ČERMÁK Jan Blahoslav 6.2.1903-24.1.1988: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ČERMÁK_Jan_Blahoslav_6.2.1903-24.1.1989)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 6.2.1903
| datum narození = 6.2.1903
| místo narození =  
| místo narození = Židlochovice u Brna
| datum úmrtí = 24.1.1989
| datum úmrtí = 24.1.1988
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Ostrava
| povolání = 14- Hydrolog
| povolání = 14- Hydrolog<br />29- Stavař
29- Stavař


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan Blahoslav ČERMÁK
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 595-596
}}
'''ČERMÁK, Jan Blahoslav''', ''* 6. 2. 1903 Židlochovice u Brna, † 24. 1. 1988 Ostrava, vodohospodář, odborný spisovatel''
 
Pocházel z rodiny moravskoslezského zemského advokáta
a vlastence. Nejprve studoval 1914–22 na reálném gymnáziu
v Boskovicích a v Brně a po maturitě směr vodohospodářský
na odboru inženýrského stavitelství ČVŠT v Brně
(1922–28). Tam byl promován inženýrem. Po studiích působil
krátce v melioračním oddělení Zemské správní komise
v Opavě. Po jejím zrušení byl přeložen do melioračního
oddělení Zemského úřadu v Brně (1928–30) a do oddělení
pro stavbu přehrad (1930–34). Vypracoval několik projektů
na odvodnění pozemků a rekonstrukci rybníků v obcích, na
rekonstrukci státních a okresních silnic a na silniční přeložky
před výstavbou Vranovské a Kníničské (Brněnské) přehrady.
Kromě toho převzal stavební dozor při stavbách silničních
komunikací v souvislosti s budováním druhé přehrady na
Svratce. 1934–42 působil v Ostravě jako projektant a vedoucí
stavební správce při úpravách řek Odry, Ostravice a Lučiny.
Navíc konzultoval řešení zásobování užitkovou vodou ve
Vítkovických železárnách. 1942 byl penzionován jako politicky
nespolehlivý. Otevřel si vlastní civilně technickou projekční
kancelář v Moravské Ostravě. Zpracovával vodoprávní
posudky a podklady pro rekonstrukci říčních děl, odvodnění
průmyslových závodů a výstavbu čističek odpadních vod.
1944 byl internován v táboře v Postoloprtech.
 
Po osvobození se vrátil do státní služby. Přijal místo přednosty
oddělení pro úpravu splavných toků a přehrad expozitury
ZNV v Ostravě, kde např. vypracoval se spolupracovníky
elaborát o možnostech výstavby přehrad v povodí Odry,
1949 přešel do přehradního oddělení technického referátu
tamního KNV. Mezitím byl 1946 jmenován technickým radou
s účinností od 1942 a 1947 vrchním technickým radou.
Na brněnské technice obhájil disertační práci ''Vodní stavby''
''v poddolovaném území'' a byl promován doktorem technických
věd (Dr. techn., 1946).
 
Projektoval, zastupoval investora a vedl výstavbu údolních
přehrad na řece Moravici u Kružberka a na řece Lučině
u Žermanic (1951–57) s převodem vody z řeky Morávky.
1949–52 zasedal jako člen vodohospodářské komise při
Hospodářské radě předsednictva vlády s pověřením provádět
místní vodohospodářský průzkum pro Státní vodohospodářský
plán. Tehdy ztratil důvěru režimu i nadřízených. 1955
přešel do technického referátu Báňských projektů Ostrava,
kde se věnoval otázkám zásobování vodou a jejího čištění či
likvidace slaných důlních vod v ostravsko-karvinských dolech.
1964 odešel do výslužby.
 
Byl autorem mj. tří patentovaných výzkumných prací (''Způsob''
''zatěsňování průsakových cest do důlních děl'', ''Způsob selektivního''
''zachycování kalů s vysokou měrnou váhou z odpadních''
''vod'', ''Způsob získávání spalitelných kalů zachycených při čištění''
''odpadních vod u uhelných, zejména flotačních prádel'', 1961,
s A. Bišickým a J. Šmolkou). Jako známý a respektovaný odborník
zasedal v různých ministerských komisích i ve Státním
výboru pro rozvoj techniky. Po odchodu do výslužby
pokračoval v expertní, poradenské, přednáškové a publikační
činnosti. Uveřejnil několik desítek odborných studií a článků
z oboru vodního hospodářství a napsal paměti. 1973
vybudoval stálou muzejní expozici o výstavbě vodního díla
Kružberk na Moravici v objektu nad touto přehradou. 1938
se oženil s PhDr. Zdeňkou Kosovou, profesorkou na gymnáziu,
spolu měli dva syny. Jan Č. (* 1939) pracoval jako chemik
a ředitel Ústavu teoretických základů chemické techniky
ČSAV v Praze (1980–92), Tomáš Č. (* 1943) je odborníkem
na silnoproudou elektrotechniku a rektorem Vysoké školy
báňské – Technické univerzity v Ostravě. Č. byl pochován
v rodinné hrobce v Židlochovicích u Brna.
 
