HELLMER rodina: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = HELLMER rodina | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum naroz…“) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádek 36: | Řádek 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 466 | ||
}} | }} | ||
'''HELLMER''' ''(též HELMER), rodina houslařů'' | |||
Zakladatelem české houslařské rodiny se stal | |||
'''Jan Jiří H.''' (též Johann Georg, * 1687 Augsburg, Německo, † 27. 1. 1770 | |||
Praha). Jako jeho rodiště někdy uváděn německý Waldenhofen. Patrně krátce po 1700 přišel do Prahy, kde se stal žákem | |||
houslaře T. Edlingera a spolužákem J. O. Eberleho. Pracoval | |||
v duchu pražské houslařské školy, jeho nástroje jsou velmi klenuté. Používal smrkové a javorové dřevo, práce byla řemeslně | |||
precizní, nástroje mají dobrý a kultivovaný zvuk. Lak houslí je | |||
většinou neprůhledný, položený na klihovém podkladě a často | |||
oprýskává. 1724 se H. stal malostranským měšťanem. Pracoval | |||
na Malé Straně, 1739–46 v domě „U Zlatého Noha“ (Tomášská 23/10), poté nedaleko v čp. 458 (dnes Hellichova ulice). | |||
Jedny z jeho houslí vyrobených 1737 vlastnil L. van Beethoven. S první manželkou Magdalenou († 4. 11. 1737) neměl | |||
potomky, s druhou manželkou Barborou, roz. Schmidtovou (sňatek 1. 7. 1738), měl syna Karla Josefa H. (1739 až | |||
1811), který pokračoval v rodinném řemesle, a tři dcery, Annu | |||
Marii (* 1741), Marii Terezii Kateřinu (1743–1746) a Marii | |||
Josefu (* 1746). | |||
'''Karel Josef H.''' (též Karl, Carl Joseph, * 1. 11. 1739 Praha, | |||
† 7. 10. 1811 Praha) byl žákem svého otce. Někdy je uváděn | |||
jako žák J. O. Eberleho, u něhož snad pracoval. Po vyučení | |||
odešel do Německa, 1763 se vrátil do Prahy a téhož roku se | |||
stal malostranským měšťanem. Housle, které vyráběl, se podobaly nástrojům Jana Jiřího H. Stal se virtuózem na loutnu | |||
a mandolínu, tiskem vydával hudebniny různých skladatelů, | |||
mj. J. Haydna, L. Koželuha a W. A. Mozarta. 1808–09 působil jako spolustarosta cechu houslařů a zhotovitelů hudebních | |||
nástrojů. 1763 se oženil s Kateřinou, roz. Piestlovou (1742 | |||
až 1814). Měl s ní sedm synů a sedm dcer, mezi nimiž vynikl | |||
nejstarší Karel Boromejský Ondřej H., který pokračoval v rodinném řemesle. Karel Josef H. tragicky utonul ve Vltavě. | |||
'''Karel Boromejský Ondřej H.''' (též Karl Boromäus/Boromeus | |||
Andreas, * 27. 6. 1764 Praha, † 4. 11. 1803) se vyučil u otce. | |||
Jeho vysoce kvalitní housle jsou podobné nástrojům jeho otce | |||
i děda. Byl též opravářem, kromě houslí vyráběl violy, violoncella, kontrabasy a kytary. | |||
'''L:''' Dlabač 1, sl. 608–609; E. E. Homolka, Životopisné zprávy o houslařích | |||
a loutnařích v Praze a okolí 1602–1896, 1896, s. 7–8, 11–12; OSN 11, Doplňky a opravy; W. L. von Lütgendorff, Die Geigen- und Lautenmacher vom | |||
Mittelalter bis zum Gegenwart 2, Frankfurt am Main 1913, s. 357; J. Mařák, Housle, 1923, s. 20–22; Pazdírek 1, s. 382; KSN 5, s. 83; L. Kůs, Vývoj | |||
pražského houslařství, in: Hudba a národ, 1940, s. 108–109; A. Buchner, | |||
Průvodce výstavou české hudební nástroje minulosti, 1950, s. 49; K. Jalovec, | |||
Čeští houslaři, 1959, s. 53–55; HS 1, s. 422–423; F. Skokan, Svět houslí, | |||
1965, s. 43, 143–145, 185; R. Budiš, Housle v proměnách staletí, 1975, s. 35; | |||
BL 1, s. 592; V. Pilař – F. Šrámek, Umění houslařů, 1986, s. 105–106; LDM 1, | |||
