AMERLINGOVÁ Františka Svatava 2.9.1812-5.10.1887: Porovnání verzí
(AMERLINGOVÁ_Františka_Svatava_2.9.1812-5.10.1887) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 5.10.1887 | | datum úmrtí = 5.10.1887 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 66- Mecenáš | | povolání = 66- Mecenáš<br />61- Pedagog | ||
61- Pedagog | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 80 | ||
}} | |||
'''AMERLINGOVÁ, Františka Svatava''' ''(roz. Michalovicová),'' ''* 2. 9. 1812 Plzeň, † 5. 10. 1887 Praha, pedagožka, filantropka'' | |||
Dcera plzeňského měšťana, kupce Františka Michalovice | |||
a Františky, rozené Kullerové. Od 1847 manželka význačného | |||
českého vlastence, lékaře Karla Slavoje A. (1807–1884). Rodiče | |||
jí umožnili získat soukromým studiem na tehdejší dobu | |||
nadprůměrné vzdělání. Kromě všeobecných znalostí ovládala | |||
vedle češtiny a němčiny také latinu a francouzštinu. Po otcově | |||
smrti se rodina přestěhovala do Prahy. Zde se A. stala vychovatelkou | |||
dětí kovolijce Mencla, který působil v známém, | |||
univerzálně koncipovaném českém učilišti Budeč. Tam pořádal | |||
K. S. Amerling vzdělávací přednášky pro ženy a A. s ním | |||
brzy úzce spolupracovala. 1845 převzala po B. Rajské (1817 | |||
až 1852) vedení budečského dívčího ústavu, 1847 získala | |||
učitelskou aprobaci a stala se jeho ředitelkou. Ústav vedla i po | |||
zániku Budče (1848) až do 1870. Kromě pedagogické činnosti | |||
působila A. také v několika ženských spolcích. Koncem | |||
40. let byla ve výboru Spolku Sestry Slovanské, resp. v jeho | |||
frakci vedené H. Wiśniovskou-Zapovou (1825–1856). Mezi | |||
1865–67 vznikl z popudu A. Spolek sv. Anny, v němž zastávala | |||
až do své smrti funkci jednatelky. Při tomto spolku byl | |||
zřízen počátkem 70. let ústav pro slabomyslné děti – Ernestinum. | |||
A. se stala jeho ředitelkou a její muž vykonával lékařský | |||
dozor. Byla také dlouholetou členkou Ženského výrobního | |||
spolku českého (založen 1871). Přes všechny zásluhy, zejména | |||
o rozvoj dívčího vzdělávání a širokou filantropickou činnost, | |||
zemřela (stejně jako její manžel) českou společností neoblíbena | |||
a nedoceněna. Pochována byla v rodinném hrobě na Budči (obec Zákolany u Kladna). | |||
'''L:''' F. S. A. Životopisná vzpomínka Terézy Novákové, in: Domácí hospodyně, | |||
1887, č. 22, s. 173n., č. 23, s. 181n., č. 24, s. 189n.; KSN 1, s. 169; V. Kučerová, | |||
K historii ženského hnutí v Čechách. Amerlingova éra, 1914; | |||
K. Čondl, Sto let Amerlingova Budče, in.: Věstník pedagogický, 1942, | |||
s. 339n.; LČL 1, s. 59n.; V. Macura, Příběh encyklopedie dam, in: Tvar 5, 5. | |||
3. 1998; E. Hoffmannová, K. S. Amerling, 1982, s. 65n. | |||
'''P:''' SOA Plzeň, Sbírka matrik, fara Plzeň, matrika narozených Plzeň-město | |||
1810–26, kn. č. 8. | |||
Jana Brabencová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:66- Mecenáš]] | [[Kategorie:66- Mecenáš]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:1812]] | [[Kategorie:1812]] | ||
[[Kategorie:Plzeň]] | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 19. 9. 2019, 08:15
Františka Svatava AMERLINGOVÁ | |
![]() | |
Narození | 2.9.1812 |
---|---|
Místo narození | Plzeň |
Úmrtí | 5.10.1887 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
66- Mecenáš 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 80 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39262 |
AMERLINGOVÁ, Františka Svatava (roz. Michalovicová), * 2. 9. 1812 Plzeň, † 5. 10. 1887 Praha, pedagožka, filantropka
Dcera plzeňského měšťana, kupce Františka Michalovice a Františky, rozené Kullerové. Od 1847 manželka význačného českého vlastence, lékaře Karla Slavoje A. (1807–1884). Rodiče jí umožnili získat soukromým studiem na tehdejší dobu nadprůměrné vzdělání. Kromě všeobecných znalostí ovládala vedle češtiny a němčiny také latinu a francouzštinu. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Prahy. Zde se A. stala vychovatelkou dětí kovolijce Mencla, který působil v známém, univerzálně koncipovaném českém učilišti Budeč. Tam pořádal K. S. Amerling vzdělávací přednášky pro ženy a A. s ním brzy úzce spolupracovala. 1845 převzala po B. Rajské (1817 až 1852) vedení budečského dívčího ústavu, 1847 získala učitelskou aprobaci a stala se jeho ředitelkou. Ústav vedla i po zániku Budče (1848) až do 1870. Kromě pedagogické činnosti působila A. také v několika ženských spolcích. Koncem 40. let byla ve výboru Spolku Sestry Slovanské, resp. v jeho frakci vedené H. Wiśniovskou-Zapovou (1825–1856). Mezi 1865–67 vznikl z popudu A. Spolek sv. Anny, v němž zastávala až do své smrti funkci jednatelky. Při tomto spolku byl zřízen počátkem 70. let ústav pro slabomyslné děti – Ernestinum. A. se stala jeho ředitelkou a její muž vykonával lékařský dozor. Byla také dlouholetou členkou Ženského výrobního spolku českého (založen 1871). Přes všechny zásluhy, zejména o rozvoj dívčího vzdělávání a širokou filantropickou činnost, zemřela (stejně jako její manžel) českou společností neoblíbena a nedoceněna. Pochována byla v rodinném hrobě na Budči (obec Zákolany u Kladna).
L: F. S. A. Životopisná vzpomínka Terézy Novákové, in: Domácí hospodyně, 1887, č. 22, s. 173n., č. 23, s. 181n., č. 24, s. 189n.; KSN 1, s. 169; V. Kučerová, K historii ženského hnutí v Čechách. Amerlingova éra, 1914; K. Čondl, Sto let Amerlingova Budče, in.: Věstník pedagogický, 1942, s. 339n.; LČL 1, s. 59n.; V. Macura, Příběh encyklopedie dam, in: Tvar 5, 5. 3. 1998; E. Hoffmannová, K. S. Amerling, 1982, s. 65n.
P: SOA Plzeň, Sbírka matrik, fara Plzeň, matrika narozených Plzeň-město 1810–26, kn. č. 8.
Jana Brabencová