BEZDÍČEK Vilibald 12.11.1906-13.8.1991: Porovnání verzí
(BEZDÍČEK_Vilibald_12.11.1906-13.8.1991) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Vilibald BEZDÍČEK | | jméno = Vilibald BEZDÍČEK | ||
| obrázek = | | obrázek = Bezdicek Vilibald portret.PNG | ||
| datum narození = 12.11.1906 | | datum narození = 12.11.1906 | ||
| místo narození = Vídeň | | místo narození = Vídeň (Rakousko) | ||
| datum úmrtí = 13.8.1991 | | datum úmrtí = 13.8.1991 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
| povolání = 14- Hydrolog | | povolání = 14- Hydrolog<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 472-473 | ||
}} | |||
'''BEZDÍČEK, Vilibald,''' ''* 12. 11. 1906 Vídeň (Rakousko), † 13. 8. 1991 Brno, vodohospodář, pedagog, ministr'' | |||
Absolvoval 1932 Vysokou školu technickou v Brně, obor | |||
inženýrské stavitelství, směr vodohospodářský a kulturně- | |||
-technický. Po absolutoriu pracoval na zemědělsko-technické | |||
stavební správě ve Zlíně. Později se zabýval projektováním | |||
úprav vodních toků a údolních meliorací, některé návrhy | |||
byly pod jeho vedením také realizovány. Jako vrchní stavební | |||
komisař na stavební správě při Zemském úřadě v Brně např. | |||
detailně zpracoval vodohospodářský plán pro povodí řeky | |||
Ostravice. 1946 obhájil na brněnské technice práci ''Příspěvek'' | |||
''ke studiu'' ''průsakové'' ''křivky'' ''v zeminách'' a získal doktorát technických | |||
věd. O rok později přešel na ministerstvo techniky v Praze jako zemědělský a odborový rada a zastával mimo jiné | |||
místo přednosty oddělení pro Státní vodohospodářský plán | |||
ČSR. Od února 1948 byl členem vodohospodářské komise | |||
při Hospodářské radě vlády ČSR a vodohospodářské komise | |||
Státního úřadu plánovacího. Současně se věnoval výzkumu | |||
a vědecké práci v oboru hydrologie, hydromeliorace a úpravy | |||
vodních toků. V říjnu 1949 byl jmenován profesorem na | |||
Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT a o rok později | |||
rektorem ČVUT, ve funkci zůstal do konce srpna 1952. | |||
Spolupracoval s ministerstvem školství, věd a umění např. | |||
v otázkách pedagogické práce či výchovy mladých techniků. | |||
V říjnu 1952 přešel na brněnskou techniku, kde vedl katedru | |||
vodních staveb. Zasloužil se o zřízení fakulty energetiky | |||
a neúnavně usiloval o vytvoření odpovídajícího zázemí pro | |||
jednotlivá pracoviště. 1956 byl jmenován prvním rektorem | |||
obnoveného VUT v Brně a ve funkci zůstal do 1958. Do této | |||
funkce byl opět zvolen 1968, ale od ledna do srpna 1969 | |||
zastával funkci ministra školství ČSR. 1971 ho postihl zákaz | |||
pedagogické činnosti a publikování, mimo jiné i proto, že | |||
se postavil veřejně za tragický čin Jana Palacha. Později podepsal | |||
Chartu 77. Vystřídal různá zaměstnání, byl vrátným | |||
v nemocnici, pracoval na Ředitelství vodovodů a kanalizací | |||
v Brně a stále překládal odbornou literaturu. Kromě mateřštiny | |||
ovládal dokonale němčinu, francouzštinu, angličtinu, | |||
italštinu a ruštinu. Po 1989 se stal poradcem rektora brněnské | |||
techniky. Publikoval přes 250 odborných statí především | |||
v odborném listě ''Vodní'' ''hospodářství'', kde byl předsedou redakční | |||
rady, dále v časopisech ''Technický'' ''Obzor'', ''Zprávy'' ''veřejné'' | |||
''služby'' ''technické'' a ''Palivo'' ''a voda''. Byl autorem desítek | |||
melioračních staveb (projektoval a provedl např. odvodnění | |||
pozemků v Luhově), úprav vodních toků (generální projekt | |||
rekonstrukce Spojené Bečvy), vodních nádrží, rybníků a zemědělských | |||
přehrad (mj. projekt a stavba údolní přehrady | |||
na Fryštáckém potoku u Zlína). Svůj obor popularizoval | |||
prostřednictvím přednášek i vystoupení v médiích. Účastnil | |||
se mnoha vědeckých konferencí nejen v Evropě, ale i v USA | |||
a Mexiku. Absolvoval studijní cesty do Polska, Jugoslávie, | |||
Rakouska, Německa, Francie a Švédska. Byl členem řady institucí | |||
a organizací, mimo jiné Masarykovy akademie práce. | |||
Jeho dílo bylo oceněno např. zlatou medailí VUT a MU v Brně | |||
a čestnou cenou ČSAV za popularizaci vědy a techniky. | |||
'''D:''' Úvod do studia inženýrství, 1954; Úprava vodních toků, 1959; Hydrologie, | |||
1966; Vodní hospodářství, 1967. | |||
