AXMAN Emil 3.6.1887-25.1.1949: Porovnání verzí
(AXMAN_Emil_3.6.1887-25.1.1949) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Emil AXMAN | | jméno = Emil AXMAN | ||
| obrázek = | | obrázek = Axman Emil portret.jpg | ||
| datum narození = 3.6.1887 | | datum narození = 3.6.1887 | ||
| místo narození = Rataje | | místo narození = Rataje u Kroměříže | ||
| datum úmrtí = 25.1.1949 | | datum úmrtí = 25.1.1949 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel<br />73- Uměnovědec nebo historik umění<br />53- Historik<br /> | ||
73- Uměnovědec nebo historik umění | |||
53- Historik | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 150-151 | ||
}} | |||
'''AXMAN, Emil,''' ''* 3. 6. 1887 Rataje u Kroměříže, † 25. 1. 1949 Praha, hudební skladatel, historik, archivář'' | |||
Syn učitele Viléma A. a Marie A., rozené Mackové. 1893 se | |||
rodina přestěhovala do blízké Chropyně. Rodinné prostředí | |||
odmalička kultivovalo jeho hudební vlohy. Za gymnaziálních | |||
studií v Kroměříži se věnoval sborovému zpěvu (mj. u F. Vachka), | |||
hře na klavír a také historii. Již tam se projevil jeho hudební | |||
talent a vztah k lidové písni. Zpíval v Moravanu a | |||
v chrámovém sboru u sv. Mořice. Sám založil a vedl studentský | |||
pěvecký kroužek Smečka a skládal první sbory. Po maturitě | |||
1906 odešel do Prahy na filozofickou fakultu, kde studoval | |||
historii a hudební vědu u Z. Nejedlého a estetiku | |||
u O. Hostinského. 1912 obhájil disertaci o moravských | |||
operách 18. století, 1908–10 ještě dále studoval zpěv u sbormistra | |||
a hudebního skladatele F. Spilky, skladbu u V. Nováka, | |||
později i kontrapunkt u O. Ostrčila a zpíval v Hlaholu. První | |||
studie o A. Dvořákovi a Z. Fibichovi publikoval v časopisech | |||
''Smetana'' a ''Dalibor''. Od 1913 pracoval v knihovně Národního | |||
muzea jako správce hudebního archivu, který vedl až do své | |||
smrti. Z práce knihovníka i komponisty jej vytrhla 1. světová | |||
válka, jíž se účastnil jako důstojník vozatajstva. Válečná zkušenost | |||
A. hluboce traumatizovala a formovala jeho humanistický | |||
a pacifistický postoj, který byl patrný i v tvorbě. Jeho | |||
rozsáhlé dílo zahrnuje hudbu světskou i duchovní, písně, | |||
úpravy lidových písní, sbory, kantáty, ale také klavírní, komorní, | |||
koncertantní a orchestrální skladby. A. tvorba tíhnula | |||
spíše k tradici fibichovské než novákovské. Nesouhlasil s atonalitou, | |||
plně se však angažoval v hledání nových výrazových | |||
prostředků. S modernismem se vyrovnával zvláště ve 3. klavírní | |||
sonátě, violoncellové sonátě (1924), 2. smyčcovém | |||
kvartetu a v klavírním triu (1925). Počínaje 2. symfonií se od | |||
těchto vlivů oprostil a obrátil se k českým klasikům a moravské | |||
lidové hudbě. Pod vlivem O. Hostinského sbíral a upravoval | |||
slovácké písně a tance. Také jako hudební historik vášnivě | |||
přilnul k Moravě (''Morava'' ''v české'' ''hudbě 19.'' ''století'', | |||
1920). A. publikoval četné hudebněvědné články v časopisech | |||
''Smetana'', ''Zvon'', ''Hudba'', ''Listy'' ''Hudební'' ''matice'' aj. Věnoval | |||
se i lidové hudbě české a ruské, akcentoval rovněž sociální | |||
tematiku (''Balada o'' ''očích topičových'', 1927). S oblibou zhudebňoval | |||
texty českých básníků O. Březiny, J. Wolkra | |||
a F. Šrámka, pod dojmem hrozící války se 1938 pokusil | |||
o vlastní verzi ''Stabat'' ''mater''. Ke konci života komponoval | |||
skladby s protiválečnou tematikou (6. symfonie, 1940–42, | |||
věnovaná při pražské premiéře 1945 „Mučedníkům, kteří se | |||
nedočkali“). 1920–27 byl jednatelem Spolku pro moderní | |||
hudbu. Za protektorátu vykonával funkci ředitele knihovny | |||
Národního muzea. V květnu 1945 krátce řídil celé muzeum, | |||
ze zdravotních důvodů musel rezignovat. Citlivost vůči sociálním | |||
tématům, rusofilské sklony a zvláště obdiv k Rudé armádě | |||
přivedly A. po skončení války do KSČ. Již 1944 u něho | |||
propuklo vážné onemocnění, kterému po několika letech | |||
podlehl. Už za života mu Rataje a Kroměříž udělily čestné občanství, k 60. narozeninám provedla Česká filharmonie | |||
jeho skladby. Byl pohřben do čestného hrobu v Kroměříži. | |||
Jeho památce byla věnována pamětní síň v chropyňském | |||
zámku. | |||
'''D:''' soupis in: F. Pala, E. A. Život a dílo, 1966, s. 359n. | |||
'''L:''' E. A., in: Listy Hudební matice 1927, č. 5, s. 141n.; J. Hilgartner, E. A. | |||
v životě a díle, Kroměříž 1949 (katalog výstavy); B. Vomáčka, HS 1, s. 36n.; | |||
