ČERMÁK Jan Blahoslav 6.2.1903-24.1.1988: Porovnání verzí
(ČERMÁK_Jan_Blahoslav_6.2.1903-24.1.1989) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.2.1903 | | datum narození = 6.2.1903 | ||
| místo narození = | | místo narození = Židlochovice u Brna | ||
| datum úmrtí = 24.1. | | datum úmrtí = 24.1.1988 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Ostrava | ||
| povolání = 14- Hydrolog | | povolání = 14- Hydrolog<br />29- Stavař | ||
29- Stavař | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 595-596 | ||
}} | |||
'''ČERMÁK, Jan Blahoslav''', ''* 6. 2. 1903 Židlochovice u Brna, † 24. 1. 1988 Ostrava, vodohospodář, odborný spisovatel'' | |||
Pocházel z rodiny moravskoslezského zemského advokáta | |||
a vlastence. Nejprve studoval 1914–22 na reálném gymnáziu | |||
v Boskovicích a v Brně a po maturitě směr vodohospodářský | |||
na odboru inženýrského stavitelství ČVŠT v Brně | |||
(1922–28). Tam byl promován inženýrem. Po studiích působil | |||
krátce v melioračním oddělení Zemské správní komise | |||
v Opavě. Po jejím zrušení byl přeložen do melioračního | |||
oddělení Zemského úřadu v Brně (1928–30) a do oddělení | |||
pro stavbu přehrad (1930–34). Vypracoval několik projektů | |||
na odvodnění pozemků a rekonstrukci rybníků v obcích, na | |||
rekonstrukci státních a okresních silnic a na silniční přeložky | |||
před výstavbou Vranovské a Kníničské (Brněnské) přehrady. | |||
Kromě toho převzal stavební dozor při stavbách silničních | |||
komunikací v souvislosti s budováním druhé přehrady na | |||
Svratce. 1934–42 působil v Ostravě jako projektant a vedoucí | |||
stavební správce při úpravách řek Odry, Ostravice a Lučiny. | |||
Navíc konzultoval řešení zásobování užitkovou vodou ve | |||
Vítkovických železárnách. 1942 byl penzionován jako politicky | |||
nespolehlivý. Otevřel si vlastní civilně technickou projekční | |||
kancelář v Moravské Ostravě. Zpracovával vodoprávní | |||
posudky a podklady pro rekonstrukci říčních děl, odvodnění | |||
průmyslových závodů a výstavbu čističek odpadních vod. | |||
1944 byl internován v táboře v Postoloprtech. | |||
Po osvobození se vrátil do státní služby. Přijal místo přednosty | |||
oddělení pro úpravu splavných toků a přehrad expozitury | |||
ZNV v Ostravě, kde např. vypracoval se spolupracovníky | |||
elaborát o možnostech výstavby přehrad v povodí Odry, | |||
1949 přešel do přehradního oddělení technického referátu | |||
tamního KNV. Mezitím byl 1946 jmenován technickým radou | |||
s účinností od 1942 a 1947 vrchním technickým radou. | |||
Na brněnské technice obhájil disertační práci ''Vodní stavby'' | |||
''v poddolovaném území'' a byl promován doktorem technických | |||
věd (Dr. techn., 1946). | |||
Projektoval, zastupoval investora a vedl výstavbu údolních | |||
přehrad na řece Moravici u Kružberka a na řece Lučině | |||
u Žermanic (1951–57) s převodem vody z řeky Morávky. | |||
1949–52 zasedal jako člen vodohospodářské komise při | |||
Hospodářské radě předsednictva vlády s pověřením provádět | |||
místní vodohospodářský průzkum pro Státní vodohospodářský | |||
plán. Tehdy ztratil důvěru režimu i nadřízených. 1955 | |||
přešel do technického referátu Báňských projektů Ostrava, | |||
kde se věnoval otázkám zásobování vodou a jejího čištění či | |||
likvidace slaných důlních vod v ostravsko-karvinských dolech. | |||
1964 odešel do výslužby. | |||
Byl autorem mj. tří patentovaných výzkumných prací (''Způsob'' | |||
''zatěsňování průsakových cest do důlních děl'', ''Způsob selektivního'' | |||
''zachycování kalů s vysokou měrnou váhou z odpadních'' | |||
''vod'', ''Způsob získávání spalitelných kalů zachycených při čištění'' | |||
''odpadních vod u uhelných, zejména flotačních prádel'', 1961, | |||
s A. Bišickým a J. Šmolkou). Jako známý a respektovaný odborník | |||
zasedal v různých ministerských komisích i ve Státním | |||
výboru pro rozvoj techniky. Po odchodu do výslužby | |||
pokračoval v expertní, poradenské, přednáškové a publikační | |||
činnosti. Uveřejnil několik desítek odborných studií a článků | |||
z oboru vodního hospodářství a napsal paměti. 1973 | |||
vybudoval stálou muzejní expozici o výstavbě vodního díla | |||
Kružberk na Moravici v objektu nad touto přehradou. 1938 | |||