s. 531–532; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/ (stav k 10. 4. 2019). | |||
Klára Andresová | |||
[[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]] | [[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]] |
Aktuální verze z 25. 7. 2023, 13:45
HELLMER rodina | |
![]() | |
Povolání |
88- Umělecký řemeslník |
---|---|
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 466 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=143301 |
HELLMER (též HELMER), rodina houslařů
Zakladatelem české houslařské rodiny se stal Jan Jiří H. (též Johann Georg, * 1687 Augsburg, Německo, † 27. 1. 1770 Praha). Jako jeho rodiště někdy uváděn německý Waldenhofen. Patrně krátce po 1700 přišel do Prahy, kde se stal žákem houslaře T. Edlingera a spolužákem J. O. Eberleho. Pracoval v duchu pražské houslařské školy, jeho nástroje jsou velmi klenuté. Používal smrkové a javorové dřevo, práce byla řemeslně precizní, nástroje mají dobrý a kultivovaný zvuk. Lak houslí je většinou neprůhledný, položený na klihovém podkladě a často oprýskává. 1724 se H. stal malostranským měšťanem. Pracoval na Malé Straně, 1739–46 v domě „U Zlatého Noha“ (Tomášská 23/10), poté nedaleko v čp. 458 (dnes Hellichova ulice). Jedny z jeho houslí vyrobených 1737 vlastnil L. van Beethoven. S první manželkou Magdalenou († 4. 11. 1737) neměl potomky, s druhou manželkou Barborou, roz. Schmidtovou (sňatek 1. 7. 1738), měl syna Karla Josefa H. (1739 až 1811), který pokračoval v rodinném řemesle, a tři dcery, Annu Marii (* 1741), Marii Terezii Kateřinu (1743–1746) a Marii Josefu (* 1746).
Karel Josef H. (též Karl, Carl Joseph, * 1. 11. 1739 Praha, † 7. 10. 1811 Praha) byl žákem svého otce. Někdy je uváděn jako žák J. O. Eberleho, u něhož snad pracoval. Po vyučení odešel do Německa, 1763 se vrátil do Prahy a téhož roku se stal malostranským měšťanem. Housle, které vyráběl, se podobaly nástrojům Jana Jiřího H. Stal se virtuózem na loutnu a mandolínu, tiskem vydával hudebniny různých skladatelů, mj. J. Haydna, L. Koželuha a W. A. Mozarta. 1808–09 působil jako spolustarosta cechu houslařů a zhotovitelů hudebních nástrojů. 1763 se oženil s Kateřinou, roz. Piestlovou (1742 až 1814). Měl s ní sedm synů a sedm dcer, mezi nimiž vynikl nejstarší Karel Boromejský Ondřej H., který pokračoval v rodinném řemesle. Karel Josef H. tragicky utonul ve Vltavě.
Karel Boromejský Ondřej H. (též Karl Boromäus/Boromeus Andreas, * 27. 6. 1764 Praha, † 4. 11. 1803) se vyučil u otce. Jeho vysoce kvalitní housle jsou podobné nástrojům jeho otce i děda. Byl též opravářem, kromě houslí vyráběl violy, violoncella, kontrabasy a kytary.
L: Dlabač 1, sl. 608–609; E. E. Homolka, Životopisné zprávy o houslařích a loutnařích v Praze a okolí 1602–1896, 1896, s. 7–8, 11–12; OSN 11, Doplňky a opravy; W. L. von Lütgendorff, Die Geigen- und Lautenmacher vom Mittelalter bis zum Gegenwart 2, Frankfurt am Main 1913, s. 357; J. Mařák, Housle, 1923, s. 20–22; Pazdírek 1, s. 382; KSN 5, s. 83; L. Kůs, Vývoj pražského houslařství, in: Hudba a národ, 1940, s. 108–109; A. Buchner, Průvodce výstavou české hudební nástroje minulosti, 1950, s. 49; K. Jalovec, Čeští houslaři, 1959, s. 53–55; HS 1, s. 422–423; F. Skokan, Svět houslí, 1965, s. 43, 143–145, 185; R. Budiš, Housle v proměnách staletí, 1975, s. 35; BL 1, s. 592; V. Pilař – F. Šrámek, Umění houslařů, 1986, s. 105–106; LDM 1, s. 531–532; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/ (stav k 10. 4. 2019).
Klára Andresová