BLAHOSLAV Jan 20.2.1523-24.11.1571: Porovnání verzí
(BLAHOSLAV_Jan_(Apterix)_20.2.1523-24.11.1571) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan | | jméno = Jan BLAHOSLAV | ||
| obrázek = | | obrázek = Blahoslav Jan portret.JPG | ||
| datum narození = 20.2.1523 | | datum narození = 20.2.1523 | ||
| místo narození = Přerov | | místo narození = Přerov | ||
| datum úmrtí = 24.11.1571 | | datum úmrtí = 24.11.1571 | ||
| místo úmrtí = Moravský Krumlov | | místo úmrtí = Moravský Krumlov | ||
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista<br />63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života<br /> | ||
50- Náboženský publicista | |||
63- Spisovatel | |||
64- Překladatel | |||
80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 537-538 | ||
}} | |||
'''BLAHOSLAV, Jan,''' ''* 20. 2. 1523 Přerov, † 24. 11. 1571 Moravský Krumlov, náboženský myslitel, historik, básník, překladatel, gramatik, muzikolog, biskup jednoty bratrské'' | |||
Pocházel z poměrně zámožné přerovské rodiny hlásící se | |||
k jednotě bratrské (i jeho bratr Martin Abdon byl bratrským | |||
duchovním). Navštěvoval bratrské školy v Přerově a Prostějově. | |||
1543–45 ho jednota vyslala na další studia; nejprve studoval | |||
na luteránském gymnáziu ve slezském Goldbergu (dnes | |||
Złotoryja) a poté na univerzitě ve Wittenbergu, kde poznal | |||
Filipa Melanchthona a poslouchal kázání Martina Luthera. | |||
Po návratu do Prostějova pečovali o jeho další duchovní růst | |||
tamější bratrští biskupové Martin Michalec a Matouš Strejc. | |||
1547 ho spory o další směřování jednoty bratrské podnítily | |||
k napsání prvního významnějšího spisu, známého pod názvem | |||
''O původu'' ''Jednoty'' ''bratrské'' ''a řádu'' ''v ní''. | |||
Vzhledem ke svému zájmu o historickou práci byl v létě | |||
1548, již za zvýšené perzekuce jednoty po nezdařeném stavovském | |||
povstání, povolán do Mladé Boleslavi, kde se stal | |||
pomocníkem biskupa Jana Černého. Z jeho iniciativy se | |||
zásadním způsobem podílel na sestavení nejrozsáhlejšího | |||
souboru pramenů k dějinám jednoty, jemuž dal název ''Acta'' | |||
''unitatis'' ''fratrum''. Na mohutných foliantech této sbírky, jež | |||
postupně zaplňoval i řadou vlastních pojednání, pracoval po | |||
mnoho let svého života. Jeho působení v Mladé Boleslavi | |||
však bylo brzy přerušeno nedlouhým studiem na univerzitách | |||
v Královci a v Basileji (1549–50) a zejména těžkou nemocí. | |||
Krátký pobyt v Basileji ještě posílil jeho příchylnost | |||
k humanismu, jejímž zřetelným projevem se hned vzápětí | |||
stal jazykově vybroušený moralistní spis ''O zraku''. | |||
B. vliv v jednotě začal rychle vzrůstat po 1553, kdy byl vysvěcen | |||
na kněze. 1555–57 byl vyslán na několik diplomatických | |||
cest. Čtyři z nich mířily do Vídně k Sebastianu Pfauserovi, | |||
jenž sympatizoval s reformací a působil jako dvorní kazatel | |||
budoucího krále a císaře Maxmiliána II. Pfauserovým prostřednictvím | |||
se B. marně snažil přimět habsburské panovníky | |||
k zastavení perzekuce a k propuštění bratrského biskupa | |||
Jana Augusty z vězení. Pátou cestu podnikl do Magdeburku | |||
