BROTAN Antonín 12.9.1873-5.4.1949: Porovnání verzí
(BROTAN_Antonín_12.9.1873-5.4.1949) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.9.1873 | | datum narození = 12.9.1873 | ||
| místo narození = | | místo narození = Ždánice u Kyjova | ||
| datum úmrtí = 5.4.1949 | | datum úmrtí = 5.4.1949 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Brno | ||
| povolání = 79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní | | povolání = 79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 200 | ||
}} | |||
'''BROTAN, Antonín,''' ''* 12. 9. 1873 Ždánice u Kyjova, † 5. 4. 1949 Brno, sběratel a upravovatel lidových písní'' | |||
Maturoval 1893 na českém gymnáziu v Brně, následující studium | |||
teologie nedokončil. 1894 nastoupil jako výpomocný | |||
podučitel v Hukvaldech, 1894/95 v Mikulčicích. 1895 vykonal | |||
doplňovací zkoušku učitelské dospělosti na učitelském | |||
ústavu v Příboře, pak učil v Lužicích, Hodoníně a v Příboře | |||
(1904–33), kde zastával rovněž funkci ředitele měšťanské | |||
školy. Složil státní zkoušku z houslí a zpěvu a stal se soukromým | |||
učitelem hudby a vedoucím pěveckého kroužku. | |||
Od 1937 žil v Brně. | |||
Lidové písně začal zapisovat v rámci sběratelské akce nazvané | |||
Das Vokslied in Österreich. Reagoval na podnět L. Janáčka, | |||
předsedy Pracovního výboru pro českou národní píseň | |||
na Moravě a ve Slezsku, který vyzýval zejména učitele a hudebníky | |||
ke sběru lidových písní. Zaslal Janáčkovi vzorky zapsaných | |||
lidových písní s nabídkou spolupráce. Jako sběratel | |||
se věnoval nejvíce Slezsku. Zapisoval v tehdy pruském Hlučínsku, | |||
Těšínsku, Lašsku, Valašsku a na slezsko-slovenském | |||
pomezí (Kysuce). Ve sbírkách brněnského pracoviště Etnologického | |||
ústavu AV ČR je uloženo 371 B. zápisů textů a nápěvů | |||
lidových písní, které zaznamenal v rozmezí 1907–26, | |||
tj. více než polovina jeho sběrů. Podle vlastních údajů sebral | |||
kolem 600 písní, většina z nich však zůstala v rukopise. Pro | |||
publikování čerpali z jeho zápisů autoři ''Moravských písní milostných'' | |||
L. Janáček a P. Váša (1930–36) a J. Nečas s J. Vysloužilem | |||
pro sbírku ''Hlučínský zpěvníček'' (1950). Podobně jako | |||
Janáček, B. lidové písně také upravoval. Tiskem vyšly ''Moravské'' | |||
''koledy pro smíšený sbor s průvodem varhan neb harmonia'' | |||
(1904), ''Valašská poesie'' (1920) a ''V slovácké jizbě'' (1925). Je | |||
autorem nápěvu sokolské pochodové písně ''Hoj, vzhůru, pestrý'' | |||
''sokole'' na slova J. V. Sládka. | |||
'''L:''' HS 1, s. 137; O. Hrabalová, Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami | |||
Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně, 1–2, 1983; | |||
L. Janáček – P. Váša, Moravské písně milostné, 1930–1936; V nový život: | |||
sokolské pochody, 1994 (Panton MC); J. Nečas – J. Vysloužil, Hlučínský | |||
zpěvníček. Padesát hlučínských lidových písní, 1950; B. Václavek – R. Smetana, | |||
Český národní zpěvník. Písně české společnosti 19. století, 1940. | |||
Marta Toncrová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní]] | [[Kategorie:79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní]] | ||
[[Kategorie:1873]] | [[Kategorie:1873]] | ||
[[Kategorie:Žďánice]] | |||
[[Kategorie:1949]] | [[Kategorie:1949]] | ||
[[Kategorie:Brno]] |
Aktuální verze z 7. 10. 2019, 15:15
Antonín BROTAN | |
Narození | 12.9.1873 |
---|---|
Místo narození | Ždánice u Kyjova |
Úmrtí | 5.4.1949 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní |
Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 200 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42069 |
BROTAN, Antonín, * 12. 9. 1873 Ždánice u Kyjova, † 5. 4. 1949 Brno, sběratel a upravovatel lidových písní
Maturoval 1893 na českém gymnáziu v Brně, následující studium teologie nedokončil. 1894 nastoupil jako výpomocný podučitel v Hukvaldech, 1894/95 v Mikulčicích. 1895 vykonal doplňovací zkoušku učitelské dospělosti na učitelském ústavu v Příboře, pak učil v Lužicích, Hodoníně a v Příboře (1904–33), kde zastával rovněž funkci ředitele měšťanské školy. Složil státní zkoušku z houslí a zpěvu a stal se soukromým učitelem hudby a vedoucím pěveckého kroužku. Od 1937 žil v Brně.
Lidové písně začal zapisovat v rámci sběratelské akce nazvané Das Vokslied in Österreich. Reagoval na podnět L. Janáčka, předsedy Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku, který vyzýval zejména učitele a hudebníky ke sběru lidových písní. Zaslal Janáčkovi vzorky zapsaných lidových písní s nabídkou spolupráce. Jako sběratel se věnoval nejvíce Slezsku. Zapisoval v tehdy pruském Hlučínsku, Těšínsku, Lašsku, Valašsku a na slezsko-slovenském pomezí (Kysuce). Ve sbírkách brněnského pracoviště Etnologického ústavu AV ČR je uloženo 371 B. zápisů textů a nápěvů lidových písní, které zaznamenal v rozmezí 1907–26, tj. více než polovina jeho sběrů. Podle vlastních údajů sebral kolem 600 písní, většina z nich však zůstala v rukopise. Pro publikování čerpali z jeho zápisů autoři Moravských písní milostných L. Janáček a P. Váša (1930–36) a J. Nečas s J. Vysloužilem pro sbírku Hlučínský zpěvníček (1950). Podobně jako Janáček, B. lidové písně také upravoval. Tiskem vyšly Moravské koledy pro smíšený sbor s průvodem varhan neb harmonia (1904), Valašská poesie (1920) a V slovácké jizbě (1925). Je autorem nápěvu sokolské pochodové písně Hoj, vzhůru, pestrý sokole na slova J. V. Sládka.
L: HS 1, s. 137; O. Hrabalová, Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně, 1–2, 1983; L. Janáček – P. Váša, Moravské písně milostné, 1930–1936; V nový život: sokolské pochody, 1994 (Panton MC); J. Nečas – J. Vysloužil, Hlučínský zpěvníček. Padesát hlučínských lidových písní, 1950; B. Václavek – R. Smetana, Český národní zpěvník. Písně české společnosti 19. století, 1940.
Marta Toncrová