'''D:''' Slezsko 3, s. 30 (se soupisem prací a literatury), výběr: O účincích poklesů
povrchu v oblasti kamenouhelné na vodní stavby, 1947; Technická práce
na Ostravsku 1936–1946. 1947, s. 89n., 97n., 100n.; Výstavba přehrad
v povodí Odry pro zásobování ostravsko-karvinského revíru a plavební cesty
Dunaj – Odra vodou, in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 7, 1947, s. 44n.;
Vodohospodářský problém Ostravska, in: Vodní hospodářství 1952, č. 2,
s. 54n.; Použití tenzometrů v závlahovém provozu, in: tamtéž, 1969-A, č. 10,
s. 290n.; Komplexní národohospodářská a vodohospodářská studie využití
řeky Moravice, 1968; Přehrada na Moravici u Kružberka, 1969; Zahájení
výstavby přehrad v povodí Odry, in: Vodní hospodářství v povodí Odry
1945–1970, 1972, s. 88n.
 
'''L:''' Dr. Ing. J. Č. sedmdesátníkem, in: Vodní hospodářství 23, 1973-A, č. 1,
s. 4; Ing. Dr. techn. J. Č. pětasedmdesátníkem, in: Oderský mlýn. Zpravodaj
vodohospodářské skupiny povodí Odry Kruhu přátel technického muzea
v Brně 1978, s. 17n.; A. K., Za J. Č., in: Vlastivědné listy (Opava) 15, 1989,
č. 1, s. 43n.; O. Bosch, Šance (http://www.pod.cz/kapka/kapka–2004-04.
pdf ).
 
'''P:''' MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 2 198, římskokatolický
farní úřad Židlochovice, matrika narozených, sv. VII, fol. 423; Archiv města
Ostravy, J. Č., osobní fond (nepublikované paměti, osobní korespondence);
Archiv VUT Brno, Odbor inženýrského stavitelství, inv. č. 16–20, inv.
č. 115, inv. č. 171 (disertační práce J. B. Č.).
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/51665 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
Magdalena Čoupková, Gustav Novotný
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:14- Hydrolog]]
[[Kategorie:14- Hydrolog]]
Řádek 16: Řádek 115:


[[Kategorie:1903]]
[[Kategorie:1903]]
[[Kategorie:1989]]
[[Kategorie:Židlochovice]]
[[Kategorie:1988]]
[[Kategorie:Brno]]

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 10:02

Jan Blahoslav ČERMÁK
Narození 6.2.1903
Místo narození Židlochovice u Brna
Úmrtí 24.1.1988
Místo úmrtí Ostrava
Povolání 14- Hydrolog
29- Stavař
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 595-596
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40471

ČERMÁK, Jan Blahoslav, * 6. 2. 1903 Židlochovice u Brna, † 24. 1. 1988 Ostrava, vodohospodář, odborný spisovatel

Pocházel z rodiny moravskoslezského zemského advokáta a vlastence. Nejprve studoval 1914–22 na reálném gymnáziu v Boskovicích a v Brně a po maturitě směr vodohospodářský na odboru inženýrského stavitelství ČVŠT v Brně (1922–28). Tam byl promován inženýrem. Po studiích působil krátce v melioračním oddělení Zemské správní komise v Opavě. Po jejím zrušení byl přeložen do melioračního oddělení Zemského úřadu v Brně (1928–30) a do oddělení pro stavbu přehrad (1930–34). Vypracoval několik projektů na odvodnění pozemků a rekonstrukci rybníků v obcích, na rekonstrukci státních a okresních silnic a na silniční přeložky před výstavbou Vranovské a Kníničské (Brněnské) přehrady. Kromě toho převzal stavební dozor při stavbách silničních komunikací v souvislosti s budováním druhé přehrady na Svratce. 1934–42 působil v Ostravě jako projektant a vedoucí stavební správce při úpravách řek Odry, Ostravice a Lučiny. Navíc konzultoval řešení zásobování užitkovou vodou ve Vítkovických železárnách. 1942 byl penzionován jako politicky nespolehlivý. Otevřel si vlastní civilně technickou projekční kancelář v Moravské Ostravě. Zpracovával vodoprávní posudky a podklady pro rekonstrukci říčních děl, odvodnění průmyslových závodů a výstavbu čističek odpadních vod. 1944 byl internován v táboře v Postoloprtech.

