BOHUŠ Oldřich 25.5.1912-9.5.1994: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(BOHUŠ_Oldřich_25.5.1912-9.5.1994)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 25.5.1912
| datum narození = 25.5.1912
| místo narození = Ostrava-Vítkovice
| místo narození = Vítkovice (Ostrava)
| datum úmrtí = 9.5.1994
| datum úmrtí = 9.5.1994
| místo úmrtí = Ostrava-Vítkovice
| místo úmrtí = Ostrava
| povolání = 27- Hutník nebo metalurg
| povolání = 27- Hutník nebo metalurg


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Oldřich BOHUŠ
| citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 23
}}
 
'''BOHUŠ, Oldřich,''' ''* 25. 5. 1912 Vítkovice (Ostrava), † 9. 5. 1994 Ostrava, hutnický odborník''
 
Otec Alois B. (* 1884) byl důlním revírním, matka Marie, roz.
Floriánová (* 1890), pocházela z hutnické rodiny. 1923 začal
B. navštěvovat České státní reálné gymnázium v Přívoze (dnes
část Ostravy), 1927 přešel na Českou státní reálku. Po maturitě
v říjnu 1930 odjel do Příbrami studovat hutní inženýrství
na Vysokou školu báňskou. Studium ukončil druhou státní
zkouškou s vyznamenáním v březnu 1935 a získal titul hutního
inženýra, do října pracoval jako volontér v koksovně Karolina
v Ostravě. Po skončení vojenské prezenční služby (1937)
začal pracovat v technologickém oddělení v Poldině huti na
Kladně. Asi 1940 přešel na pražské ředitelství brněnské Zbrojovky,
kde se později stal přednostou odboru. 1946 působil
jako ředitel závodu národního podniku Moravia v Hlubočkách.
V březnu 1947 nastoupil do Báňské a hutní společnosti,
od července zastával funkci náměstka ředitele v technickém
odboru. Od července 1949 byl podnikovým ředitelem
v Třineckých železárnách a od dubna 1952 působil na ministerstvu
hutí a rudných dolů. Začátkem 1953 přešel do Vítkovických
železáren (VŽ) jako metalurg nové ocelárny, 1958 se
stal hlavním metalurgem podniku. Tehdy začal problematiku
ocelářství i přednášet, nejprve v odborných kursech v rámci
podniku, později na Vysoké škole báňské v Ostravě. 1962
nastoupil do funkce ředitele Výzkumného ústavu hutnictví
železa. Svoji technicko-vědeckou činnost zakončil opět ve
VŽ, kam přešel v říjnu 1970 a kde se zabýval otázkami životního
prostředí a dějinami podniku. Jeho publikační činnost
se soustředila na odborné články uveřejněné např. v ''Hutnických''
''listech'' a ''Hutníku''. Oba tyto časopisy pomáhal B. založit
a byl dlouholetým členem jejich redakčních rad. Po odchodu
na odpočinek se začal zabývat historií hutnictví. Podnětem
byla příprava publikace ''Dějiny'' ''hutnictví'' ''železa'' ''v Československu'',
pro kterou zpracoval v 70. letech podkladový materiál
o dějinách výroby oceli ve VŽ. 1951 obhájil na VŠB doktorskou
disertační práci na téma ''Výroba'' ''transformátorové'' ''oceli''.
Byl vlastníkem několika patentů a zlepšovacích návrhů.
 
'''D:''' výběr: O životním a pracovním prostředí, in: Jiskra 29, 1973, č. 11, s. 4n.;
Ocelárny a životní prostředí, in: Hutník 30, 1987, č. 7, s. 276n.; Hutnictví
železa a životní prostředí, in: Hutnické listy 40, 1985, č. 10, s. 729n.
 