k přednímu luteránskému teologovi Flaciu Illyrikovi, před | |||
kterým se snažil hájit prestiž jednoty jako významné a samostatné | |||
reformační církve. | |||
V srpnu 1557 byl B. zvolen za jednoho z biskupů jednoty | |||
a následujícího roku byl určen za jejího písaře, z titulu této | |||
funkce spravoval bratrský archiv a připadly mu i další úkoly. | |||
V říjnu 1571 se stal i sudím jednoty, ale brzy poté během | |||
své vizitační cesty v Moravském Krumlově zemřel. V moravských | |||
Ivančicích, kde žil od 1558 a kde byl i pochován, | |||
přispěl k vybudování nejlepší bratrské školy té doby, jež byla | |||
určena k výchově kněžského dorostu, a vedle ní založil i bratrskou | |||
tiskárnu, ve které vyšla většina jeho prací. Již během | |||
prvních let ivančického pobytu se B. i jeho dalším spolupracovníkům | |||
podařilo sestavit nový bratrský kancionál (''Piesně'' | |||
''chval'' ''božských'', tzv. ''Šamotulský'' ''kancionál''), složený především | |||
z písní bratrských autorů (zejména Jana Augusty, Lukáše | |||
Pražského a B.). Dílo mělo mimořádný úspěch, proto autoři | |||
(opět za rozhodující účasti B.) mohli brzy publikovat jeho | |||
vylepšenou verzi (''Písně'' ''duchovní'' ''evanjelitské'', tzv. ''Ivančický'' | |||
''kancionál''), po níž následovala řada dalších vydání. V rámci | |||
příprav tohoto reprezentativního zpěvníku B. napsal a vydal | |||
i vůbec první česky psanou příručku o hudební teorii a praxi | |||
(''Musica''). Důkladnou přípravu si vyžádalo i B. vrcholné dílo, | |||
jímž se stal překlad ''Nového'' ''zákona''. B. se poučil na humanistických | |||
a reformačních překladech bible a pod jejich vlivem | |||
přihlížel při převodu ''Nového'' ''zákona'' do češtiny nejen k jeho | |||
latinskému, ale i k původnějšímu řeckému textu. Základní | |||
předlohou se mu stalo Barbiriovo řecko-latinské vydání | |||
''Nového'' ''zákona'' z let 1559–60, hodně však využíval i starších | |||
českých překladů. Zvláštní důraz přitom kladl na jazykovou | |||
vytříbenost překladu, a to již s ohledem na liturgickou funkci | |||
biblického textu. B. ''Nový'' ''zákon'' byl poprvé vydán 1564 | |||
a pro své mimořádné kvality byl později (1593) převzat do | |||
''Kralické'' ''bible'', pro niž se stal významnou inspirací. | |||
S uvedenou prací úzce souvisel vznik rozsáhlé ''Gramatiky'' ''české'', | |||
obsahující nejen komentář k dílu Beneše Optáta, Petra | |||
Gzela a Václava Filomatesa, ale i řadu dalších úvah o různých | |||
způsobech vyjadřování. Podobně jako práce ''Vitia'' ''concionatorum'' | |||
(''Vady'' ''kazatelů'') byla věnována aktuálním otázkám | |||
kazatelské praxe a školní výuky, přičemž kladla důraz na estetickou kvalitu vyjadřování. B. na tomto díle pracoval po | |||
mnoho let, aniž by je stihl dokončit a publikovat. Svou ''Gramatikou'' | |||
však potvrdil své postavení autora, jenž významně | |||
přispěl k utváření a postupnému prosazení norem spisovné | |||
češtiny, a vynikajícího znalce jazyka (například bývá označován | |||
za zakladatele české dialektologie). | |||
Jako bratrský biskup a jeden z nejvzdělanějších členů jednoty | |||
se aktivně účastnil řady polemik, a to jak probíhajících | |||
