BIDLO Jaroslav 17.11.1868-1.12.1937: Porovnání verzí
(BIDLO_Jaroslav_17.11.1868-1.12.1937) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jaroslav BIDLO | | jméno = Jaroslav BIDLO | ||
| obrázek = | | obrázek = Bidlo Jaroslav portret.jpg | ||
| datum narození = 17.11.1868 | | datum narození = 17.11.1868 | ||
| místo narození = Záboří | | místo narození = Záboří nad Labem | ||
| datum úmrtí = 1.12.1937 | | datum úmrtí = 1.12.1937 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 483-484 | ||
}} | |||
'''BIDLO, Jaroslav,''' ''* 17. 11. 1868 Záboří nad Labem, † 1. 12. 1937 Praha, historik'' | |||
Narodil se jako jeden ze dvou synů venkovského učitele Augustina | |||
B., působícího nejprve v Záboří nad Labem, později | |||
v Uhlířských Janovicích. B. studoval 1879–87 na gymnáziu | |||
v Hradci Králové a na přání rodičů v biskupském semináři | |||
Borromeu. Teologická studia přerušil a 1889 se zapsal na | |||
filozofickou fakultu české univerzity v Praze, kde mohl zužitkovat | |||
i své dosavadní jazykové a teologické znalosti. Byl | |||
žákem J. Emlera, A. Rezka, J. Gebauera a především J. Golla, | |||
na jehož popud absolvoval 1892/93 studijní pobyt na | |||
Jagellonské univerzitě v Krakově. Tehdy se pod vedením | |||
S. Smolky a W. Zakrzewského zrodil jeho celoživotní zájem | |||
o polskou historiografii a B. vydal překlad význačné knihy | |||
M. Bobrzyńského ''Přehled'' ''dějin'' ''polských'' (1895). Rozsáhlým | |||
heslem o polském kronikáři Janu Długoszovi přispěl do ''Ottova'' | |||
''slovníku'' ''naučného'', kam psal i hesla k východoevropským | |||
a slovanským dějinám. Po obhájení dizertace ''Česká'' | |||
''katolická'' ''emigrace'' ''v Polsku'' ''a mnich'' ''Jeroným'' ''Pražský'' (1895) | |||
učil B. 1895–99 na malostranské reálce v Praze a od 1899 až | |||
1905 na státní průmyslové škole. Začal se věnovat systematickému | |||
pramennému výzkumu k dějinám jednoty bratrské | |||
v archivech v ruském záboru Polska, ve Švýcarsku a zejména | |||
v Prusku. 1897/98 studoval na univerzitách v Moskvě a Petrohradu | |||
u P. A. Lavrova, V. O. Ključevského, N. I. Karějeva | |||
a S. F. Platonova. Svůj pohled na soudobou ruskou historiografii | |||
shrnul ve studiích ''Z ruské'' ''university'' (1898) a ''O historické'' | |||
''práci'' ''v Petrohradě'' (1899); výsledkem zahraničních pobytů | |||
byla také edice ''Nekrologium'' ''polské'' ''větve'' ''Jednoty'' ''bratrské'' | |||
(1897) a zejména první díl jeho čtyřsvazkové práce ''Jednota'' | |||
''bratrská'' ''v prvním'' ''vyhnanství'' (1900–32), jímž se 1900 habilitoval na filozofické fakultě české univerzity pro obor obecné | |||
dějiny. Dějiny jednoty, včetně vnitřních proměn a vývoje | |||
jejího učení, podal na širokém pozadí polských církevních | |||
dějin 16. století. | |||
Od konce 90. let se mezi ním a dalšími Gollovými významnými | |||
žáky, zvláště J. Pekařem, zvětšoval odstup. Názorově | |||
i lidsky se naopak stále více přibližoval skupině soustředěné | |||
kolem Českého muzea. Navenek se tento rozchod projevil | |||
v postupném přenesení těžiště B. publikační činnosti z ''Českého'' | |||
''časopisu'' ''historického'' do ''Muzejníku'' a ''Časopisu'' ''Matice'' | |||
''moravské''. J. Goll jej nicméně podpořil ve snaze dosáhnout | |||
profesury. 1905 byl jmenován mimořádným a 1910 řádným | |||
profesorem dějin východní Evropy a balkánských zemí a stal | |||
se také vedle J. Šusty a J. Pekaře spoluředitelem historického | |||
semináře. Své přednášky formou mnohasemestrálních cyklů | |||
zaměřil na dějiny evropského východu, a vedle toho se speciálně | |||
věnoval dějinám slovanských národů a jejich dějepisectví. | |||
Okruh odborných zájmů doplnil ještě o byzantologii, | |||