F. Pala, c. d. | |||
'''P:''' Muzeum Kroměřížska; Národní muzeum Praha – Muzeum české hudby. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/51004 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Josef Boček, Jan Špaček | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
Řádek 19: | Řádek 85: | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
[[Kategorie:Rataje]] | [[Kategorie:Rataje]] | ||
[[Kategorie:1949]] | [[Kategorie:1949]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 22. 9. 2019, 14:19
Emil AXMAN | |
Narození | 3.6.1887 |
---|---|
Místo narození | Rataje u Kroměříže |
Úmrtí | 25.1.1949 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
77- Hudební skladatel 73- Uměnovědec nebo historik umění 53- Historik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 150-151 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39812 |
AXMAN, Emil, * 3. 6. 1887 Rataje u Kroměříže, † 25. 1. 1949 Praha, hudební skladatel, historik, archivář
Syn učitele Viléma A. a Marie A., rozené Mackové. 1893 se rodina přestěhovala do blízké Chropyně. Rodinné prostředí odmalička kultivovalo jeho hudební vlohy. Za gymnaziálních studií v Kroměříži se věnoval sborovému zpěvu (mj. u F. Vachka), hře na klavír a také historii. Již tam se projevil jeho hudební talent a vztah k lidové písni. Zpíval v Moravanu a v chrámovém sboru u sv. Mořice. Sám založil a vedl studentský pěvecký kroužek Smečka a skládal první sbory. Po maturitě 1906 odešel do Prahy na filozofickou fakultu, kde studoval historii a hudební vědu u Z. Nejedlého a estetiku u O. Hostinského. 1912 obhájil disertaci o moravských operách 18. století, 1908–10 ještě dále studoval zpěv u sbormistra a hudebního skladatele F. Spilky, skladbu u V. Nováka, později i kontrapunkt u O. Ostrčila a zpíval v Hlaholu. První studie o A. Dvořákovi a Z. Fibichovi publikoval v časopisech Smetana a Dalibor. Od 1913 pracoval v knihovně Národního muzea jako správce hudebního archivu, který vedl až do své smrti. Z práce knihovníka i komponisty jej vytrhla 1. světová válka, jíž se účastnil jako důstojník vozatajstva. Válečná zkušenost A. hluboce traumatizovala a formovala jeho humanistický a pacifistický postoj, který byl patrný i v tvorbě. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje hudbu světskou i duchovní, písně, úpravy lidových písní, sbory, kantáty, ale také klavírní, komorní, koncertantní a orchestrální skladby. A. tvorba tíhnula spíše k tradici fibichovské než novákovské. Nesouhlasil s atonalitou, plně se však angažoval v hledání nových výrazových prostředků. S modernismem se vyrovnával zvláště ve 3. klavírní sonátě, violoncellové sonátě (1924), 2. smyčcovém kvartetu a v klavírním triu (1925). Počínaje 2. symfonií se od těchto vlivů oprostil a obrátil se k českým klasikům a moravské lidové hudbě. Pod vlivem O. Hostinského sbíral a upravoval slovácké písně a tance. Také jako hudební historik vášnivě přilnul k Moravě (Morava v české hudbě 19. století, 1920). A. publikoval četné hudebněvědné články v časopisech Smetana, Zvon, Hudba, Listy Hudební matice aj. Věnoval se i lidové hudbě české a ruské, akcentoval rovněž sociální tematiku (Balada o očích topičových, 1927). S oblibou zhudebňoval texty českých básníků O. Březiny, J. Wolkra a F. Šrámka, pod dojmem hrozící války se 1938 pokusil o vlastní verzi Stabat mater. Ke konci života komponoval skladby s protiválečnou tematikou (6. symfonie, 1940–42, věnovaná při pražské premiéře 1945 „Mučedníkům, kteří se nedočkali“). 1920–27 byl jednatelem Spolku pro moderní hudbu. Za protektorátu vykonával funkci ředitele knihovny Národního muzea. V květnu 1945 krátce řídil celé muzeum, ze zdravotních důvodů musel rezignovat. Citlivost vůči sociálním tématům, rusofilské sklony a zvláště obdiv k Rudé armádě přivedly A. po skončení války do KSČ. Již 1944 u něho propuklo vážné onemocnění, kterému po několika letech podlehl. Už za života mu Rataje a Kroměříž udělily čestné občanství, k 60. narozeninám provedla Česká filharmonie jeho skladby. Byl pohřben do čestného hrobu v Kroměříži. Jeho památce byla věnována pamětní síň v chropyňském zámku.
D: soupis in: F. Pala, E. A. Život a dílo, 1966, s. 359n.
L: E. A., in: Listy Hudební matice 1927, č. 5, s. 141n.; J. Hilgartner, E. A. v životě a díle, Kroměříž 1949 (katalog výstavy); B. Vomáčka, HS 1, s. 36n.; F. Pala, c. d.
P: Muzeum Kroměřížska; Národní muzeum Praha – Muzeum české hudby.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Josef Boček, Jan Špaček