BUDINSKÝ Ferdinand 18.3.1905-16.6.1956: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BUDINSKÝ_Ferdinand_18.3.1905-16.6.1956)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 18.3.1905
| datum narození = 18.3.1905
| místo narození = Bratislava
| místo narození = Bratislava (Slovensko)
| datum úmrtí = 16.6.1956
| datum úmrtí = 16.6.1956
| místo úmrtí = Praha
| místo úmrtí = Praha
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ferdinand BUDINSKÝ
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 285-286
}}


== Literatura ==
'''BUDINSKÝ, Ferdinand,''' ''* 18. 3. 1905 Bratislava (Slovensko), † 16. 6. 1956 Praha, technik, pedagog''
 
Syn armádního plukovníka Antonína B. 1923 maturoval
na reálce v Praze na Královských Vinohradech, 1930 dokončil
studium na Vysoké škole strojního a elektrotechnického
inženýrství při Českém vysokém učení technickém. 1928 až
1936 pracoval jako asistent u profesora Karla Spály v Ústavu
pružnosti a pevnosti na ČVUT, vypracoval např. nové metody
výpočtu pružných řetězovek. Koncem 1936 nastoupil
do firmy ČKD, kde působil deset let a soustředil se na odborné
technické problémy. Popsal nový způsob výpočtu tvarové
pevnosti, novou grafickou metodu harmonické analýzy
a věnoval se výpočtu kmitání strojních součástí. Výsledky
publikoval v interních podnikových zprávách. Po druhé světové
válce se vrátil na pražskou techniku, kde byl 1946 jmenován
řádným profesorem pro obor nauky pevnosti a teorie
a stavby součástí strojů pístových. Později se stal vedoucím
katedry mechaniky a současně Ústavu pružnosti a pevnosti.
V krátké době vydal první díl skript ''Nauka o pružnosti a pevnosti'' a začal připravovat druhý díl. Intenzivně spolupracoval
s elektrárnou Štěchovice a s ČKD. Stal se spoluzakladatelem
a poradcem Výzkumného ústavu textilních strojů, pro který
navrhl např. nový typ pulsátoru. Přednášel pro SIA, o řešení
torzních kmitů na kongresu technické mechaniky v Paříži,
byl pozván na kongres mechaniky v Londýně. 1951 byl postižen
mozkovou mrtvicí, která ho vyřadila z pedagogické
činnosti. Vypracoval však ještě nový způsob výpočtu přírubových
spojů, který se stal základem připravované normy.
Dále zdokonalil výpočty podle tvarové pevnosti a výpočty
předpjatých spojů. Věnoval se poradenství a uveřejňoval
v časopise ''Strojírenství'' odborné studie o tvarové pevnosti.
Patřil k průkopníkům moderní teorie pružnosti a pevnosti,
specializoval se na únavu materiálu, teorii výpočtu kluzných
ložisek, dynamiku naftových motorů. Nedokončené, resp.
nepublikované zůstaly B. práce z teorie harmonické analýzy
a aplikace gyroskopů. 1956 ho postihl druhý záchvat mrtvice,
po němž odešel do invalidního důchodu. Státní komise
pro vědecké hodnosti mu udělila hodnost doktora technických
věd, kterou však již nestihl převzít.
 
'''D:''' Součásti strojů pístových, 1947; Součásti strojů pístových. I. Konstrukční
část, 1949; Nauka o pružnosti a pevnosti, 1954.
 
'''L:''' nekrolog, in: Strojírenství 6, 1956, č. 8, s. 556n.; Z. Kuliš – J. Masnerová,
Remembering ancestors – Prof. Ing. F. B., in: Bulletin of Applied Mechanics
1, 2005, č. 3, s. 147n.
 
'''P:''' Archiv ČVUT, Praha, fond Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT,
1946–1957; fond Rektorát, osobní karty zaměstnanců, k. č. 1.
 
Jiřina Masnerová
      
      
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
[[Kategorie:1905]]
[[Kategorie:1905]]
[[Kategorie:Bratislava]]
[[Kategorie:Bratislava]]
[[Kategorie:1956]]
[[Kategorie:1956]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]
<gallery>
Budinsky Ferdinand hrob.jpg|Hrob Ferdinanda Budinského na Vinohradském hřbitově v Praze
</gallery>

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 16:26

Ferdinand BUDINSKÝ
Narození 18.3.1905
Místo narození Bratislava (Slovensko)
Úmrtí 16.6.1956
Místo úmrtí Praha
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 285-286
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43148

BUDINSKÝ, Ferdinand, * 18. 3. 1905 Bratislava (Slovensko), † 16. 6. 1956 Praha, technik, pedagog

Syn armádního plukovníka Antonína B. 1923 maturoval na reálce v Praze na Královských Vinohradech, 1930 dokončil studium na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství při Českém vysokém učení technickém. 1928 až 1936 pracoval jako asistent u profesora Karla Spály v Ústavu pružnosti a pevnosti na ČVUT, vypracoval např. nové metody výpočtu pružných řetězovek. Koncem 1936 nastoupil do firmy ČKD, kde působil deset let a soustředil se na odborné technické problémy. Popsal nový způsob výpočtu tvarové pevnosti, novou grafickou metodu harmonické analýzy a věnoval se výpočtu kmitání strojních součástí. Výsledky publikoval v interních podnikových zprávách. Po druhé světové válce se vrátil na pražskou techniku, kde byl 1946 jmenován řádným profesorem pro obor nauky pevnosti a teorie a stavby součástí strojů pístových. Později se stal vedoucím katedry mechaniky a současně Ústavu pružnosti a pevnosti. V krátké době vydal první díl skript Nauka o pružnosti a pevnosti a začal připravovat druhý díl. Intenzivně spolupracoval s elektrárnou Štěchovice a s ČKD. Stal se spoluzakladatelem a poradcem Výzkumného ústavu textilních strojů, pro který navrhl např. nový typ pulsátoru. Přednášel pro SIA, o řešení torzních kmitů na kongresu technické mechaniky v Paříži, byl pozván na kongres mechaniky v Londýně. 1951 byl postižen mozkovou mrtvicí, která ho vyřadila z pedagogické činnosti. Vypracoval však ještě nový způsob výpočtu přírubových spojů, který se stal základem připravované normy. Dále zdokonalil výpočty podle tvarové pevnosti a výpočty předpjatých spojů. Věnoval se poradenství a uveřejňoval v časopise Strojírenství odborné studie o tvarové pevnosti. Patřil k průkopníkům moderní teorie pružnosti a pevnosti, specializoval se na únavu materiálu, teorii výpočtu kluzných ložisek, dynamiku naftových motorů. Nedokončené, resp. nepublikované zůstaly B. práce z teorie harmonické analýzy a aplikace gyroskopů. 1956 ho postihl druhý záchvat mrtvice, po němž odešel do invalidního důchodu. Státní komise pro vědecké hodnosti mu udělila hodnost doktora technických věd, kterou však již nestihl převzít.

D: Součásti strojů pístových, 1947; Součásti strojů pístových. I. Konstrukční část, 1949; Nauka o pružnosti a pevnosti, 1954.

L: nekrolog, in: Strojírenství 6, 1956, č. 8, s. 556n.; Z. Kuliš – J. Masnerová, Remembering ancestors – Prof. Ing. F. B., in: Bulletin of Applied Mechanics 1, 2005, č. 3, s. 147n.

P: Archiv ČVUT, Praha, fond Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT, 1946–1957; fond Rektorát, osobní karty zaměstnanců, k. č. 1.

Jiřina Masnerová