ADAMÍRA Jiří 2.4.1926-14.8.1993: Porovnání verzí

	Jiří ADAMÍRA
Narození	2.4.1926
Místo narození	Dobrovice u Mladé Boleslavi
Úmrtí	14.8.1993
Místo úmrtí	Praha
Povolání	83- Divadelní interpret nebo herec
Citace	Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 37
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38822

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 15. 8. 2023, 11:43

ADAMÍRA, Jiří, * 2. 4. 1926 Dobrovice u Mladé Boleslavi, † 14. 8. 1993 Praha, herec

Gymnázium a průmyslovou školu vystudoval v Praze. Hereckou dráhu zahájil 1945 v pražském Divadle mladých pionýrů, poté přijal angažmá ve zlínském Městském divadle (1946–50) a ve Státním divadle v Ostravě (1950–62). Vytvořil desítky výrazných postav, zejména v klasickém repertoáru, např. Shakespearova Hamleta a Richarda III., Tylova Jana Husa. Uplatnil v nich jedinečné fyzické dispozice, na nichž rozvinul velký herecký talent. Po příchodu do Prahy patřil k protagonistům pražského Realistického divadla (1962–90). Ztvárnil psychologicky složité postavy her A. P. Čechova (Astrov v Strýčkovi Váňovi, Trigorin v Rackovi), dramatizovaných románech F. M. Dostojevského (Ivan Karamazov v Bratřích Karamazových, Svidrigajlov v Zločinu a trestu), hrách moderních autorů (Archie v Osbornově Komiku). Stejně úspěšně ztělesnil i žánrově různorodé role české klasiky – Lízala v Maryše bratří Mrštíků a Pelopa ve Vrchlického Námluvách Pelopových. Jako člen činohry pražského Národního divadla (1990 až 1993) zúročil herecké zkušenosti zejména v po stavách Serebjakova (A. P. Čechov, Strýček Váňa), Šamana (J. Topol, Sbohem Sokrate) a Antigona (W. Shakespeare, Zimní pohádka). Pojetím herecké tvorby představoval A. vyhraněný typ intelektuálního herce. K prostředkům jeho nepatetického projevu patřila ironie a sarkasmus. Hlasové dispozice uplatňoval rovněž v rozhlase a v dabingu a jako recitátor v pořadech Lyry Pragensis a Violy. Významné herecké příležitosti mu poskytl film a televize (Pátý jezdec je strach, Oldřich a Božena, Příběh lásky a cti, Božská Ema, Konec starých časů, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Španělé v Praze, Byl jednou jeden dům, Putování Jana Ámose, Diplomat, Žena z Koryntu). Ve filmu uplatnil svou silnou individualitu i v detektivních žánrech (Jeden z nich je vrah, Svědectví mrtvých očí), herecké mistrovství prokázal ztvárněním vnitřně noblesních postav (např. policejní rada Korejs v seriálu Panoptikum města pražského), které svou hlubokou lidskostí daly detektivním příběhům nový rozměr.

L: O. Popp, Jeden z předních nejen podle abecedy, in: Československá televize, 17. 10. 1966; J. Císař, Skutečnost snu, in: Divadlo 1966, 6, s. 16; K. Zajíček, Herecké rozjímání J. A., in: Svobodné slovo, 7. 4. 1973, s. 7; FPH 1, s. 9n.; B. Štěpánek, J. A., in: Televize 1991, č. 14, s. 26; Odešel pan herec, in: Svoboda, 18. 8. 1993; Wikipedie.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alice Dubská