uvnitř této církve, tak i vedených na její obranu. Například | |||
proti odpůrcům vyššího vzdělání v jednotě (a jmenovitě proti | |||
biskupu Janu Augustovi) napsal působivé ''Corrolarium'' (tzv. | |||
''Filipika'' ''proti'' ''misomusům''). Po celou dobu svého veřejného | |||
působení hájil samostatnost jednoty bratrské vůči ostatním | |||
českým utrakvistům i jiným reformačním církvím a odmítal | |||
myšlenku jejich sjednocení (např. ''Summa'' ''quaedam'' ''brevissima'', | |||
''Sepsání'' ''o rozdíle'' ''Jednoty'' ''bratrské'' ''od luterianské'', ''Zpráva'' | |||
''upřímá''). Byl rovněž autorem řady mravokárných spisů | |||
(např. ''Anvolimator'', ''Naučení'' ''mládencům''). | |||
'''D:''' O původu Jednoty bratrské a řádu v ní, 1547; Spis o zraku, 1550; Summa | |||
quaedam brevissima, 1556; Sepsání o rozdíle Jednoty bratrské od luterianské, | |||
1558; Musica, 1558; Anvolimator, to jest O rotě milovné, 1560; Piesně | |||
chval božských, 1561; Písně duchovní evanjelitské, 1564; Nový zákon vnově | |||
do češtiny přeložený, 1564; Výklad na 13. kapitolu Zjevení sv. Jana, 1565; | |||
Zpráva upřímá, 1566; Corrolarium, 1567; Naučení mládencům, 1568; Vitia | |||
concionatorum, asi 1570; Evanjelia, 1571; Grammatika česká; Soupis prací | |||
J. B., sestavila M. Bohatcová, in: J. B., předchůdce Jana Amose Komenského | |||
1571–1971, (ed.) S. Bimka a P. Floss, 1971, s. 188n. | |||
'''L:''' Jireček 1, s. 74n.; O. Hostinský, J. B. a Jan Josquin, 1896; F. A. Slavík, | |||
Vady kazatelův a Filipika proti nepřátelům vyššího vzdělání v Jednotě bratrské, | |||
1905; Akty Jednoty bratrské I–II, (ed.) J. Bidlo, 1915–1923; R. Urbánek, | |||
Jednota bratrská a vyšší vzdělání až do doby B., 1923; F. Hrejsa, | |||
B. náboženství, in: Kalich 8, 1923, s. 25n.; Sborník B. (1523–1923), (ed.) | |||
V. Novotný a R. Urbánek, 1923; O. Odložilík, Bratra J. B. Přerovského spis | |||
O původu Jednoty bratrské a řádu v ní, in: Věstník KČSN, 1928; F. Chudoba, | |||
Spis o zraku, 1928; DLČ 1, passim; B. Nový zákon z roku 1568, I–II, | |||
(ed.) J. Konipásek, 1931; Cesty českých bratří Matěje Červenky a J. B., (ed.) | |||
T. Č. Zelinka, 1942; K. Krofta, O bratrském dějepisectví, 1946; F. Bednář, | |||
Naučení mládencům k službě Kristu a církvi jeho se oddávajícím v Jednotě | |||
bratrské, 1947; J. B. Pochodně zažžená. Výbor z díla, (ed.) P. Váša,1949; | |||
A. Molnár, B. výklad na XIII. kapitolu Zjevení, in: Theologica evangelica 4, | |||
1951, s. 218n; Českobratrská výchova před Komenským, (ed.) A. Molnár, | |||
1956; R. Říčan, Dějiny Jednoty bratrské, 1957, passim; A. Škarka, J. B., in: | |||
Česká literatura 6, 1958, s. 150n.; J. Janáček, J. B., 1966; M. Bohatcová, | |||
Ästhetische Konzeptionen der Drucke der Böhmischen Brüder zur Zeit J. B., | |||
in: Gutenberg Jahrbuch, Mainz 1971, s. 189n.; O. Settari, J. B. jako hudební | |||
teoretik a hymnograf, in: Z kralické tvrze 5, 1971, s. 18n.; J. B., předchůdce | |||
Jana Amose Komenského 1571–1971, (ed.) S. Bimka a P. Floss, 1971; J. B. | |||
Přerovský (1571–1971), (ed.) G. Vožďa a kol., 1971; J. B. Čapek, Vývoj | |||
české literární renesance a J. B., in: AUC – Philologica 2–4, Slavica Pragensia | |||
