DVOŘÁK Ladislav 1.12.1920-22.6.1983: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DVOŘÁK_Ladislav_1.12.1920-22.6.1983)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1.12.1920
| datum narození = 1.12.1920
| místo narození = Krásněves, o. Žďár nad Sázavou
| místo narození = Krásněves u Velkého Meziříčí
| datum úmrtí = 22.6.1983
| datum úmrtí = 22.6.1983
| místo úmrtí = Rokycany
| místo úmrtí = Rokycany
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ladislav DVOŘÁK
}}
 
'''DVOŘÁK, Ladislav,''' ''* 1. 12. 1920 Krásněves u Velkého Meziříčí, † 22. 6. 1983 Rokycany, spisovatel, redaktor''
 
Narodil se jako osmé z devíti dětí vesnického kováře. Maturoval
1943 na reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí. Od
1939 přispíval básněmi do regionálního týdeníku ''Velkomeziříčsko'',
1946 otiskl J. Seifert jeho verše v časopise ''Kytice''. Později
psal do ''Kritického měsíčníku'', ''Červeného květu'', ''Tváře'' a časopisů
pro děti a mládež ''Zlatý máj'', ''Ohníček'', ''Sluníčko''
a ''Mateřídouška''. Po maturitě byl do 1945 totálně nasazen v továrně
v Letňanech u Prahy. Po osvobození zůstal v Praze a do
1948 pokračoval ve studiích literární komparatistiky na Filozofické
fakultě UK. 1948 byl ze školy vyloučen, univerzitu
nedokončil. Od 1949 se živil jako pomocný dělník v továrně
Walter v Jinonicích, pak ve stavební firmě pomocnými pracemi
na stavbách silnic. 1951 nastoupil do nakladatelství Orbis
jako knihkupecký příručí. V tzv. akci 77 tisíc byl z nakladatelství
převeden do ČKD Dukla v Karlíně a 1952 do
závodu Rudý Letov v Letňanech, kde pracoval jako zaškolený
strojní zámečník. 1956–67 byl technickým úředníkem
v n. p. Potrubí. Knižně debutoval poměrně pozdě, koncem
50. let vydal sbírky básní ''Kainův útěk'' (1958) a veršů pro děti
''Barunčina babička'' (1958), ''Z modré konvičky prší na Žofín''
(1962), ''Kam chodí slunce spat'' (1963). Povídky sebral do knížky
próz o západomoravské vesnici mezi dvěma válkami viděné
z perspektivy dětství ''Ledňáček neodlétá'' (1960). V próze i lyrických
povídkách ztvárňoval témata bolestného údělu člověka
ve světě. Zahořklý tón chudého dětství na venkově prolínající
celou D. tvorbou podtrhávala zvláštní nemelodičnost
a strohost ve verších, rozčarování, hořkost, touha po spravedlnosti
a ztracená půda pod nohama v prózách (zejména povídkový
soubor ''Nelidský kůň'', 1966). Útěchu, kterou se D. snažil
nalézat v hodnotách, jež mu představovaly vzpomínky z dětství,
příroda, mateřská láska, děti a víra, neustále narušovaly
pocity sebeobviňování a nářky nad útrpným údělem člověka,
jeho viny a vykořeněnosti, pramenící ze zážitků z druhé světové
války. Byl sice ovlivněn F. Halasem, avšak nenalezl útočiště
v návratu k domovu a prožitku čistého dětství na venkově
ani ve svých posledních básnických sbírkách ''Vynášení''
''smrti'' (1965), ''Obrys bolesti'' (1966) a ''Srdeň'' (1969), ani v úniku
před bolestí do snu, ironie, polemiky či labyrintu vlastního
nitra. 1968 se stal redaktorem nakladatelství Orbis a působil
též v propagačním oddělení, 1969 byl krátce zaměstnán jako
redaktor nakladatelství Horizont. 1970–77 pracoval jako asistent
a odborný pracovník v Slovanské knihovně v Praze. 1974
napsal prózu ''Jak skákat panáka'', vydanou samizdatově, a básně
pro děti ''Podzimek jde do školy''. Často experimentoval s různými
rovinami hovorového jazyka. Překládal ze slovenštiny, pracoval
pro rozhlas i jako knihovník a tiskárenský korektor. Po
podpisu Charty 77 byl ze zaměstnání propuštěn. Stal se znovu
dělníkem v závodě na protetické přístroje a v papírnách, později
byl tiskárenským korektorem nakladatelství Mladá fronta.
Řadu ze svých dvaceti děl vydal samizdatově či v zahraničí
(pro děti ''Krik und Krack im Mäusereich'', 1974, též anglicky,
francouzsky a holandsky). 1980 navázala jeho kniha ''Šavle''
''a meče'' na samizdatové vydání v edici Petlice (byla identická
se souborem vydaným 1983 v Edici Expedice), kde vyšel také
D. výbor ''Prózy'' (1987). D. tvorbu a život zahrnul posmrtně
prozaik Z. Urbánek do výboru z literárních esejů z let 1948
až 1987 ''Zvláštní případy'', v němž přinesl i portréty básníků
I. Blatného, J. Hanče a J. Ortena (Řím – Praha, 1993,
K. Jadrný, ed.). Soubor pěti básnických sbírek (''Kainův útěk'',
''Vynášení smrti'', ''Obrys bolesti'', ''Srdeň'', ''Hle nyní'') vydalo nakladatelství
Český spisovatel 1994 pod souhrnným názvem ''Kainův''
''útěk'', souborné vydání povídek pod titulem ''Jak hromady pobitých ptáků'' pak nakladatelství Torst 1998. Byl ženatý s Věrou
D. (* 1927).
 
