AOSTALLI de Sala Andrea Maria †1586/1587: Porovnání verzí
(AOSTALLI_de_Sala_(de_Pambio)_Andrea_Maria_1500-1586) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Andrea Maria AOSTALLI de Sala | | jméno = Andrea Maria AOSTALLI de Sala | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = ? | ||
| místo narození = | | místo narození = asi Pambio (Itálie) | ||
| datum úmrtí = 1586 | | datum úmrtí = mezi 16.10.1586 – 15.1.1587 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Radlice (Praha) | ||
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 110 | ||
}} | |||
'''AOSTALLI de Sala, Andrea Maria''' ''(též AUSTALIS),'' ''* ? asi Pambio (Itálie), † mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587 Radlice (Praha), stavitel'' | |||
Syn Giovanniho Marii A., od 1548 mistr ve skupině otcových | |||
zedníků, pracujících na Pražském hradě, Královském letohrádku | |||
a špitálu. 1555 stavěl na Křivoklátě, v následujícím | |||
roce pod vedením Bonifáce Wolmuta na patře Královského | |||
letohrádku a 1557 s U. Aostallim na nových pokojích pro | |||
arcivévodu Ferdinanda na Hradě. 1559 předložil spolu s Giovannim | |||
de Campione konkurenční návrh na obnovu staré | |||
sněmovny. Ačkoliv jejich projekt, doplněný rozpočtem H. Tirola, | |||
navrhoval levnější rekonstrukci síně a byl stylově pokročilejší | |||
(rytmické členění stěn sloupy a nikami a bohatá štuková | |||
výzdoba klenby), zvítězila Wolmutova koncepce prostoru | |||
řešeného obdobně jako Vladislavský sál. Pracoval i na dalších stavbách B. Wolmuta a 1567 byl doporučován jako tzv. | |||
''khunstlicher gueter Baumeister''. Žádost o jmenování dvorním | |||
stavitelem byla však odmítnuta. Bydlel v otcově domě v Nerudově | |||
ulici (čp. 216/III) a zemřel v Radlicích u Prahy. | |||
'''D:''' stavební práce na Královském letohrádku v Praze, na Pražském hradě | |||
a obnově zdejší staré sněmovny. | |||
'''L:''' OSN 22, s. 526; Toman 1, s. 28; E. Šamánková, Architektura české renesance, | |||
1961; EČVU s. 33; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986; NEČVU 1, | |||
30n. (kde další literatura). | |||
Karel Kibic | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:Pambio]] | |||
[[Kategorie: | |||
[[Kategorie:1586]] | [[Kategorie:1586]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 21. 9. 2019, 08:37
Andrea Maria AOSTALLI de Sala | |
Narození | ? |
---|---|
Místo narození | asi Pambio (Itálie) |
Úmrtí | mezi 16.10.1586 – 15.1.1587 |
Místo úmrtí | Radlice (Praha) |
Povolání | 74- Architekt |
Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 110 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39470 |
AOSTALLI de Sala, Andrea Maria (též AUSTALIS), * ? asi Pambio (Itálie), † mezi 16. 10. 1586 – 15. 1. 1587 Radlice (Praha), stavitel
Syn Giovanniho Marii A., od 1548 mistr ve skupině otcových zedníků, pracujících na Pražském hradě, Královském letohrádku a špitálu. 1555 stavěl na Křivoklátě, v následujícím roce pod vedením Bonifáce Wolmuta na patře Královského letohrádku a 1557 s U. Aostallim na nových pokojích pro arcivévodu Ferdinanda na Hradě. 1559 předložil spolu s Giovannim de Campione konkurenční návrh na obnovu staré sněmovny. Ačkoliv jejich projekt, doplněný rozpočtem H. Tirola, navrhoval levnější rekonstrukci síně a byl stylově pokročilejší (rytmické členění stěn sloupy a nikami a bohatá štuková výzdoba klenby), zvítězila Wolmutova koncepce prostoru řešeného obdobně jako Vladislavský sál. Pracoval i na dalších stavbách B. Wolmuta a 1567 byl doporučován jako tzv. khunstlicher gueter Baumeister. Žádost o jmenování dvorním stavitelem byla však odmítnuta. Bydlel v otcově domě v Nerudově ulici (čp. 216/III) a zemřel v Radlicích u Prahy.
D: stavební práce na Královském letohrádku v Praze, na Pražském hradě a obnově zdejší staré sněmovny.
L: OSN 22, s. 526; Toman 1, s. 28; E. Šamánková, Architektura české renesance, 1961; EČVU s. 33; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986; NEČVU 1, 30n. (kde další literatura).
Karel Kibic