v níž pro české poměry sehrál zakladatelskou úlohu. Po svého | |||
druhu iniciační stati ''Studia'' ''byzantologická'' ''a Karla'' ''Krumbachera'' | |||
''Geschichte'' ''der byzantinischen'' ''Literatur'' (1902) shrnul své | |||
pojetí přehledně ve studii ''Kultura'' ''byzantská,'' ''její'' ''vznik'' ''a význam'' | |||
(1917, 1924 přeloženo do srbochorvatštiny). Později | |||
zpracoval pasáže týkající se dějin Byzance pro třetí svazek ''Dějin'' | |||
''lidstva'' (1937). Postupně u něho vykrystalizovaly tři hlavní | |||
oblasti odborného zájmu: dějiny jednoty v raném novověku, | |||
kde analytický přístup podtrhuje ediční práce, zejména rozsáhlé | |||
''Akty'' ''Jednoty'' ''bratrské I–II'' (1915–23), dále komplexně | |||
pojaté dějiny slovanských národů (převážně v syntetizujících | |||
pracích a četných recenzích) a byzantologie. | |||
1905 se B. oženil s dcerou profesora české zemědělské školy | |||
v Kolíně Josefa Dvořáčka Marií, s níž měl dceru Vladimíru | |||
a předčasně zemřelého syna Jaroslava. 1904 byl jmenován | |||
členem zkušební komise pro učitele dějepisu na středních | |||
školách, ve funkci zůstal až do smrti. Úspěšnou se stala jeho | |||
středoškolská učebnice ''Dějiny'' ''středního'' ''a nového'' ''věku'' ''do | |||
r. 1648'' (1912, s J. Šustou), která byla používána v dalších | |||
upravených vydáních po následující čtyři desítiletí. Popularizační | |||
účel měly i kompilační ''Dějiny'' ''Ruska'' ''v 19. století'' ''I–II'' | |||
(1907–08, 1922 přeloženo do srbochorvatštiny). 1908 se B., | |||
který se kromě členství v mladočeské straně, politicky neangažoval, | |||
zapojil do organizace pražského Slovanského sjezdu | |||
a následně se podílel na redigování sborníku ''Slovanstvo,'' ''jeho'' | |||
''obraz'' ''v minulosti'' ''a přítomnosti'' (1912). Přispěl do něj statí | |||
o náboženském vývoji slovanských národů a výkladem jejich | |||
dějin. Syntézu zpracoval v ''Dějinách'' ''Slovanstva'' (1927). Rozhodujícím | |||
činitelem pro dějiny slovanských národů podle | |||
něj bylo stálé potýkání s turkotatarským a germánským | |||
živlem. Přes problematičnost některých tezí se B. zasloužil | |||
o rozšíření zájmu o novější slovanské dějiny. | |||
B. si vydobyl významné postavení v řadě domácích i zahraničních | |||
vědeckých institucí: byl členem Královské české společnosti | |||
nauk (1904 mimořádným, 1910 řádným), České | |||
akademie věd a umění (1921 mimořádným, 1927 řádným), | |||
Ševčenkovy ukrajinské vědecké společnosti (1923), Jugoslávské | |||
akademie věd a umění v Záhřebu (1928), Polské akademie | |||
věd a umění (1930) a Rumunské akademie věd (1935). | |||
Působil jako děkan filozofické fakulty pražské univerzity | |||
1915/16. | |||
Vznik samostatného státu a oživený zájem o slovanské národy | |||
poskytl B. nové možnosti. 1921 vedl s K. Kadlecem | |||
jednání v Záhřebu o součinnosti českých a jihoslovanských | |||
akademií. Široce mohl rozvinout svou působnost i jako jeden | |||
z prvních členů Slovanského ústavu po jeho faktickém | |||
uvedení v život 1928. B. se v něm po J. Polívkovi stal předsedou | |||
I. (kulturního) odboru; vedl byzantologickou komisi | |||
a vydávání dokumentů k dějinám slovanské vzájemnosti. Po | |||
založení Federace historických společností východní Evropy | |||
1927 se významně podílel na její práci, připravoval jednání | |||
v Praze 1932 a v srpnu 1933 byl ve Varšavě na VII. mezinárodním | |||
sjezdu historiků zvolen jejím předsedou. Na sjezdu | |||
vzbudil ohlas i jeho příspěvek o povaze a periodizaci dějin | |||
východní Evropy, který v odborných kruzích vyvolal následnou | |||
polemiku. B. měl pověst přísného pedagoga a zkoušejícího, | |||
