BAUER Leopold 1.9.1872-7.10.1938: Porovnání verzí
(BAUER_Leopold_1.9.1872-7.10.1938) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Leopold BAUER | | jméno = Leopold BAUER | ||
| obrázek = | | obrázek = Bauer Leopold portret.jpg | ||
| datum narození = 1.9.1872 | | datum narození = 1.9.1872 | ||
| místo narození = Krnov | | místo narození = Krnov | ||
| datum úmrtí = 7.10.1938 | | datum úmrtí = 7.10.1938 | ||
| místo úmrtí = Vídeň | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) | ||
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 284-285 | ||
}} | |||
'''BAUER, Leopold,''' ''* 1. 9. 1872 Krnov, † 7. 10. 1938 Vídeň (Rakousko), architekt, teoretik architektury, návrhář'' | |||
Otec byl majitelem hostince U Bílého koníčka, kde se | |||
soustřeďoval krnovský hudební a divadelní život. 1883–88 | |||
navštěvoval reálku v Krnově a 1888–91 stavební oddělení | |||
Státní německé průmyslové školy v Brně. Po maturitě absolvoval | |||
praxi v Toruni, Gdaňsku a Düsseldorfu. 1893–96 | |||
studoval architekturu na Akademii výtvarných umění ve | |||
Vídni u Karla von Hasenauera a po jeho smrti u Otto Wagnera, | |||
v jehož ateliéru zároveň pracoval. 1894 získal Peinovu | |||
cenu a zlatou dvorní cenu, 1895 Hansenovu cenu a Schwendeweinovo | |||
stipendium. 1896 cestoval po Itálii, o rok později | |||
podnikl studijní cestu po Německu a Francii. Od konce 90. | |||
let publikoval teoretické texty, považované již tehdy odbornou | |||
veřejností za první reflexe moderny. Současně navrhoval | |||
nábytek, sklo ve spolupráci se sklárnou Johann Lötz Witwe | |||
v Klášterském Mlýně a koberce pro textilní firmy Ginzkey ve | |||
Vratislavicích nad Nisou a Backhausen und Söhne ve Vídni. | |||
Pro město Krnov vypracoval 1899–1900 návrh radnice, který představuje jeden z prvních výrazných projevů středoevropské | |||
moderny. Od 1900 byl řádným členem Wiener Secession | |||
a 1902 odpovědným redaktorem jejího časopisu ''Ver'' ''sacrum'', | |||
kde se uplatnil také jako grafik. Úspěšně se zúčastnil soutěže | |||
v Darmstadtu projektem Domu milovníka umění. Ve dvou | |||
stavbách evropského významu, brněnské Reissigově vile | |||
a Kurzově vile v Krnově, uplatnil B. principy anglického | |||
halového domu. Po 1905 se odklonil od modernismu směrem | |||
k modernímu historismu, rozešel se s Wiener Secession | |||
a 1910 vystoupil ze Spolku rakouských architektů. Své kritické | |||
postoje k racionalistické koncepci architektury (především | |||
Otto Wagnera) a k antihistorismu moderny publikoval. 1913 | |||
byl přes protesty profesorského kolegia i studentů jmenován | |||
profesorem Akademie výtvarných umění ve Vídni, 1919 byl | |||
na vlastní žádost z profesorské funkce uvolněn a školu poté | |||
opustil. V témž roce vydal knihu ''Zdravě'' ''bydlet'' ''a radostně'' | |||
''pracovat'', která měla přispět k řešení kritické sociální situace | |||
poválečného Rakouska výstavbou satelitních zahradních měst | |||
kolem nových továren a změnou životního stylu dělníků. Spíše | |||
klasicizující polohu B. historismu vystřídala ve 20. letech | |||
expresionistická tvorba s odkazy na gotické formy, již nejlépe | |||
zastupuje opavský obchodní dům Breda & Weinstein. Zájem | |||
o sociální souvislosti architektury přivedl B. k účasti | |||
na komunální výstavbě v periodě „rudé Vídně“. Jeho dílo | |||
se uzavřelo shrnující syntézou modernistických východisek | |||
a esenciálních principů historické architektury v opavském | |||
kostele sv. Hedviky. B. se podstatně podílel na uplatnění časné | |||
moderny v architektuře a užitém umění i v teoretickém | |||
a programovém myšlení. Ovlivnil slezskou architekturu 20. | |||
století a zároveň po celý život patřil k významným, byť kontroverzním | |||
kulturním osobnostem Vídně. | |||
'''D:''' pánský pokoj ve vile R. Larische v Krnově, 1900; vila dr. K. Reissiga | |||
v Brně-Pisárkách, 1901–03; přestavba rodinného domu F. Kurze v Krnově, | |||
1902 (nedochoval se); přestavba domu M. Spauna v Klášterském Mlýně | |||