'''L:''' R. Havel – J. Opelík a kol., Slovník českých spisovatelů, 1964, s. 87 až
88; J. Opelík, Skládání in moll, in: Literární noviny 15, 1966, č. 22, s. 4;
SČS 1, s. 155–156 (kde další literatura); ČBS, s. 127; J. Perwolf, L. D.,
1972; Česká nezávislá literatura v ohlasech, 1990, F. Knopp – J. Mika –
J. Wiendl (ed.), passim; I. Slavík, L. D., básník z rozptýlené generace, in:
MF dnes, 1994, č. 234; Tomeš 1, s. 277.
 
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha.
 
Marcella Husová


== Literatura ==
  ČBS, 127; ČS 45/1, 155-156;
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:1920]]
[[Kategorie:1920]]
[[Kategorie:Krásněves]]
[[Kategorie:Krásněves]]
[[Kategorie:1983]]
[[Kategorie:1983]]
[[Kategorie:Rokycany]]
[[Kategorie:Rokycany]]

Verze z 18. 3. 2017, 14:47

Ladislav DVOŘÁK
Narození 1.12.1920
Místo narození Krásněves u Velkého Meziříčí
Úmrtí 22.6.1983
Místo úmrtí Rokycany
Povolání 63- Spisovatel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46109

DVOŘÁK, Ladislav, * 1. 12. 1920 Krásněves u Velkého Meziříčí, † 22. 6. 1983 Rokycany, spisovatel, redaktor

