BUBELOVÁ Lila 12.2.1886-13.9.1974: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(BUBELOVÁ_Lila_12.2.1886-13.9.1974)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Lila BUBELOVÁ
| jméno = Lila BUBELOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = Bubelova Lila portret.PNG
| datum narození = 12.2.1886
| datum narození = 12.2.1886
| místo narození = Krempno u Dukly
| místo narození = Krempno (Polsko)
| datum úmrtí = 13.9.1974
| datum úmrtí = 13.9.1974
| místo úmrtí = Praha
| místo úmrtí = Praha
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Lila BUBELOVÁ
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 266
}}
 
'''BUBELOVÁ, Lila,''' ''* 12. 2. 1886 Krempno (Polsko), † 13. 9. 1974 Praha, spisovatelka, dramatička, úřednice''
 
Narodila se v rodině haličského správce malé putovní pily
firmy Bratři Bubelové ve Vsetíně. Byla nejstarší z osmi dětí.
Dětství prožila v Kroměříži, kam se v jejím pátém roce rodiče
přestěhovali a kde si otec zřídil obchod dřívím. Po jeho
brzké smrti se matka s dětmi musela vrátit do Prahy (1900),
odkud pocházela. Rodina tam pak žila z dobročinnosti příbuzných.
B. se chtěla stát učitelkou, ale mohla navštěvovat
pouze dva ročníky obchodní školy Výrobního spolku českého
a Výrobního spolku německého (1900–02). Od 1902
pracovala ve směnárně na Václavském náměstí, 1903–04
v advokátních kancelářích L. Klumpara a F. Tondra jako
úřednice, 1905–08 byla stenografkou v Obchodní komoře
pražské. 1907 se provdala, přijala jméno Nováková, po devíti
letech nespokojeného manželství se rozvedla, vrátila
se k matce a k rodině poznamenané následky první světové
války. 1919–46 pracovala jako úřednice v umělecké správě
Městských divadel pražských. Rok před penzí se 1945 provdala
za ministerského radu na ministerstvu informací Jana
Hejmana, ovdověla 1957.
 
První literární pokusy – verše – otiskovala od 1904 v ''Besedách''
''Času''. Debutovala 1910 sbírkou básní ''Cestou'' pod jménem
Lila B. Nováková. O přírodní lyriku se pokoušela celé
první tvůrčí období, po dalších čtyřech sbírkách přešla k próze.
Od dvacátých let publikovala drobné psychologizující povídky.
Posléze zakotvila u dramatického žánru. 1924 uvedl
v ND Jaroslav Kvapil, který ji v jejích literárních začátcích
podporoval, dvě aktovky ''Fínka doktorova'' a ''My a oni''. Scéna
Vinohradského divadla hrála ještě její další čtyři hry (''Pohár'',
''Služka'', ''Případ Terezy Málkové'', ''Slečna Pusta'', 1942). B. psala
konverzační kusy z městského společenského prostředí,
na jeviště zejména Vinohradského divadla přiváděla ženské
hrdinky středních let, citově zraněné, osamělé a obětavé, prožívající
dny v usmíření s osudem. Ve svých dramatech řešila
i problémy citového dospívání. Emocionální otřesy a pubertální
bouře děvčete vykreslila v poslední ze svých her ''Schody''
''do nebe'' (1944). Věnovala se rovněž tvorbě pro děti. Pro scénické
účely Komorního a Vinohradského divadla v Praze pořizovala
ve 30. letech pod mnohými pseudonymy (V. Režný,
M. Novák, P. Suchý, M. Nováková, A. Hejduk aj.) překlady
cizích her z němčiny a francouzštiny: P. Armont, M. Gerbidon,
''Dobrodružství paní Ireny'' (1930, s J. Borem), K. Götz,
''Hokus pokus'' (1930), F. Schwiefert, ''Markétka proti třem''
(1931), M. Feldman, ''Zajíc'' (1933). Přes němčinu přeložila
módní, velmi úspěšné maďarské drama L. Fodora ''Žena, která''
''lže'' (1935) i slavná díla G. Hauptmanna ''Růžena Berndová''
(1938) a ''Bobří kožich'' (1940). Na paměť J. S. Machara uspořádala
a vydala práci ''Básník volného myslitele. Volná myšlenka''
''svým přátelům v předvečer Macharova padesátiletí'' (1914).
 