14, 1972, s. 167n.; LČL 1, s. 246n.; M. Čejka – D. Šlosar – J. Nechutová, | |||
Gramatika česká J. B., 1991; J. Daňhelka, J. B. a konstituování spisovné | |||
češtiny, in: Studia Comeniana et Historica 23, 1993, č. 50, s. 3n.; V. Kyas, | |||
Česká bible v dějinách národního písemnictví, 1997, passim. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/11609 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Jaroslav Boubín | |||
[[Kategorie:A]] | [[Kategorie:A]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
Řádek 23: | Řádek 158: | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
[[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]] | [[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]] | ||
[[Kategorie:1523]] | [[Kategorie:1523]] | ||
[[Kategorie:Přerov]] | [[Kategorie:Přerov]] | ||
[[Kategorie:1571]] | [[Kategorie:1571]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Moravský Krumlov]] | ||
<gallery> | |||
Blahoslav Jan socha.JPG|Socha Jana Blahoslava v Přerově zhotovená F. Bílkem u příležitosti 400. výročí narození J. Blahoslava | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 3. 10. 2019, 16:12
Jan BLAHOSLAV | |
| |
Narození | 20.2.1523 |
---|---|
Místo narození | Přerov |
Úmrtí | 24.11.1571 |
Místo úmrtí | Moravský Krumlov |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 63- Spisovatel 64- Překladatel 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života |
Citace | Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 537-538 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41688 |
BLAHOSLAV, Jan, * 20. 2. 1523 Přerov, † 24. 11. 1571 Moravský Krumlov, náboženský myslitel, historik, básník, překladatel, gramatik, muzikolog, biskup jednoty bratrské
Pocházel z poměrně zámožné přerovské rodiny hlásící se k jednotě bratrské (i jeho bratr Martin Abdon byl bratrským duchovním). Navštěvoval bratrské školy v Přerově a Prostějově. 1543–45 ho jednota vyslala na další studia; nejprve studoval na luteránském gymnáziu ve slezském Goldbergu (dnes Złotoryja) a poté na univerzitě ve Wittenbergu, kde poznal Filipa Melanchthona a poslouchal kázání Martina Luthera. Po návratu do Prostějova pečovali o jeho další duchovní růst tamější bratrští biskupové Martin Michalec a Matouš Strejc. 1547 ho spory o další směřování jednoty bratrské podnítily k napsání prvního významnějšího spisu, známého pod názvem O původu Jednoty bratrské a řádu v ní.
Vzhledem ke svému zájmu o historickou práci byl v létě 1548, již za zvýšené perzekuce jednoty po nezdařeném stavovském povstání, povolán do Mladé Boleslavi, kde se stal pomocníkem biskupa Jana Černého. Z jeho iniciativy se zásadním způsobem podílel na sestavení nejrozsáhlejšího souboru pramenů k dějinám jednoty, jemuž dal název Acta unitatis fratrum. Na mohutných foliantech této sbírky, jež postupně zaplňoval i řadou vlastních pojednání, pracoval po mnoho let svého života. Jeho působení v Mladé Boleslavi však bylo brzy přerušeno nedlouhým studiem na univerzitách v Královci a v Basileji (1549–50) a zejména těžkou nemocí. Krátký pobyt v Basileji ještě posílil jeho příchylnost k humanismu, jejímž zřetelným projevem se hned vzápětí stal jazykově vybroušený moralistní spis O zraku.