soudobými kritiky, mezi nimiž vynikal jeho názorový | |||
odpůrce J. Slavík, mu byl vytýkán malý zájem o přípravu | |||
vědeckého dorostu. Mezi jeho žáky patřila však řada významných | |||
osobností, jako např. V. Denkstein, V. Letošník, | |||
J. Průšek, J. Tichý, za B. nástupce v oboru dějin východní | |||
Evropy a byzantologie byli považováni především J. Macůrek | |||
a M. Paulová. Zatímco vztahy s domácími kolegy byly | |||
napjaté, jeho styky se zahraničními vědci byly vyrovnané. | |||
V zahraničí byla oceňována B. rozsáhlá recenzní a organizační | |||
činnost, publikování řady prací se slavistickou tematikou. | |||
'''D:''' bibliografie do 1928 in: Z dějin východní Evropy a Slovanstva. Sborník | |||
věnovaný J. B. k šedesátým narozeninám, 1928; závažnější práce z následujících | |||
let in: Kudělka – Šimeček, s. 50n. | |||
'''L:''' nekrology in: Kudělka – Šimeček, s. 51; M. Kudělka, Dějiny Slovanstva | |||
a východní Evropy v pojetí J. B., in: Slezský sborník 72, 1974, s. 1n.; M. | |||
Nechvátal, J. B. (1868–1937), in: Sborník k dějinám 19. a 20. století, 1984, | |||
s. 105n.; R. Vlček, J. B. K vývoji historiografických názorů na dějiny Slovanstva, | |||
in: Slavia 62, 1993, s. 385n.; J. Macůrek, J. B., in: SPFFBU (C) 46, | |||
1997, s. 165n.; V. Veber, J. B. a J. Macůrek, in: Střední a východní Evropa | |||
v krizi 20. století, 1998, s. 141n.; týž, J. B. a J. Macůrek, in: Josepho Macůrek | |||
viginti lustra complenti oblata, 2001, s. 16n.; L. Havlíková, Balkanistická | |||
studia a počátky české byzantologie, in: Slavistika a balkanistika, 2001, | |||
s. 13n.; M. Ďurčanský, Krakovský pobyt J. B. ve školním roce 1892/93, | |||
in: Pocta Zdeňku Jelínkovi, 2001, s. 47n.; L. Havlíková, Klasická studia | |||
a počátky české byzantologie. (Z korespondence A. Salače a J. B.), in: Listy | |||
filologické 125, 2002, s. 102n; M. Ďurčanský, in: J. B. a Gollova škola, 2005 | |||
J. B., Moje styky s Gollem, in: tamtéž; Goll a Gollova škola, 2005. | |||
'''P:''' Archiv AV ČR, Praha (kde písemná pozůstalost). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/10422 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Marek Ďurčanský | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:1868]] | [[Kategorie:1868]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Záboří nad Labem]] | ||
[[Kategorie:1937]] | [[Kategorie:1937]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 1. 10. 2019, 11:42
Jaroslav BIDLO | |
Narození | 17.11.1868 |
---|---|
Místo narození | Záboří nad Labem |
Úmrtí | 1.12.1937 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 53- Historik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 483-484 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41416 |
BIDLO, Jaroslav, * 17. 11. 1868 Záboří nad Labem, † 1. 12. 1937 Praha, historik
Narodil se jako jeden ze dvou synů venkovského učitele Augustina B., působícího nejprve v Záboří nad Labem, později v Uhlířských Janovicích. B. studoval 1879–87 na gymnáziu v Hradci Králové a na přání rodičů v biskupském semináři Borromeu. Teologická studia přerušil a 1889 se zapsal na filozofickou fakultu české univerzity v Praze, kde mohl zužitkovat i své dosavadní jazykové a teologické znalosti. Byl žákem J. Emlera, A. Rezka, J. Gebauera a především J. Golla, na jehož popud absolvoval 1892/93 studijní pobyt na Jagellonské univerzitě v Krakově. Tehdy se pod vedením S. Smolky a W. Zakrzewského zrodil jeho celoživotní zájem o polskou historiografii a B. vydal překlad význačné knihy M. Bobrzyńského Přehled dějin polských (1895). Rozsáhlým heslem o polském kronikáři Janu Długoszovi přispěl do Ottova slovníku naučného, kam psal i hesla k východoevropským a slovanským dějinám. Po obhájení dizertace Česká katolická emigrace v Polsku a mnich Jeroným Pražský (1895) učil B. 1895–99 na malostranské reálce v Praze a od 1899 až 1905 na státní průmyslové škole. Začal se věnovat systematickému pramennému výzkumu k dějinám jednoty bratrské v archivech v ruském záboru Polska, ve Švýcarsku a zejména v Prusku. 