Po osvobození se vrátil do státní služby. Přijal místo přednosty oddělení pro úpravu splavných toků a přehrad expozitury ZNV v Ostravě, kde např. vypracoval se spolupracovníky elaborát o možnostech výstavby přehrad v povodí Odry, 1949 přešel do přehradního oddělení technického referátu tamního KNV. Mezitím byl 1946 jmenován technickým radou s účinností od 1942 a 1947 vrchním technickým radou. Na brněnské technice obhájil disertační práci Vodní stavby v poddolovaném území a byl promován doktorem technických věd (Dr. techn., 1946).

Projektoval, zastupoval investora a vedl výstavbu údolních přehrad na řece Moravici u Kružberka a na řece Lučině u Žermanic (1951–57) s převodem vody z řeky Morávky. 1949–52 zasedal jako člen vodohospodářské komise při Hospodářské radě předsednictva vlády s pověřením provádět místní vodohospodářský průzkum pro Státní vodohospodářský plán. Tehdy ztratil důvěru režimu i nadřízených. 1955 přešel do technického referátu Báňských projektů Ostrava, kde se věnoval otázkám zásobování vodou a jejího čištění či likvidace slaných důlních vod v ostravsko-karvinských dolech. 1964 odešel do výslužby.

Byl autorem mj. tří patentovaných výzkumných prací (Způsob zatěsňování průsakových cest do důlních děl, Způsob selektivního zachycování kalů s vysokou měrnou váhou z odpadních vod, Způsob získávání spalitelných kalů zachycených při čištění odpadních vod u uhelných, zejména flotačních prádel, 1961, s A. Bišickým a J. Šmolkou). Jako známý a respektovaný odborník zasedal v různých ministerských komisích i ve Státním výboru pro rozvoj techniky. Po odchodu do výslužby pokračoval v expertní, poradenské, přednáškové a publikační činnosti. Uveřejnil několik desítek odborných studií a článků z oboru vodního hospodářství a napsal paměti. 1973 vybudoval stálou muzejní expozici o výstavbě vodního díla Kružberk na Moravici v objektu nad touto přehradou. 1938 se oženil s PhDr. Zdeňkou Kosovou, profesorkou na gymnáziu, spolu měli dva syny. Jan Č. (* 1939) pracoval jako chemik a ředitel Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV v Praze (1980–92), Tomáš Č. (* 1943) je odborníkem na silnoproudou elektrotechniku a rektorem Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě. Č. byl pochován v rodinné hrobce v Židlochovicích u Brna.

D: Slezsko 3, s. 30 (se soupisem prací a literatury), výběr: O účincích poklesů povrchu v oblasti kamenouhelné na vodní stavby, 1947; Technická práce na Ostravsku 1936–1946. 1947, s. 89n., 97n., 100n.; Výstavba přehrad v povodí Odry pro zásobování ostravsko-karvinského revíru a plavební cesty Dunaj – Odra vodou, in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 7, 1947, s. 44n.; Vodohospodářský problém Ostravska, in: Vodní hospodářství 1952, č. 2, s. 54n.; Použití tenzometrů v závlahovém provozu, in: tamtéž, 1969-A, č. 10, s. 290n.; Komplexní národohospodářská a vodohospodářská studie využití řeky Moravice, 1968; Přehrada na Moravici u Kružberka, 1969; Zahájení výstavby přehrad v povodí Odry, in: Vodní hospodářství v povodí Odry 1945–1970, 1972, s. 88n.

L: Dr. Ing. J. Č. sedmdesátníkem, in: Vodní hospodářství 23, 1973-A, č. 1, s. 4; Ing. Dr. techn. J. Č. pětasedmdesátníkem, in: Oderský mlýn. Zpravodaj vodohospodářské skupiny povodí Odry Kruhu přátel technického muzea v Brně 1978, s. 17n.; A. K., Za J. Č., in: Vlastivědné listy (Opava) 15, 1989, č. 1, s. 43n.; O. Bosch, Šance (http://www.pod.cz/kapka/kapka–2004-04. pdf ).

P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 2 198, římskokatolický farní úřad Židlochovice, matrika narozených, sv. VII, fol. 423; Archiv města Ostravy, J. Č., osobní fond (nepublikované paměti, osobní korespondence); Archiv VUT Brno, Odbor inženýrského stavitelství, inv. č. 16–20, inv. č. 115, inv. č. 171 (disertační práce J. B. Č.).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Magdalena Čoupková, Gustav Novotný