BENÝŠEK Ladislav 26.12.1860-28.1.1941: Porovnání verzí
(BENÝŠEK_Ladislav_26.12.1860-28.1.1941) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.12.1860 | | datum narození = 26.12.1860 | ||
| místo narození = | | místo narození = Petrovice u Rakovníka | ||
| datum úmrtí = 28.1.1941 | | datum úmrtí = 28.1.1941 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Ruzyně (Praha) | ||
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 411 | ||
}} | |||
'''BENÝŠEK, Ladislav,''' ''* 26. 12. 1860 Petrovice u Rakovníka, † 28. 1. 1941 Ruzyně (Praha), učitel, spisovatel'' | |||
Základní školu (dvoutřídku) navštěvoval v rodišti. Od 1871 | |||
studoval na české vyšší reálce, pak na učitelském ústavu | |||
v Praze, který absolvoval 1879. Po studiích se usadil v Praze | |||
a stal se učitelem na obecné škole u sv. Haštala. 1881 vykonal | |||
učitelské zkoušky pro obecné školy, od 1882 učil na škole | |||
u sv. Františka. Téhož roku získal definitivu pro měšťanské | |||
školy pro obory čeština, zeměpis a dějepis. Od 1883 počal | |||
přispívat drobnými fejetony, básněmi a povídkami do dobových | |||
časopisů, určených především školním dětem a mládeži | |||
a v mnohých z nich záhy patřil mezi okruh kmenových | |||
přispěvatelů (''Budečská'' ''zahrada'', ''Naší'' ''mládeži'', ''Jarý'' ''věk'', do | |||
přílohy ''Palečka'' ''Šotek''). Od 1884 začal rovněž přispívat pedagogickými | |||
úvahami, statěmi a literárními referáty do odborných | |||
pedagogických časopisů (''Komenský'', ''Paedagogium'' aj.), | |||
od 1886 byl školským referentem ''Hlasu'' ''národa'', v časopise | |||
''Pokrok'' vedl rubriku Věstník školský. 1888 vydal svou první | |||
knížku povídek ''Na slunci'' ''i pod'' ''mraky''. V této i v dalších poměrně | |||
četných dílech drobné povídkové prózy (např. ''Nové'' | |||
''kapitoly'', 1889; ''Z povídkářova'' ''zátiší'', 1890, aj.) se k dětem | |||
a mládeži obracel krátkými, nenáročnými, především ale | |||
výchovnými a mravoučnými povídkami. Při jejich vydávání | |||
spolupracoval s nakladatelstvím Aloise Hynka a s jeho od | |||
1885 vydávanou knižnicí ''Pokladnice'' ''mládeže''. Posléze psal do | |||
většiny dobových časopisů pro děti a mládež (''Malý'' ''čtenář'', | |||
''Besídka'' ''malých'', ''Květy'' ''mládeže'', ''Zlaté'' ''mládí'', ''Matice'' ''dítek'' aj.). | |||
V 90. letech 19. století, kdy se stal ředitelem měšťanské dívčí | |||
školy u sv. Tomáše, přispíval také do ''Národních'' ''listů'', ''Vesny'' | |||
a ''Vlasti''. Bydlel na Malé Straně v domě U Dvou hrdliček čp. | |||
466/III v Nosticově ulici. B. práce prostupoval dobový konzervativní | |||
katolicismus a zemské vlastenectví. Příznačná byla | |||
pro jeho tvorbu klišé často bezdějových, slohově strnulých | |||
a strojených obrázků ze života, nezřídka i kompozičně špatně | |||
zvládnutých. Naivnost zobrazení např. ve víře v slavnou budoucnost | |||
rakouské armády (''Bouře'' ''a mír'', 1897), stereotypnost | |||
v líčení postav, sentimentálnost a loajálnost k stávajícím | |||
poměrům nemohly B. literárním pracem zaručit dlouhodobější | |||
úspěch. Pokusil se přesto vydat několik beletristických | |||
knih a povídek se sociálními (''Práce'' ''zvítězila'', b. d. 1895) | |||
a historickými, často legendárními, náměty (''Pan'' ''Hroznata.'' | |||
''Ke hrobu'' ''Přemyslovny'' ''světice'', b. d. 1898). Většího ohlasu doznala | |||
jen B. sbírka písní na nápěvy Františka Picka ''České'' ''děvy'' | |||
(1893), krasořečník ''Řeči'' ''blahopřejné'' ''a příležitostné'' (1894) | |||
a 1905 jím uspořádaný 9. svazek oblíbeného periodického | |||
almanachu pro mládež ''Kytice''. | |||
B. patřil mezi typické představitele konzervativní didaktické | |||
prózy pro děti a mládež. Svou dráhu spisovatele uzavřel | |||
žánrovým obrázkem z pražského života: v próze ''Staropražané'' | |||
(1908) zachytil mimo jiné události roku 1848 i dobu asanace. | |||
Od 1908 se B. až do své smrti literárně odmlčel. | |||
'''L:''' V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních | |||
sto let, 1885, s. 359; F. Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních, | |||
1903–04, s. 791; an., L. B., Naše kniha, 1931, s. 8; OSN 3, s. 774n.; | |||
