4. 1908 Praha, † 9. 1. 1974 Praha, stavební odborník, pedagog

Pocházel z úřednické rodiny. Maturoval 1926 na reálném gymnáziu v Praze. Pokračoval na konstruktivně-dopravním směru Vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT, školu ukončil 1933. Už za studia (1928) se jako asistent prof. Z. Bažanta v Ústavu stavební mechaniky podílel na výuce studentů. 1933 a 1934 podnikl studijní cesty do Francie na stavby vodních děl v Pyrenejích a Alpách a do vodních laboratoří v Grenoblu a Toulouse. Na škole působil jako asistent 1931 až 1937. Zároveň spolupracoval se stavební kanceláří architekta E. Patty a prof. A. V. Velflíka, statická řešení zvláštních konstrukcí zpracovával i pro firmu J. Blažka. Od 1937 byl zaměstnán jako technický úředník v oddělení silničních mostů na Zemském úřadu v Praze. Navrhl mosty přes Labe ve Štětí, Ohři v Bohušovicích, Orlici v Kostelci nad Orlicí, Jizeru v Železném Brodě aj., dále mosty na železniční trati Púchov–Horní Lideč. Za války byl totálně nasazen jako pomocný dělník u říšských drah v Praze (Entwurfsamt) a v Saarbrückenu.

Při poválečné obnově se podílel na projekčních pracích mostních a průmyslových konstrukcí na Chebsku. 1946–52 byl technickým úředníkem ministerstva dopravy, kde v oddělení pro zvláštní konstrukce prováděl typizaci průmyslových a veřejných inženýrských staveb. Zároveň externě přednášel v kursech pro doškolování stavebních techniků v resortu ministerstva stavebnictví. Poté působil až do konce života ve školství. Doktorát technických věd získal 1952 na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě po obhajobě disertační práce Funkce napjatosti v obecných pravoúhlých křivočarých souřadnicích a byl habilitován na její Fakultě inženýrského stavitelství. Vyučoval statiku, dynamiku a nauku o pružnosti a pevnosti, založil a vedl novou katedru statiky na Fakultě architektury a pozemního stavitelství. 1953 byl jmenován profesorem a vrátil se do Prahy na nově založenou Vysokou školu železniční jako vedoucí katedry stavební mechaniky a děkan školy. Po přemístění školy na Slovensko vybudoval v Žilině experimentální laboratoře a stal se děkanem Fakulty provozu a ekonomiky dopravy; do 1962 na škole zůstal. 1960–61 přednášel externě na stavební fakultě ČVUT v Praze a stál v čele katedry stavební mechaniky (později seskupení teoretických kateder). 1967 byl jmenován ředitelem Stavebního ústavu ČVUT, funkce se vzdal 1973 ze zdravotních důvodů.

Byl členem zahraničních i domácích odborných společností. 1973 obdržel čestnou Felberovu medaili I. stupně. Napsal monografie z oboru teorie pružnosti a pevnosti (na několika se podílel jako člen kolektivu), vysokoškolské učebnice, statě do odborných periodik.

D: Nauka o pružnosti a pevnosti 1–2, 1957, 1964; Nauka o pružnosti a pevnosti ve stavitelství (s kol.), 1963; Statika stavebních konstrukcí, 1967 (s kol.); Stavebná dynamika, 1953; Stavebná mechanika 1, 1964.

L: nekrolog in: Pozemní stavby 22, 1974, č. 4, s. 152; Informační zpravodaj ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 166 až 167; ČBS, s. 122; Tomeš 1, s. 265; J. Hořejší – M. Pirner (ed.), Osobnosti stavební mechaniky, 1997, s. 51–53.

P: Archiv ČVUT Praha, osobní spis.

Milada Sekyrková, Marie Makariusová

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=DUCHÁČEK_Jan_21.4.1908-9.1.1974&oldid=98326“