BERNDORF Alexandr Josef Jan 13.4.1889-9.9.1968: Porovnání verzí
(BERNDORF_-_Nepomucký_Alexandr_Josef_Jan_13.4.1889-1968) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Alexandr Josef Jan BERNDORF | | jméno = Alexandr Josef Jan BERNDORF | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.4.1889 | | datum narození = 13.4.1889 | ||
| místo narození = | | místo narození = Nepomuk u Plzně | ||
| datum úmrtí = 1968 | | datum úmrtí = 9.9.1968 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel<br />73- Uměnovědec nebo historik umění<br />53- Historik<br /> | ||
73- Uměnovědec nebo historik umění | |||
53- Historik | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 452-453 | ||
}} | |||
'''BERNDORF, Alexander Josef Jan,''' ''* 13. 4. 1889 Nepomuk u Plzně, † 9. 9. 1968 Praha, regionální kulturní historik, spisovatel, básník, propagátor turistiky'' | |||
Pocházel z početné lékárnické rodiny s širokým kulturním | |||
zázemím. Po absolvování měšťanky v Přešticích pracoval | |||
jako pomocná síla na velkostatku v Zelené Hoře. 1904–07 | |||
studoval Zemskou střední školu hospodářskou v Roudnici | |||
nad Labem, pak přijímal krátkodobá místa zemědělského | |||
adjunkta v Čechách a Rakousku. 15. 6. 1909 nastoupil jako | |||
praktikant berního úřadu v Benešově u Prahy. Na sklonku | |||
1912 byl povolán k vojenské službě, avšak záhy jí byl ze zdravotních | |||
důvodů zproštěn. Od února 1913 pracoval v účtárně | |||
zemského finančního ředitelství a kolkovního úřadu v Praze, | |||
1915 byl odeslán k bernímu úřadu v Nasavrkách u Chrudimi | |||
a na jaře 1917 k válečné vyživovací službě do Vlašimi. | |||
Od února 1919 působil opět v pražském kolkovním úřadu | |||
a ve státních pokladnách na Malé Straně. 30. 12. 1922 se | |||
oženil a manželství zůstalo bezdětné. Za protektorátu zažádal | |||
ze zdravotních důvodů o odchod do předčasné výslužby | |||
a 1942–46 žil v rodišti. Po válce se vrátil do Prahy a pracoval | |||
ve Fondu národní obnovy a v Národní kulturní komisi. | |||
1949 odešel jako aktuárský ředitel ministerstva školství na | |||
trvalý odpočinek. Po celý život se účastnil kulturního dění. | |||
Po přeložení do Prahy zintenzivnil styky s divadelníky, pěvci | |||
a literáty. Celoživotně se přátelil s bratry Karlem a Emilem | |||
Burianovými a s Jindřichem Jindřichem. Od studentských | |||
let B. psal. Již v Roudnici se pokoušel o první verše a povídky. | |||
Od počátku dvacátých let, kdy našel klidné rodinné | |||
zázemí, publikoval v dobových tiskovinách ''Národní'' ''politika'', | |||
''Národní'' ''listy'', ''Večer'', ''Venkov'', ''Nová'' ''snaha'', ''Světozor'', ''Český'' ''svět'', | |||
''Za hudebním'' ''vzděláním'' aj. fejetony, povídky, literární a divadelní | |||
úvahy, recenze, referáty a příležitostné články. Jiné | |||
příspěvky, hlavně verše (mj. soubor ''Sny a'' ''vzpomínky'', 1932), | |||
historizující črty, pojednání a odborné historické články vydával | |||
knižně nebo je psal do regionálních časopisů a periodik | |||
hlavně v západních a v jižních Čechách, mj. do Lábkova ''Plzeňska'', | |||
klatovského ''Šumavanu'' a do ''Sušických'' ''listů''. Ze samostatných | |||
knižních titulů byla nejrozsáhlejší románová kronika | |||
lokalizovaná do Podhůří u Nepomuku s názvem ''V červáncích'' | |||
''a jitru'' ''našeho'' ''znovuzrození'' (1928), první díl trilogie, | |||
kterým dosáhl širšího ohlasu a za nějž obdržel od Svatoboru | |||
cenu Václava Beneše Třebízského. Jiný román o třech dílech | |||
– ''Světa'' ''nepřebudeš'' – zůstal pouze v rukopise. Obrátil pozornost | |||