B. vliv v jednotě začal rychle vzrůstat po 1553, kdy byl vysvěcen na kněze. 1555–57 byl vyslán na několik diplomatických cest. Čtyři z nich mířily do Vídně k Sebastianu Pfauserovi, jenž sympatizoval s reformací a působil jako dvorní kazatel budoucího krále a císaře Maxmiliána II. Pfauserovým prostřednictvím se B. marně snažil přimět habsburské panovníky k zastavení perzekuce a k propuštění bratrského biskupa Jana Augusty z vězení. Pátou cestu podnikl do Magdeburku k přednímu luteránskému teologovi Flaciu Illyrikovi, před kterým se snažil hájit prestiž jednoty jako významné a samostatné reformační církve.
V srpnu 1557 byl B. zvolen za jednoho z biskupů jednoty a následujícího roku byl určen za jejího písaře, z titulu této funkce spravoval bratrský archiv a připadly mu i další úkoly. V říjnu 1571 se stal i sudím jednoty, ale brzy poté během své vizitační cesty v Moravském Krumlově zemřel. V moravských Ivančicích, kde žil od 1558 a kde byl i pochován, přispěl k vybudování nejlepší bratrské školy té doby, jež byla určena k výchově kněžského dorostu, a vedle ní založil i bratrskou tiskárnu, ve které vyšla většina jeho prací. Již během prvních let ivančického pobytu se B. i jeho dalším spolupracovníkům podařilo sestavit nový bratrský kancionál (Piesně chval božských, tzv. Šamotulský kancionál), složený především z písní bratrských autorů (zejména Jana Augusty, Lukáše Pražského a B.). Dílo mělo mimořádný úspěch, proto autoři (opět za rozhodující účasti B.) mohli brzy publikovat jeho vylepšenou verzi (Písně duchovní evanjelitské, tzv. Ivančický kancionál), po níž následovala řada dalších vydání. V rámci příprav tohoto reprezentativního zpěvníku B. napsal a vydal i vůbec první česky psanou příručku o hudební teorii a praxi (Musica). Důkladnou přípravu si vyžádalo i B. vrcholné dílo, jímž se stal překlad Nového zákona. B. se poučil na humanistických a reformačních překladech bible a pod jejich vlivem přihlížel při převodu Nového zákona do češtiny nejen k jeho latinskému, ale i k původnějšímu řeckému textu. Základní předlohou se mu stalo Barbiriovo řecko-latinské vydání Nového zákona z let 1559–60, hodně však využíval i starších českých překladů. Zvláštní důraz přitom kladl na jazykovou vytříbenost překladu, a to již s ohledem na liturgickou funkci biblického textu. B. Nový zákon byl poprvé vydán 1564 a pro své mimořádné kvality byl později (1593) převzat do Kralické bible, pro niž se stal významnou inspirací.
S uvedenou prací úzce souvisel vznik rozsáhlé Gramatiky české, obsahující nejen komentář k dílu Beneše Optáta, Petra Gzela a Václava Filomatesa, ale i řadu dalších úvah o různých způsobech vyjadřování. Podobně jako práce Vitia concionatorum (Vady kazatelů) byla věnována aktuálním otázkám kazatelské praxe a školní výuky, přičemž kladla důraz na estetickou kvalitu vyjadřování. B. na tomto díle pracoval po mnoho let, aniž by je stihl dokončit a publikovat. Svou Gramatikou však potvrdil své postavení autora, jenž významně přispěl k utváření a postupnému prosazení norem spisovné češtiny, a vynikajícího znalce jazyka (například bývá označován za zakladatele české dialektologie).
Jako bratrský biskup a jeden z nejvzdělanějších členů jednoty se aktivně účastnil řady polemik, a to jak probíhajících uvnitř této církve, tak i vedených na její obranu. Například proti odpůrcům vyššího vzdělání v jednotě (a jmenovitě proti biskupu Janu Augustovi) napsal působivé Corrolarium (tzv. Filipika proti misomusům). Po celou dobu svého veřejného působení hájil samostatnost jednoty bratrské vůči ostatním českým utrakvistům i jiným reformačním církvím a odmítal myšlenku jejich sjednocení (např. Summa quaedam brevissima, Sepsání o rozdíle Jednoty bratrské od luterianské, Zpráva upřímá). Byl rovněž autorem řady mravokárných spisů (např. Anvolimator, Naučení mládencům).