(Rejštejn u Klatov), 1903–04; dům R. Kralika ve Vimperku, 1904–05; přestavba | |||
zámku S. Haupta ve Zlíně, 1904–05; přestavba Wenzelidesova zámku | |||
v Linhartovech u Bruntálu, 1905–07; obchodní a nájemní dům S. Haupta | |||
v Brně, 1906; zámeček E. von Proskowetze v Kvasicích u Kroměříže, | |||
1906–09; přestavba vily G. Kandlera v Krnově, 1907; vila E. Seidla ve Ždánicích | |||
u Hodonína, 1907–08; Priessnitzovo sanatorium v Lázních Jeseník, | |||
1908–10, dostavba 1928–29; budova OŽK v Opavě, 1908–10; kostel sv. | |||
Martina v Tošovicích (Odry u Nového Jičína), 1909; vila H. Hechta v Brně, | |||
1909–11; přestavba vily R. Rohrera v Brně, 1910; Rakousko-uherská banka | |||
ve Vídni, od 1911, část realizována 1913–26 (Národní banka); přestavba | |||
paláce S. Haupta v Brně, 1914; továrna firmy Ginzkey ve Vratislavicích nad | |||
Nisou, 1919–24; sirkárna Solo AB v Szegedu, 1922; obytný blok Vogelweidhof | |||
ve Vídni XV, 1926–27; vila V. Fischerové v Brně, 1927; obchodní dům | |||
Breda & Weinstein v Opavě, 1927–29; vila J. Frenzela v Domašově nad | |||
Bystřicí u Olomouce, po 1927; obytný blok Paul Speiser-Hof ve Vídni XXI, | |||
1929; vila R. Larische v Krnově, 1929; vila J. Hatschka v Opavě, 1930; tělocvična | |||
v Krnově, 1932–33; kostel sv. Hedviky v Opavě, 1935–38; knižní | |||
publikace: Verschiedene Skizzen, Entwürfe und Studien. Ein Beitrag zum | |||
Verständnisse unserer modernen Bestrebungen in der Baukunst, Wien 1899; | |||
Haus eines Kunstfreundes, Darmstadt 1902; Gesund wohnen und freudig | |||
arbeiten. Probleme unserer Zeit, Wien 1919; Oberbaurat Professor L. B. Seine Anschauung in Wort und Werk, Wien – Leipzig 1931. | |||
'''L:''' F. von Feldegg, L. B. Der Künstler und sein Werk, Wien 1918; Toman 1, | |||
s. 43; BL 1, s. 57; MSA F 93, 1998, s. 10; Slezsko 1, s. 18; NEU 1, s. 51; | |||
J. Vybíral, Mladí mistři. Architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve | |||
Slezsku, 2002, s. 53n.; P. Zatloukal, Příběhy z dlouhého století. Architektura | |||
let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, 2002, s. 506. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/3770 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Vladimír Czumalo | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:1872]] | [[Kategorie:1872]] | ||
[[Kategorie:Krnov]] | [[Kategorie:Krnov]] | ||
[[Kategorie:1938]] | [[Kategorie:1938]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
<gallery> | |||
Bauer Leopold banka.JPG|Rakouská národní banka ve Vídni, 1911-1926 | |||
Bauer Leopold kostel.JPG|Kostel sv. Hedviky v Opavě, 1933-1938 | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 27. 9. 2019, 09:49
Leopold BAUER | |
![]() | |
Narození | 1.9.1872 |
---|---|
Místo narození | Krnov |
Úmrtí | 7.10.1938 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání | 74- Architekt |
Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 284-285 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40478 |
BAUER, Leopold, * 1. 9. 1872 Krnov, † 7. 10. 1938 Vídeň (Rakousko), architekt, teoretik architektury, návrhář
Otec byl majitelem hostince U Bílého koníčka, kde se soustřeďoval krnovský hudební a divadelní život. 1883–88 navštěvoval reálku v Krnově a 1888–91 stavební oddělení Státní německé průmyslové školy v Brně. Po maturitě absolvoval praxi v Toruni, Gdaňsku a Düsseldorfu. 1893–96 studoval architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u Karla von Hasenauera a po jeho smrti u Otto Wagnera, v jehož ateliéru zároveň pracoval. 1894 získal Peinovu cenu a zlatou dvorní cenu, 1895 Hansenovu cenu a Schwendeweinovo stipendium. 