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - osoba
 | jméno = Jiří ADAMÍRA
-| obrázek = No male portrait.png
+| obrázek = Adamira Jiri portret.jpg
 | datum narození = 2.4.1926
-| místo narození =
+| místo narození = Dobrovice u Mladé Boleslavi
 | datum úmrtí = 14.8.1993
 | místo úmrtí = Praha
@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 | jiná jména =
-}}<br/><br/>Jiří ADAMÍRA
+| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 37
+}}
+'''ADAMÍRA, Jiří,''' ''* 2. 4. 1926 Dobrovice u Mladé Boleslavi, † 14. 8. 1993 Praha, herec''
+Gymnázium a průmyslovou školu vystudoval v Praze. Hereckou
+dráhu zahájil 1945 v pražském Divadle mladých pionýrů,
+poté přijal angažmá ve zlínském Městském divadle (1946–50)
+a ve Státním divadle v Ostravě (1950–62). Vytvořil desítky
+výrazných postav, zejména v klasickém repertoáru, např.
+Shakespearova Hamleta a Richarda III., Tylova Jana Husa.
+Uplatnil v nich jedinečné fyzické dispozice, na nichž rozvinul
+velký herecký talent. Po příchodu do Prahy patřil k protagonistům
+pražského Realistického divadla (1962–90). Ztvárnil
+psychologicky složité postavy her A. P. Čechova (Astrov
+v ''Strýčkovi'' ''Váňovi'', Trigorin v ''Rackovi''), dramatizovaných románech
+F. M. Dostojevského (Ivan Karamazov v ''Bratřích''
+''Karamazových'', Svidrigajlov v ''Zločinu'' ''a trestu''), hrách moderních
+autorů (Archie v Osbornově ''Komiku''). Stejně úspěšně
+ztělesnil i žánrově různorodé role české klasiky – Lízala v ''Maryše''
+bratří Mrštíků a Pelopa ve Vrchlického ''Námluvách'' ''Pelopových''.
+Jako člen činohry pražského Národního divadla (1990
+až 1993) zúročil herecké zkušenosti zejména v po stavách Serebjakova
+(A. P. Čechov, ''Strýček'' ''Váňa''), Šamana (J. Topol, ''Sbohem''
+''Sokrate'') a Antigona (W. Shakespeare, ''Zimní'' ''pohádka'').
+Pojetím herecké tvorby představoval A. vyhraněný typ intelektuálního
+herce. K prostředkům jeho nepatetického projevu
+patřila ironie a sarkasmus. Hlasové dispozice uplatňoval
+rovněž v rozhlase a v dabingu a jako recitátor v pořadech
+Lyry Pragensis a Violy. Významné herecké příležitosti mu
+poskytl film a televize (''Pátý'' ''jezdec'' ''je'' ''strach'', ''Oldřich'' ''a Božena'',
+''Příběh'' ''lásky a'' ''cti'', ''Božská'' ''Ema'', ''Konec'' ''starých'' ''časů'', ''Modlitba''
+''pro'' ''Kateřinu'' ''Horowitzovou'', ''Španělé v'' ''Praze'', ''Byl'' ''jednou'' ''jeden''
+''dům'', ''Putování'' ''Jana'' ''Ámose'', ''Diplomat'', ''Žena z'' ''Koryntu''). Ve
+filmu uplatnil svou silnou individualitu i v detektivních žánrech
+(''Jeden'' ''z nich'' ''je'' ''vrah,'' ''Svědectví'' ''mrtvých'' ''očí''), herecké
+mistrovství prokázal ztvárněním vnitřně noblesních postav
+(např. policejní rada Korejs v seriálu ''Panoptikum'' ''města'' ''pražského''),
+které svou hlubokou lidskostí daly detektivním příběhům
+nový rozměr.
+'''L:''' O. Popp, Jeden z předních nejen podle abecedy, in: Československá televize,
+. 10. 1966; J. Císař, Skutečnost snu, in: Divadlo 1966, 6, s. 16; K.
+Zajíček, Herecké rozjímání J. A., in: Svobodné slovo, 7. 4. 1973, s. 7; FPH
+, s. 9n.; B. Štěpánek, J. A., in: Televize 1991, č. 14, s. 26; Odešel pan herec,
+in: Svoboda, 18. 8. 1993; [https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Adam%C3%ADra Wikipedie].
+'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/324764 Bibliografie dějin Českých zemí]
+Alice Dubská
-== Literatura ==
- ČBS II; FPH /1, 9; Churáň, 10; Dokumentační přehled. Praha 1990, č. 9; Mlasoboleslavsko, 159; Tomeš I, 21;
 [[Kategorie:C]]
 [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 [[Kategorie:1926]]
+[[Kategorie:Dobrovice]]
 [[Kategorie:1993]]
 [[Kategorie:Praha]]