i na J. J. Rybu, J. K. Tyla (''Památce'' ''Tylově'', 1926), sepsal | |||
několik biografií a pokusil se o dramatická díla (O J. K. Tylovi | |||
''Nejkrásnější'' ''píseň'' a o K. H. Máchovi ''Básníkova'' ''láska''). | |||
V Nepomuku pomáhal při budování místního církevního | |||
muzea a zasazoval se o záchranu historických památek ve městě | |||
a v jeho okolí. Za druhé světové války tam pořádal městský | |||
archiv, přednášel a začal psát rozsáhlé práce o dějinách rodného | |||
města. B. miloval přírodu a pěstoval pěší turistiku. Ve | |||
třicátých letech otevřel turistické stezky Křižíkovu z Plánice | |||
do Nepomuka a Mayerovu z Plánice do Sušice. Účastnil se | |||
života spisovatelské obce, byl členem Spolku českých spisovatelů | |||
beletristů Máj (1930), Svatoboru a Syndikátu českých | |||
spisovatelů, funkcionářem Klubu českých turistů a Svazu | |||
okrašlovacích a ochranářských spolků. Zasazoval se o ochranu | |||
přírodních, kulturních a historických památek přednáškami | |||
a články v zájmových periodikách a v měsíčníku ''Krása'' | |||
''našeho'' ''domova'', který spoluredigoval. Ve třicátých letech byl | |||
jmenován čestným občanem několika obcí a 1951 čestným | |||
členem Svazu pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze. | |||
'''D:''' LČL 1, s. 211 (kde soupis literatury); A. Chalupa, Jubileum A. B. (Sto | |||
let od narození), in: Minulostí Západočeského kraje 25, 1989, s. 221 (kde | |||
soupis rukopisů z pozůstalosti). | |||
'''L:''' KSN 1, s. 520; OSND 1/1, s. 568; HS 1, s. 90n.; LČL 1, s. 210n.; J. Emler, | |||
Zasloužilý regionalista (K šedesátiletí A. B.), in: Krása našeho domova 40, | |||
1949, s. 49n.; M. B. (M. Bělohlávek), In memoriam A. B., in: Minulostí | |||
Západočeského kraje 6, 1968, s. 356n.; A. Chalupa, c. d., s. 219n.; J. Hanzlíčková | |||
– A. Sedláčková – S. Stehlíková, A. B. Personální bibliografie, 1998. | |||
'''P:''' Archiv NM v Praze, pozůstalost A. J. J. B. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/9494 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Gustav Novotný | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:1889]] | [[Kategorie:1889]] | ||
[[Kategorie:Nepomuk]] | |||
[[Kategorie:1968]] | [[Kategorie:1968]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
<gallery> | |||
Berndrof Alexandr hrob.jpg|Hrob Alexandra Berndorfa na Olšanských hřbitovech v Praze | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 1. 10. 2019, 09:13
Alexandr Josef Jan BERNDORF | |
![]() | |
Narození | 13.4.1889 |
---|---|
Místo narození | Nepomuk u Plzně |
Úmrtí | 9.9.1968 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 73- Uměnovědec nebo historik umění 53- Historik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 452-453 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41241 |
BERNDORF, Alexander Josef Jan, * 13. 4. 1889 Nepomuk u Plzně, † 9. 9. 1968 Praha, regionální kulturní historik, spisovatel, básník, propagátor turistiky
Pocházel z početné lékárnické rodiny s širokým kulturním zázemím. Po absolvování měšťanky v Přešticích pracoval jako pomocná síla na velkostatku v Zelené Hoře. 1904–07 studoval Zemskou střední školu hospodářskou v Roudnici nad Labem, pak přijímal krátkodobá místa zemědělského adjunkta v Čechách a Rakousku. 15. 6. 1909 nastoupil jako praktikant berního úřadu v Benešově u Prahy. Na sklonku 1912 byl povolán k vojenské službě, avšak záhy jí byl ze zdravotních důvodů zproštěn. Od února 1913 pracoval v účtárně zemského finančního ředitelství a kolkovního úřadu v Praze, 1915 byl odeslán k bernímu úřadu v Nasavrkách u Chrudimi a na jaře 1917 k válečné vyživovací službě do Vlašimi. Od února 1919 působil opět v pražském kolkovním úřadu a ve státních pokladnách na Malé Straně. 