1897/98 studoval na univerzitách v Moskvě a Petrohradu u P. A. Lavrova, V. O. Ključevského, N. I. Karějeva a S. F. Platonova. Svůj pohled na soudobou ruskou historiografii shrnul ve studiích Z ruské university (1898) a O historické práci v Petrohradě (1899); výsledkem zahraničních pobytů byla také edice Nekrologium polské větve Jednoty bratrské (1897) a zejména první díl jeho čtyřsvazkové práce Jednota bratrská v prvním vyhnanství (1900–32), jímž se 1900 habilitoval na filozofické fakultě české univerzity pro obor obecné dějiny. Dějiny jednoty, včetně vnitřních proměn a vývoje jejího učení, podal na širokém pozadí polských církevních dějin 16. století.
Od konce 90. let se mezi ním a dalšími Gollovými významnými žáky, zvláště J. Pekařem, zvětšoval odstup. Názorově i lidsky se naopak stále více přibližoval skupině soustředěné kolem Českého muzea. Navenek se tento rozchod projevil v postupném přenesení těžiště B. publikační činnosti z Českého časopisu historického do Muzejníku a Časopisu Matice moravské. J. Goll jej nicméně podpořil ve snaze dosáhnout profesury. 1905 byl jmenován mimořádným a 1910 řádným profesorem dějin východní Evropy a balkánských zemí a stal se také vedle J. Šusty a J. Pekaře spoluředitelem historického semináře. Své přednášky formou mnohasemestrálních cyklů zaměřil na dějiny evropského východu, a vedle toho se speciálně věnoval dějinám slovanských národů a jejich dějepisectví. Okruh odborných zájmů doplnil ještě o byzantologii, v níž pro české poměry sehrál zakladatelskou úlohu. Po svého druhu iniciační stati Studia byzantologická a Karla Krumbachera Geschichte der byzantinischen Literatur (1902) shrnul své pojetí přehledně ve studii Kultura byzantská, její vznik a význam (1917, 1924 přeloženo do srbochorvatštiny). Později zpracoval pasáže týkající se dějin Byzance pro třetí svazek Dějin lidstva (1937). Postupně u něho vykrystalizovaly tři hlavní oblasti odborného zájmu: dějiny jednoty v raném novověku, kde analytický přístup podtrhuje ediční práce, zejména rozsáhlé Akty Jednoty bratrské I–II (1915–23), dále komplexně pojaté dějiny slovanských národů (převážně v syntetizujících pracích a četných recenzích) a byzantologie.
1905 se B. oženil s dcerou profesora české zemědělské školy v Kolíně Josefa Dvořáčka Marií, s níž měl dceru Vladimíru a předčasně zemřelého syna Jaroslava. 1904 byl jmenován členem zkušební komise pro učitele dějepisu na středních školách, ve funkci zůstal až do smrti. Úspěšnou se stala jeho středoškolská učebnice Dějiny středního a nového věku do r. 1648 (1912, s J. Šustou), která byla používána v dalších upravených vydáních po následující čtyři desítiletí. Popularizační účel měly i kompilační Dějiny Ruska v 19. století I–II (1907–08, 1922 přeloženo do srbochorvatštiny). 1908 se B., který se kromě členství v mladočeské straně, politicky neangažoval, zapojil do organizace pražského Slovanského sjezdu a následně se podílel na redigování sborníku Slovanstvo, jeho obraz v minulosti a přítomnosti (1912). Přispěl do něj statí o náboženském vývoji slovanských národů a výkladem jejich dějin. Syntézu zpracoval v Dějinách Slovanstva (1927). Rozhodujícím činitelem pro dějiny slovanských národů podle něj bylo stálé potýkání s turkotatarským a germánským živlem. Přes problematičnost některých tezí se B. zasloužil o rozšíření zájmu o novější slovanské dějiny.