1896 cestoval po Itálii, o rok později podnikl studijní cestu po Německu a Francii. Od konce 90. let publikoval teoretické texty, považované již tehdy odbornou veřejností za první reflexe moderny. Současně navrhoval nábytek, sklo ve spolupráci se sklárnou Johann Lötz Witwe v Klášterském Mlýně a koberce pro textilní firmy Ginzkey ve Vratislavicích nad Nisou a Backhausen und Söhne ve Vídni. Pro město Krnov vypracoval 1899–1900 návrh radnice, který představuje jeden z prvních výrazných projevů středoevropské moderny. Od 1900 byl řádným členem Wiener Secession a 1902 odpovědným redaktorem jejího časopisu Ver sacrum, kde se uplatnil také jako grafik. Úspěšně se zúčastnil soutěže v Darmstadtu projektem Domu milovníka umění. Ve dvou stavbách evropského významu, brněnské Reissigově vile a Kurzově vile v Krnově, uplatnil B. principy anglického halového domu. Po 1905 se odklonil od modernismu směrem k modernímu historismu, rozešel se s Wiener Secession a 1910 vystoupil ze Spolku rakouských architektů. Své kritické postoje k racionalistické koncepci architektury (především Otto Wagnera) a k antihistorismu moderny publikoval. 1913 byl přes protesty profesorského kolegia i studentů jmenován profesorem Akademie výtvarných umění ve Vídni, 1919 byl na vlastní žádost z profesorské funkce uvolněn a školu poté opustil. V témž roce vydal knihu Zdravě bydlet a radostně pracovat, která měla přispět k řešení kritické sociální situace poválečného Rakouska výstavbou satelitních zahradních měst kolem nových továren a změnou životního stylu dělníků. Spíše klasicizující polohu B. historismu vystřídala ve 20. letech expresionistická tvorba s odkazy na gotické formy, již nejlépe zastupuje opavský obchodní dům Breda & Weinstein. Zájem o sociální souvislosti architektury přivedl B. k účasti na komunální výstavbě v periodě „rudé Vídně“. Jeho dílo se uzavřelo shrnující syntézou modernistických východisek a esenciálních principů historické architektury v opavském kostele sv. Hedviky. B. se podstatně podílel na uplatnění časné moderny v architektuře a užitém umění i v teoretickém a programovém myšlení. Ovlivnil slezskou architekturu 20. století a zároveň po celý život patřil k významným, byť kontroverzním kulturním osobnostem Vídně.
D: pánský pokoj ve vile R. Larische v Krnově, 1900; vila dr. K. Reissiga v Brně-Pisárkách, 1901–03; přestavba rodinného domu F. Kurze v Krnově, 1902 (nedochoval se); přestavba domu M. Spauna v Klášterském Mlýně (Rejštejn u Klatov), 1903–04; dům R. Kralika ve Vimperku, 1904–05; přestavba zámku S. Haupta ve Zlíně, 1904–05; přestavba Wenzelidesova zámku v Linhartovech u Bruntálu, 1905–07; obchodní a nájemní dům S. Haupta v Brně, 1906; zámeček E. von Proskowetze v Kvasicích u Kroměříže, 1906–09; přestavba vily G. Kandlera v Krnově, 1907; vila E. Seidla ve Ždánicích u Hodonína, 1907–08; Priessnitzovo sanatorium v Lázních Jeseník, 1908–10, dostavba 1928–29; budova OŽK v Opavě, 1908–10; kostel sv. Martina v Tošovicích (Odry u Nového Jičína), 1909; vila H. Hechta v Brně, 1909–11; přestavba vily R. Rohrera v Brně, 1910; Rakousko-uherská banka ve Vídni, od 1911, část realizována 1913–26 (Národní banka); přestavba paláce S. Haupta v Brně, 1914; továrna firmy Ginzkey ve Vratislavicích nad Nisou, 1919–24; sirkárna Solo AB v Szegedu, 1922; obytný blok Vogelweidhof ve Vídni XV, 1926–27; vila V. Fischerové v Brně, 1927; obchodní dům Breda & Weinstein v Opavě, 1927–29; vila J. Frenzela v Domašově nad Bystřicí u Olomouce, po 1927; obytný blok Paul Speiser-Hof ve Vídni XXI, 1929; vila R. Larische v Krnově, 1929; vila J. Hatschka v Opavě, 1930; tělocvična v Krnově, 1932–33; kostel sv. Hedviky v Opavě, 1935–38; knižní publikace: Verschiedene Skizzen, Entwürfe und Studien. Ein Beitrag zum Verständnisse unserer modernen Bestrebungen in der Baukunst, Wien 1899; Haus eines Kunstfreundes, Darmstadt 1902; Gesund wohnen und freudig arbeiten. Probleme unserer Zeit, Wien 1919; Oberbaurat Professor L. B. Seine Anschauung in Wort und Werk, Wien – Leipzig 1931.
L: F. von Feldegg, L. B. Der Künstler und sein Werk, Wien 1918; Toman 1, s. 43; BL 1, s. 57; MSA F 93, 1998, s. 10; Slezsko 1, s. 18; NEU 1, s. 51; J. Vybíral, Mladí mistři. Architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku, 2002, s. 53n.; P. Zatloukal, Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, 2002, s. 506.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vladimír Czumalo
-
Rakouská národní banka ve Vídni, 1911-1926
-
Kostel sv. Hedviky v Opavě, 1933-1938