30. 12. 1922 se oženil a manželství zůstalo bezdětné. Za protektorátu zažádal ze zdravotních důvodů o odchod do předčasné výslužby a 1942–46 žil v rodišti. Po válce se vrátil do Prahy a pracoval ve Fondu národní obnovy a v Národní kulturní komisi. 1949 odešel jako aktuárský ředitel ministerstva školství na trvalý odpočinek. Po celý život se účastnil kulturního dění. Po přeložení do Prahy zintenzivnil styky s divadelníky, pěvci a literáty. Celoživotně se přátelil s bratry Karlem a Emilem Burianovými a s Jindřichem Jindřichem. Od studentských let B. psal. Již v Roudnici se pokoušel o první verše a povídky. Od počátku dvacátých let, kdy našel klidné rodinné zázemí, publikoval v dobových tiskovinách Národní politika, Národní listy, Večer, Venkov, Nová snaha, Světozor, Český svět, Za hudebním vzděláním aj. fejetony, povídky, literární a divadelní úvahy, recenze, referáty a příležitostné články. Jiné příspěvky, hlavně verše (mj. soubor Sny a vzpomínky, 1932), historizující črty, pojednání a odborné historické články vydával knižně nebo je psal do regionálních časopisů a periodik hlavně v západních a v jižních Čechách, mj. do Lábkova Plzeňska, klatovského Šumavanu a do Sušických listů. Ze samostatných knižních titulů byla nejrozsáhlejší románová kronika lokalizovaná do Podhůří u Nepomuku s názvem V červáncích a jitru našeho znovuzrození (1928), první díl trilogie, kterým dosáhl širšího ohlasu a za nějž obdržel od Svatoboru cenu Václava Beneše Třebízského. Jiný román o třech dílech – Světa nepřebudeš – zůstal pouze v rukopise. Obrátil pozornost i na J. J. Rybu, J. K. Tyla (Památce Tylově, 1926), sepsal několik biografií a pokusil se o dramatická díla (O J. K. Tylovi Nejkrásnější píseň a o K. H. Máchovi Básníkova láska).
V Nepomuku pomáhal při budování místního církevního muzea a zasazoval se o záchranu historických památek ve městě a v jeho okolí. Za druhé světové války tam pořádal městský archiv, přednášel a začal psát rozsáhlé práce o dějinách rodného města. B. miloval přírodu a pěstoval pěší turistiku. Ve třicátých letech otevřel turistické stezky Křižíkovu z Plánice do Nepomuka a Mayerovu z Plánice do Sušice. Účastnil se života spisovatelské obce, byl členem Spolku českých spisovatelů beletristů Máj (1930), Svatoboru a Syndikátu českých spisovatelů, funkcionářem Klubu českých turistů a Svazu okrašlovacích a ochranářských spolků. Zasazoval se o ochranu přírodních, kulturních a historických památek přednáškami a články v zájmových periodikách a v měsíčníku Krása našeho domova, který spoluredigoval. Ve třicátých letech byl jmenován čestným občanem několika obcí a 1951 čestným členem Svazu pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze.
D: LČL 1, s. 211 (kde soupis literatury); A. Chalupa, Jubileum A. B. (Sto let od narození), in: Minulostí Západočeského kraje 25, 1989, s. 221 (kde soupis rukopisů z pozůstalosti).
L: KSN 1, s. 520; OSND 1/1, s. 568; HS 1, s. 90n.; LČL 1, s. 210n.; J. Emler, Zasloužilý regionalista (K šedesátiletí A. B.), in: Krása našeho domova 40, 1949, s. 49n.; M. B. (M. Bělohlávek), In memoriam A. B., in: Minulostí Západočeského kraje 6, 1968, s. 356n.; A. Chalupa, c. d., s. 219n.; J. Hanzlíčková – A. Sedláčková – S. Stehlíková, A. B. Personální bibliografie, 1998.
P: Archiv NM v Praze, pozůstalost A. J. J. B.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Gustav Novotný
-
Hrob Alexandra Berndorfa na Olšanských hřbitovech v Praze