'''L:''' Tomeš 1, s. 93; Program ČVUT v Praze na školní rok 1948/49, 1948, | |||
s. 15. | |||
'''P:''' Archiv ČVUT, Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT. | |||
Jiřina Masnerová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:14- Hydrolog]] | [[Kategorie:14- Hydrolog]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:1906]] | [[Kategorie:1906]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1991]] | [[Kategorie:1991]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] |
Aktuální verze z 1. 10. 2019, 11:10
Vilibald BEZDÍČEK | |
Narození | 12.11.1906 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 13.8.1991 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání |
14- Hydrolog 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Citace | Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 472-473 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41357 |
BEZDÍČEK, Vilibald, * 12. 11. 1906 Vídeň (Rakousko), † 13. 8. 1991 Brno, vodohospodář, pedagog, ministr
Absolvoval 1932 Vysokou školu technickou v Brně, obor inženýrské stavitelství, směr vodohospodářský a kulturně- -technický. Po absolutoriu pracoval na zemědělsko-technické stavební správě ve Zlíně. Později se zabýval projektováním úprav vodních toků a údolních meliorací, některé návrhy byly pod jeho vedením také realizovány. Jako vrchní stavební komisař na stavební správě při Zemském úřadě v Brně např. detailně zpracoval vodohospodářský plán pro povodí řeky Ostravice. 1946 obhájil na brněnské technice práci Příspěvek ke studiu průsakové křivky v zeminách a získal doktorát technických věd. O rok později přešel na ministerstvo techniky v Praze jako zemědělský a odborový rada a zastával mimo jiné místo přednosty oddělení pro Státní vodohospodářský plán ČSR. Od února 1948 byl členem vodohospodářské komise při Hospodářské radě vlády ČSR a vodohospodářské komise Státního úřadu plánovacího. Současně se věnoval výzkumu a vědecké práci v oboru hydrologie, hydromeliorace a úpravy vodních toků. V říjnu 1949 byl jmenován profesorem na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT a o rok později rektorem ČVUT, ve funkci zůstal do konce srpna 1952. Spolupracoval s ministerstvem školství, věd a umění např. v otázkách pedagogické práce či výchovy mladých techniků. V říjnu 1952 přešel na brněnskou techniku, kde vedl katedru vodních staveb. Zasloužil se o zřízení fakulty energetiky a neúnavně usiloval o vytvoření odpovídajícího zázemí pro jednotlivá pracoviště. 1956 byl jmenován prvním rektorem obnoveného VUT v Brně a ve funkci zůstal do 1958. Do této funkce byl opět zvolen 1968, ale od ledna do srpna 1969 zastával funkci ministra školství ČSR. 1971 ho postihl zákaz pedagogické činnosti a publikování, mimo jiné i proto, že se postavil veřejně za tragický čin Jana Palacha. Později podepsal Chartu 77. Vystřídal různá zaměstnání, byl vrátným v nemocnici, pracoval na Ředitelství vodovodů a kanalizací v Brně a stále překládal odbornou literaturu. Kromě mateřštiny ovládal dokonale němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu a ruštinu. Po 1989 se stal poradcem rektora brněnské techniky. Publikoval přes 250 odborných statí především v odborném listě Vodní hospodářství, kde byl předsedou redakční rady, dále v časopisech Technický Obzor, Zprávy veřejné služby technické a Palivo a voda. Byl autorem desítek melioračních staveb (projektoval a provedl např. odvodnění pozemků v Luhově), úprav vodních toků (generální projekt rekonstrukce Spojené Bečvy), vodních nádrží, rybníků a zemědělských přehrad (mj. projekt a stavba údolní přehrady na Fryštáckém potoku u Zlína). Svůj obor popularizoval prostřednictvím přednášek i vystoupení v médiích. Účastnil se mnoha vědeckých konferencí nejen v Evropě, ale i v USA a Mexiku. Absolvoval studijní cesty do Polska, Jugoslávie, Rakouska, Německa, Francie a Švédska. Byl členem řady institucí a organizací, mimo jiné Masarykovy akademie práce. Jeho dílo bylo oceněno např. zlatou medailí VUT a MU v Brně a čestnou cenou ČSAV za popularizaci vědy a techniky.
D: Úvod do studia inženýrství, 1954; Úprava vodních toků, 1959; Hydrologie, 1966; Vodní hospodářství, 1967.
L: Tomeš 1, s. 93; Program ČVUT v Praze na školní rok 1948/49, 1948, s. 15.
P: Archiv ČVUT, Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT.
Jiřina Masnerová