se oženil s PhDr. Zdeňkou Kosovou, profesorkou na gymnáziu, | |||
spolu měli dva syny. Jan Č. (* 1939) pracoval jako chemik | |||
a ředitel Ústavu teoretických základů chemické techniky | |||
ČSAV v Praze (1980–92), Tomáš Č. (* 1943) je odborníkem | |||
na silnoproudou elektrotechniku a rektorem Vysoké školy | |||
báňské – Technické univerzity v Ostravě. Č. byl pochován | |||
v rodinné hrobce v Židlochovicích u Brna. | |||
'''D:''' Slezsko 3, s. 30 (se soupisem prací a literatury), výběr: O účincích poklesů | |||
povrchu v oblasti kamenouhelné na vodní stavby, 1947; Technická práce | |||
na Ostravsku 1936–1946. 1947, s. 89n., 97n., 100n.; Výstavba přehrad | |||
v povodí Odry pro zásobování ostravsko-karvinského revíru a plavební cesty | |||
Dunaj – Odra vodou, in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 7, 1947, s. 44n.; | |||
Vodohospodářský problém Ostravska, in: Vodní hospodářství 1952, č. 2, | |||
s. 54n.; Použití tenzometrů v závlahovém provozu, in: tamtéž, 1969-A, č. 10, | |||
s. 290n.; Komplexní národohospodářská a vodohospodářská studie využití | |||
řeky Moravice, 1968; Přehrada na Moravici u Kružberka, 1969; Zahájení | |||
výstavby přehrad v povodí Odry, in: Vodní hospodářství v povodí Odry | |||
1945–1970, 1972, s. 88n. | |||
'''L:''' Dr. Ing. J. Č. sedmdesátníkem, in: Vodní hospodářství 23, 1973-A, č. 1, | |||
s. 4; Ing. Dr. techn. J. Č. pětasedmdesátníkem, in: Oderský mlýn. Zpravodaj | |||
vodohospodářské skupiny povodí Odry Kruhu přátel technického muzea | |||
v Brně 1978, s. 17n.; A. K., Za J. Č., in: Vlastivědné listy (Opava) 15, 1989, | |||
č. 1, s. 43n.; O. Bosch, Šance (http://www.pod.cz/kapka/kapka–2004-04. | |||
pdf ). | |||
'''P:''' MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 2 198, římskokatolický | |||
farní úřad Židlochovice, matrika narozených, sv. VII, fol. 423; Archiv města | |||
Ostravy, J. Č., osobní fond (nepublikované paměti, osobní korespondence); | |||
Archiv VUT Brno, Odbor inženýrského stavitelství, inv. č. 16–20, inv. | |||
č. 115, inv. č. 171 (disertační práce J. B. Č.). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/51665 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Magdalena Čoupková, Gustav Novotný | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:14- Hydrolog]] | [[Kategorie:14- Hydrolog]] | ||
Řádek 16: | Řádek 115: | ||
[[Kategorie:1903]] | [[Kategorie:1903]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Židlochovice]] | ||
[[Kategorie:1988]] | |||
[[Kategorie:Brno]] |
Aktuální verze z 13. 10. 2019, 10:02
Jan Blahoslav ČERMÁK | |
![]() | |
Narození | 6.2.1903 |
---|---|
Místo narození | Židlochovice u Brna |
Úmrtí | 24.1.1988 |
Místo úmrtí | Ostrava |
Povolání |
14- Hydrolog 29- Stavař |
Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 595-596 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40471 |
ČERMÁK, Jan Blahoslav, * 6. 2. 1903 Židlochovice u Brna, † 24. 1. 1988 Ostrava, vodohospodář, odborný spisovatel
Pocházel z rodiny moravskoslezského zemského advokáta a vlastence. Nejprve studoval 1914–22 na reálném gymnáziu v Boskovicích a v Brně a po maturitě směr vodohospodářský na odboru inženýrského stavitelství ČVŠT v Brně (1922–28). Tam byl promován inženýrem. Po studiích působil krátce v melioračním oddělení Zemské správní komise v Opavě. Po jejím zrušení byl přeložen do melioračního oddělení Zemského úřadu v Brně (1928–30) a do oddělení pro stavbu přehrad (1930–34). Vypracoval několik projektů na odvodnění pozemků a rekonstrukci rybníků v obcích, na rekonstrukci státních a okresních silnic a na silniční přeložky před výstavbou Vranovské a Kníničské (Brněnské) přehrady. Kromě toho převzal stavební dozor při stavbách silničních komunikací v souvislosti s budováním druhé přehrady na Svratce. 1934–42 působil v Ostravě jako projektant a vedoucí stavební správce při úpravách řek Odry, Ostravice a Lučiny. Navíc konzultoval řešení zásobování užitkovou vodou ve Vítkovických železárnách. 1942 byl penzionován jako politicky nespolehlivý. Otevřel si vlastní civilně technickou projekční kancelář v Moravské Ostravě. Zpracovával vodoprávní posudky a podklady pro rekonstrukci říčních děl, odvodnění průmyslových závodů a výstavbu čističek odpadních vod. 1944 byl internován v táboře v Postoloprtech.