OSND 1/1, s. 549; Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů | |||
zemřelých od 1917–1962, 1962, s. 17; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura | |||
česká, 1924, s. 140, 191; LČL 1, s. 205n. | |||
'''P:''' Biografický archiv LČL. | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:1860]] | [[Kategorie:1860]] | ||
[[Kategorie:Petrovice]] | |||
[[Kategorie:1941]] | [[Kategorie:1941]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 1. 10. 2019, 07:56
Ladislav BENÝŠEK | |
Narození | 26.12.1860 |
---|---|
Místo narození | Petrovice u Rakovníka |
Úmrtí | 28.1.1941 |
Místo úmrtí | Ruzyně (Praha) |
Povolání | 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 411 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41034 |
BENÝŠEK, Ladislav, * 26. 12. 1860 Petrovice u Rakovníka, † 28. 1. 1941 Ruzyně (Praha), učitel, spisovatel
Základní školu (dvoutřídku) navštěvoval v rodišti. Od 1871 studoval na české vyšší reálce, pak na učitelském ústavu v Praze, který absolvoval 1879. Po studiích se usadil v Praze a stal se učitelem na obecné škole u sv. Haštala. 1881 vykonal učitelské zkoušky pro obecné školy, od 1882 učil na škole u sv. Františka. Téhož roku získal definitivu pro měšťanské školy pro obory čeština, zeměpis a dějepis. Od 1883 počal přispívat drobnými fejetony, básněmi a povídkami do dobových časopisů, určených především školním dětem a mládeži a v mnohých z nich záhy patřil mezi okruh kmenových přispěvatelů (Budečská zahrada, Naší mládeži, Jarý věk, do přílohy Palečka Šotek). Od 1884 začal rovněž přispívat pedagogickými úvahami, statěmi a literárními referáty do odborných pedagogických časopisů (Komenský, Paedagogium aj.), od 1886 byl školským referentem Hlasu národa, v časopise Pokrok vedl rubriku Věstník školský. 1888 vydal svou první knížku povídek Na slunci i pod mraky. V této i v dalších poměrně četných dílech drobné povídkové prózy (např. Nové kapitoly, 1889; Z povídkářova zátiší, 1890, aj.) se k dětem a mládeži obracel krátkými, nenáročnými, především ale výchovnými a mravoučnými povídkami. Při jejich vydávání spolupracoval s nakladatelstvím Aloise Hynka a s jeho od 1885 vydávanou knižnicí Pokladnice mládeže. Posléze psal do většiny dobových časopisů pro děti a mládež (Malý čtenář, Besídka malých, Květy mládeže, Zlaté mládí, Matice dítek aj.). V 90. letech 19. století, kdy se stal ředitelem měšťanské dívčí školy u sv. Tomáše, přispíval také do Národních listů, Vesny a Vlasti. Bydlel na Malé Straně v domě U Dvou hrdliček čp. 466/III v Nosticově ulici. B. práce prostupoval dobový konzervativní katolicismus a zemské vlastenectví. Příznačná byla pro jeho tvorbu klišé často bezdějových, slohově strnulých a strojených obrázků ze života, nezřídka i kompozičně špatně zvládnutých. Naivnost zobrazení např. ve víře v slavnou budoucnost rakouské armády (Bouře a mír, 1897), stereotypnost v líčení postav, sentimentálnost a loajálnost k stávajícím poměrům nemohly B. literárním pracem zaručit dlouhodobější úspěch. Pokusil se přesto vydat několik beletristických knih a povídek se sociálními (Práce zvítězila, b. d. 1895) a historickými, často legendárními, náměty (Pan Hroznata. Ke hrobu Přemyslovny světice, b. d. 1898). Většího ohlasu doznala jen B. sbírka písní na nápěvy Františka Picka České děvy (1893), krasořečník Řeči blahopřejné a příležitostné (1894) a 1905 jím uspořádaný 9. svazek oblíbeného periodického almanachu pro mládež Kytice.
B. patřil mezi typické představitele konzervativní didaktické prózy pro děti a mládež. Svou dráhu spisovatele uzavřel žánrovým obrázkem z pražského života: v próze Staropražané (1908) zachytil mimo jiné události roku 1848 i dobu asanace. Od 1908 se B. až do své smrti literárně odmlčel.
L: V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních sto let, 1885, s. 359; F. Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních, 1903–04, s. 791; an., L. B., Naše kniha, 1931, s. 8; OSN 3, s. 774n.; OSND 1/1, s. 549; Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých od 1917–1962, 1962, s. 17; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 140, 191; LČL 1, s. 205n.
P: Biografický archiv LČL.
Marcella Husová