'''L:''' J. Šedivá, Dr. Ing. O. B. – příspěvky k životopisu, in: Rozpravy NTM 161,
Z dějin hutnictví 28, 1999, s. 90n.; táž, Dr. Ing. O. B. a jeho působení ve
významném hutním podniku v ČSSR, in: tamtéž 165, Z dějin hutnictví 29,
2000, s. 112n.; táž, Těžký průmysl a životní prostředí očima O. B., in: tamtéž
172, Z dějin hutnictví 30, 2001, s. 150n. (kde výběr B. prací).
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/13417 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
Josef Petrik, Jana Brabencová


== Literatura ==
Rozpravy NTM Praha 1999, s. 90 ad.
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]]
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]]
[[Kategorie:1912]]
[[Kategorie:1912]]
[[Kategorie:Ostrava-Vítkovice]]
[[Kategorie:Vítkovice]]
[[Kategorie:1994]]
[[Kategorie:1994]]
[[Kategorie:Ostrava-Vítkovice]]
[[Kategorie:Ostrava]]

Aktuální verze z 4. 10. 2019, 12:59

Oldřich BOHUŠ
Narození 25.5.1912
Místo narození Vítkovice (Ostrava)
Úmrtí 9.5.1994
Místo úmrtí Ostrava
Povolání 27- Hutník nebo metalurg
Citace Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 23
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43626

BOHUŠ, Oldřich, * 25. 5. 1912 Vítkovice (Ostrava), † 9. 5. 1994 Ostrava, hutnický odborník

Otec Alois B. (* 1884) byl důlním revírním, matka Marie, roz. Floriánová (* 1890), pocházela z hutnické rodiny. 1923 začal B. navštěvovat České státní reálné gymnázium v Přívoze (dnes část Ostravy), 1927 přešel na Českou státní reálku. Po maturitě v říjnu 1930 odjel do Příbrami studovat hutní inženýrství na Vysokou školu báňskou. Studium ukončil druhou státní zkouškou s vyznamenáním v březnu 1935 a získal titul hutního inženýra, do října pracoval jako volontér v koksovně Karolina v Ostravě. Po skončení vojenské prezenční služby (1937) začal pracovat v technologickém oddělení v Poldině huti na Kladně. Asi 1940 přešel na pražské ředitelství brněnské Zbrojovky, kde se později stal přednostou odboru. 1946 působil jako ředitel závodu národního podniku Moravia v Hlubočkách. V březnu 1947 nastoupil do Báňské a hutní společnosti, od července zastával funkci náměstka ředitele v technickém odboru. Od července 1949 byl podnikovým ředitelem v Třineckých železárnách a od dubna 1952 působil na ministerstvu hutí a rudných dolů. Začátkem 1953 přešel do Vítkovických železáren (VŽ) jako metalurg nové ocelárny, 1958 se stal hlavním metalurgem podniku. Tehdy začal problematiku ocelářství i přednášet, nejprve v odborných kursech v rámci podniku, později na Vysoké škole báňské v Ostravě. 1962 nastoupil do funkce ředitele Výzkumného ústavu hutnictví železa. Svoji technicko-vědeckou činnost zakončil opět ve VŽ, kam přešel v říjnu 1970 a kde se zabýval otázkami životního prostředí a dějinami podniku. Jeho publikační činnost se soustředila na odborné články uveřejněné např. v Hutnických listech a Hutníku. Oba tyto časopisy pomáhal B. založit a byl dlouholetým členem jejich redakčních rad. Po odchodu na odpočinek se začal zabývat historií hutnictví. Podnětem byla příprava publikace Dějiny hutnictví železa v Československu, pro kterou zpracoval v 70. letech podkladový materiál o dějinách výroby oceli ve VŽ. 1951 obhájil na VŠB doktorskou disertační práci na téma Výroba transformátorové oceli. Byl vlastníkem několika patentů a zlepšovacích návrhů.

D: výběr: O životním a pracovním prostředí, in: Jiskra 29, 1973, č. 11, s. 4n.; Ocelárny a životní prostředí, in: Hutník 30, 1987, č. 7, s. 276n.; Hutnictví železa a životní prostředí, in: Hutnické listy 40, 1985, č. 10, s. 729n.

L: J. Šedivá, Dr. Ing. O. B. – příspěvky k životopisu, in: Rozpravy NTM 161, Z dějin hutnictví 28, 1999, s. 90n.; táž, Dr. Ing. O. B. a jeho působení ve významném hutním podniku v ČSSR, in: tamtéž 165, Z dějin hutnictví 29, 2000, s. 112n.; táž, Těžký průmysl a životní prostředí očima O. B., in: tamtéž 172, Z dějin hutnictví 30, 2001, s. 150n. (kde výběr B. prací).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Petrik, Jana Brabencová

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=BOHUŠ_Oldřich_25.5.1912-9.5.1994&oldid=110640“