'''L:''' OSND 1/2, s. 772; ISN 3, s. 189; KSN 2, s. 169; J. Vopravil, Slovník
pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 622 (pod Ludmila Hejmanová);
LČL 1, s. 322.
 
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha.
 
Marcella Husová


== Literatura ==
Kalendář výroči 2006, Praha 2005
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:1886]]
[[Kategorie:1886]]
[[Kategorie:Krempno_u_Dukly]]
[[Kategorie:Krempno]]
[[Kategorie:1974]]
[[Kategorie:1974]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 14:46

Lila BUBELOVÁ
Narození 12.2.1886
Místo narození Krempno (Polsko)
Úmrtí 13.9.1974
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 266
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43065

BUBELOVÁ, Lila, * 12. 2. 1886 Krempno (Polsko), † 13. 9. 1974 Praha, spisovatelka, dramatička, úřednice

Narodila se v rodině haličského správce malé putovní pily firmy Bratři Bubelové ve Vsetíně. Byla nejstarší z osmi dětí. Dětství prožila v Kroměříži, kam se v jejím pátém roce rodiče přestěhovali a kde si otec zřídil obchod dřívím. Po jeho brzké smrti se matka s dětmi musela vrátit do Prahy (1900), odkud pocházela. Rodina tam pak žila z dobročinnosti příbuzných. B. se chtěla stát učitelkou, ale mohla navštěvovat pouze dva ročníky obchodní školy Výrobního spolku českého a Výrobního spolku německého (1900–02). Od 1902 pracovala ve směnárně na Václavském náměstí, 1903–04 v advokátních kancelářích L. Klumpara a F. Tondra jako úřednice, 1905–08 byla stenografkou v Obchodní komoře pražské. 1907 se provdala, přijala jméno Nováková, po devíti letech nespokojeného manželství se rozvedla, vrátila se k matce a k rodině poznamenané následky první světové války. 1919–46 pracovala jako úřednice v umělecké správě Městských divadel pražských. Rok před penzí se 1945 provdala za ministerského radu na ministerstvu informací Jana Hejmana, ovdověla 1957.

První literární pokusy – verše – otiskovala od 1904 v Besedách Času. Debutovala 1910 sbírkou básní Cestou pod jménem Lila B. Nováková. O přírodní lyriku se pokoušela celé první tvůrčí období, po dalších čtyřech sbírkách přešla k próze. Od dvacátých let publikovala drobné psychologizující povídky. Posléze zakotvila u dramatického žánru. 1924 uvedl v ND Jaroslav Kvapil, který ji v jejích literárních začátcích podporoval, dvě aktovky Fínka doktorova a My a oni. Scéna Vinohradského divadla hrála ještě její další čtyři hry (Pohár, Služka, Případ Terezy Málkové, Slečna Pusta, 1942). B. psala konverzační kusy z městského společenského prostředí, na jeviště zejména Vinohradského divadla přiváděla ženské hrdinky středních let, citově zraněné, osamělé a obětavé, prožívající dny v usmíření s osudem. Ve svých dramatech řešila i problémy citového dospívání. Emocionální otřesy a pubertální bouře děvčete vykreslila v poslední ze svých her Schody do nebe (1944). Věnovala se rovněž tvorbě pro děti. Pro scénické účely Komorního a Vinohradského divadla v Praze pořizovala ve 30. letech pod mnohými pseudonymy (V. Režný, M. Novák, P. Suchý, M. Nováková, A. Hejduk aj.) překlady cizích her z němčiny a francouzštiny: P. Armont, M. Gerbidon, Dobrodružství paní Ireny (1930, s J. Borem), K. Götz, Hokus pokus (1930), F. Schwiefert, Markétka proti třem (1931), M. Feldman, Zajíc (1933). Přes němčinu přeložila módní, velmi úspěšné maďarské drama L. Fodora Žena, která lže (1935) i slavná díla G. Hauptmanna Růžena Berndová (1938) a Bobří kožich (1940). Na paměť J. S. Machara uspořádala a vydala práci Básník volného myslitele. Volná myšlenka svým přátelům v předvečer Macharova padesátiletí (1914).

L: OSND 1/2, s. 772; ISN 3, s. 189; KSN 2, s. 169; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 622 (pod Ludmila Hejmanová); LČL 1, s. 322.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=BUBELOVÁ_Lila_12.2.1886-13.9.1974&oldid=111253“