D: O původu Jednoty bratrské a řádu v ní, 1547; Spis o zraku, 1550; Summa quaedam brevissima, 1556; Sepsání o rozdíle Jednoty bratrské od luterianské, 1558; Musica, 1558; Anvolimator, to jest O rotě milovné, 1560; Piesně chval božských, 1561; Písně duchovní evanjelitské, 1564; Nový zákon vnově do češtiny přeložený, 1564; Výklad na 13. kapitolu Zjevení sv. Jana, 1565; Zpráva upřímá, 1566; Corrolarium, 1567; Naučení mládencům, 1568; Vitia concionatorum, asi 1570; Evanjelia, 1571; Grammatika česká; Soupis prací J. B., sestavila M. Bohatcová, in: J. B., předchůdce Jana Amose Komenského 1571–1971, (ed.) S. Bimka a P. Floss, 1971, s. 188n.
L: Jireček 1, s. 74n.; O. Hostinský, J. B. a Jan Josquin, 1896; F. A. Slavík, Vady kazatelův a Filipika proti nepřátelům vyššího vzdělání v Jednotě bratrské, 1905; Akty Jednoty bratrské I–II, (ed.) J. Bidlo, 1915–1923; R. Urbánek, Jednota bratrská a vyšší vzdělání až do doby B., 1923; F. Hrejsa, B. náboženství, in: Kalich 8, 1923, s. 25n.; Sborník B. (1523–1923), (ed.) V. Novotný a R. Urbánek, 1923; O. Odložilík, Bratra J. B. Přerovského spis O původu Jednoty bratrské a řádu v ní, in: Věstník KČSN, 1928; F. Chudoba, Spis o zraku, 1928; DLČ 1, passim; B. Nový zákon z roku 1568, I–II, (ed.) J. Konipásek, 1931; Cesty českých bratří Matěje Červenky a J. B., (ed.) T. Č. Zelinka, 1942; K. Krofta, O bratrském dějepisectví, 1946; F. Bednář, Naučení mládencům k službě Kristu a církvi jeho se oddávajícím v Jednotě bratrské, 1947; J. B. Pochodně zažžená. Výbor z díla, (ed.) P. Váša,1949; A. Molnár, B. výklad na XIII. kapitolu Zjevení, in: Theologica evangelica 4, 1951, s. 218n; Českobratrská výchova před Komenským, (ed.) A. Molnár, 1956; R. Říčan, Dějiny Jednoty bratrské, 1957, passim; A. Škarka, J. B., in: Česká literatura 6, 1958, s. 150n.; J. Janáček, J. B., 1966; M. Bohatcová, Ästhetische Konzeptionen der Drucke der Böhmischen Brüder zur Zeit J. B., in: Gutenberg Jahrbuch, Mainz 1971, s. 189n.; O. Settari, J. B. jako hudební teoretik a hymnograf, in: Z kralické tvrze 5, 1971, s. 18n.; J. B., předchůdce Jana Amose Komenského 1571–1971, (ed.) S. Bimka a P. Floss, 1971; J. B. Přerovský (1571–1971), (ed.) G. Vožďa a kol., 1971; J. B. Čapek, Vývoj české literární renesance a J. B., in: AUC – Philologica 2–4, Slavica Pragensia 14, 1972, s. 167n.; LČL 1, s. 246n.; M. Čejka – D. Šlosar – J. Nechutová, Gramatika česká J. B., 1991; J. Daňhelka, J. B. a konstituování spisovné češtiny, in: Studia Comeniana et Historica 23, 1993, č. 50, s. 3n.; V. Kyas, Česká bible v dějinách národního písemnictví, 1997, passim.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jaroslav Boubín
-
Socha Jana Blahoslava v Přerově zhotovená F. Bílkem u příležitosti 400. výročí narození J. Blahoslava