BÖHM Jindřich Hanuš 14.7.1836-5.12.1916: Porovnání verzí
(BÖHM_Jindřich_Hanuš_14.7.1836-1916) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.7.1836 | | datum narození = 14.7.1836 | ||
| místo narození = | | místo narození = Blatná | ||
| datum úmrtí = 1916 | | datum úmrtí = 5.12.1916 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 13 | ||
}} | |||
'''BÖHM, Jindřich Hanuš''' ''(pseud. J. Hanuš), * 14. 7. 1836 Blatná, † 5. 12. 1916 Praha, překladatel, libretista'' | |||
Syn učitele a skladatele církevní hudby. Po maturitě na | |||
gymnáziu a po studiu práv se v Praze věnoval svobodnému | |||
povolání. Od 1865 přispíval do hudebního a divadelního | |||
tisku (''Dalibor'', ''Česká'' ''Thalia'', ''Hudební'' ''a divadelní'' ''věstník'', | |||
''Hudební'' ''listy'', ''Jeviště'' – patrně pod šifrou -m-, ''Národní'' ''listy'', | |||
''Národní'' ''noviny''). 1880 se stal úředníkem České spořitelny, | |||
ale pokračoval v publicistické činnosti (např. 1882–84 byl | |||
pravidelným operním zpravodajem ''Divadelních'' ''listů''). Hudbě | |||
a divadlu se věnoval jako autor a překladatel. Napsal řadu | |||
kabaretních výstupů a kupletů na aktuální politická témata, | |||
parodie (např. ''Faust a'' ''Markéta'' pro Jindřicha Mošnu, 1868) | |||
a humoristické hry podle starších předloh (''Hoši'' ''osmnácté'' | |||
''chasy'', ''Lišák a'' ''Smola'', ''Na kovárně'', ''Šantala'' ad.). Velký význam | |||
měla jeho činnost překladatelská. Pro hudební spolky přeložil | |||
z němčiny často zpívaná oratoria (F. Mendelssohn-Bartholdy: | |||
''Pavel'', J. Haydn: ''Čtyři'' ''roční'' ''časy'', ad.) a pro Prozatímní | |||
a v prvních letech též Národní divadlo zpracoval asi třicet | |||
překladů libret, mezi nimiž byly nejhranější repertoárové | |||
kusy své doby (J. Offenbach: ''Svatba'' ''při lucernách'' a ''Píseň'' | |||
''Fortuniova'', obě 1865; ''Pařížské'' ''zelinářky'', 1871; ''Orfeus'' ''v podsvětí'', | |||
1892; ''Pán'' ''a paní'' ''Denisovi'', 1896; F. Suppé: ''Dívčí'' ''ústav'', | |||
1865; ''Žádný'' ''muž'' ''a tolik'' ''děvčat'', 1867; A. Ch. Lecocq: ''Angot,'' | |||
''dítě'' ''pařížské'' ''tržnice'', 1875) i významná díla klasického repertoáru | |||
(Ch. Gounod: ''Faust'' ''a Markéta'', 1867; Ch. W. Gluck: | |||
''Armida'', nová úprava 1866, ''Ifigenie'' ''v Aulidě'', úprava podle | |||
Wagnerova zpracování, 1872 ad.). Jeho překlady byly psány | |||
dobrou češtinou a vyhovovaly požadavkům zpěváků. | |||
Sám napsal několik operních a operetních libret pro skladatele | |||
Karla Šebora (''Drahomíra'', historická opera, 1867), | |||
Vojtěcha Hřímalého (''Jako'' ''na divadle'', opereta, 1868; ''Šantala'' | |||
''aneb'' ''Všude'' ''dobře,'' ''doma'' ''nejlíp'', 1870; ''Zakletý'' ''princ'', komická | |||
opera, 1872; ''Švanda'' ''dudák'', podle J. K. Tyla, 1875, provedeno | |||
1896), Josefa Jelínka (''Papoušek'', opereta, 1889) a Josefa | |||
Richarda Rozkošného (''Pytláci'', 1880; ''Záviš z'' ''Falkenštejna'', | |||
velká historická opera, 1877). Z nich opera ''Zakletý'' ''princ'' | |||
o přenesení chudáka do bohatého prostředí se stala jedním | |||
z nejčastěji inscenovaných českých jevištních děl. B. hry | |||
a libreta byly publikovány v ediční řadě ''Divadelní'' ''ochotník'' | |||
a Urbánkově ''Bibliotéce'' ''operních'' ''a operetních'' ''textů'', řada I–II. | |||
'''L:''' J. Štolba, Libretto pro B. Smetanu [Zakletý princ], in: Z mých pamětí, | |||
1906, s. 243n.; nekrolog in: Národní listy 8. 12. 1916; Bartoš: PD opera, | |||
passim; M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1862–1883, in: Sborník Národního | |||