Po osvobození se vrátil do státní služby. Přijal místo přednosty oddělení pro úpravu splavných toků a přehrad expozitury ZNV v Ostravě, kde např. vypracoval se spolupracovníky elaborát o možnostech výstavby přehrad v povodí Odry, 1949 přešel do přehradního oddělení technického referátu tamního KNV. Mezitím byl 1946 jmenován technickým radou s účinností od 1942 a 1947 vrchním technickým radou. Na brněnské technice obhájil disertační práci Vodní stavby v poddolovaném území a byl promován doktorem technických věd (Dr. techn., 1946).
Projektoval, zastupoval investora a vedl výstavbu údolních přehrad na řece Moravici u Kružberka a na řece Lučině u Žermanic (1951–57) s převodem vody z řeky Morávky. 1949–52 zasedal jako člen vodohospodářské komise při Hospodářské radě předsednictva vlády s pověřením provádět místní vodohospodářský průzkum pro Státní vodohospodářský plán. Tehdy ztratil důvěru režimu i nadřízených. 1955 přešel do technického referátu Báňských projektů Ostrava, kde se věnoval otázkám zásobování vodou a jejího čištění či likvidace slaných důlních vod v ostravsko-karvinských dolech. 1964 odešel do výslužby.
Byl autorem mj. tří patentovaných výzkumných prací (Způsob zatěsňování průsakových cest do důlních děl, Způsob selektivního zachycování kalů s vysokou měrnou váhou z odpadních vod, Způsob získávání spalitelných kalů zachycených při čištění odpadních vod u uhelných, zejména flotačních prádel, 1961, s A. Bišickým a J. Šmolkou). Jako známý a respektovaný odborník zasedal v různých ministerských komisích i ve Státním výboru pro rozvoj techniky. Po odchodu do výslužby pokračoval v expertní, poradenské, přednáškové a publikační činnosti. Uveřejnil několik desítek odborných studií a článků z oboru vodního hospodářství a napsal paměti. 1973 vybudoval stálou muzejní expozici o výstavbě vodního díla Kružberk na Moravici v objektu nad touto přehradou. 1938 se oženil s PhDr. Zdeňkou Kosovou, profesorkou na gymnáziu, spolu měli dva syny. Jan Č. (* 1939) pracoval jako chemik a ředitel Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV v Praze (1980–92), Tomáš Č. (* 1943) je odborníkem na silnoproudou elektrotechniku a rektorem Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě. Č. byl pochován v rodinné hrobce v Židlochovicích u Brna.
D: Slezsko 3, s. 30 (se soupisem prací a literatury), výběr: O účincích poklesů povrchu v oblasti kamenouhelné na vodní stavby, 1947; Technická práce na Ostravsku 1936–1946. 1947, s. 89n., 97n., 100n.; Výstavba přehrad v povodí Odry pro zásobování ostravsko-karvinského revíru a plavební cesty Dunaj – Odra vodou, in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 7, 1947, s. 44n.; Vodohospodářský problém Ostravska, in: Vodní hospodářství 1952, č. 2, s. 54n.; Použití tenzometrů v závlahovém provozu, in: tamtéž, 1969-A, č. 10, s. 290n.; Komplexní národohospodářská a vodohospodářská studie využití řeky Moravice, 1968; Přehrada na Moravici u Kružberka, 1969; Zahájení výstavby přehrad v povodí Odry, in: Vodní hospodářství v povodí Odry 1945–1970, 1972, s. 88n.
L: Dr. Ing. J. Č. sedmdesátníkem, in: Vodní hospodářství 23, 1973-A, č. 1, s. 4; Ing. Dr. techn. J. Č. pětasedmdesátníkem, in: Oderský mlýn. Zpravodaj vodohospodářské skupiny povodí Odry Kruhu přátel technického muzea v Brně 1978, s. 17n.; A. K., Za J. Č., in: Vlastivědné listy (Opava) 15, 1989, č. 1, s. 43n.; O. Bosch, Šance (http://www.pod.cz/kapka/kapka–2004-04. pdf ).
P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 2 198, římskokatolický farní úřad Židlochovice, matrika narozených, sv. VII, fol. 423; Archiv města Ostravy, J. Č., osobní fond (nepublikované paměti, osobní korespondence); Archiv VUT Brno, Odbor inženýrského stavitelství, inv. č. 16–20, inv. č. 115, inv. č. 171 (disertační práce J. B. Č.).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Magdalena Čoupková, Gustav Novotný