B. si vydobyl významné postavení v řadě domácích i zahraničních vědeckých institucí: byl členem Královské české společnosti nauk (1904 mimořádným, 1910 řádným), České akademie věd a umění (1921 mimořádným, 1927 řádným), Ševčenkovy ukrajinské vědecké společnosti (1923), Jugoslávské akademie věd a umění v Záhřebu (1928), Polské akademie věd a umění (1930) a Rumunské akademie věd (1935). Působil jako děkan filozofické fakulty pražské univerzity 1915/16.
Vznik samostatného státu a oživený zájem o slovanské národy poskytl B. nové možnosti. 1921 vedl s K. Kadlecem jednání v Záhřebu o součinnosti českých a jihoslovanských akademií. Široce mohl rozvinout svou působnost i jako jeden z prvních členů Slovanského ústavu po jeho faktickém uvedení v život 1928. B. se v něm po J. Polívkovi stal předsedou I. (kulturního) odboru; vedl byzantologickou komisi a vydávání dokumentů k dějinám slovanské vzájemnosti. Po založení Federace historických společností východní Evropy 1927 se významně podílel na její práci, připravoval jednání v Praze 1932 a v srpnu 1933 byl ve Varšavě na VII. mezinárodním sjezdu historiků zvolen jejím předsedou. Na sjezdu vzbudil ohlas i jeho příspěvek o povaze a periodizaci dějin východní Evropy, který v odborných kruzích vyvolal následnou polemiku. B. měl pověst přísného pedagoga a zkoušejícího, soudobými kritiky, mezi nimiž vynikal jeho názorový odpůrce J. Slavík, mu byl vytýkán malý zájem o přípravu vědeckého dorostu. Mezi jeho žáky patřila však řada významných osobností, jako např. V. Denkstein, V. Letošník, J. Průšek, J. Tichý, za B. nástupce v oboru dějin východní Evropy a byzantologie byli považováni především J. Macůrek a M. Paulová. Zatímco vztahy s domácími kolegy byly napjaté, jeho styky se zahraničními vědci byly vyrovnané. V zahraničí byla oceňována B. rozsáhlá recenzní a organizační činnost, publikování řady prací se slavistickou tematikou.
D: bibliografie do 1928 in: Z dějin východní Evropy a Slovanstva. Sborník věnovaný J. B. k šedesátým narozeninám, 1928; závažnější práce z následujících let in: Kudělka – Šimeček, s. 50n.
L: nekrology in: Kudělka – Šimeček, s. 51; M. Kudělka, Dějiny Slovanstva a východní Evropy v pojetí J. B., in: Slezský sborník 72, 1974, s. 1n.; M. Nechvátal, J. B. (1868–1937), in: Sborník k dějinám 19. a 20. století, 1984, s. 105n.; R. Vlček, J. B. K vývoji historiografických názorů na dějiny Slovanstva, in: Slavia 62, 1993, s. 385n.; J. Macůrek, J. B., in: SPFFBU (C) 46, 1997, s. 165n.; V. Veber, J. B. a J. Macůrek, in: Střední a východní Evropa v krizi 20. století, 1998, s. 141n.; týž, J. B. a J. Macůrek, in: Josepho Macůrek viginti lustra complenti oblata, 2001, s. 16n.; L. Havlíková, Balkanistická studia a počátky české byzantologie, in: Slavistika a balkanistika, 2001, s. 13n.; M. Ďurčanský, Krakovský pobyt J. B. ve školním roce 1892/93, in: Pocta Zdeňku Jelínkovi, 2001, s. 47n.; L. Havlíková, Klasická studia a počátky české byzantologie. (Z korespondence A. Salače a J. B.), in: Listy filologické 125, 2002, s. 102n; M. Ďurčanský, in: J. B. a Gollova škola, 2005 J. B., Moje styky s Gollem, in: tamtéž; Goll a Gollova škola, 2005.
P: Archiv AV ČR, Praha (kde písemná pozůstalost).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marek Ďurčanský