Narodil se jako osmé z devíti dětí vesnického kováře. Maturoval 1943 na reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí. Od 1939 přispíval básněmi do regionálního týdeníku Velkomeziříčsko, 1946 otiskl J. Seifert jeho verše v časopise Kytice. Později psal do Kritického měsíčníku, Červeného květu, Tváře a časopisů pro děti a mládež Zlatý máj, Ohníček, Sluníčko a Mateřídouška. Po maturitě byl do 1945 totálně nasazen v továrně v Letňanech u Prahy. Po osvobození zůstal v Praze a do 1948 pokračoval ve studiích literární komparatistiky na Filozofické fakultě UK. 1948 byl ze školy vyloučen, univerzitu nedokončil. Od 1949 se živil jako pomocný dělník v továrně Walter v Jinonicích, pak ve stavební firmě pomocnými pracemi na stavbách silnic. 1951 nastoupil do nakladatelství Orbis jako knihkupecký příručí. V tzv. akci 77 tisíc byl z nakladatelství převeden do ČKD Dukla v Karlíně a 1952 do závodu Rudý Letov v Letňanech, kde pracoval jako zaškolený strojní zámečník. 1956–67 byl technickým úředníkem v n. p. Potrubí. Knižně debutoval poměrně pozdě, koncem 50. let vydal sbírky básní Kainův útěk (1958) a veršů pro děti Barunčina babička (1958), Z modré konvičky prší na Žofín (1962), Kam chodí slunce spat (1963). Povídky sebral do knížky próz o západomoravské vesnici mezi dvěma válkami viděné z perspektivy dětství Ledňáček neodlétá (1960). V próze i lyrických povídkách ztvárňoval témata bolestného údělu člověka ve světě. Zahořklý tón chudého dětství na venkově prolínající celou D. tvorbou podtrhávala zvláštní nemelodičnost a strohost ve verších, rozčarování, hořkost, touha po spravedlnosti a ztracená půda pod nohama v prózách (zejména povídkový soubor Nelidský kůň, 1966). Útěchu, kterou se D. snažil nalézat v hodnotách, jež mu představovaly vzpomínky z dětství, příroda, mateřská láska, děti a víra, neustále narušovaly pocity sebeobviňování a nářky nad útrpným údělem člověka, jeho viny a vykořeněnosti, pramenící ze zážitků z druhé světové války. Byl sice ovlivněn F. Halasem, avšak nenalezl útočiště v návratu k domovu a prožitku čistého dětství na venkově ani ve svých posledních básnických sbírkách Vynášení smrti (1965), Obrys bolesti (1966) a Srdeň (1969), ani v úniku před bolestí do snu, ironie, polemiky či labyrintu vlastního nitra. 1968 se stal redaktorem nakladatelství Orbis a působil též v propagačním oddělení, 1969 byl krátce zaměstnán jako redaktor nakladatelství Horizont. 1970–77 pracoval jako asistent a odborný pracovník v Slovanské knihovně v Praze. 1974 napsal prózu Jak skákat panáka, vydanou samizdatově, a básně pro děti Podzimek jde do školy. Často experimentoval s různými rovinami hovorového jazyka. Překládal ze slovenštiny, pracoval pro rozhlas i jako knihovník a tiskárenský korektor. Po podpisu Charty 77 byl ze zaměstnání propuštěn. Stal se znovu dělníkem v závodě na protetické přístroje a v papírnách, později byl tiskárenským korektorem nakladatelství Mladá fronta. Řadu ze svých dvaceti děl vydal samizdatově či v zahraničí (pro děti Krik und Krack im Mäusereich, 1974, též anglicky, francouzsky a holandsky). 1980 navázala jeho kniha Šavle a meče na samizdatové vydání v edici Petlice (byla identická se souborem vydaným 1983 v Edici Expedice), kde vyšel také D. výbor Prózy (1987). D. tvorbu a život zahrnul posmrtně prozaik Z. Urbánek do výboru z literárních esejů z let 1948 až 1987 Zvláštní případy, v němž přinesl i portréty básníků I. Blatného, J. Hanče a J. Ortena (Řím – Praha, 1993, K. Jadrný, ed.). Soubor pěti básnických sbírek (Kainův útěk, Vynášení smrti, Obrys bolesti, Srdeň, Hle nyní) vydalo nakladatelství Český spisovatel 1994 pod souhrnným názvem Kainův útěk, souborné vydání povídek pod titulem Jak hromady pobitých ptáků pak nakladatelství Torst 1998. Byl ženatý s Věrou D. (* 1927).

L: R. Havel – J. Opelík a kol., Slovník českých spisovatelů, 1964, s. 87 až 88; J. Opelík, Skládání in moll, in: Literární noviny 15, 1966, č. 22, s. 4; SČS 1, s. 155–156 (kde další literatura); ČBS, s. 127; J. Perwolf, L. D., 1972; Česká nezávislá literatura v ohlasech, 1990, F. Knopp – J. Mika – J. Wiendl (ed.), passim; I. Slavík, L. D., básník z rozptýlené generace, in: MF dnes, 1994, č. 234; Tomeš 1, s. 277.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová