BRAUN Edmund Wilhelm August 23.1.1870-23.9.1957: Porovnání verzí
(BRAUN_Edmund_Wilhelm_23.1.1870-23.9.1957) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Edmund Wilhelm BRAUN | | jméno = Edmund Wilhelm August BRAUN | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.1.1870 | | datum narození = 23.1.1870 | ||
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 23.9.1957 | | datum úmrtí = 23.9.1957 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Norimberk (Německo) | ||
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění | | povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 142-143 | ||
}} | |||
'''BRAUN, Edmund Wilhelm August,''' ''* 23. 1. 1870 , † 23. 9. 1957 Norimberk (Německo), historik umění, památkář, pedagog, redaktor'' | |||
Studoval gymnázium ve Freiburgu, pak dějiny umění a kultury | |||
i klasickou archeologii na univerzitách ve Freiburgu, | |||
Lipsku a v Heidelbergu, kde studia zakončil a byl 1. 5. | |||
1894 promován titulem doktor filozofie (PhDr.). 1894–97 | |||
pracoval jako asistent ve významné muzejní instituci Germanisches | |||
Nationalmuseum v Norimberku. Odtud odešel | |||
do Opavy a přijal tam 24. 5. 1897 místo kustoda a záhy ředitele | |||
uměleckoprůmyslového a později zemského muzea, a to | |||
1897–1935, 1939–40 a 1943–45. Mezitím také 1930–33 | |||
učil externě dějiny umění na německé univerzitě v Praze. | |||
Od počátku dvacátého století inicioval dostavbu opavského | |||
uměleckoprůmyslového muzea, promýšlel a dal mu široký | |||
program činnosti a podílel se aktivně na jeho převedení | |||
do působnosti zemské správy. Po 1918 nové státní uspořádání | |||
respektoval, navázal intenzivní styky s českým uměleckým | |||
a kulturním prostředím a podporoval soudobé slezské | |||
umění. Po 1938 se dal ovlivnit nacistickou kulturní teorií | |||
a za protektorátu plnil úkoly komisaře či zmocněnce pro | |||
oblast muzejnictví. 1945 odešel do Německa, kde působil | |||
1946–57 při inventarizaci druhou světovou válkou poškozené | |||
sbírky keramiky v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku | |||
a 1947–51 jako uznávaný badatel a vysokoškolský | |||
učitel na univerzitě v Erlangen. | |||
V Opavě rozvinul bohatou vědeckou, výstavní, akviziční, | |||
publikační a přednáškovou činnost. V oboru muzejnictví věnoval | |||
pozornost několika uměleckoprůmyslovým oborům. | |||
Nejprve obrátil zřetel zejména k drobné bronzové plastice, | |||
keramice a ke zlatnictví. Za vrchol této práce je považována | |||
autorská spoluúčast na velké monografii dějin vídeňské | |||
porcelánky (''Geschichte der k. k. Wiener Porzellanmanufaktur'', | |||
1907). Po 1918 se zabýval hlavně barokním sochařstvím | |||
v českých zemích a pracoval na umělecké topografii Slezska. | |||
B. si získal mimořádnou pověst jako autor několika výstav, jež jsou dodnes připomínány domácí a zahraniční literaturou, | |||
např. výstavy rakouských zlatnických prací (1904), | |||
drobných bronzů (1907) a barokní plastiky (1933). V muzeu, | |||
které vedl, vytvořil jednu z nejvýznamnějších uměleckoprůmyslových | |||
sbírek, jež svým významem přesáhla rámec | |||
českých zemí. Byl znalcem umění, uměleckého řemesla | |||
a soukromých uměleckých kolekcí především v bývalém Rakousko- | |||
Uhersku, jimž věnoval dva svazky zamýšlené edice | |||
''Oesterreichische Privatsammlungen''. Od 1911 se stal poradcem | |||
Františka Ferdinanda d’Este pro nákupy uměleckých | |||
předmětů a v jeho službách podnikal četné cesty po Evropě. | |||
Během nich opatřoval nové sbírkové předměty i pro opavské | |||
muzeum. B. publikační činnost vycházela z uplatňování | |||
tradičních znaleckých postupů, znalostí písemných pramenů | |||
a ze studia v předních galeriích, muzeích a soukromých uměleckých | |||
sbírkách v Evropě. Otiskl na čtyři stovky německy | |||
psaných prací v podobě zpráv, jež jsou uloženy hlavně v odborných | |||
časopisech, i samostatně vydávaných katalogů. Své | |||
poznatky popularizoval také přednáškami a články v denním | |||
tisku. B. redigoval ''Mitteilungen des Kaiser-Franz-Josef-Museums'' | |||
''für Kunst und Gewerbe in Troppau'' (vyšly pouze dva | |||
ročníky 1898 a 1899), ''Anzeiger des schlesischen Landesmuseums'' | |||
''in Troppau'' (z prvního ročníku 1922 vyšlo jen dvojčíslo | |||
1–2) a časopis opavského městského muzea ''Zeitschrift'' | |||
''für Geschichte und Kultur-Geschichte Österreichisch-Schlesiens'' | |||
(dvacet ročníků v období 1905–33). Dále spoluzaložil ''Belvedere'', | |||
vídeňský časopis věnovaný sběratelství. | |||
B. se angažoval také v památkové péči: od 1898 pracoval jako | |||
konzervátor ústřední komise pro památkovou péči ve Vídni | |||
a od 1911 zasedal jako člen její památkové rady. 1900 přijal | |||
členství v Mezinárodním svazu muzeí a do 1918 byl uváděn | |||
i jako člen Svazu rakouských muzeí, jemuž krátce předsedal. | |||
Po 1918 byl zaznamenán jako konzervátor Státního | |||
památkového úřadu v Brně pro Moravu a Slezsko, působil | |||
jako předseda Svazu německých muzeí v Československu | |||
a dopisující člen Společnosti pro podporu německé vědy, | |||
umění a literatury v Čechách a Sdružení výtvarných umělců | |||
slezských. V období 1915–43 docházel do salonu Marie | |||
Scholzové-Stonawské, statkářky v Třebovicích (dnes Ostrava- | |||
Poruba), německé spisovatelky a básnířky (pseud. Marie Stona). | |||
B. záslužná práce byla několikrát veřejně oceněna. Stal | |||
se rytířem řádu Františka Josefa (1908), obdržel záslužný kříž | |||
hesenského Filipova řádu (1911) a byl jmenován čestným členem | |||
Germanisches Nationalmuseum v Norimberku (1953). | |||
B. život a odbornou činnost shrnula velká výstava s názvem | |||
''Život zasvěcený umění'', jež se konala v opavském Slezském | |||
zemském muzeu od prosince 1997 do března 1998. | |||
'''D:''' Slezsko 8, s. 22 (kde neúplný soupis časopisů, v nichž B. publikoval); výběr: | |||
Beiträge zur Geschichte der Trierer Buchmalerei im frühen Mittelalter, | |||
Trier 1895; Alt-Troppauer Goldschmiedekunst, 1905. Sonderabdruck aus | |||
der Zeitschrift für Geschichte und Kultur-Geschichte Österreichisch-Schlesiens, | |||
1905, č. 1; Geschichte der k. k. Wiener Porzellanmanufaktur, Wien | |||
1907 (s J. Folnesicem); Das Kaiser-Franz-Josef-Museum für Kunst und | |||
Gewerbe in Troppau (Schlesisches Landesmuseum) und seine Sammlungen | |||
1883–1908, 1908; Die Bronzen der Sammlung G. von Rho in Wien, Wien | |||
1908; Das Tafelsilber des Herzogs Albert von Sachsen-Teschen, 1910; Tätigkeitbericht | |||
über die Jahre 1910–1912, 1913; E. W. B. (ed.), Urkunde über | |||
die Verleihung des Fürstentums Troppau, in: Zeitschrift für Geschichte und | |||
Kulturgeschichte Österreichisch-Schlesiens 9, 1914 (Festschrift anläßlich | |||
der Dreijahrhundertfeier der am 4. Jänner 1614 erfolgten Verleihung des | |||
Herzogtums Troppau an das Fürstenhaus Liechtenstein), 1914, s. 73n.; Die | |||
deutschen Renaissanceplaketten der Sammlung Walcher-Wolthein, 1918; | |||
Die Gobelins des Wiener kaiserlichen Hofes, 1922; Die Silberkammer eines | |||
Reichsfürsten, 1923; Studien zur schlesischen Barockplastik, b. d.; Festschrift | |||
des Landesmuseums Troppau, 1930. | |||
'''L:''' KSN 2, s. 93; H. Zopf, Berlin-Bibliographie, C 452; BL 1, s. 136n. (kde | |||
neúplný soupis literatury); NEČVU, s. 85; Slezsko 8, s. 21n. (kde neúplný | |||
soupis literatury); Sborník k šedesátinám E. W. B., Augsburg 1931 (ed. | |||
K. Černohorský – W. Kudlich); E. Klimešová, Vznik a počáteční vývoj uměleckoprůmyslového | |||
muzea v Opavě (1883–1918), in: Časopis Slezského | |||
muzea, série B (vědy historické), 32, 1983, s. 1n.; B. Samek, Dějiny umění | |||
na Moravě ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století, in: Kapitoly z českého | |||
dějepisu umění 1, 1986, s. 223n.; E. Šefčík, Osobnosti opavských | |||
muzeí do konce druhé světové války, in: Časopis Slezského muzea, série B, | |||
38, 1989, č. 2, s. 164n.; J. Vybíral, Nad korespondencí Leopolda Bauera | |||
E. W. B., in: tamtéž 39, 1990, s. 135n.; P. Šopák, E. W. B., in: Vlastivědné | |||
listy 23, 1997, č. 2, s. 21n.; M. Schenková – P. Šopák, E. W. B. Život | |||
zasvěcený umění, in: Dějiny a současnost 20, 1998, č. 2, s. 44n.; P. Šopák, | |||
E. W. B. a sochařství českého baroka, in: Barokní umění v severozápadních | |||
Čechách. Sborník z kolokvia uskutečněného v Muzeu města Ústí nad Labem | |||
24.–25. 5. 2001, 2003, s. 115n. | |||
'''P:''' Pozůstalost E. W. B. uložena v uměleckohistorickém oddělení Slezského | |||
zemského muzea v Opavě. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/3623 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Hana Karkanová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
[[Kategorie:1870]] | [[Kategorie:1870]] | ||
[[Kategorie:1957]] | [[Kategorie:1957]] | ||
[[Kategorie:Norimberk]] |
Aktuální verze z 5. 10. 2019, 16:52
Edmund Wilhelm August BRAUN | |
![]() | |
Narození | 23.1.1870 |
---|---|
Úmrtí | 23.9.1957 |
Místo úmrtí | Norimberk (Německo) |
Povolání | 73- Uměnovědec nebo historik umění |
Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 142-143 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42161 |
BRAUN, Edmund Wilhelm August, * 23. 1. 1870 , † 23. 9. 1957 Norimberk (Německo), historik umění, památkář, pedagog, redaktor
Studoval gymnázium ve Freiburgu, pak dějiny umění a kultury i klasickou archeologii na univerzitách ve Freiburgu, Lipsku a v Heidelbergu, kde studia zakončil a byl 1. 5. 1894 promován titulem doktor filozofie (PhDr.). 1894–97 pracoval jako asistent ve významné muzejní instituci Germanisches Nationalmuseum v Norimberku. Odtud odešel do Opavy a přijal tam 24. 5. 1897 místo kustoda a záhy ředitele uměleckoprůmyslového a později zemského muzea, a to 1897–1935, 1939–40 a 1943–45. Mezitím také 1930–33 učil externě dějiny umění na německé univerzitě v Praze. Od počátku dvacátého století inicioval dostavbu opavského uměleckoprůmyslového muzea, promýšlel a dal mu široký program činnosti a podílel se aktivně na jeho převedení do působnosti zemské správy. Po 1918 nové státní uspořádání respektoval, navázal intenzivní styky s českým uměleckým a kulturním prostředím a podporoval soudobé slezské umění. Po 1938 se dal ovlivnit nacistickou kulturní teorií a za protektorátu plnil úkoly komisaře či zmocněnce pro oblast muzejnictví. 1945 odešel do Německa, kde působil 1946–57 při inventarizaci druhou světovou válkou poškozené sbírky keramiky v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku a 1947–51 jako uznávaný badatel a vysokoškolský učitel na univerzitě v Erlangen.
V Opavě rozvinul bohatou vědeckou, výstavní, akviziční, publikační a přednáškovou činnost. V oboru muzejnictví věnoval pozornost několika uměleckoprůmyslovým oborům. Nejprve obrátil zřetel zejména k drobné bronzové plastice, keramice a ke zlatnictví. Za vrchol této práce je považována autorská spoluúčast na velké monografii dějin vídeňské porcelánky (Geschichte der k. k. Wiener Porzellanmanufaktur, 1907). Po 1918 se zabýval hlavně barokním sochařstvím v českých zemích a pracoval na umělecké topografii Slezska. B. si získal mimořádnou pověst jako autor několika výstav, jež jsou dodnes připomínány domácí a zahraniční literaturou, např. výstavy rakouských zlatnických prací (1904), drobných bronzů (1907) a barokní plastiky (1933). V muzeu, které vedl, vytvořil jednu z nejvýznamnějších uměleckoprůmyslových sbírek, jež svým významem přesáhla rámec českých zemí. Byl znalcem umění, uměleckého řemesla a soukromých uměleckých kolekcí především v bývalém Rakousko- Uhersku, jimž věnoval dva svazky zamýšlené edice Oesterreichische Privatsammlungen. Od 1911 se stal poradcem Františka Ferdinanda d’Este pro nákupy uměleckých předmětů a v jeho službách podnikal četné cesty po Evropě. Během nich opatřoval nové sbírkové předměty i pro opavské muzeum. B. publikační činnost vycházela z uplatňování tradičních znaleckých postupů, znalostí písemných pramenů a ze studia v předních galeriích, muzeích a soukromých uměleckých sbírkách v Evropě. Otiskl na čtyři stovky německy psaných prací v podobě zpráv, jež jsou uloženy hlavně v odborných časopisech, i samostatně vydávaných katalogů. Své poznatky popularizoval také přednáškami a články v denním tisku. B. redigoval Mitteilungen des Kaiser-Franz-Josef-Museums für Kunst und Gewerbe in Troppau (vyšly pouze dva ročníky 1898 a 1899), Anzeiger des schlesischen Landesmuseums in Troppau (z prvního ročníku 1922 vyšlo jen dvojčíslo 1–2) a časopis opavského městského muzea Zeitschrift für Geschichte und Kultur-Geschichte Österreichisch-Schlesiens (dvacet ročníků v období 1905–33). Dále spoluzaložil Belvedere, vídeňský časopis věnovaný sběratelství.
B. se angažoval také v památkové péči: od 1898 pracoval jako konzervátor ústřední komise pro památkovou péči ve Vídni a od 1911 zasedal jako člen její památkové rady. 1900 přijal členství v Mezinárodním svazu muzeí a do 1918 byl uváděn i jako člen Svazu rakouských muzeí, jemuž krátce předsedal. Po 1918 byl zaznamenán jako konzervátor Státního památkového úřadu v Brně pro Moravu a Slezsko, působil jako předseda Svazu německých muzeí v Československu a dopisující člen Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách a Sdružení výtvarných umělců slezských. V období 1915–43 docházel do salonu Marie Scholzové-Stonawské, statkářky v Třebovicích (dnes Ostrava- Poruba), německé spisovatelky a básnířky (pseud. Marie Stona). B. záslužná práce byla několikrát veřejně oceněna. Stal se rytířem řádu Františka Josefa (1908), obdržel záslužný kříž hesenského Filipova řádu (1911) a byl jmenován čestným členem Germanisches Nationalmuseum v Norimberku (1953). B. život a odbornou činnost shrnula velká výstava s názvem Život zasvěcený umění, jež se konala v opavském Slezském zemském muzeu od prosince 1997 do března 1998.
D: Slezsko 8, s. 22 (kde neúplný soupis časopisů, v nichž B. publikoval); výběr: Beiträge zur Geschichte der Trierer Buchmalerei im frühen Mittelalter, Trier 1895; Alt-Troppauer Goldschmiedekunst, 1905. Sonderabdruck aus der Zeitschrift für Geschichte und Kultur-Geschichte Österreichisch-Schlesiens, 1905, č. 1; Geschichte der k. k. Wiener Porzellanmanufaktur, Wien 1907 (s J. Folnesicem); Das Kaiser-Franz-Josef-Museum für Kunst und Gewerbe in Troppau (Schlesisches Landesmuseum) und seine Sammlungen 1883–1908, 1908; Die Bronzen der Sammlung G. von Rho in Wien, Wien 1908; Das Tafelsilber des Herzogs Albert von Sachsen-Teschen, 1910; Tätigkeitbericht über die Jahre 1910–1912, 1913; E. W. B. (ed.), Urkunde über die Verleihung des Fürstentums Troppau, in: Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Österreichisch-Schlesiens 9, 1914 (Festschrift anläßlich der Dreijahrhundertfeier der am 4. Jänner 1614 erfolgten Verleihung des Herzogtums Troppau an das Fürstenhaus Liechtenstein), 1914, s. 73n.; Die deutschen Renaissanceplaketten der Sammlung Walcher-Wolthein, 1918; Die Gobelins des Wiener kaiserlichen Hofes, 1922; Die Silberkammer eines Reichsfürsten, 1923; Studien zur schlesischen Barockplastik, b. d.; Festschrift des Landesmuseums Troppau, 1930.
L: KSN 2, s. 93; H. Zopf, Berlin-Bibliographie, C 452; BL 1, s. 136n. (kde neúplný soupis literatury); NEČVU, s. 85; Slezsko 8, s. 21n. (kde neúplný soupis literatury); Sborník k šedesátinám E. W. B., Augsburg 1931 (ed. K. Černohorský – W. Kudlich); E. Klimešová, Vznik a počáteční vývoj uměleckoprůmyslového muzea v Opavě (1883–1918), in: Časopis Slezského muzea, série B (vědy historické), 32, 1983, s. 1n.; B. Samek, Dějiny umění na Moravě ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století, in: Kapitoly z českého dějepisu umění 1, 1986, s. 223n.; E. Šefčík, Osobnosti opavských muzeí do konce druhé světové války, in: Časopis Slezského muzea, série B, 38, 1989, č. 2, s. 164n.; J. Vybíral, Nad korespondencí Leopolda Bauera E. W. B., in: tamtéž 39, 1990, s. 135n.; P. Šopák, E. W. B., in: Vlastivědné listy 23, 1997, č. 2, s. 21n.; M. Schenková – P. Šopák, E. W. B. Život zasvěcený umění, in: Dějiny a současnost 20, 1998, č. 2, s. 44n.; P. Šopák, E. W. B. a sochařství českého baroka, in: Barokní umění v severozápadních Čechách. Sborník z kolokvia uskutečněného v Muzeu města Ústí nad Labem 24.–25. 5. 2001, 2003, s. 115n.
P: Pozůstalost E. W. B. uložena v uměleckohistorickém oddělení Slezského zemského muzea v Opavě.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Hana Karkanová