muzea v Praze, řada A – historie, 57, 2003, č. 3–4; Soupis repertoáru | |||
Národního divadla v Praze, 1881–1983, 1–3, 1983 (rejstřík ve sv. 3); Pazdírek, | |||
s. 90; HS 1, s. 116. | |||
'''P:''' Část pozůstalosti v LA PNP, Praha (inventář T. Breň, 1998). | |||
Jitka Ludvová, Pavel Petráněk | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1836]] | [[Kategorie:1836]] | ||
[[Kategorie:Blatná]] | |||
[[Kategorie:1916]] | [[Kategorie:1916]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Aktuální verze z 4. 10. 2019, 12:39
| Jindřich Hanuš BÖHM | |
 | |
| Narození | 14.7.1836 |
|---|---|
| Místo narození | Blatná |
| Úmrtí | 5.12.1916 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 13 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42441 |
BÖHM, Jindřich Hanuš (pseud. J. Hanuš), * 14. 7. 1836 Blatná, † 5. 12. 1916 Praha, překladatel, libretista
Syn učitele a skladatele církevní hudby. Po maturitě na gymnáziu a po studiu práv se v Praze věnoval svobodnému povolání. Od 1865 přispíval do hudebního a divadelního tisku (Dalibor, Česká Thalia, Hudební a divadelní věstník, Hudební listy, Jeviště – patrně pod šifrou -m-, Národní listy, Národní noviny). 1880 se stal úředníkem České spořitelny, ale pokračoval v publicistické činnosti (např. 1882–84 byl pravidelným operním zpravodajem Divadelních listů). Hudbě a divadlu se věnoval jako autor a překladatel. Napsal řadu kabaretních výstupů a kupletů na aktuální politická témata, parodie (např. Faust a Markéta pro Jindřicha Mošnu, 1868) a humoristické hry podle starších předloh (Hoši osmnácté chasy, Lišák a Smola, Na kovárně, Šantala ad.). Velký význam měla jeho činnost překladatelská. Pro hudební spolky přeložil z němčiny často zpívaná oratoria (F. Mendelssohn-Bartholdy: Pavel, J. Haydn: Čtyři roční časy, ad.) a pro Prozatímní a v prvních letech též Národní divadlo zpracoval asi třicet překladů libret, mezi nimiž byly nejhranější repertoárové kusy své doby (J. Offenbach: Svatba při lucernách a Píseň Fortuniova, obě 1865; Pařížské zelinářky, 1871; Orfeus v podsvětí, 1892; Pán a paní Denisovi, 1896; F. Suppé: Dívčí ústav, 1865; Žádný muž a tolik děvčat, 1867; A. Ch. Lecocq: Angot, dítě pařížské tržnice, 1875) i významná díla klasického repertoáru (Ch. Gounod: Faust a Markéta, 1867; Ch. W. Gluck: Armida, nová úprava 1866, Ifigenie v Aulidě, úprava podle Wagnerova zpracování, 1872 ad.). Jeho překlady byly psány dobrou češtinou a vyhovovaly požadavkům zpěváků.
Sám napsal několik operních a operetních libret pro skladatele Karla Šebora (Drahomíra, historická opera, 1867), Vojtěcha Hřímalého (Jako na divadle, opereta, 1868; Šantala aneb Všude dobře, doma nejlíp, 1870; Zakletý princ, komická opera, 1872; Švanda dudák, podle J. K. Tyla, 1875, provedeno 1896), Josefa Jelínka (Papoušek, opereta, 1889) a Josefa Richarda Rozkošného (Pytláci, 1880; Záviš z Falkenštejna, velká historická opera, 1877). Z nich opera Zakletý princ o přenesení chudáka do bohatého prostředí se stala jedním z nejčastěji inscenovaných českých jevištních děl. B. hry a libreta byly publikovány v ediční řadě Divadelní ochotník a Urbánkově Bibliotéce operních a operetních textů, řada I–II.
L: J. Štolba, Libretto pro B. Smetanu [Zakletý princ], in: Z mých pamětí, 1906, s. 243n.; nekrolog in: Národní listy 8. 12. 1916; Bartoš: PD opera, passim; M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1862–1883, in: Sborník Národního muzea v Praze, řada A – historie, 57, 2003, č. 3–4; Soupis repertoáru Národního divadla v Praze, 1881–1983, 1–3, 1983 (rejstřík ve sv. 3); Pazdírek, s. 90; HS 1, s. 116.
P: Část pozůstalosti v LA PNP, Praha (inventář T. Breň, 1998).
Jitka Ludvová, Pavel Petráněk