BÖHM Max 25.10.1857-?1914: Porovnání verzí
(BÖHM_Max_25.10.1857) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.10.1857 | | datum narození = 25.10.1857 | ||
| místo narození = Vídeň | | místo narození = Vídeň (Rakousko) | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = po 1914 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
| povolání = 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství | | povolání = 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 16 | ||
}} | |||
'''BÖHM, Max,''' ''* 25. 10. 1857 Vídeň (Rakousko), † ? (po 1914), průmyslník v oboru rafinace minerálních olejů, komunální politik'' | |||
Údaje o jeho rodičích a vzdělání nejsou známy. B. založil 1889 | |||
za spoluúčasti vídeňského bankovního domu M. Thorsch a synové | |||
komanditní společnost Dr. Max Böhm & spol., ostravská | |||
rafinerie minerálních olejů. Firma měla centrálu ve Vídni | |||
a provozy nedaleko vlakového nádraží Přívoz (dnes Ostrava | |||
hlavní nádraží). Do plného provozu byl závod uveden 1892 | |||
a specializoval se na rafinaci minerálních olejů dovážených | |||
z Haliče. Na počátku 20. století zaměstnával přibližně 350 | |||
dělníků. 1908 byla stávající komanditní společnost přeměněna | |||
na Přívozské závody na zpracování minerálních olejů, | |||
s. r. o., a vykázala kmenový kapitál 1 600 000 korun, který | |||
do 1912 navýšila na 2 500 000 korun. Z toho činil podíl B. | |||
a jeho manželky Adele čtvrtinu. Již 1914 své podíly prodali | |||
a jediným vlastníkem firmy se stal Thorschův bankovní dům. | |||
Kromě působení v Přívozských závodech B. zasedal ve správních | |||
radách Moravskoostravského pivovaru a sladovny (dříve | |||
Marcus Strassmann, a. s.), Moravskoostravské elektrárenské | |||
akciové společnosti, Moravskoostravské obchodní a průmyslové | |||
banky, a. s., a Dziedzické montánní společnosti. 1905, | |||
1908 a 1913 byl zvolen za německé liberály do obecního | |||
výboru Moravské Ostravy. | |||
'''L:''' BL 1, s. 117; GIÖ 6, 1898, s. 9n.; K. Jiřík a kol., Dějiny Ostravy, 1993, | |||
s. 561; A. Zářický, Moravskoslezští měšťanští podnikatelé na cestě od rodinných | |||
firem k nadnárodním společnostem, in: Královská a poddanská města | |||
od své geneze k protoindustrializaci a industrializaci, 2002, s. 221n.; Myška, | |||
s. 51n. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/94794 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Milan Myška, Aleš Zářický | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]] | [[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]] | ||
[[Kategorie:1857]] | [[Kategorie:1857]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1914]] |
Aktuální verze z 4. 10. 2019, 12:45
Max BÖHM | |
Narození | 25.10.1857 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | po 1914 |
Povolání | 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství |
Citace | Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 16 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42459 |
BÖHM, Max, * 25. 10. 1857 Vídeň (Rakousko), † ? (po 1914), průmyslník v oboru rafinace minerálních olejů, komunální politik
Údaje o jeho rodičích a vzdělání nejsou známy. B. založil 1889 za spoluúčasti vídeňského bankovního domu M. Thorsch a synové komanditní společnost Dr. Max Böhm & spol., ostravská rafinerie minerálních olejů. Firma měla centrálu ve Vídni a provozy nedaleko vlakového nádraží Přívoz (dnes Ostrava hlavní nádraží). Do plného provozu byl závod uveden 1892 a specializoval se na rafinaci minerálních olejů dovážených z Haliče. Na počátku 20. století zaměstnával přibližně 350 dělníků. 1908 byla stávající komanditní společnost přeměněna na Přívozské závody na zpracování minerálních olejů, s. r. o., a vykázala kmenový kapitál 1 600 000 korun, který do 1912 navýšila na 2 500 000 korun. Z toho činil podíl B. a jeho manželky Adele čtvrtinu. Již 1914 své podíly prodali a jediným vlastníkem firmy se stal Thorschův bankovní dům. Kromě působení v Přívozských závodech B. zasedal ve správních radách Moravskoostravského pivovaru a sladovny (dříve Marcus Strassmann, a. s.), Moravskoostravské elektrárenské akciové společnosti, Moravskoostravské obchodní a průmyslové banky, a. s., a Dziedzické montánní společnosti. 1905, 1908 a 1913 byl zvolen za německé liberály do obecního výboru Moravské Ostravy.
L: BL 1, s. 117; GIÖ 6, 1898, s. 9n.; K. Jiřík a kol., Dějiny Ostravy, 1993, s. 561; A. Zářický, Moravskoslezští měšťanští podnikatelé na cestě od rodinných firem k nadnárodním společnostem, in: Královská a poddanská města od své geneze k protoindustrializaci a industrializaci, 2002, s. 221n.; Myška, s. 51n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Milan Myška, Aleš Zářický